Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium a učitelský ústav v Přerově, zasloužilý učitel, umělecký vedoucí a dirigent PSMU v letech 1972–1978.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S. 394.; Kmoníčková, E.: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.15.; Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Narodil se v dělnické rodině ve Slatinkách na Prostějovsku. Vyučil se v Sigmě Lutín, kde pracoval 8 let. Jako mladý byl činný v ČSM, kde tajemníkem celozávodního výboru a později okresního výboru. Poté působil na OVKSČ v Olomouci jak vedoucí odboru stranických informací. Po jmenování ředitele Milana Karhánek vedoucím odboru kultury na ONV nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Olomouci, kde byl k 1.8. 1974 jmenován ředitelem. Jeho předností bylo, že se řídil odbornými znalostmi knihovníků s VŠ vzděláním a tak knihovna po profesní stránce byla stále hodnocena jako nejlepší. Snažil se, aby v knihovně pracovaly Brigády socialistické práce, aby se budovaly nové pobočky nebo sklady v budově, prováděla modernizace jednotlivých oddělení či skladovacích prostor. Spolupracoval s arch. Jiřím Procházkou. Snažil se, aby se pracovníci všech poboček i střediskových knihoven scházeli a zavedl Den knihovníků v okrese, kdy se oslavoval společně i MDŽ. Tuto aktivitu zavedl v roce 1980. Snažil se o prohloubení spolupráce s družebními knihovnami na Slovensku, v Polsku i Itálii. Sám navštívil několik zahraničních knihoven, aby ty nejlepší zkušenosti převedl též do Okresní knihovny v Olomouci. Knihovna pod jeho vedením vydávala výběrové bibliografie k významným výročím, metodické materiály pro knihovny, kulturní kalendář výročí, rozšířený od r. 1977 o regionální výročí. Také zavedl spolupráci s knihovnami regionu Haná a to okres Kroměříž, Prostějov, Přerov, Šumperk a Vyškov. Knihovna vydávala též bibliografie regionálních autorů a osobností. K 100. výročí založení knihovny vyšel nejen sborník, ale konala se též ohromná sešlost všech pracovníků knihoven. Jaroslav Hampl působil ve funkci do března 1990, kdy odešel do invalidního důchodu. Články publikoval v regionálním i celostátním tisku. V roce 1990 se přestěhoval do Košic.

Slovník českých knihovníků.NK ČR SCK

Autor regionálních pověstí. Publikoval v závodních časopisech ČSD a v Stráži lidu v Olomouci. V Olomouci žil od r. 1937. Literární pozůstalost ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Pohřben na ústředním hřbitově v Neředíně. Užíval pseudonym: Jan Říha Povídky z Olomoucka. Olomouc 1974.187 s. Knihovnička Stráže lidu. Spolu s kamarádem Richardem Hanzlíkem (1917–2000), který emigroval do Kanady, napsal román Laffayette, který vyšel v roce 1991 v Torontu.

Osobní sdělení hš www.divadloschod.cz

Po celý život působil v Olomouci a roku 1647 se stal členem jezuitského řádu. Zabýval se matematikou a fyzikou, na pražské univerzitě však přednášel i etiku, logiku a metafyziku. V roce 1669 byl jmenován seniorem Filozofické fakulty. Napsal Disputationes peripateticae in octo libros Physicorum Aristotelis.

Kremsier.(s.n. 1889) /místopis Moravy/.; Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998. S. 157.;

Složil hudbu na slova O. Přikryla Hanácky pěsničke.

ČSHS.I.Praha 1963.S.397.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.56.;.

'

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

V letech 1847–1850 přednášel na olomoucké univerzitě, r. 1849 byl děkanem fakulty. Z Olomouce odešel na univerzitu do Prahy, kde však byl z politických důvodů zbaven profesury a propuštěn ze státních služeb. Až po osmi letech se mohl stát pouze bídně placeným knihovníkem v pražské Univerzitní knihovně.

Narodile se v Holici u Olomouce. Po maturitě na hejčínském gymnáziu studoval
od roku 1982 Filozofickou fakultu UP, obor český jazyk a dějepis. Po promoci v roce 1987 začal učit na základní škole ve VelkémTýnci. S roční přestávkou 1988–1989, kdy byl povolán k vojenské službě, učil v obci do roku 1993. Byl pak povolán na Pedagogickou fakultu UP jako odborný asistent. O čtyři roky později přešel na Katedru bohemistiky FFUP, kde se zaměřil na problematiku poválečné české literatury a otázky literární teorie. Publikovat začal v roce 1993 zprvu v univerzitním časopisu Žurnál, později v regionálním a místním tisku (Hanácké noviny, Týnecké listy) a literárních časopisech: Alternativa, Česká literatura, Literární noviny, Lidové noviny aj. V roce 1996 začal spolupracovat s několika nakladatelstvími na Moravě a to jako editor či odpovědný redaktor knih. Úzkou spolupráci navázal s olomouckou Votobií a brněnským Hostem. Koncem téhož roku stál u zrodu literárně filozofické revue Aluze, v níž byl krátce šéfredaktorem, poté redaktorem a členem redakční rady. V roce 1999 spoluzaložil nakladatelství Periplum. Ve spolupráci s Českým rozhlasem v Olomouci vytvořil zajímavý pořad, který každý týden pod názvem Knižní kurýr přináší novinky z literárního světa. Od roku 2000 je šéfredaktorem Týneckých listů. Jméno Dr. Hanušky znají nejen studenti olomoucké a jihočeské univerzity, ale také zahraniční bohemisté.Činorodá práce jej přivedla do aktivní komunální politiky. Od listopadu 2002 působí jako starosta obce Velký Týnec.

Čtení o Velkém Týnci.

Německého původu. Původním povoláním textilní úředník. Historiograf města Šumperka, ředitel městského muzea a archívu. Regionální publicista. Po vysídlení v roce 1946 se usadil v Bavorsku.

Severní Morava, 18, 1969, S. 72–76.

Absolv. Vyšší prům. škola strojní v Brně, ČVUT Praha, fakulta strojní. Od roku 1938 v Července, Průběžně publikuje v Litovelských novinách o historii obce Červenka (1997, 2003, 2004, 2007)

Narozen jako nejstarší syn početné rodiny domácího tkalce Valentina H. na šumperském předměstí. Už od dětství pracoval v prvních šumperských textilkách a záhy se z něho szal kvalifikovaný tkadlec. V letech 1871–1872 patřil k zakladatelům Dělnického vzdělávacího spolku v Šumperku. Pro knihovnu spolku objednal v Lipsku a ve Vídni první socialistické knihy a časopisy a propagoval je mezi šumperskými dělníky. V dubnu 1874 zastupoval šumperské dělníky na ustavujícím sjezdu soc. dem. strany v rakouském Neudörfelu. V březnu 1875 se zúčastnil tajné schůzky moravských a slezských spolkův Branticích u Krnova. Za tyto akce byl v Brně odsouzen za spolčování brněnským zemským soudem v listopadu 1875 a odsouzen k několikatýdennímu vězení.Přesto v srpnu 1876 byl už opět jako delegát severomoravského dělnistva přítomen na 3. sjezdu sociální demokracie ve Vídni. Někdy v roce 1877 se přestěhoval do Vídně a tady zcela zapomenut zemřel.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 41.

Redaktor Selských novin v Olomouci v letech 1887–1891, Moravských a Lidových novin v Brně, psal i beletrii pod pseud.E.Mánek, E.Sušický, Velebil.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.85.; Hatlák, Vlad.: Žurnalista Eman Hatlák 1873–1897.Brno 1937.S.32.; Vopravil, J.Slovník pseudonymů v české a slov. literatuře.Praha, SPN 1973.S.611.;.

Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union.

Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996.

http://www.phil.muni.cz/…et/haub.html

Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.

Od r. 1954/1989 na LFUP , interní klinika v Olomouci, význ. odbornice v oboru lékařství, rozvoj hepatologie/nemoc. jater/, jako jedna z prvních u nás zavedla kausální léčbu při chorobě Wilsonově. 1992 profesor. Pedagogicky působila 35 let. Autorka učeb. textů pro studenty. Odb. činnost se týkala chorob jater a žluč. cest. Celkem publikovala 96 prací, podílela se na 3 monografiích­.Prof. MUDr. Dagmar Hauftová, CSc. je emeritní profesorkou I. interní kliniky FN Olomouc a LF UP, členkou Etické komise FN a LF UP Olomouc, též odborným garantem hospice Arcidiecézní charity v Olomouci-Svatý Kopeček.

Slavětínský, M.: Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;.

Narozena v Borové na Náchodsku.

Dcera redaktora přerovského Obzoru Karla Hauke /1889 – 1968/. Studovala G v Přerově, mat. 1938. Později FFUM Brno, obor čeština, angličtina. 1939–1942 půs. v redakci Obzoru. časopisecky publikovala od r. 1934. Knižním debutem bás. sbírka Přísluní/1943/;O j­ejí zálibě v botanice píše Jan Drda v LN. (Pomocí květin i stromů zobrazuje i svoje rodiště v básni To je můj kraj. ). Od r. 1946 v Praze.

Od roku 1941 externě redigovala rubriku Žena a její svět v deníku Lidové noviny. Od roku 1942 pracovala v knižním oddělení Ministerstva osvěty v Praze, od roku 1945 v publikačním odboru Ministerstva informací, kde byl jejím nadřízeným básník František Halas. V období 1947–1950 působila s Adolfem Hoffmeistrem v americkém oddělení zahraniční sekce Ministerstva informací. Během války se v Praze dostala do kontaktu se členy umělecké Skupiny 42, jejíž členkou se stala v roce 1945. V roce 1950 uzavřela sňatek s kritikem a výtvarným teoretikem, autorem zásadního textu Skupiny 42 Svět, ve kterém žijeme, Jindřichem Chalupeckým. Spolu s ním přeložila v roce 1947 Eliotovu Pustou zemi. Vedle básnické a novinářské činnosti se věnovala překladům, jimiž se také živila v letech, kdy nemohla publikovat. Překládala z angličtiny např. Anais Ninovou, Emily Dickinsonovou, Edgara Allana Poea, Jacka Londona, Johna Keatse, Dylana Thomase, Williama Carlose Williamse, Gertrudu Steinovou aj. V roce 1996 obdržela za celoživotní dílo Cenu Jaroslava Seiferta.

Čechák, Vl.: Literatura přerovského regionu.Olomouc FFUP 1981, S.63./Dipl.práce, archiv FFUP, č.4072/;Drda, J.: Tudy táhli mamuti..LN, 11.5.1941, S.3.;Sto let českého gymnázia v Přerově.;.

Po absolvování Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze byl farářem v Hosticích a Hanušovicích na Šumpersku. Od roku 1971 pracoval jako dělník v Prefě Postřelmov a potom na poště v Šumperku, podílel se v utajení na církevních aktivitách a publikoval pod pseudonymem v církevním tisku. V letech 1990–2006 pracoval v OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb, byl členem Sněmu ČMKOS a zástupcem šéfredaktora odborového časopisu PTN Echo. Zároveň působil jako výpomocný duchovní v Olomoucké diecézi Církve čs. husitské.. V roce 2008 byl oceněn čestným uznáním za dlouholetou duchovní činnost ve Štítech, o rok později jmenován významnou osobností Rudy nad Moravou. Nyní je opět farářem v Hosticích a je členem církevního zastupitelstva. Podílel se na publikaci ČSSD Náboženství a sociální společenství, časopisecky publikoval řadu odborných prací,, časopisecky i knižně rovněž překlady poezie a prózy ze slovanských jazyků.

Mgr. Emil Jan Havlíček byl členem Obce překladatelů.

http://otavinka.blog.cz – 16.4.2011 Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi – Ju. Valašské Meziříčí 2010.

Hostice – (n. m.č. obce Ruda nad Moravou).

V letech 1978 – 1983 vystud. Pedag. fakultu UP v Olomouci. Samostatně vystavoval v Klubu UP 1983, v Galerii pod podloubím r. 1986. Je označován za autora happeningů, land artových a body artových realizací, za performara, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř, grafik v oblasti nových médií (digitální tisky), znám i jako literární tvůrce a zároveň vysokoškolský učitel. Působí na Katedře výtv. výchově PdF UP Olomouc v oboru Intermediální tvorba.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/; Katalog. Brno 1991.Galerie mladých při MKS. Kresby.

Doc. Vladimír Havlík

Abs.VŠUP 1950, prof.F.Muzika­.Působil v Praze.Čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1980–85.Zasl.um.1981­.Činnost: knižní tvorba, písmo, typografie, užitá grafika.Profesor VŠUP v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru.Praha 1985., S.172,

V letech 1921–27 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na univerzitách v Kodani a Berlíně. Od 1927 vyučoval němčinu a češtinu na středních školách v Praze. Roku 1931 se stal lektorem dánštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1937–39 a 1945–48 byl docentem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1948 až do odchodu do důchodu pracoval v Univerzitní knihovně v Praze, 1955–62 byl souběžně docentem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své vědecké práci se zabýval severskými jazyky a literaturou, zvláštní pozornost věnoval starogermánským literárním památkám. Je autorem řady odborných děl z oblasti germanistiky a nordistiky, např. Der bestimmte Artikel in einer Reihe von altgermanischen Denkmälern (1937), Německý jazyk v Evropě (1941) a mnoha studií, publikovaných v domácím i zahraničním odborném tisku. Byl vedoucím autorského kolektivu Slovníku spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Nizozemí, Belgie (1967). Překládal z němčiny, vlámštiny, dánštiny a islandštiny. Některé jeho překlady byly vydány před rokem 1945.

Český biografický slovník XX.století.1.A-J.Praha 1999; www.obecprekladatelů.cz

Rozená Pichnerová. Dětství prožila v Klatovech. Krátce pracovala v cizojazyčném oddělení velkého knihkupectví v Praze a při zaměstnání studovala filologii, obor čeština a ruština. Po přestěhování do Olomouce působila na Filozofické fakultě UP, katedra rustiky. Zprvu jako lektorka později jako odborná asistentka, překládala odborné medicínské texty. V roce 1974 byla nucena opustit univerzitu. Začátkem roku 1990 založila Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů v Olomouci. První nezisková organizace, pomáhá nejen bývalým vězňům, bezdomovcům a dalším potřebným, spolupracuje se zahraničními subjekty, podílí se na řadě humanitárních sbírek. Cena města Olomouce 2001.

Dokumentační list. –

'

Studoval práva v Olomouci, 1848 poslanec Říšského sněmu. 21.12.1848 zpra­vodaj prvního čtení návrhu základních občanských práv.1860 povolán do Říšské rady, stává se hejtmanem zem. sněmu, 1862–65 zastával ve Vídni funkci ministra spravedlnosti a do r. 1881 funkci prezidenta Vrchního zem. soudu. 1868 obdržel řád Železné koruny III. stupně a doživotně jmenován členem panského doku ra. Říšské rady. Vystupoval proti čes.národním požadavkům, zato byl v čes. tisku odsuzován od spisovatelů Nerudy a Hálka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997, S.48.

Po maturitě studoval v letech 1965–1968 žurnalistiku KU v Praze, ale nedostudoval. V letech 1970–1973 měl angažmá jako herec v divadle v Českém Těšíně. Působil v rozhlase, televizi. Je spoluautorem knihy o Miloši Kopeckém " Co za to stálo" (1994) Bratr Marty Skarlantové. Je majitelem a ředitelem divadla Ungelt v Praze.

Studoval u Z. Mrkose. V době studií na gymnáziu založil a řídil orchestrální studentské sdružení. Od r. 1953 sbormistrem Orlice a Vlastimily v Prostějově. Publikoval ve Stráži lidu-Prostějov, Štafetě.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982, S.149.; Hanzelka, O.: Byl jest jeden kantor dobrý.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.21–22, 1 obr.;

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Působil v lékárně v Tovačově 1902–1903 a pak od r. 1905; Ve Šternberku pobýval v r. 1904 a v r. 1905 se ženil (21.10.1905) v Olomouci. Zemský lékárník v Brně.R.1923 re­daktor čas.Bibliofil­.Publikoval v čas. Grafický obzor, Typografie aj.

Fukal, R.: Mojmír Helcelet osmdesátník.-VVM, 13, 1958, S.258–260, obr.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.76.; Masarykův slovník naučný.III.Praha 1927, S.123.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.36.;.

PhMr. Mojmír Helcelet