Osobnosti Moravy.eu

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.18.;.

Do r. 1993 ved. obvodní lékař v Němčicích, poté soukromý lékař v Čelechovicích.

Peterka, Miloslav: Smržice., 1994., S.411.;

'

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku

Studoval gymnázium v Praze, medicínu 1854–1859, 1860 promován na dr.med., Mgr.porodnictvía dr. chirurgie 1862. V letech 1859–1860 působil v Praze, 1860–1861 v Brně. Od 1.8.1861–30.9.1865 klinický a sekundární lékař v Olomouci. Srpen až prosinec 1861 suplující profesor vnitřního lékařství. Po odchodu z nemocnice praktický lékařem v Olomouci, 1869 krajským lékařem, 1871 okres. lékařem. V říjnu 1886 pověřen vedením zdravot. odd. v místodržitelství v Brně a 1887 jmenován radou zemského zdravot.referátu v Brně.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurg. studia a staré nemocnice v Olomouci. In: Časopis VSMO, XLIX, 1936, 1, seš. 181–182. Olomouc 1936, S. 60.

Léčitel domácích zvířat. Zakladatel Lázní Dolní Lipová v roce 1829. Školu navštěvoval v Jeseníku.

http://cs.wikipedia.org/…hann_Schroth

Studoval na c.k. vyšším gymnáziu v Olomouci v letech 1861–1869 s maturitou. Poté odešel na lékařskou fakultu do Prahy, kde promoval r.1875. Vyučoval tělocvik na školách, r.1879 založil léčebný ústav orthopedický v Praze.

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.280–281.;.

Narozen v hornické rodině. Po absolvování gymnázia v Karviné studoval v Brně na FFMU, obor čeština, němčina. Za okupace, kdy byly VŠ uzavřeny, školu přerušil a promoval až v r. 1948. Učitelsky začal půspbit na Ostravsku, zprvů 1948–1950 na středních školách, krátce lektorem českého jazyka v Poznani. V r. 1953 se podílel na založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, od r. 1957 přednášel na FFUP, byl také 1958–1961 vedoucím katedry bohemistiky. V r. 1961 se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu v Ostravě.
Pečlivým editorem díla Martínkova a Dvořáčkova.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Opava -Ostrava 1995.S.95 – 96.;.

Lékař v Přerově, veřejný činitel a také starosta města Přerova. Jeho syn František S. ( 1873–1944), též lékařem a spisovatelem.

Literární místopis SOKA Přerov.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v r. 1892. Poté studoval lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Po studiích se r. 1901 usadil v Bystřici pod H., od r. 1905 v Praze. V r. 1914 ve Štýrském Hradci a téhož r. i v Č.Krumlově. R. 1919 působil v Užhorodě. Spoluredigoval Lumír a Humoristické listy. Přispíval do časopisů: Niva, Pozor, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny. Užíval pseudonym: F. Skalný, Fr. Marek. Psal povídky, romány, básně. Autor knihy vzpomínek na přátelství s F.X. Šaldou " Krásná setkání" (1970). Český prozaik, dramatik, básník, literární, divadelní a umělecký kritik. Autor románů (Vesnický lékař, Architekt Malota) a knih pro mládež (Hřebeček).

Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 448–449. Lexikon české literatury. 4. díl. S-T. Praha, Academia 2008. S. 159–162.

Působil v Přerově, kde se za 2. svět. války účastnil protifašistického odboje, autor odborných spisů o tuberkuloze; Ochrana dětí a kojenců; Horní cesty dýchací, jich poměr k tuberkuloze; Problémy práce;aj. Popraven.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Nekrolog=Ča­sopis lék.čes.85.1946­.S.247;Časopis lék.čes.86.1947­.S.1180;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha SK ČSSR 1962, S.242;.

V roce 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjově, poté absolvoval jednoroční kurz Obchodní akademie v Uherském Hradišti a od roku 1945 studoval FFMU v Brně, o rok později přešel na univerzitu do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. Od roku 1948 zde působil jako asistent, pak jak odborný asistent až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1990 jmenován univerzitním profesorem. Od r. 1969 předsedou olomoucké pobočky Literárně vědné společnosti. V roce 1947 na stáži v Lublani a r. 1952 v Krakově.

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Narozen v Outěchovicích (n. Útěchovice). Medicínu vystudoval v Praze. Po studijním pobytu v USA pracoval v sanatoriu v Prosečnici (n. Krhanice). Poté pracuje jako lékař v Ostravě. 1946 se stal docentem sociálního lékařství a přišel do Olomouce jako první představitel tohoto oboru na LF UP. Řádným profesorem se stal v roce 1955. Připravoval učební texty pro posluchače medicíny. Pečoval o Ústav národního zdraví.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.199; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 109.

prof.MUdr. František Slabihoudek

V letech 1970–1976 studoval LFUP Olomouc, 1983 CSc;Působil 1987 doc. oftalmologie, od r. 1988 přednosta očního odd. nemocnice Zlín.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.144.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1876, po studiu v Praze se vrátil r. 1885 do rodiště a v listopadu 1885 přijal místo lékaře v Litovli, V r. 1918 zvolen starostou města. Zajímal se o etnografii, vlastivědu. Psal kroniku muzea, archivu a Pamětní knihu města Litovle.

Slavětínský, M. : Litovelský lékař Dr. Jan Smyčka. =ZVSMO 1985, č. 21–22, S. 27–28. ; Z litovelské historie. =Stráž lidu 1977, 29. 10. , S. 4. ; Změna data narození z 20. na 21. , ověřeno v matrice, Muzeum v Litovli, pí Doleželová, květen 1994. ;.

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Narozen v rodině soudního úředníka. Studoval na české reálce v Brně, kde maturoval r. 1924. R. 1932 dokončil studia na Lesnické fakultě VŠ zemědělské v Brně. Od r. 1927 byl zaměstnán (kvůli smrti otce) jako smluvní zaměstnanec u stavební firmy na hrazení bystřin. Zprvu působil v Tišnově a od r. 1931 v Brně, kde zůstal až do r. 1943. Pak byl nasazen na nucené práce jako dělník v Rakousku, později v Horním Slezsku, odkud utekl v únoru 1945. V září 1945 byl zaměstnán v Šumperku ve Správě hrazení bystřin. 1949–1950 byl jmenován ředitelem Závodu lesnicko technologické meliorace v Šumperku a r. 1958 přešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Lesostaveb. Po roce 1962 pracoval u Státních lesů v Krnově, kde do r. 1970.

Publikoval v odborném tisku, za pobytu v Olomouci ve Stráži lidu. Část jeho pozůstalosti v SOKA Šumperk.

Opustil nás F.S. ing. In: Severní Morava,25, 1973. S. 70–73. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S. 120–121.

Ing. František Sokol, CSc.(1967)

Dlouholetý vědecký pracovník ústavu pro českou literaturu v ČSAV Brno. Vysokoškolský učitel Slezské univerzity v Opavě. Pravidelně se účastní regionálních a odborných konferencí v Olomouci a Prostějově.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.886;. http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc. Pseudonym pro básně – Ladislav Jurkovič

Rodák. Absolvoval LFKU Praha 1966, vyzn. 2 x tzv. Zahradníčkovou cenou. Od r. 1990 přednosta ortopedické kliniky 1. LFUK Praha. Působí v nemocnici Motol.

'

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.888.;. http://okloubech.cz/…n-sosna-drsc

Prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc.

Vystudoval něm. gymnázium v Šumperku. Poté začal navštěvovat medicínu na vídeňské univerzitě. Dostudoval po válce na něm. části UK v Praze, kde 1922 promoval. Tři roky působil v nemocnici ve Šternberku. 1925 si otevřel lékař. praxi ve Fryštáku. 1927 složil v Praze tzv. fyzické zkošky na úředního lékaře a stal se obvodním lékařem v Sobotíně. Po vypuknutí 2. svět. války musel narukovat jako vrchní lékař. 1946 byl odsunut do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.108.;

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

Rozená Dvořáková. Žačka lidové umělkyně Julie Kummerové – Kubíčkové, která v letech 1957 – 1962 vedla výuku lepení hanáckých kraslic v Domě dětí a mládeže v Olomouci. Od roku 1973 žije paní Suchomelová s rodinou v Nedvězí u Olomouce, kde v roce 1987 založila národopisný kroužek Kraslice pro děti ve věku od 6 do 15 let. Každoročně děti presentovaly své práce, kraslice, perníčky, přáníčka, PF i další výrobky a ozdoby ze slámy, zvykoslovné pečivo a další obyčejové dekorace, dvakrát ročně na výstavkách v předvánočním či předvelikonočním údobí. V roce 1993 byl natočen výukový film Střediskem informatiky služeb škole a práce kroužku byla též inspirací pro fotografický um Vladimíra Galgonka ( 1993, 1996). V roce 1994 připravila ke stálé instalaci kraslice podle historických moravských vzorníků pro Muzeum Jana Ámose Komenského v Přerově pod názvem Volání jara. Kroužek Kraslice má krásnou dokumentaci své činnosti v podobě kroniky, která dokresluje všechny aktivity paní Suchomelové v rozvoji lidové kultury na Hané.

Ševčíková, Hana: Velikonoce. Olomouc 1996. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2008, č.5.

Profesionální pěstitel lesů na VŠT v Praze, ředitel botanické zahrady v Průhonicích.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.152.;.

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Syn učitele. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici a studiu LFMU v Brně působil v Olomouci. Od r. 1951 přednosta Ústavu lékařské chemie UP a též se věnoval dějinám UP a soupisům vědeckých prací lékařů UP. Člen akademie věd v NDR. Zasloužil se o vybudování ústřední knihovny LFUP. Člen sekce dějin lékařství při VSMO. V roce 1941 mu vyšla první odborná publikace a v průběhu času jich napsal na 370. Autor studií o výtvarném umění, sběratel grafiky. Autor studií o J. Uprkovi, S.Lolkovi a Z. Braunerové. V roce 1980 dostal Zlatou medaili Slovenské chemické společnosti SAV a v r. 1981 medaili Americké farmakologické společnosti. Prof. MUDr. František Šantavý, DrSc. zemřel v Olomouci.

Nekrolog. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S. 29–30.;