Osobnosti Moravy.eu

Vyučil se uměleckým knihařem u svého otce, poté absolvoval dvouletou Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, při zaměstnání absolvoval hejčínské gymnázium. Třináct let působil jako důstojník ČSA. Do důchodu pracoval v Moravských tiskařských závodech v Olomouci jako mistr a technolog výroby. Začínal v sokolském loutkovém divadle v Přerově, prošel loutkářskou praxí v souboru Umělecká výchova v Praze pod vedením dr. Erika Kolára, kde navázal osobní kontakty s mnoha osobnostmi tehdejšího loutkového divadla. Členem amatérského loutkového divadla Kašpárkova říše Olomouc je od roku 1955, v jeho čele jako vedoucí stojí od roku 1963. Od začátku se účastnil aktivit Skupiny amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků. Je amatérským loutkářským výtvarníkem a režisérem. Loutky sám navrhuje a realizuje. V roce 1979 úspěšně absolvoval scénografickou školu SČDO. K svým sedmdesátinám měl samostatnou výstavu v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi a v roce 2003 samostatnou výstavu ve Vlastivědnému muzeu v Olomouci, o jeho činnosti byl natočen televizní medailon. Jako vedoucí souboru a režisér se podílel na běžných i mimořádných představeních Kašpárkovy říše, organizoval vystoupení na přehlídkách včetně Loutkářské Chrudimi a dvou zahraničních zájezdů (Německo, Švýcarsko). Je jedním z iniciátorů festivalu Čechova Olomouc, za svou činnost byl vyznamenán Zlatým odznakem národního umělce Josefa Skupy, Zlatým odznakem SČDO a Zlatým odznakem J. K. Tyla. Z jeho prací můžeme zmínit: Doktor Faust – verze pro děti, Faustův bludný kruh – verze pro dospělé (režie, realizace návrhů olomouckého výtvarníka Fr. Bělohlávka), Zlatovláska (výprava, režie), Bajaja (výprava, režie) a celou řadu českých klasických pohádek. Nositel CMO 2003. Maturoval na Gymnáziu Hejčín, dálkově studoval 3 letou SPŠG v Praze a v Olomouci, v roce 1979 absolvoval scénografickou školu. 13 let důstojník ČSA. Od r. 1952 působí v Olomouci. V Kašpárkově říši od r. 1953, vedoucí Kašpark. říše od r. 1963.

Čechova Olomouc 1993., dokument. list/1997;

V roce 1882 začal studovat české gymnázium v Kroměříži, maturoval r. 1890 na Slovanském gymnáziu v Olomouci a nastoupil na utrakvistickou školu do Uherského Brodu. R.1926 se stal řídícím učitelem v Újezdcu (n.m.část Uherského Brodu) a r.1929 odešel na odpočinek. Regionální publicista, v Pozoru, Moravské orlici. Zakládající člen Sokola, spoluzakladatel muzea v Uh.Brodě. Kulturní a turistický pracovník.

Výročí z okresu Uherské Hradiště.OK 1990.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha, Národní knihovna 1974, S.186–187.

Pedagogickou kariéru zahájil na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1868. Byl spoluzakladatelem Vlasteneckého muzea v Olomouci roku 1883 a prvním ředitelem gymnázia v Opavě v letech 1883–1895.

http://cs.wikipedia.org/…ncenc_Prasek

Narozen v obci Osenice (n.m.č. Dětenice) v kraji Hradeckém. Od r. 1953 trvale žil v Olomouci a působil na I. interní klinice FN v Olomouci, vnitřní lékařství – odborník na choroby krevní. V r. 1969 byl jmenován mimořádným prof. patologie a terapie vnitř. chorob. Specializoval se na hematologii. Stal se vysokošk. učitelem LF UP, kde v r. 1956 habilitoval, v r. 1967 byl jmenován prof. vnitřního lékařství. Autorem cca 90 vědeckých prací a více než 60 referátů na domácích a zahr. fórech. Účastnil se přednášek v odb. pořadech České televize a rozhlasu nebo jako host sekce dějin lékařství při VSMO. Od r. 1991 spoluzakla­datel Spolku pro komorní hudbu v rámci KPH v Olomouci. Hrál na klavír a housle, byl významným olomouckým hudebním organizátorem, zakladatelem lékařského kvarteta. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hud­by.

Od r. 1951 v Loutkovém divadle České Budějovice.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 207.

Rozená Vydomusová. Dětství prožívala v rodišti (Svolinského 89) Lošov (n. Olomouc). Od pěti let hrála na housle a jen se naučila písmenka, tak hodně četla. Koncem války ji postihlo těžké onemocnění páteře, jež ji dva roky poutalo na sádrové lůžko (1945–47), po uzdravení však musela ještě 2 roky nosit kožený korzet, musela se též vyvarovat větší fyzické námahy a nesměla cvičit. V roce 1947 byla přijata do tercie církevního gymnázia v Olomouci – Řepčíně, kde působily klášterní sestry dominikánky. Zde měla možnost bydlet v penzionátu, zprvu v oddělení vyhrazeném pro přechodně nemocné studentky. Po vyučování mohla v klidu odpočívat v sádrovém lůžku a přitom intenzivně studovat. Po půl roce již začala zvládat schody a mohla se přestěhovat ke spolužačkám do společné ubytovny, účastnit se zájmové kulturní činnosti v kroužcích a pokračovat i ve hře na housle. Stále také hodně četla knihy nejrůznějších žánrů, zajímala ji hudba a umění vůbec a také různé obory lidské činnosti. Získanými znalostmi a kulturními zájmy téměř renesanční šíře téměř vždy převyšovala své vrstevníky, od svých dvanácti let už hleděla na svět očima dospělého. Jako mladá dívka začala psát.
Literární činnosti se věnovala od patnácti let. Již jako studentka olomouckého gymnázia byla delegována do skupiny začínajících autorů, avšak svoje práce nepublikovala ani později, neboť se zásadně distancovala od ideologicky tendenční literární tvorby minulého režimu. Otevřeně též projevovala své hluboké sociální cítění a křesťanskou víru. Avšak psala stále.
Když se v 50. letech ujal vedení církevní školy stát, přešla po prázdninách na Slovanské gymnázium Olomouc. Maturovala v roce 1953 a poté vystudovala všeobecné lékařství. Na Lékařské fakultě Univerzity Palackého Olomouc promovala v roce 1959. Nemoc také ovlivnila i její výběr specializace povolání (jako lékaře internisty s lidským a psychologickým přístupem k pacientům). Po promoci působila 10 let na interním oddělení nemocnice ve Šternberku, z toho čtyři roky jako zástupce primáře. Po sňatku s inženýrem vodohospodářem Františkem Provazníkem (1970) pak působila 24 let v Ostravě – Porubě jako odborná internistka. Chvíle dovolené a odpočinku trávili manželé Provazníkovi pravidelně v Lošově (na rekreační chalupě v Lenhartově ulici). Do Šternberka se MUDr. D. Provazníková vrátila jako ovdovělá. V malém útulném bytě ve starší části sídliště Nádražní se věnovala převážně literární práci. S počítačovou technikou se seznámila celkem rychle, pracovala pak na počítači denně a přepisovala postupně některé svoje rukopisy.
Její celoživotní literární dílo zahrnuje především lyrickou a intimní poezii, ale i drobnější a středně obsáhlou prózu – povídky, eseje, vzpomínkové a životopisné příběhy. Celé dílo se uchovalo převážně v soukromé samizdatové podobě. Téměř profesionálně knihařsky zhotovené vazby některých jejích sbírek jsou někdejším dílem jejího manžela.
První literární prezentací MUDr. D. Provazníkové Vydomusové bylo její velmi úspěšné autorské čtení nazvané Život a čas. Uskutečnilo se v Městské knihovně Šternberk 5. listopadu 2010 a pro skromnou autorku se stalo motivačním podnětem ke knižnímu vydání alespoň některých jejích prací.Následné vydávání svých sbírek (včetně grafiky) svěřila profesionálům vybraného nakladatelství.
V roce 2012 se jí podařilo vydat knižně první vlastní publikaci s názvem Obelisk, výbor z devatenácti básnických sbírek, jež vznikly v letech 1948–2012. Další sbírka lyrických básní, Kosmické záření (2013), zahrnuje sedm z dvaceti básnických sbírek. Milovníci poezie mohli vybrané básně z této sbírky slyšet v Městské knihovně Šternberk z úst samotné autorky na čtenářské besedě dne 21. února 2013.
V roce 2014 vydala D. Provazníková knihu Katedrála v nás, obsahující šest básnických sbírek; jedna z nich, Návrat Asraela, je věnována vzpomínce na zesnulého manžela. Publikace Zázrak bytí (2015) zahrnuje dalších pět jejích básnických sbírek. Jednotlivé sbírky na sebe chronologicky navazují.
Poezie D. Provazníkové Vydomusové zrcadlí její myšlenky, prožitky i hlubokou životní filozofii. Její psychologický pohled na vše viděné v okolním světě byl od dětství ovlivňován nesmírně intenzivním prožíváním všeho dění, vlastním utrpením fyzickým, ale i spoluprožívaným utrpením duševním, jež dennodenně přinášela její profese; bolestně ji trápil též postupný manželský rozvrat mezi rodiči a odchody jejích blízkých ze života – otce, manžela, matky i obou sourozenců. Těšila se však také drobnými lidskými radostmi, skutečnou a nezištnou láskou svých nejbližších a několika přátel, krásou a vznešeností duševního světa.
V roce 2014 se stala členkou Unie českých spisovatelů. S optimisticky naladěnou myslí začala připravovat k vydání ještě další práce, a sice výběr ze svých próz. Ale osud si zahrál s vitální autorkou stále zdravé mysli nelítostně. Po dalším těžkém úrazu (pádu ze schodů) byla ve svém bytě odkázána na pečovatelskou službu a nakonec musela přijmout hospicovou péči na Svatém Kopečku u Olomouce; byla opět upoutána na lůžko. Její životní pouť skončila v Domě pokojného stáří sv. Anny v nedaleké Velké Bystřici. Místo jejího posledního odpočinku se nachází v hrobce rodiny Vydomusovy na nedalekém Svatém Kopečku.

Hlůzová Vlasta: MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová všestranně talentovaná osobnost. e-mail pro Hš 3.8.2023.

MUDr. Dobroslava Provazníková Vydomusová

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.

V roce 1878 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval v Praze a po promoci působil v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.

MUDr. František Přecechtěl.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1881 a studoval lékařskou univerzitu v Praze, kde roku 1886 promoval. Věnoval se lékařství a působil ve sféře politické. Působil jako praktický lékař v Prostějově. V letech 1914–1919 byl starostou Prostějova a v letech 1902, 1906 a 1913 byl zvolen zemským poslancem. V letech 1920–1925 senátor za Národně demokratickou stranu Československa. Specializoval se také na kulturu oblasti Hané. Mnohé své publikace psal hanáckým nářečím (od r. 1893) a uváděl v nich vždy malý slovníček hanáckých pojmů. Psal básně a fejetony a napsal též memoárové knihy o Prostějovu.. Z díla:
Hanácky pěsničke (1900) – sbírka lidových písní
Ešče z Hané (1912)
Padesátka z Hané (1912)
Haná a Romža (1914) – pohádka
Chabašči (1915)
Z vojne (1917) – tři knihy básní s válečnou tématikou
Čase tvrči než ocel (1921)
Rozmaryn (1922)
Prostějovsky pěsničke (1927) – sbírka lidových písní
Bévávalo – humoristická vyprávění
Z těžkých dob Prostějova (1929–1930)
a Červánky Prostějova (1931) – dějiny města a kraje z historického a politického hlediska
Mhla (1933)
Pruchod do pekel (1935)
K ževoto (1935)
Před chropeňském zámkem (1936)

V letech 1920–1925senátor za Národně demokratickou stranu československa. Poezie a próza psaná hanáckým dialektem, autor memoárových prací o Prostějovu. 11 básnických sbírek.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.659–660.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.; Slavík, B.: Ondřej Přikryl.Olomou­c 1932.;

PhMr. Hynek Psota , spolupracoval při vykopávkách v Předmostí u Přerova (n.Přerov), založil ruský spolek, včelařský spolek ad.

Fišmistrová, Věra: Připomínáme si… Přerovské echo. 1994, č.6, S.9.

V letech 1941–1945 vedl kliniku v Brně. 1946– přednostou chirurgické kliniky FN a ved. katedry LF UP Olomouc.

Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 1–2.

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Vystudoval Lékařskou fakultu KU v Praze. Byl jmenován ředitelem léčebny dětské tuberkulozy v Šumperku. V Šumperku založil i poradnu Masarykovy ligy proti tuberkuloze. Veřejně působil v Národní jednotě i v Sokole. Za války pomáhal lidem ohroženým prac. nasazením v Říši a navázal kontakt s odboj. protinacist. hnutím. V únoru 1944 byl zatčen gestapem a vězněn na Pankráci. Zemřel na tuberkulozu v Terezíně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.93.;

V roce 1901 se stal lékařem, působil v Olomouci jako železniční lékař. Spolupracoval s geologem prof. Kettnerem od r. 1918, kdy se s ním podílel na geologickém mapování moravského devonu. Dopisoval si s ním i po tragickém úmrtí své dcery Marie. Přispíval do vlastivědných časopisů, redaktor čas. VSMO, autor Ilustr. průvodce severní Moravou. Zemřel ve Dvorcích na Bruntálsku.

Pozůstalost uložena v literárním archivu KVM Olomouc.; Remeš, M.: Jak jsem začínal pracovat v poaleontolo­gii.=ZKVMO 1957, č.73, S.89.; Roztomilý, A.: MUDr.Mořic Remeš v mé paměti.=ZKVMO 1957, č.73, S.87.;Skutil, Josef: Dr.M.Remeš a moravská speleologie.=ZKVMO 1959, č.79, S.1–2.;vj-: M.Remeš.Kdy-kde=co v Olomouci 1987, červenec, S.27.; Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava Slez.ústav ČSAV 1981, S.110–111.;. Novotný, Lubomír: Svědek umírajícího času. Pozůstalost Mořice Remeše ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci.;

V roce 1932, po dobu l měsíce v cele dominikánského řádu v Olomouci. V olomouckém divadle působil jako dramaturg 1945–48;1962–1964. Používal pseud. Jiří Čekan. ;

Rotrekl, Z. : Skrytá tvář české literatury. Toronto 1987, S. 128–135. /foto, S. 129. ;. http://otavinka.blog.cz/…/vaclav-renc

Narozen v obci Vodochody, nyní Straškov-Vodochody

Městský lékař, zakladatel Ruského zrna, předseda spolků v Přerově. Zasloužil se o zlepšemí zdravotních poměrů ve městě (kanalizace, vodovod, plovárna, úprava parku Michalova ap. )

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Ing., CSc. lesní ing. Absolvoval Vyšší zemědělskou školu v Opavě, Lesnickou fakultu VŠZ v Brně, jako lesní ing. působil v Bílovci a Štramberku. V letech 1967–1971 dálkově Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor biologie a pedagogika. V letech 1963–1988 pedagogem Střední lesnické školy v Hranicích. Autor cca 5000 článků. V roce 1997 spoluautorem monografie Ladislav Vlodek. Hrál na klarinet, saxofon a flétnu. Od r. 1992 učil na ZUŠ Poštát a 1993–1996 v Lipníku nad Bečvou.

záznam převzat z SOkA Přerov, NKP

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1916. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1948 na UP v Olomouci, kde vybudoval katedru lékařské chemie. Od r. 1940 prof. , mimořádný člen Královské společnosti nauk /1939/;1948–1959 přednosta II. ústavu pro lékařskou chemii UK v Praze. Zabýval se výzkumem biol. pigmentů, klinickou biochemiií. Autor či spoluautor více jak 100 knih, učebnic.

Símě hořčičné.Olomouc 1927.S.222.;ČBS­.Praha 1992.S.594.;.

Univ. lektor v Praze, lektor češtiny na univ. ve Varšavě. Pod pseud. Vincek-román Besedy z Afriky.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1979, S.132.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…P., SPN 1973, S.1129.;.

Gymnázium studoval v Kroměříži, kde r. 1892 maturoval. Poté medicínu studoval v Praze, kde promoval r. 1898. V Hranicích začal působit v roce 1905. Primář a ředitel nemocnice v Hranicích, odbor. spisovatel, předseda Valašské župy lékařské.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.153.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.172.;. Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 259–260.;

V r. 1916 abs. SG v Olomouci. Působil v Ústavu sociálního lékařství UP v letech 1946–1948. Činný ve VSMO, předseda biologické sekce. Publikoval v čas. Praktický lékař a Lékařské listy.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 335.; Nekrolog: Sborník VSMO, 1972, S. 187–188.

Hudbě se prakticky vycvičil u nadučitele v Rokytnici a Hošticích. Byl diurnistou ve Zdounkách, protloukal se jako varhaník a učitelský pomocník. Krátce v Olomouci, kde založil Horymírskou hudbu. Roku 1890 založil kapelu v Přerově, vedl Národní hudbu v Brně 1895, Organizoval kapelu v Kyjově 1896. Roku 1900 se vrátil do rodiště, kde dosáhl skromného úřednického místa a obnovil kapelu. Byl nazýván „Moravský Kmoch“. Z jeho skladeb byly nejoblíbenější pochody: Moravěnka, Přerovská chasa. Po jeho smrti vznikl hudební kroužek RUND, jehož kapela, od 1925 Městská hudba Rund, trvá dosud.

Kultura Přerova 1968, č.12 SOKA Přerov.; ČSHS.II.Praha 1965.S.444 –445.;.

Narozen v rodině soudního úředníka. Středoškolská studia začal v r. 1940 v Litovli, později studoval v Olomouci, maturoval r. 1948 na gymnáziu v Šumperku. Po absolvování Lesnické fakulty VŠ zemědělské v Brně r. 1953 nastoupil na tuto školu jako asistent, později odborný asistent, 1961 CSc., 1965 jmenován docentem pro obor ekonomika a řízení lesního hospodářství. R. 1972 prof., 1981 DrSc. V roce 1970 pověřen vedením katedry ekonomiky, 1966–1970 funkce proděkana, 19701973 děkanem Lesnické fakulty, 1974–1985 prorektor VŠ zemědělské v Brně. Autor mnoha vědeckých monografií a mnoha článků v odborném tisku: Lesnictví, Lesnická práce aj.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 99–100.

Narozen v Padochově (n. část obce Oslavany). Působil na LF, katedra kožních nemocí v letech 1961–1979. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.331.;Archiv UP.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1979

Prof. českého jazyka a literatury na FFKU Bratislava, Brno, Praha, vydával spisy Husovy, Štítného, Chelčického.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.464.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.175–176.; ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999.

Narozen ve Výšovích na Prostějovsku.