Osobnosti Moravy.eu

První sportovní komentátor ČST 11.2.1955.Spo­luautor publ.Život bez nedělí.1968.;

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha ČTK 1969, S.267.;.

Dekorační malíř a krajinář.1875–1880 zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekorač.malířů a abs.zde AVU.Poté odešel do Paříže.R.1883 byl povolán do Prahy k Národnímu divadlu, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.První scénograf ND.

Toman, P. : NSČSVU I. Praha 1947, S. 365. ; Glivický, J. :=Štafeta, 15, 1983, č. 4, S. 32, 1 obr. ; Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 156. ;.

Sestra Jaroslava a Petra Křičky.V letech 1909–1918 působila jako učitelka v Přerově a v Brně. Od r. 1939 žila v Hutisku, o. Vsetín (n.Hutisko-Solanec) a v létě zajížděla na Maršovskou rychtu-kde vznikly její „Besedy s dědouškem Ondráškem“. Básně a povídky publikovala časopisecky. Psala do Lidových novin. Na Valašsku se věnpvala vlastivědné práci. Napsala veršované knihy pro děti " O Megeře" a „Na Poskle“. Zapisovala valašské písničky.Překládala P. Verlaine, H. Hesse, V. Hugo. Pohřbena v Novém Městě na Moravě.

Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou.Velké Meziříčí 1992.S.220.;.Fa­bián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.52.;

Vrhač, začínal v Brně r. 1930 – 1937., Poté Sokol LTC a Sokol Olomouc 1938 – 1948. Účast na LOH 1936 Berlín, vrh koulí. Synovec Fr. Hoplíčka.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.179 – 180.;.

Ing. Karel Hoplíček

Po studiích na gymnáziu v Kroměříži a na bohoslovecké fakultě v Olomouci, ordinován 5.7.1899. Působil v Charvátech a pak na teologické fakultě v Olomouci.Od roku 1907 působil na reálce a pak RG v Litovli jako profesor náboženství.V roce 1936 odešel do pense.Veřejně činný.Po celou dobu I.republiky zastával úřad náměstka starosty, roku 1938 zvolen starostou města Litovle a tuto funkci vykonával do 25.6.1946.Za zásluhy byl také jmenován čestným občanem města.Konec svého života trávil v ústraní.

Šik, L.: Osobnosti a dějiny Litovle.Disketa 1998; Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké.Olomouc 1949.S.140.;

Mons. Vincenc Horák

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

Narozen v Řepčíně u Olomouce.

Z díla: kopie sochy sv.Vojtěcha od Brokoffa pro Karlův most, Slepý kamelot, reliéf Žně, Ozvěna, Vzkříšení, Žal, památníky sov. vojákům, komorní plastiky, … Studoval UMPRUM Praha, prof.J.Mařatka a AVU Praha, prof.B.Kafka, 1930–31 St školu užitého umění v Berlíně.V roce 1979 jmen.zas­l.prac.kultury­.Z díla : kamenná výzdoba renesanční olomoucké radnice a olomouckých kašen, autor plaket a pomníků.

Hanácké noviny, 17.2.1996, S.9.

Řepčín je nyní předměstím Olomouce.

V letech 1945–1982 pracoval v tiskárnách a v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, zde založil Tělovýchovnou jednotu Slovan tiskárny, celá léta sportoval. Za své organizační schopnosti a práci pro sport byl oceněn Zlatým odznakem.

Cena města Olomouce za rok 2003.Olomouc,2004.

Vlastním jménem Marie Šindelářová, roz. Holubková. Dcera hostinského. Do obecné školy chodila v Kravařích a pak ve Štítině. V období od října 1938 – srpen 1939 pobývala v Kostelci na Hané u své sestry..

Česká literatura od roku 1945 : nejkomplexnější interaktivní multimediální encyklopedie. Praha : Infinity, cop. 1997. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.1. Opa­va,Optys 1993. S. 47–48. Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc-Ostrava 2001. S.100–102.

Narozena ve Štítině, n. osada Dvořisko – Kravaře – Dvořisko.

V roce. 1958 abs. Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci pro pracující. Působí v Příbrami, kde založila dětský sbor..

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.172.;.

Po maturitě na SG v Olomouci, studoval 1876–1880 práva v Praze. Poté pracoval do 1882 jako koncipista v Brně, odkud povolán do Vídně na ministerské předsednictvo. 1908 se vrátil do Brna, kde do r. 1915 víceprezi­dentem moravského místodržitelství. Zasloužil se o olomoucké muzeum, čest. člen VSMO a člen ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Pracoval též v národopisném odboru Moravské besedy. Literární pokusy již v době studií, básně publikoval v Koledě 1876–1880. Užíval pseud. L. Hradecký. Přispíval do čas. ČMM (1878–1893), ČVSMO (1886–1900), Český lid(1891–1895). Redigoval ČVSMO roč. 5–9, Almanach Zora (1878 – 1880). Užíval pseudonym J. Černohorský zejména při psaní povídek. Zajímal se též o vlastivědu města Loštic, protože už za gymnaziálních studí na něj zapůsobil prof. Jan Havelka, který se tam narodil. V roce 1996 byla V. Houdkovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Náměšti, na náměstí.

Lexikon české literatury.2/1­.Praha 1993.S.300.;. Papajík, David – Šmíd Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.596–600.

Výškař. Začínal r. 1972 v Šumperku, od r. 1977 závodil při VŠ Praha až 1986. Účast na ME 1978 /8. /;Od r. 1988 při VŠ Praha.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.181./foto/;.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Narozen v Kojetíně u Nového Jičína.V mládí vychodil trojtřídní školu na Starém Jičíně a poté se vyučil řezbářství v Novém Jičíně. Zájem o výtvarnou práci jej brzy dovedl až k dřevořezbě. Tři roky se učil u kamenického mistra Josefa Leideho v Novém Jičíně. Následně byl profesorem německé reálky v Novém Jičíně R. Apischem připraven ke studiu na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po osmi letech studia se vrátil zpět na Moravu a zde v letech 1895–1914 působil jako učitel na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Tvořil dekorativní práce pro kostel v Krásně nad Bečvou, město Valašské Meziříčí a vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Působil v Jednotě výtvarných umělců moravských, se kterou se zúčastnil několika výstav. Vystavoval i v Olomouci. František Hrachovec patřil ke skupině valašských umělců bratří Bohumíra a Aloise Jaroňků a Rudolfa Schlattauera, s nimiž vystavoval své velmi zajímavé dřevořezby na jubilejní výstavě v Praze 1891, ve Valašském Meziříčí 1905, v Kroměříži r. 1909. Jeho práce byly vystaveny r. 1935 opět ve Val.Meziříčí a Frýdku. Byly to hlavně práce „Vodník“ – soška umělecky dokonalá, budící zaslouženou pozornost, další sochy: Světluška, Krysař, Štěpař, Oráč, Muzikant s flétnou, Horník, Pasák s ovečkou v náručí, Portrét matky, studie zvířat. Ve věku 46 let byl raněn František Hrachovec mrtvicí a až do své smrti byl obětavě ošetřován na Kojetíně svým bratrem Josefem a sestrou. Také bratr Josef měl sochařské nadání (zemřel r. 1945).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.56;

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Sbormistr Přerubu v Přerově 1920–22, vydavatel měsíčníku Občan a škola 1931–41, Otázky dneška 1933–36, čtvrtletníku Rádce učitelstva 1933–37.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.176.;.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Narozena ve Stichovicích (n. m.č. obce Mostkovice) na Prostějovsku. Atletka, překážkářka a vícebojařka. Závodila za OP a Slavii Prostějov 1964 – 1969, poté UP Olomouc 1970 – 1972, od r. 1973 ve Zbrojovce Brno. Mistryně ČSSR 1972, mistryně sportu 1973.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia .S.184.;.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

V roce 1955 abs. jedenáctiletku v Prostějově, poté byl posluchačem právnické fak. v Praze, až do r. 1960. 1965–66 studoval postgraduálně mezinárodní právo v Anglii v Cambridge. 1962–70 působil na ministerstvu jako referent, 1970–79 prokurátor městské prokuratury v Praze. Pak spisovatelem z povolání. Píše literaturu faktu. Témata čerpá z událostí druhé svět. války.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.138.; Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989,S.99./bibl./;.

Narozen ve Střeběticích (n. Třebětice). Studoval v Přerově, v letech 1891–95 teolog. fak. v Olomouci, 1815 vysvěcen na kněze, prefekt v chlapec. semináři v Kroměříži. 1901–1918 profeosr kroměříž. ústavu, 1918–1919 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Český bohovědný slovník.V., S.103–104.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatury.Olomouc 1947, S.37.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.679.;Podlaha, A.: Bibliografie čes.katol.lite­ratury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2086.;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.