Osobnosti Moravy.eu

Studovala 1947–49, a 1962–66 FFUP v Olomouci u prof.V.Mokrého, J.Zrzavého, Vl.Navrátila, J.Vydry a A.Berana.V letech 1961–63 půs.pedagogicky na výtvar.odboru LŠU v Olomouci.Sa­mostatně vystavovala v Olomouci 1969, 1971, 1985, 1989, v Přerově 1974. Realizovala figurální, epigrafickou a ornamentální výzdobu zvonů pro Vranovice u Prostějova. Mládí prožila v Břeclavi.Její tvorba vychází z platformy víry, snaží se dobrat k vnitřní svobodě. Hodně malovala kytice, především bodláky. V olomoucké galerii Velehrad se ve dnech 14.1.-2.2. 1998 konala výstava obrazů.
Žila a zemřela v Olomouci. Pochována do rodinné hrobky v Cholině.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.; ;Kdy kde co v Olomouci 1990, červen,S.9. Bě­leš,P.: Nikdy se mi netvořilo lehce, říká Vladimíra Stratilová. Hanácké noviny, 17.1.1998.S.6. (Rozhovor).

Od roku 1961 působila v Praze na Střední výtvarné škole.

Moravské osobnosti umění a kultury. /REGO SVKOL;.

Dionysius (Dionýs) bylo Straussovo řeholní jméno. Studoval v Itálii, podílel se na výzdobě Klášterního Hradiska a svatokopeckého kostela. Milovník umění. Zermřel na Hradisku.

Neumann,A.: Ze slavné doby malířství moravského baroka. Brno,1944. Bi­eleszová,Š.:Řím­ský obraz pátera Dionýse. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. 290.2005. S.43–47.

Po r.1628 ved. bratrské knihtiskárny kralické v Lešně, nejmladší syn Jiřího S./1536–1599/, první Čech, který navštívil ostrov Island r.1613 a napsal staročeský cestopis „Islandia“, přítel, spolupracovník a vydavatel spisů J.A. Komenského;pseud. Daniel Strejc Vetterus, Daniel Streyc, Hranický, Leucopolites;

Vopravil: Slovník pseudonymů..Praha SPN 1973, S.1226.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1628

Vystudoval něm. gymnázium v Šumperku. Poté začal navštěvovat medicínu na vídeňské univerzitě. Dostudoval po válce na něm. části UK v Praze, kde 1922 promoval. Tři roky působil v nemocnici ve Šternberku. 1925 si otevřel lékař. praxi ve Fryštáku. 1927 složil v Praze tzv. fyzické zkošky na úředního lékaře a stal se obvodním lékařem v Sobotíně. Po vypuknutí 2. svět. války musel narukovat jako vrchní lékař. 1946 byl odsunut do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.108.;

Abs. SG 1945, pracoval v krajském, později VMO. Autor publikací o jeskyních. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.169.; Za hlasemKomenské­ho.Olomouc 1957.S.147.;. Musil,J.V. Kopeček. Olomouc 1984.

Narozen na Svatém Kopečku (nyní Olomouc-Svatý Kopeček)

Vedoucí výzkumného týmu řešitelů léčby rakoviny, v r. 1998 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti přírodní vědy. V Olomouci působí od 14.5.1992 na Katedře botaniky PřF UP jako vedoucí laboratoře růstových regulátorů.

Ševčíková, H. -Petřík, M. : Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1998; ;

Prof. Ing. Miroslav Strnad, CSc., DSc.

Zakladatel přerovské knihtiskárny v Kratochvílově ul. v Přerově v r. 1911, vydavatel knih.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.Přip.KK 1993.;.

Reálku vychodil v Prostějově a krátký čas pracoval jako účetní u Bati ve Zlíně. V roce 1929 absolvoval učitelský ústav v Olomouci. Působil pak jako učitel v Mladči, Nasobůrkách, ve Střelicích, kde učil v letech 1930–1932 a též se zde ženil. V roce 1933 se stal ředitelem měšťanské dívčí školy v Litovli a později okresním školním inspektorem. Za okupace byl vězněn v koncentračním táboře . Jako odbojový pracovník byl v květnu 1945 zvolen předsedou Okresního národního výboru v Litovli. Poté pracoval jako ředitel základních škol v Senici na Hané a v Litovli.
Od studijních let psal poezii a vydával ji pod pseudonymem Mars Ždětínský. Sbíral a zpracovával místní pověsti ve všech učitelských působištích, ale také pohádky a báje. Rodnému kraji věnoval Báje a pověsti (1944), které ilustroval loštický malíř Hugo Šilberský (1920–1974) a po válce v roce 1947 vyšla kniha Kytice pověstí. Byl členem Kola moravských spisovatelů v Brně a místopředsedou Sdružení spisovatelů z Hané se sídlem v Olomouci.. V roce 1945 vydal tiskem svědectví o svém věznění v Osvětimi v období 1941–1942.. Korespondenci Petra Bezruče s některými kulturními pracovníky Litovelska i osobní vzpomínky na básníka uveřejnil v publikaci Neznámý poutník (1968). Kulturní a přírodovědné zajímavosti Litovelska publikoval v drobných publikacích, které vycházely od roku 1933 také časopisecky. Od konce sedmdesátých let minulého století vydal čtyři básnické sbírky: Plamen v prázdnu, Z tisíce klíčků, Země milovaná, Loučení s Vilémem Závadou.

-t-: Zachované dědictví otců. In: Rok na Hané 1992, S. 100. Kulturní pracovník a básník.Zpravodaj VSMO 1986–1987, č.23–24, S. 54.
Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

Autor rukopisu německy psaných dějin města Přerova.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1993;.

Podplukovník pilot britské RAF, po studiích působil v Olomouci, kde prošel plachtařským výcvikem pak sloužil v Brně. 1939 emigroval do Francie a pak do Anglie, prošel leteckým výcvikem a účastnil se bojů v Anglii a Skotsku. Jako fotograf dokumentoval svou pouť a vytvořil kroniku účasti čs. letců na západní frontě. Po návratu působil v Praze. 1946 opustil armádu a odešel do Brna. Po roce 1948 perzekvován. Až 1989 rehabiltován. Nositelem řady čs. státních vyznamenání.

Filip,Z.: Cesty hrdinů V.In: Severní Morava, sv.91, 2006. S.40–44.

Stud v Brně 1910–1911 Janáčkovou varh. školu, do r. 1914 ve Vídní Ústav pro církevní hudbu. Působil jako ředitel kůru v Senici 1919–21, Cholině do 1923, Litovli do 1935. Zde též vedoucím soukromé hudební školy. Založil smíšený sbor. Poté působil v Praze. Skládal chrámové skladby.

Československý hudební slovník .II.Praha SHV 1965, S.630.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.ii.Praha 1982, S.539.;

Narodil se v rodině správce šlechtického panství. Vychodil farní školu v rodišti a gymnázium v Uherském Hradišti. Poté 2 roky studoval filozofii ve Vídni a dále bohosloví v Olomouci. Nižší svěcení přijal v roce 1700 a 1702 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1701 vypomáhal jako jahen v Pavlovicích a t.r. se stal v Dřevohosticích zámeckým kaplanem u svého mecenáše hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu, moravského zemského hejtmana. Roku 1703 byl jmenován farářem v Pavlovicích, kde působil až do své smrti. Jeho první knižní prací byl spis o původu Moravanů a jejich dějinách přinášející i mnoho informací o Olomouci a Velehradu " Mercuries Moraviae memorabilium." (Posel moravských pamětihodností, 1705). Dějiny olomouckého biskupství jsou podány ve spisu „Život sv. Cyrila a Metoděje“(1710). Také upravil životopis Jana Sarkandra, který vyšel v knize „Rubín Moravy“ (1712). Díla byla psána latinsky. V rukopisu zůstal Domácí lékař. Za kněžskou a spisovatelskou činnost byl oceněn titulem apoštolský protonář s právem nosit biskupskou mitru. Stal se též rytířem zlaté růže. V roce 1992 byla odhalena na farním úřadě v rodišti pamětní deska a busta. Jeho jménem též pojmenována ulice v rodišti.

Literární místopis Přerovska ;.Lexikon české literatury. 4. díl. S-Ž. Praha, Academia 2008. S. 393–394.; Sába, Fr.: 650 let brumovské farnosti. 1992. ;

Narozen v Čertoryjích (n. Charváty). Autor básní. Publikační činnost v : MFDnes, Hanácké noviny, Právo, Hasičské noviny.

dokument. list/97

http://www.region-verovany.info/reg_vist.htm

Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Opavě (1934–1938),1938–1940 ve Frýdku-Místku a 1940 – 1942 v Přerově, kde maturoval. Po zkouškách byl totálně nasazen jako pomocný zámečník do továrny na letadla ve Freiburgu in Schlesien. V září 1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti. Po měsíci byl propuštěn pro nedostatek důkazů. V červnu 1945 se přihlásil na studium FFKU, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel v roce 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v roce 1950 disertační prací z oboru teorie filmu. (PhDr.). V období vysokoškolských studií působil v redakci pražského časopisu Umělec (1945–1947) a v letech 1947–1953 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. V období 1949–1950 byl předsedou krajské filmové dramaturgie v Olomouci a úzce spolupracoval s divadly v Olomouci a Trutnově, pro které překládal hry z polštiny a italštiny. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl pro zánět pohrudnice předčasně propuštěn na jaře 1952. Po částečném vyléčení získal přechodné umístění na ONV v Bruntále jako knihovnický inspektor, kde nastoupil na podzim 1952. V letech 1954–1955 pracoval v Krajské knihovně Olomouc jako krajský metodik a do konce června 1960 zastával funkci inspektora kultury KNV. K 1. červenci t.r. byl jmenován ředitelem Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu. Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě má dvě knihy pro děti a mládež – Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník (1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce ředitele z politických důvodů a byl jmenován vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých Budějovicích. V Olomouci nemohla být koncepce zcela naplněna, protože byl PhDr. Stříž z politických důvodů opět přeložen na pobočku mimo ústřední budovu.

.

Z díla: Ztracená stopa. Olomouc, KN 1956. Poesie mladé Hané. Olomouc, KN 1956. , S. 42–43, S. 69–71. O něm:. Sto let české knihovny v Olomouci 1889–1989. Olomouc, OK 1989. http://www.vkol.cz/…lednuti----/ http://otavinka.blog.cz/…aromir-striz

Narozen v Muglinově (n.m.č. města Ostravy).

PhDr. Jaromír Stříž

Ředitel školy, zv. " konzul Drahanska" . Pocházel z osady Březiny u Nových Sadů. Dlouhodobě působil jako řídící učitel v Otinovsi. Na Drahansku a Prostějovsku byl velmi známou osobností díky své rozsáhlé literární činnosti. Pravidelně publikoval své „Úvahy z vysočiny Drahanské“a v časopise „Hlasy z Hané“. Články publikoval i v časopise „Občan“. Zabýval se regionální historií, národopisem a řemeslnou tradicí. Proslul jako velmi společenský člověk. Roku 1885 založil v Otinovsi sbor dobrovolných hasičů a vlivem jeho osvěty vznikly sbory v Drahanech, Hartmanicích a Rozstání. Dlouhodobě působil v předsednictvu Pohorské župy. S velikou úctou o jeho práci píše Titus Krška v Kronice hasičů roku 1898..

Hrádek, J.: Konzul Drahanska.=Štafeta, 11, 1979, č.4, S.25–26.;.

Březina (m.č. obce Nové Sady na Vyškovsku). Hartmanice (n. Niva)

V letech 1892–1896 studoval na českém gymnáziu v Brně a pak pokračoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v roce 1900. Poté do r. 1906 studoval práva v Praze na české univerzitě a po promoci nastoupil jako místodržitelský konceptní úředník Okresního hejtmantsví do Prostějova. V r. 1913 byl jmenován definitivním okresním komisařem, koncem r. 1918 jmenován místodržitelským tajemníkem a postaven do čela Okresního úřadu v Prostějově. V prosinci 1920 byl jmenován okresním hejtmanem. V lednu 1928 byl pověřen funkcí okresního hejtmana v Moravské Ostravě a hodností vrchní rada politické správy, povýšen v r. 1938 na vládního radu. Do důchodu odešel v r. 1941. Byl milovníkem umění, podporoval mladé umělce, zajímal se o Masarykovskou otázku. Po ukončení funkce se na stáří přestěhoval s rodinou v r. 1945 do Sudkova, kde mu byl vrácen majetek zabavený v době okupace. Z finančních důvodů odprodal několik obrazů ze své sbírky obrazů, což ovšem bylo kvalifikováno Lidovým soudem v Zábřehu v dubnu 1959 jako spekulace s obrazy a byl odsouzen k 3,5 letům odnětí svobody a veškeré jeho jmění propadlo státu. Jen nepatrnou část získalo VMO a Galerie v Olomouci. Ze zdravotních důvodů byl v r. 1961 z vězení propuštěn a zbytek života strávil u své sestry v Praze a také v Jizerských Horách. V roce 1968 požádal o rehabilitaci, která byla v r. 1969 zamítnuta. Zemřel 22.8.1969 v Praze. Plně rehabilitován byl až v září 1993.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.10. Ostrava 1998.S.141–142.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.426.

V Olomouci působil za 1. světové války jako dirigent v Žerotínu, 1918–1920 jeho sbormistr, po Pavlatovi ředitelem školy Žerotín. Užíval pseud. Wilkonski, též Vilkoňský;

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S..632.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.II.Praha 1982, S.541.;.

Narodil se v učitelské rodině, hlásící se prokrové tradici rodu Stunů ( Matěj Stuna byl herec a spisovatel v době národního obrození). Do 11 let bydlel s rodiči v Jihlavě a pak v Prostějově, kde maturoval na prostějovském klasickém gymnáziu v roce 1950, poté studoval FFUP v Olomouc, obor filozofie a historie a promoval r. 1954. Po vojně v letech 1956 – 1960 byl redaktorem Stráže lidu. Poté působil na Univerzitě Palackého (1960–1981). Překládal z ruštiny.Řadu let byl vysokoškolským učitelem, v roce 1970 jmenován docentem. Byl publicisticky činný, zabýval se oblastí kultury a poezie. Do Filozofického časopisu psal recenze a zprávy o nových knihách. Pravidelně přispíval do olomouckého tisku, a sborníku Střední Morava. Terezínské listy, Nová Svoboda, Právo, Tvorba. V brněnské Rovnosti publikoval řadu medailonů moravských kulturních osobností. Spolupracoval s ČRo Ostrava a Olomouc.

Jeho syn Jan Stuna, též publikuje v regionálním tisku.
Společně vydali básnickou sbírku " Město našeho srdce" (2001, Danal Olomouc)

Slovník českých filozofů. Brno MU 1998.S.546.

Galerie rodáků a nejen jich (7.8.2014)

Doc. PhDr. Rudolf Stuna, CSc.

V roce 1981 maturoval na gymnáziu v Hejčíně. Poté rok studoval Přírodovědeckou fakultu UP, obor numerická matematika. Pak přešel (1982–1986) na FFUP, obor teorie kultury. Diplomová práce na téma tisk. V letech 1988–1991 vychovatel pro mládež v n.p. Farmakon. 1991–1996 bankovní úředník České spořitelny a 1996–1998 odborný poradce v Pojišťovně České spořitelny v Olomouci. Od 1.4.1998 pracuje v Okresním archivu Olomouc.V letech 2007–2011 externí pracovníkem ČRo Olomouc. Rozsáhlá publikační činnost. První článek v r. 1971. Publikoval: Olomoucký večerník, Olomoucký den, Prostějovský týden, Stráž lidu, Nová svoboda, Moravské noviny ad. Spoluautor básnické sbírky " Město našeho srdce" ( Danal 2001 Olomouc) – spolu s otcem Doc. Rudolfem Stunou.

Galerie rodáků a nejen jich ( 7.8.2014) Bibliografie publicistické činnosti. In: Ročenka archivu 1999–2013. Seznam publikačních článků Jana Stuny (email dne 8.9.2014) http://www.seznam.cz

Mgr. Jan Stuna

Po absolutoriu houslového oddělení na konzervatoři v Praze u slavného Otakara Ševčíka se stal v roce 1901 koncertním mistrem operního orchestru v Oděse. Začal také učit na housle a dirigovat. Po návratu do vlasti byl v letech 1919–1939 po boku Václava Talicha dirigentem České filharmonie. Jako hostující dirigent řídil poprvé Moravskou filharmonii 9.9.1946 (Má vlast) a v říjnu téhož roku byl jmenován šéfdirigentem orchestru. S nevšedním elánem se pustil do budování Moravské filharmonie, s níž poprve vystoupil na Pražském jaru v květnu 1950 a opětovně za další 4 roky. Do historie MF se výrazně zapsal především autentickým prováděním ruské hudby, ale jeho oblíbenými autory byl též Dvořák, Suk, Novák a Janáček. Kromě olomouckých abonentních orchestrů dirigoval v Ostravě, Brně, Bratislavě. Vyvrcholením Stupkovy umělecké činnosti se staly koncerty v Moskvě a tehdejším Leningradě v květnu 1954. Po desetiletém dirigování MFO dále přijížděl jako host dirigovat MF, přičemž v roce 1965 řídil dokonce tři koncerty. Krátce poté skonal ve věku 86 let. Na jeho počest byla po něm pojmenována jedna z olomouckých ulic a základní škola na ní.

(mry): Vzpomínáme. Kdy-kde-co. Olomouc 2014.S.2–3.

Tedražice na Šumavě.

Abs. Slovanské gymnázium v r. 1952, poté FF UP, 1957. (obor český jazyk a dějepis. Po promoci působil krátce na středních školách v Jeseníku a Zábřehu. Po krátkém působení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci zakotvil roku 1961 na FFUP jako odborný asistent Katedry čes. jazyka a literatury. Předmětem jeho badatelského zájmu byly dějiny evropského a českého divadla 20. století, dějiny umění a filmu. Spolupracoval na přípravě celostátní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a pořadů ACADEMIA Film Olomouc. Za knihu Bedřich Václavek a divadlo získal v roce 1971 prémii Českého literárního fondu. Publikoval pět desítek studií, věnovaných významným osobnostem olomouckého divadla. Po listopadu 1989 se stal zakladatelem a vedoucím nové Katedry teorie a dějin dramatického umění. a v letech 1992–1994 byl vedoucím katedry teorie a dějin dramatických umění FFUP. V roce 1994 byl oceněn Zlatou medailí Univerzity Palackého, je členem Vědecké rady FF UP, akademického senátu UP a Rady Academia filmu Olomouc.publikuje v odb. tisku i časopisech s odb. a reg. tématikou. Je autorem, spoluautorem a redaktorem několika publikací. Dlouholetý spolupracovník OKOL na přípravě KK. V r. 1994 byl oceněn Zlatou medailí UP. V r. 1998 držitelem Ceny města Olomouce v oblasti divadla. Členem Vědecké rady FF UP, akadem. senátů FF a UP, členem Rady Academia filmu Olomouc. Vysokošk. pedagog na Katedře teorie a dějin dram. umění.V roce 1999 dostal Cenu města Olomouce za rok 1998 v oblasti divadlo. Pohřeb je na Ústředním hřbitově dne 13.2.2014 v 13:20.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.; V sýpkách ducha, Olomouc 1992, S.180.; Ševčíková, Hana – Petřík Miroslav: Cena města Olomouce 1997–1998. Olomouc 1999. Slovanské gymnázium literární. Olomouc Danal 2000. S. 253–255. Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec srpen 2009, S.13,16–17.;

Doc.PhDr. Jiří Stýskal, CSc.

Profesor hudby na uč.úst. v Opavě 1921–38, do r. 1947 v Brně na střed.šk., sbormistr Moravský Písek.Studoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1897–1901.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.543.; Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.635.;.

Narozen v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Ředitel školy v Dluhonicích, dnes Přerov V. Kronikář obce, v rukopise kronika Dluhonic více jak 400 stran, spolu s ostat. pozůstalostí uloženo v OA Přerov. Psal články do Zpravodaje OPS;

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;. Úmrtí SOKA 1997.

Studoval AVU 1886–1892 J.V.Myslbeka, kde byl od roku 1899 sám profesorem.Podílel se sám na výzdobě Národního domu v Prostějově.Na hřbitově je od něj zhotoven náhrobek pro Aloise Boudu, dědu C.Boudy.

Okno.Zprávy KPVU Prostějov.1996, č.11, S.44.;