Osobnosti Moravy.eu

Sbormistr pěvec spolků Veleslavín a Libuše; Psal drobné skladby, sbory, písně.

Stárek, Zdeněk: Slovník sbormistrů.II­.Praha, Div.ústav 1982, S.327; Macalík, B.: Jak jsem žil a pracoval.Praha 1938.;ČSHS.2.díl­.Praha 1965, S.18.

Roz. Pospíšilová. V letech 1945–1949 žila ve Šternberku a poté se přestěhovala zpět do rodiště. Stála u zrodu ochotnického sdružení Mrštík při Klubu Moravských železáren. Jako recitátorka se účastnila různých soutěží a v důchodovém věku se plně zapojila do knihovnické práce v olomoucké okresní knihovně – na pobočce. Maminka slavné herečky Hany Maciuchové se do posledních let aktivně účastnila literárních akcí, večerů a autorských čtení pořádaných v knihovně.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. 2015. http://otavinka.blog.cz/…a-maciuchova

Po absolvování dvouleté nástavby SKŠ Brno 1965, působila od roku 1966 v OK Prostějov, od roku 1995 v OK Olomouc ve funkci vedoucí půjčovny pro dospělé.

Vlastním jménem Antonín Vančura. Příbuzný s V.Vančurou. Po absolvování filozofické fakulty v Praze krátce působil jako středoškolský profesor suplent (od září 1907 do června 1908 na reálce v Hodoníně, od září 1908 do června 1910 na obchodní akademii v Přerově). Od 15. listopadu 1910 do 28. února 1919 byl redaktorem Lidových novin v Brně. Od roku 1916 do podzimu 1917, kdy byl ze zdravotních důvodů propuštěn, byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě. Od 1. března 1919 do podzimu 1937 spolupracoval s deníkem Svoboda v Brně. V letech 1918–1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech 1920–1924 též vyučoval dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu v dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. V únoru 1921 se stal spoluzakladatelem a knihovníkem brněnské Městské knihovny, od roku 1937 jejím ředitelem. Pracoval zde až do své dobrovolné smrti v květnu 1939.

Mahenová, Karla: Život s Jiřím Mahenem. Praha, MF 1978.

Správce Komenského muzea, ředitel školy, autor řady článků s regionál. tématikou, člen redakční rady Kultury Přerova , kronikář města Přerova.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;.

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). V roce 1925 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Ordinován v roce 1923. Pak kaplanem v Bílé Lhotě a od roku 1934 působil v Lošticích. Na odpočinku v Hněvotíně. Činný jako vzdělavatel mládeže a působil v Orlu.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.148. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta z Loštic. (rkp).

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

V letech 1960–1969 studoval SVVŠ v Kyjově. Poté chtěl jít studovat na JAMU, ale nebyl přijat. 1964–1966 absolvoval dvouletou Knihovnickou nástavbu v Brně. V roce 1965 byl na praxi v Písku a hned po maturitě nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Gottwaldově. Dlouho tam nepracoval, protože byl povolán na vojnu a po ZVS působil v Divadle poezie X v Brně až do 1977. Pak nastoupil do HaDivadla, které tehdy sídlilo v Prostějově a od r. 1991 v Brně. V polovině 90. let byl uměleckým ředitelem HaDivadla. Na svém kontě má 24 TV filmů: Šahrazád (1985),Dům pro dva (1987), Zkušební doba (1988) Král lenochů (1989), Stalo se v Aleppu (1990), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (1991), Šance jako hrom (1991), Čarodějka (1992), Prosté krutosti (1994),…ani smrt nebere (1995), Vykání psovi (1998), Alois Nebel (2011), Dukla 61 (2018), Pinocchio (2020) a řadu dalších. Hrál též ve dvou TV filmech dokumentárních a to: Šumný Prostějov (2000) a Mlčení, modlitba, pokání (2011) a v 16 TV seriálech. V HA divadle hrál v letech 2002–2016 ve 28 inscenacích a t.č měl v den 75. narozenin hrát v díle Moby Dick, ale kvůli epidemii se představení odkládá na neurčito. Kromě HA Divadla působil též v divadlech: Archa (2008–2010), Buran Teatr (2012–2013), Divadlo Bolka Polívky (2017), Klicperovo divadlo Hradec Králové ( 2016–2017), Jihočeské divadlo České Budějovice ( 2011–2013), Divadlo Na cucky Olomouc (2016–2017), Městské divadlo Kladno (2015–2016) a Divadlo U stolu (2008–2017) V Brně a okolí natáčel povídkový film podle hororů M.Švandrlíka Okno do hřbitova v režii Vl. Michálka. Účastnil se různých festivalů poezie Nezvalova Třebíč, Wolkerův Prostějov.

Maršálek, M.: Moje první seznámení s městem básníkovým. Prostějovské listy. 2007.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. 2. Valašské Meziříčí. 2010. S.84. https://otavinka.blogspot.com/…arsalek.html Filmová databáze web Hadivadlo

Je oslovován jako Miloš.

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz

Vysvěcen v Olomouci roku 1990. Působil v Litoměřicích 1985–90, v Opavě 1990–91, v Moravském Berouně 1991-.

dokument. list/98

Od roku 1968 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, od 1978 přednášel jednou týdně, vždy ve středu na Pedagogické VŠ v Ostravě, kde přednášel český jazyk u doc. Svobody. Od roku 1974 pravidelně publikoval ve Stráži lidu, Nové Svobodě, Tvorbě, Zemědělských novinách, recenze a kritické glosy k olomoucké činohře. Celkem asi 48 materiálů věnoval olomouckému divadlu. Tragicky zahynul.

Štěrbová, Alena: O olomoucké činohře. Ostrava 1990.

Roz. Lakomá. Bydlela v Olomouci- Černovír. Od mládí působila brigádně v olomoucké okresní knihovně a právě tento zájem se projevil i ve studiu na čtyřleté Střední knihovnické škole v Brně, kde maturovala v roce 1967. Poté začala pracovat v půjčovně pro dospělé, kde jsme se sešly, protože já byla po mateřské na polovičním úvazku.V únoru 1969 se vdávala a následovala svého chotě do Prahy , kde pracovala od 1.5.1969 po dobu deseti let v Národní knihovně. Po mateřské dovolené nastoupila do Technické knihovny Výzkumného ústavu v Běchovicích, kde působila patnáct let. Po zrušení knihovny pracovala mimo obor a roku 1998 zakotvila v nemocnici na Karlově náměstí, kde pracovala až do roku 2010 a pak odešla do důchodu. Nyní jako seniorka stále vypomáhá na posledním pracovišti, alespoň brigádně. Celá léta jsme v kontaktu. Do rodiště, kde má rodinu se Slávka několikrát za rok podívá a moje cesty do Prahy často byly také doplněny setkáním. Knihovnice tělem i duší.

Osobně znám, pracovaly jsme na stejném pracovišti v Okresní knihovně Olomouc 1967–1969./hš

Oficiální bio: Absolvovala Jedenáctiletku ve Vyškově na Moravě a nástavbu Osvětové školy v Brně, kde později (v r. 1969) získala dálkově i kvalifikaci knihovnickou. Od roku 1961 žije a pracuje v Kroměříži jako kulturní pracovnice a knihovnice. V letech 1970 až 1991, kdy z politických důvodů nesměla pracovat v oblasti kultury, byla zaměstnána jako aranžérka obchodního domu Prior. Ke knihovnické práci se vrátila až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska (dříve okresní knihovna) pracovala do konce června 2007. Nyní se účastní různých činností knihovny jako dobrovolník.
Poezii se věnuje od mládí. Do literárních soutěží začala přispívat až ve zralém věku. V letech 1986 – 90 získala čtyřikrát ocenění v soutěži, vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8. Od roku 1996 do roku 2004 jí bylo uděleno sedm ocenění v soutěži básnířek O Tachovskou renetu, kterou vyhlásila Okresní knihovna v Tachově. V letech 2000 –2015 byla téměř pravidelně její poezie oceňována na festivalu Seifertovy Kralupy. Úspěch zaznamenala také v literární soutěži LK Pegas Mělník a dalších soutěžích. Dne 10.1. 2024 obdržela Cenu města Kroměříže na rok 2023.
Sama se podílela na organizování soutěží mladých literátů v Knihovně Kroměřížska a mladé čtenáře vedla na četných besedách k aktivnímu vztahu k poezii. Doposud pracuje v porotách, hodnotících literární práce, recitaci, amatérské divadlo. Pomáhá organizovat Dny poezie a účastní se autorských večerů. Je členkou literárního Klubu Pegas Mělník a dlouholetou aktivní členkou Švabinského kruhu přátel výtvarného umění v Kroměříži.
Vydala sbírky Píseň ženy (Okresní knihovna Kroměříž, 1991), Čas očekávání (2004), Sonety do dlaní a pod polštář (2008), Schůzky v zahradách (2012) a Kapičky na skle (2015). Mezitím obdarovala přátele drobnými tisky básnických souborů. Své verše publikovala v časopisech Vlasta, Generace, Zpravodaj města Kroměříže. Pravidelně přispívala do kalendáře Církve československé husitské Blahoslav. V roce 2004 zde bylo otištěno 13 básní jednotlivým měsícům roku. Verše pak vydala v souboru Štěstí přichází zevnitř (2004).
Její verše lze najít i v antologii Haná v poezii (LK Olomouc 2008), Almanachu Kavárny Poetika (2009), Básníci nad soutokem (LK Pegas Mělník 2012), Pastýři noci (Vladimír Stibor 2014), Město moře kuře stavení ( Václav Franc 2015), Řezbáři stínů ( V. Stibor 2016), Řeka úsvitu ( Stibor 2017), Noc plná žen ( Stibor 2018) a Delty domovů ( Stibor 2019) a dalších sbornících. V regionálním tisku publikovala verše i řadu článků z oblasti kulturní činnosti. Některé její verše byly zhudebněny profesorem konzervatoře Vejvanovského v Kroměříži Miloslavem Gajdošem, který své skladby interpretoval ve vlasti i na zahraničních koncertech. Báseň Moje město, zhudebněná Petrem Suchanem ml., je obsažena ve stejnojmenné knize s podtitulem Kroměřížská čítanka (Anežka Fialová – Markéta Mercová 2006). xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx

Po maturitě na Střední knihovnické škole v Brně začala od roku 1961 pracovat v kroměřížské knihovně. Po roce 1970 musela z politických důvodů opustit milované povolání. Působila pak dvacet let jako aranžérka v Obchodním domě Prior. Ke knihovnické práci se mohla vrátit až v květnu 1991 a v Knihovně Kroměřížska pracovala do konce června 2007. Ve volném čase se věnovala charitě, je členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně a účastní se řady literárních soutěží. V letech 1986–1990 získala čtyři ocenění v soutěži vyhlášené Obvodním kulturním domem v Praze 8, účastnila se také básnické soutěže O Tachovskou renetu (1996–2004), kde měla sedm ocenění a v letech 2000–2007 se presentovala na festivalu Seifertovy Kralupy, kde také získala několikrát ceny. Verše publikuje v časopisech, sbornících a v regionálním tisku. Na svém kontě má několik básnických sbírek:Literárních soutěží SK a Mělnický Pegas se účastní každoročně a její práce jsou téměř vždy oceňovány. Píseň ženy (1991); Ach to byla dovolená (2000); Okna (2001) ; Malá poetická terapie (2002); Nikdy neříkej nikdy (2003); Čas očekávání (2004, 2008); Štěstí přichází zevnitř (2004); Sonety do dlaní a pod polštář (2008); Almanach Kavárny Poetika Praha (2009); antologie Haná v poezii (2008). V květnu 2009 obdržela pamětní medaili města Kroměříže. Od mládí miluje poezii. Její básně mají Seifertovský pel , nádherně se čtou, ale především recitují. Její verše vycházejí též v celostátních časopisech, najdeme je i v kalendářích Církve československé husitské Blahoslav. Některé její verše inspirovaly Miloslava Gajdoše, profesora Konzervatoře P. J. Vejvanovského, který je zhudebnil a interpretuje je na našich i zahraničních pódiích. Ve volném čase pracuje v neziskových organizacích.Je dlouholetou členkou Rady amatérské umělecké činnosti, výboru Švabinského kruhu přátel výtvarného umění, Klubu přátel poezie v Kroměříži a od roku 2001 také členkou Klubu přátel hudby a poezie ve Zlíně. Před rokem – v srpnu 2011 , kdy se konal 3. ročník MOBELOVY CENY dostala Mobelovu pochvalu za báseň Domovy 1 ze sbírky Pozdní svítání (2010). Bibliografie článků:

1. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2005. s. 60.
2. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vztahy In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
3. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V nemocnici In :Blahoslav, kalendář církve československé husitské. Praha, 2005. s. 60.
4. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na Bělidle – In: Blahoslav, kalendář církve československé husitské, 2007. s. 116–118.
5. Mladé obzory : almanach začínajících autorů Kroměřížska Předml.. Josef Šubert . Kroměříž : Okresní knihovna ; Klub mladých autorů, 1968. 43 s. : il.
6. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-. Dívej se a piš. , Týdeník Kroměřížska, 1990, Č. 13 , s. 4.
7. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Navzdory básník zpívá. , Kroměřížská jiskra, 20.6.1990, , s. 3.
8. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Píseň ženy : Verše z let 1980–1990 . Kroměříž : Okresní knihovna, 1991. 32 s.
9. HEBNAROVÁ, Daniela, 1957-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární soutěž. Uzávěrka 1. března. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 4 , s. 1.
10. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem přírody. , Týdeník Kroměřížska, 1991, Č. 42 , s. 5.
11. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Hledám, tedy jsem . . . Soutěž mladých literárních talentů Kroměřížska. , Hanácké Atheny, 1991, Č. 7 , s. 4.
12. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět očima dětí. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 25 , s. 5.
13. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Šance pro mladé literáty. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 6 , s. 5.
14. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Knihovna má narozeniny. , Týdeník Kroměřížska, 1992, Č. 4 , s. 7.
15. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesta ke knize. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 10 , s. 5.
16. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen v knihovně. , Hanácké Atheny, 1993, Č. 6 , s. 3.
17. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zvítězili všichni, kteří se pokusili. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 23 , s. 4.
18. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jednoho deštivého podzimního. . . , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 49 , s. 4.
19. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s básníkem. , Týdeník Kroměřížska, 1993, Č. 44 , s. 6.
20. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radostné odpoledne. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 2 , s. 5.
21. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční jehličí opadalo. . . , Hanácké Atheny, 1994, Č. 1 , s. 10.
22. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karneval v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 9 , s. 5.
23. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Svět nejmladších literárních talentů. , Týdeník Kroměřížska, 1994, Č. 18 , s. 5.
24. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nezapomeňte na knihovnu. , Hanácké Atheny, 1994, Č. 17 , s. 16.
25. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, FIALOVÁ, Hana, 1962-. Na shledanou s hezkou knihou. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 2 , s. 6.
26. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Až se jaro zeptá. . . , Týdeník Kroměřížska, 1995, Č. 20 , s. 5.
27. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Dítě a kniha. , Hanácké Atheny, 1995, Č. 14 , s. 13.
28. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, MAHEN, Jiří, 1882–1939. Rozhovor o práci s dětským čtenářem v Kroměříži. , Duha, 1995, Č. 3 , s. 19.
29. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Žije mezi námi. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 6.
30. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. O princezně, která se naučila hrát. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 7 , s. 5.
31. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Divadlo v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 12 , s. 5.
32. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1995–1996. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 18 , s. 7.
33. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Práce s dětským čtenářem v Okresní knihovně v Kroměříži. , Duha, 1996, Č. 2 , s. 25.
34. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Deset nej našeho kraje. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 24 , s. 5.
35. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Otevřený svět fantazie a přátelství. , Týdeník Kroměřížska, 1996, Č. 27 , s. 5.
36. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Nad knihovnickými zákony. Sté výročí okresní knihovny v Kroměříži. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 7 , s. 7.
37. KŘUPKOVÁ, Eva, BOHÁČKOVÁ, Tereza, FRAJT, Mareka kol. Náš svět 1996–1997. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 17 , s. 7.
38. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Na shledanou v knihovně. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 27 , s. 5.
39. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Týden knihoven. , Týdeník Kroměřížska, 1997, Č. 37 , s. 1.
40. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 7 , s. 6.
41. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Radost a osvěžení. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 11 , s. 5.
42. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Náš svět a naše město 1998. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Č. 18 , s. 6.
43. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. V knihovně je stále živo. , Týdeník Kroměřížska, 1998, Roč. 9, č. 48 , s. 6.
44. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Cesty k dětskému čtenáři. , Duha, 1998, Roč. 12, č. 1 , s. 24.
45. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Březen – měsíc knihy. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 11 , s. 5.
46. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Znovu u Karla Čapka. , Týdeník Kroměřížska, 1999, Roč. 10, č. 17 , s. 7.
47. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Mladé obzory. , Duha, 1999, Roč. 13, č. 1 , s. 14.
48. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Karel IV. – osobnost tisíciletí. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 9.
49. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Josefa Mánesa. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 18 , s. 5.
50. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Ženy, které rády píší. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 23 , s. 5.
51. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na spisovatele Jana Skácela byla důstojná. , HIT, 2000, Roč. 5, č. 49 , s. 5.
52. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání s Janem Skácelem. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 49 , s. 5.
53. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemný předvánoční podvečer písní a poezie. , Týdeník Kroměřížska, 2000, Roč. 11, č. 51 , s. 6.
54. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Bílou sošku doma opatruji už čtyřicet let. , MF dnes, 23.12.2000, Roč. 11, č. 298 , Příl. Východní Morava s. 3.
55. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Maková panenka a motýl Emanuel. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 4 , s. 6.
56. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na malíře A. M. Machourka. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 45 , s. 4, fot.
57. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Kosmická inspirace. , Týdeník Kroměřížska, 2001, Roč. 12, č. 47 , s. 5.
58. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Stoletý Cyril Bouda. , HIT, 2001, Roč. 6, č. 48 , s. 5.
59. NAVRÁTILOVÁ, Jana, 1951-, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-, ŠUŠLÍKOVÁ, Jana, 1985-a kol. On člověk musí k poezii dozrát. , Týdeník Kroměřížska HIT, 2002, Roč. 1, č. 47 , s. 20, fot. , barev.
60. OLIŠAR, Josef, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jubileum Věry Hejhalové. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 3 , s. 16, fot.
61. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. „Tak dejchej“. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 5 , s. 23.
62. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vzpomínka na Jindřich Spáčila. , Týdeník Kroměřížska, 11.5.2004, Roč. 3, č. 19 , s. 6.
63. HEJHALOVÁ, Věra, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vítězství v literární soutěži Tachovská reneta. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Roč. 1, č. 9 , s. 25.
64. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie. , Kroměřížský zpravodaj, 2004, Č. 12 , s. 29.
65. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Čas očekávání : [výběr z poezie] . Kroměříž : Svatava Mášová, 2004. 39 s. ISBN v knize neuvedeno.
66. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jarní tání. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 5 , s. 21.
67. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Literární květen v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2005, Č. 7–8 , s. 26.
68. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Zimní slunovraty. Štěstí. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 3.
69. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Den poezie v Knihovně Kroměřížska. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 1 , s. 16.
70. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Neznámý Petr Bezruč. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 6 , s. 33.
71. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Příjemné setkání. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 10 , s. 21.
72. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Domovy Jaromíra Tomečka : Poezie je živou součástí každodenního života. , Kroměřížský zpravodaj, 2006, Č. 12 , s. 23, fot.
73. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Vánoční. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 1 , s. 3.
74. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. První ročník Univerzity 3. věku v Kroměříži právě končí. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 5 , s. 27.
75. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Která je ta pravá?. , Kroměřížský zpravodaj, 2007, Č. 6 , s. 24.
76. KOŘÍNKOVÁ, Marcela, MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Setkání básníků probíhá na úrovni přátelských vztahů. , Týdeník Kroměřížska, 2007, Roč. 6, č. 25 , s. 8, fot.
77. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Můj nejlepší recept : Koláč s poezií. , Kroměřížský deník, 4.7.2007, Roč. 2, č. 155 , s. 5.
78. MÁŠOVÁ, Svatava, 1942-. Jak je to s poezií v dnešním světě : zamyšlení čtenáře. , Kroměřížský deník, 9.8.2007, Roč. 2, č. 184 , s. 5.

Olišar, Josef: Město ocenilo básnířku. In: Kroměřížský zpravodaj, červen 2009. S.17. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2010. S.86. https://www.mesto-kromeriz.cz/

Studoval gymnázium v Brně a v Olomouci. R., 1859 vstup do kláštera Rajhrad, 1865 vysvěcen. 1867–1886 vybíral četbu pro lid na náb. motivy, založil náb. čas. Škola Božského Srdce Páně. 1878 spoluredigoval kalendář Moravan. Založil centrum pro vydávání katolické literatury. Redigoval Anděl strážný, od r. 1884 Květy mariánské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.18–19.;.

Od roku 1876 majitelem lékárny U anděla strážce na Dolním náměstí v Přerově. Člen všech českých spolků v místě, Sokola, Přerubu, zakladatel knihtiskárny. Od r. 1914 radní. Pracoval též v představenstvu záložny. Významná osobnost Přerova.

Fišmistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, 2010, prosinnec.

Narozen v obci Hradišťko u Jílového u Prahy.

Narodil se v rodině majitele panství a hraběnky Kálnoky. Gymnázium studoval v Příboře a Těšíně, filozofii v Brně a teologii v Olomouci v letech 1825–1828, na kněze vysvěcen 23.8.1829 a r. 1838 promován na ThDr. Ještě jako klerik byl 18.1.1829 jmenován císařem nesídelním kanovníkem v Olomouci. Již od 2.3. 1829 byl kooperátorem v Klimkovicích a od 8.10. 1829 ve Veselí. Farářem ve Slavičíně se stal 29.1. 1835 a tentýž úřad zastával v Hulíně od května 1837. Rok 1838 mu přinesl mnohé úřady a funkce. Stal se radou a asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci a 6.11. proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži, tamním venkovským děkanem, arciknězem. Jeho církevní kariéra byla dovršena 13.5. 1843, kdy jej císař jmenoval olomouckým sídelním kanovníkem. Dne 10.7. 1846 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Olomouci. R. 1850 byl zaspán do kolegia doktorů pražské univerzity. Členem společnosti pro rozvoj zahradnictví ve Vídni (1844).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001. S. 91–92.

Narozen v obci Dolní Marklovice (n. m.č. Petrovic u Karviné)

Narozen v rolnické rodině. Studoval na arcibiskupském soukromém gymnáziu v Kroměříží a poslední dvě třídy na státní reálce v Bruntále, kde maturoval v r. 1921. Poté studoval na teologické fakultě v Olomouci. V r. 1925 byl vysvěcen na kněze a r. 1931 získal ThDr. Působil jako kooperátor v Křenově a ve Šternberku. V září 1928 byl povolán na teologickou fakultu, kde působil jako suplent. Od září 1931 byl ekonomem arcibiskupského kněžského semináře. Od r. 1934 přednášel jako suplent církevní právo a pro tento obor se o rok později habilitoval. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným univ. profesorem a stal se posledním něm. prof. na teolog. fakultě v Olomouci. V r. 1940 byl jmenován iproboštem u sv. Mořice a vrátil se tak do duchovní správy. V roce 1945 byl zatčen gestapem a 1946 byl odsunut do Německa, kde působil v duchovní správě obce Kadelshofen. V roce 1958 mu prezident SRN udělil Záslužný kříž a v r. 1970 Pavel Vi. titul " papežský prelát". Rozsáhlá publikační činnost. Věnoval se zejména historii Olomouce a dějinám umění.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.90;

Studoval v Opavě, působil ve Fryštátě, Rájci a Kateřinkách, zajímal se o knihovnictví, 1945 jmenován okresním knihovnickým inspektorem, 1951 pověřen vedením věd. knihovny Slezského ústavu v Opavě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.79.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Externě působila na FFUP v letech 1947–1950 přednášky z muzejnictví, sběratelství, zvykosloví a estetiky odívání. Od r. 1948 ředitelkou Ústavu pro lidovou kulturu. Autorka publikací.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.348.;Výtvarní pedagogové a teoretici umění a kultury UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

RSDr. Zdeněk Mička.

Ve Valašském Meziříčí vystudoval gymnázium a v roce 1928 vstoupil do řádu salvatorů. V roce 1934 byl v Římě vysvěcen na kněze. Studium dokončil 1935 doktorátem z teologie a filozofie. Později se usídlil v Prostějově jako kaplan u sv. Petra a Pavla. 24. června 1942 byl zatčen gestapem za výroky proti Hitlerovi a v Brně odsouzen. 3. 7. 1942 byl zastřelen.