Osobnosti Moravy.eu

Pocházel ze zemědělské rodiny. Narozen v Polici na Šumpersku. V roce 1896 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté teologickou fakultu. V roce 1900 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Hustopečín nad Bečvou a nakonec zakotvil v Jaktaři (n.m.č. Opavy), kde od r. 1907 jako kaplan a od 1922 jako farář. Působil v hnití katolické Omladiny a ve slezském národním životě. Již v Olomouci se zabýval pověstmi z rodného kraje a legendami ze života svatých. Psal do časopisů Náš domov, Nový život aj.). V Opavě založil časopis Naše Slezsko (v r. 1910), který potom 16 let redigoval. Užíval pseudonymy: F.H.Bukovec, F.H.Doubrava, F. Horský, F.A.Skalický.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.73–74. Pocta Slovanskému gymnáziu. Olomouc 1967. S. 227.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Narozena ve Stichovicích (n. m.č. obce Mostkovice) na Prostějovsku. Atletka, překážkářka a vícebojařka. Závodila za OP a Slavii Prostějov 1964 – 1969, poté UP Olomouc 1970 – 1972, od r. 1973 ve Zbrojovce Brno. Mistryně ČSSR 1972, mistryně sportu 1973.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia .S.184.;.

Studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu a po maturitě v roce 1890 absolvoval Lékařskou fakultu UK. Od 1.10.1899 odborný ušní lékař v Olomouci, činný ve Vlastivěd.musejním spolku a v Akademic.klu­bu Haná.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.107.;Hanácké noviny, 20.4.1996, S.3., .

Střední školu studoval v Olomouci a po maturitě odešel studovat UK do Prahy. V letech 1892–1897 byl suplujícím profesorem na SGO, kde učil latinu a řečtinu. V letech 1898 – 1908 učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1908–1920 středoškolským profesorem na SGO a v letech 1920–1925 ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. Poté na odpočinku na rodném statku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 107. Památník 60. výročí SGO. Olomouc 1927. S.170–171.

Syn Jana Huba (1861–1930). Obecnou školu navštěvoval v působištích svého otce. Byl z 15 dětí a projevoval největší hudební nadání. V roce 1912 přišel do Olomouce jako fundalista při arcibiskupském chrámu sv. Václava. Byl žákem Josefa Nešvery. Mohl studovat na SG, ale studia dokončil až na učitelském ústavě v Olomouci, kde se mu věnoval výborný pedagog prof. František Waic. Po ukončení vojny v roce 1924 nastoupil jako učitel na obecné škole v Bušíně, 1929–1938 učil v Šumperku. Jako zpěvák a první houslista byl členem PSSU v Zábřehu. V roce 1938 vstoupil do olomouckého pěveckého sboru Šestnáctka a v r. 1939 do PSMU, v němž se stal 2. tenoristou. V roce 1945 rozšířil mužský sbor z 16 na 60 členů a byl zakladatel MPS Nešvera.

Hanácké noviny, 9.3.1996, S.3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.6. Ostrava 1996. S.49. Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982. S.182–183.

Vystudoval učitelský ústav v Příboře. Krátce působil v Zábřehu nad Odrou (n.Ostrava), v Kunčicích pod Ondřejníkem, odtud odešel jako správce školy do Albrechtiček a r. 1891 byl přeložen do národnostně rozjitřeného severomoravského pohraničí. Nejprve učil v Zábřehu, v Jedlí, později v Horních Studénkách, krátce také v Kolšově. Trvaleji zakotvil až r. 1912 v Rudě nad Moravou. Zde r. 1925 ukončil učitelskou dráhu a odstěhoval se do Olšan. Působil v Sokole, Národní jednotě i v dalších vlasteneckých organizacích. V říjnu a listopadu 1918 byl zvolen do Severomoravského národního výboru a jako jeho přední člen se účastnil zavádění české správy do německých oblastí severní Moravy. Největší zásluhy si však vydobyl jako neúnavný organizátor hasičského hnutí na Moravě. Syn Jan Hub (1901–1985)-učitel, skladatel, dirigent.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 6. Ostrava 1996.S.48.; Rýznar, V.: J.H. v požárnické a kulturní práci ne severní Moravě. Severní Morava 1973, č.26, S.55–59.;

V roce 1955 abs. jedenáctiletku v Prostějově, poté byl posluchačem právnické fak. v Praze, až do r. 1960. 1965–66 studoval postgraduálně mezinárodní právo v Anglii v Cambridge. 1962–70 působil na ministerstvu jako referent, 1970–79 prokurátor městské prokuratury v Praze. Pak spisovatelem z povolání. Píše literaturu faktu. Témata čerpá z událostí druhé svět. války.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.138.; Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989,S.99./bibl./;.

Působil v Olomouci od r. 1969, zpočátku na klinice chorob ušních, nosních a krčních, od r. 1988 přednosta. 1987 jmenován profesorem LF UP. Kromě pedagogické výuky na LF, též činný na přírodovědecké fakultě UP a dále při výuce posluchačů pedagogické fakulty, obor speciální pedagogika. Ve výzkumné činnosti se zabýval zejména použitím umělých hmot v otorinolaryn­gologii, termografií a laserovou chirurgií. Publikoval sám nebo ve spolupráci 131 prací, z toho 20 v zahraničí, 34 v ČSFR cizojazyčně. Více než 200 přednášek, z toho 17 v zahraničí. Je autorem 2 zlepšovacích návrhů, spoluautorem skript. Členem redakční rady časopisu Čs. otolaryngologie.

Žurnál 1992, č.35/36, S.9.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;.

Na podzim 1945 jmenován okres. knihovnickým inspektorem na Zábřežsku. V r. 1950 odešel na vl. žádost do školství. Učil v Zábřeze. Dopisovatel do týdenníku Moravský sever 1945–48, od r. 1950 spoluzakla­datel novin Nový směr, od r. 1961 měsíčníku Průvodce kulturou Zábřeha, v němž publikoval v 60. a 70. letech více jak 100 článků. Člen redakční rady vlastivěd. sb. Severní Morava od r. 1957, 1959 redigoval sborník Zábřeh v minulosti a současnosti. Od r. 1947 člen pěvec. spolku PSSU a kronikářem, dlouholetý kronikář města Zábřeha.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.-Sumperk 1990.S.63–64.;Spurný, F.: Za Josefem Hubálkem.Severní Morava.Šumperk 1984, sv.47. S.70.;.

Narozen ve Střeběticích (n. Třebětice). Studoval v Přerově, v letech 1891–95 teolog. fak. v Olomouci, 1815 vysvěcen na kněze, prefekt v chlapec. semináři v Kroměříži. 1901–1918 profeosr kroměříž. ústavu, 1918–1919 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Český bohovědný slovník.V., S.103–104.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatury.Olomouc 1947, S.37.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.679.;Podlaha, A.: Bibliografie čes.katol.lite­ratury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2086.;.

Narozen na Zábřežsku.
V létech 1864 – 1866 navštěvoval třítřídní německou nižší reálku v Uničově a v době od 1.10.1867 do 31.7.1869 učitelský ústav v Olomouci, při čemž získal kvalifikaci vyučovat jak v jazyce českém tak i německém. Od 1.10.1869 do 15.5.1870 byl prozatímním podučitelem na dvoutřídní utrakvistické škole v Trnávce u Moravské Třebové, později v Biskupicích (od 15.5.1870 do 1.11.1870). Na vlastní žádost byl opět přeložen do Trnávky, kde působil v době od 1.11.1870 do 18.2.1873. V dubnu r. 1872 složil v Olomouci zkoušku pro české obecní školy. V době od 18.2.1873 do 1.9.1882 působil na německé jednotřídní škole v Pančavě, tíhl však k češtině, a proto se od 1.9.1882 stal nadučitelem ve Vranové Lhotě. Od 1.6.1911 byl ve výslužbě, avšak v letech I. světové války (1914 – 1918), v době kdy učitel Ludvík Šafář musel narukovat, se opět vrátil k vyučování. Pohřben byl 3.2.1932 ve Vranové Lhotě.

Faltýnek, Karel: Příspěvek k poznání lidového oděvu na Bouzovsku. Olomouc 2010. Rkp.

Žák M. Švabinského, ilustroval dílo J. Wolkra. Dřevoryty a grafickou úpravu vytvořil pro publikaci Wolker,Jiří: Svatý Kopeček. Praha, Václav Petr 1926. Ve svých malbách poetizoval skutečnost.

Marek, P.: Malíř kontemplativního ducha.Štafeta 1978, č.2,. S. 3–7.;. Ryška, Jaroslav: Hubšil Otakar- obrazy, kresby a grafika. (1962 katalog výstavy). Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov 2007. Vencl,S.: České exlibris. Historie a současnost. Praha 2000.

ThDr. Tomáš Hudec, papežský prelát konsistoře brněnské a olomoucké, řádný profesor biblického studia Nového Zákona byl ordinován 29. 7. 1900 v Brně a na Cyrilometodějské fakultě v Olomouci působil od r. 1919.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 63.

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Narozen na Vyškovsku. Absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Poté vystudoval bohosloví v Olomouci, vysvěcen r. 1895. Jako duchovní působil od r. 1904 v Uherském Hradišti, od r. 1910 byl až do smrti farářem v Huštěnovicích. Tady založil místní archeologické muzeum a provedl pak řadu výzkumů. Zabýval se církevními dějinami Velké Moravy, velehradskou otázkou. V letech 1924–1936 byl předsedou archeologického spolku Starý Velehrad. Literárně činný, užíval pseudonym J. H. Žlebovský. Literární prvotiny v brněnském Obzoru, v Našem domově; Knižně vydal: Spolky v duchovní správě.Olomouc, Promberger 1912; Dějiny Velké Moravy.Přerov 1930;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.92; Sborník velehradský 1937. S.3–6 a 1938, S.12–14; Vopravil: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.680;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 239.;

'

Předseda divadelního spolku TYL, autor statí o výtvar. umění v publikaci Haná a článků pro katalogy k výstavám.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.1993.;.

Člen pěveckého sdružení MF Žerotín v Olomouci. Sbormistr dětských sborů při ZŠ v Troubelicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1992.S.184.;.

Studoval v Olomouci gymnázium, v r.1771 odešel do Vídně studovat chirurgii. Osobní lékař Leopolda II.

Kašpar, Rudolf: Jan Karel Hunčovský. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 48–49. ;foto. ; Thomas, W.: Chirurg osvícenecké doby. Střední Morava, 4, č.7 1998. S.93–96.;

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.