Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně a poté studoval matematiku a fyziku na brněnské německé technice. Brzy se přestěhoval ke svým příbuzným na Ukrajinu, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. Po vzniku Československa se v roce 1919 vrátil na Moravu. Učil v Prostějově a Kroměříži. 1935 se ujal organizování a vedení mezinárodní organizace Mírové hnutí. Vystupoval proti nacistické ideologii. V r. 1939 byl vězněn na Špilberku. Po propuštění byl sledován gestapem. Umírá na srdeční nemoc.

Prostějovský Týden, 17.01.1996, S.10., .

Organizátor protifašistického a partyzánského odboje. Studoval v Zábřehu. Aktivně působil v ilegálním odboji a 1944 byl při jedné ze svých cest zastřelen gestapem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostravě 1996. S.127–128.

Narozena v obci Lhota nad Moravou. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí v roce 1919 odešla studovat do Prahy, kde v r., 1925 absolvovala přír. vědy. na KU.. Tanec studovala v Paříži. V r.1930 rozvinula podnětnou činnost ve svém oboru. V té době byla také nějaký čas v Alžíru. Po r. 1945 působila pedagogicky na konzervatoři v Brně do r. 1949, pak v Praze, kde působila i na AMU. Její odborná publicistická činnost v Tanečních listech /1945–49, divadelních programech a denním tisku/Rovnost/ má dokumentární a podnětný význam. RNDr. Tymichová zůstala svobodná a zemřela v Brně, kde je též pochována..

Dopis z 2.2.1994 od pana Jaroslava Olberta, Lhota nad Moravou 44.;ČSHS.II.Praha 1965.S.805.;.

Lhota nad Moravou – nyní místní část obce Náklo.

Studoval německé gymnázium v Olomouci, české gymnázium v Brně. Po maturitě absolvoval přírodovědeckou fakultu UK Praha r. 1877. Poté působil jako středoškolský profesor v Táboře, Havlíčkově Brodě, Brně, Plzni a Třebíči. Sběratel měkkýšů. R. 1884 první práce o výskytu měkkýšů na Moravě. Publikoval ve Vesmíru. Spolupracoval s encyklopedií Ottova slovníku naučného, do I. dílu. Přispěl k rozvoji malokologie. Autor knihy : Měkkýši čeští (1892) uloženo v MZM v Brně. Jeho příspěvky najdeme též v ve Věstníku Klubu přírodovědeckého v Prostějově (1902, 1906), První výročíní zpráva Klubu Přírodovědců v Prostějově (1898), 19. Program c.k. Státního gymnásia v Třebíči. Lišejníky sebrané v okolí Třebíče.1896.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940. S.51.;MSN­.7.Praha 1933, S.459.;Flašar, I.: Český malokozoolog prof.J.Uličný.ZVÚO 1964, č.118. S.18–23.;.

V Olomouci vystudoval učitelský ústav a poté působil jako pedagog, od mládí byl činný v Sokole. 1938 byl zvolen náčelníkem Sokolské župy olomoucké a v této funkci se zapojil 1939 do odboje v čelné pozici v rámci organizace Obrana národa. Zatčen gestapem, vězněn na Mírově, ve Vratislavi odsouzen a popraven.

Hanácké noviny, 22.02.1996, S.3., .

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

Po maturitě na vinohradském gymnáziu absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kde promoval v roce 1919. Potom pracoval dva roky na oční klinice v Paříži a v roce 1921 se stal prvním asistentem na nově založené Oční klinice LF při Masarykově univerzitě v Brně. V květnu 1928 se stal primářem očního oddělení Zemských ústavů v Olomouci. O dva roky později, v roce 1930 se habilitoval na lékařské fakultě brněnské univerzity a stal se zde externím vysokoškolským učitelem. V době 2. světové války pracoval v odboji v Lutíně se skupinou Ing. Jana Sigmunda, majitele strojírenských a chemických podniků Sigmund Pumpy a Chema a byl vězněn v Cejlu a Kounicových kolejích. Po válečných útrapách, kdy byl vězněn na Špilberku v Brně, se významně podílel na obnovení olomoucké univerzity. V roce 1946 se stal prvním vedoucím katedry a přednostou oční kliniky LF UP. Byl prvním voleným děkanem lékařské fakulty v roce 1948 a potom v letech 1954 až 1958. Stál u zrodu Československé oftalmologické společnosti, kde od počátku pracoval ve výboru a od roku 1967 byl jejím předsedou. Pracoval také v řadě evropských oftalmologických společností, inicioval založení Spolku českých lékařů. Byl rovněž členem a posléze i prezidentem pobočky Rotary Internacional v Olomouci (1935–1936). Jeho vědecké a organizační zásluhy o univerzitu byly oceněny v roce 1956 udělením Zlaté medaile UP a byla mu udělena i vysoká státní vyznamenání. Profesor Vejdovský však byl především vynikajícím očním lékařem. Byl nejen zručným operatérem, ale též výborným psychoterapeutem. Pro každého pacienta měl vždy čas i vlídné slovo a uměl rozdávat víru v uzdravení. Jezdili za ním z celé republiky. Miloval děti a v roce 1954 se zasloužil o to, že v Litovli byla otevřena internátní škola pro slabozraké děti pod odborným dohledem oční kliniky. Byl též patronem školy v Kroměříži. Měl rád svou práci a miloval vše krásné, hudbu, obrazy a knihy. Byl taky členem KČT a tato láska a pohyb na čerstvém vzduchu mu přinesly dlouhý věk. V Olomouci působil od r. 1928, na LF od 1946 – 1970, 1948 ve funkci děkana LFUP. První přednosta oční kliniky v Olomouci .Navštívil řadu pracovišť v Evropě. Stal se členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a byl členem výboru Evropské oftalmolog. společnosti. Za jeho působení byla oční klinika v Olomouci vyhledávaným ústavem a jeho pracoviště bylo nazýváno „Olomouckými Lurdami“. Během svého 50 ti letého působení provedl téměř 20 tisíc operací. V r. 1968 připojil prof. Vejdovský svůj podpis pod Prohlášení 2000 slov, za což byl tehdejšími mocnými donucen k odchodu z kliniky. V jeho další práci se mu významným způsobem staly pomocníkem tři sestry III. řádu sv. Františka a to Eligenda, Jenovéfa a Odilona. Jeho jméno nesmělo být připomínáno ani při jeho úmrtí. V listopadu 1992 byla založena Nadace prof. MUDr. Václava Vejdovského při Základní škole internátní pro slabozraké v Litovli, jehož zásluhou byla v r. 1954 tato škola založena.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.S.170.; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, únor, S.1.; Nadace prof.Vejdovské­ho.Hanácké noviny, 14.2.1994, S.5.;
Hanácké noviny, 15.02.1996, S.3., Kdy kde co, únor 1996, S.2., Cena města Olmouce za rok 1999, Olomouc. 2000, Štěpánek, Zdeněk: Nacifikace a moravští lékaři (1939–1945), Brno. 2004, Klvačová, Renáta: Václav Vejdovský. Život olomouckého oftalmologa. Olomouc 2018.

Prof. MUDr. Václav Vejdovský, DrSc.

Psal do techn. časopisů: Technický obzor, Architekt aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.173.;.

V roce 1939 odešel na vojnu, po okupaci Československa se stal parašutistou, pracoval v odboji na Olomoucku. v říjnu 1941 byl zatčen a vězněn v Olomoci, 22. 12.1941 byl odsouzen k smrti. 7.5. 1942 byl zastřelen.

Dostálová, E. Josef Vodička. Senický zpravodaj, č.1, 1.4.2005, S.3–4.

'

V roce 1972 absolvoval JAMU v Brně. První angažmá v olomouckém divadle, poté opět v Brně, 1982–1989 člen opery ND Praha. Od r. 1991 bez stálého angažmá. V roce 1979 obdržel Cenu O. Stibora a v r. 1981 Cenu Českého literárního fondu.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.664.

Od r. 1943 v divadle Olomouc, poté v Opavě, od r. 1952 DOS Olomouc, od 1.8.1958 člen s­boru.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DŮ 1959, S.261.;.

Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodišti (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 261.

Od roku 1955 působil v DOS Olomouc .

Přehled činnosti čs.divadel v r.1958.Praha 1959.S.261.;.

V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Vystudoval hudební vědu a historii na UP v Olomouci. Působil jako vedoucí Okresního muzea v Přerově. Autor řady regionálních publikací.

Československý hudební slovník osob a institucí.2.M-Ž.Praha 1965.S.914.;

PhDr. Gustav Vožda

Studoval gynnázium v Přerově po maturitě odešel do Zlína kde obchodním zástupcem u fy Baťa. Od r. 1946 působil v Praze, editor díla Josefa Lady a Aleny Ladové, Odb. publicista, funkcionář fotbal. týmu Sparta Praha. Zemřel náhle na mozkovou příhodu v benešovské nemocnici. Pohřeb 10. 10. 1994 v Praze/Straš­nicích, kremace. Měl 2 syny: Jan Vrána, Josef Lada.

Osobní sdělení p.Ireny Vránové, 1.manželky.Úmrtní oznámení.. http://otavinka.blog.cz/1410/jan-vrana

V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Přešel do ilegality a podílel se na budování zpravodajské sítě londýnské odb. skupiny Clay Eva na Holešovsku a Vsetínsku. Od února 1945 bojoval v partyzánské brigádě J. Žižky na Valašsku. V srpnu 1948 zatčen a v dubnu 1949 odsouzen na 5 let, v říjnu utekl a přešel ilegálně do NSR a zapojil se do práce OSN pro uprchlíky. V r.1951 prac. u firmy Baťa v Kanadě. 1960 dosáhll na univerzitě v Torontu doktorát obchodních věd. Od r. 1990 přednáší marketing a finanční hospodaření na Slezské univerzitě v Opavě a na právnické fakultě UP v Olomouci.

Zicháček, V.: Osobnosti SG (23).Hanácké noviny, 29.8.1992. S.4.;

. V osmi letech utrpěl těžký úraz, byla mu amputována levá noha a tak žil na invalidním vozíku. Od dvanácti let se věnoval chovu drobného zvířectva, o němž pak často publikoval do různých odborných časopisů. Byl členem ornitologické společnosti a za svoji práci o ťuhýcích byl odměněn Akademií práce v Praze. Vydal řadu odborných knih a byl redaktorem různých chovatelských časopisů, např. Český holubář. V letech 1937–1941 vydával vlastivědný časopis „Mojmírova říše“. Většinu života prožil v Nákle u Litovle, s výjimkou dvanácti let, kdy žil v Bezděčí u Trnávky. Ze svého rodného kraje napsal více než 150 pověstí, z nichž většina zůstala v rukopise. Pověsti z Nákla a okolí byly pojaty do Koudelákovy knihy“ Pověsti z kraje básníka F.S.Procházky.II. (Olomouc 1940). V témže roce vydal též „Dějiny obce Nákla na Moravě“, která vyšla v Lošticích. Literární pozůstalost je uložena v olomouckém muzeu, pověsti z okolí Bezděčí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

V měsíci květnu si připomínáme… KKC 2013, květen.S.1. Gre­gor,A.: Zemřel hanácký selfmademan Josef Vrbka. Vlastivědný věstník moravský, 17, č. 1, S.106–107. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42–41. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2014,S.4.

Narozen v Třebčíně (n.místní část obce Lutín). Studoval německé gymnázium a bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1874 a ustanoven kaplanem na Velehradě. R.1890 farářem v Želechovicích, 1904 v Charvátech, 1908 v Cholině, odkud odešel do rodiště, kde zemřel. Dům s pozemkem odkázal již r.1911 Matici cyrilometodějské. Veškerá jeho literární činnost je věnována Velehradu, jeho chrámu, klášteru, dějinám, uměleckým a literárním památkám. Zdokumentoval vše co se týkalo Velehradu a hodně publikoval v Obzoru, Našem domově, Čechu, Světozoru, ČVSMO, Našinci a hlavně ve Sborníku velehradském. Člen DLU od 1914 do r.1926.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947.S.52. Po­selství. Olomouc 1938.S.386–388.;.

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

V letech 1966–67 lékař ve Zlíně, od r. 1968 v Olomouci na oční klinice, od r. 1990 přednosta oční kliniky FN Olomouc, ved. katedry LF UP Olomouc, r. 1983 CSc. , 1986 hab. jako doc.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.185.;.

Doc. MUDr. Miloš Vymazal, CSc.

Narozen ve Vrahovicích (n.m.č. Prostějova)

Po studiu na reálném gymnáziu v Olomouci navštěvovala Ústav moderních řečí v Praze. 1943–45 angažována v Čes. lid. divadle v Brně, 1945–48 v Divadle 5. května. Sólistkou opery ND Praha od 1. 8. 1948. Manželka Ladislava Mráze/1923–1962/. Zasloužilá členka ND/1966/, Zasl. uměl. /1968/.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.265.;ČBS­.Praha 1992.S.803.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.576–577.;.

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Slovník osobností Valašska. 2000.

Působil LF UP v letech 1946–1987. Působil na ortopedii. (specialista na moje kolena)

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava Profil 1973, S.323.; Archiv UP.;. Oznámení o úmrtí. Hanácké noviny, 6.1.1998. S.4.

Doc. MUDr. Karel Wagner, CSc.

Základní vojenskou službu ukončil 22.9.1921 v Hradci Králové.Poté se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, poručíkem pěšího pluku byl jmenován 12.8.1923.V říjnu 1925 byl přeřazen do kategorie důstojnického letectva a přemístěn k Leteckému pluku č.2 v Olomouci-Neředíně jako polní letecký pozorovatel.Pos­tupně se stal polním pilotem a od 1.11.1928 byl určen ke stíhacím pilotům.Ve 30. letech podnikl studijní stáž v Rumunsku.Byl to výtečný pilot.Ve 2. leteckém pluku dr. E.Beneše velel cvičné letce a mj. to byl i zpravodajský důstojník.Je držitelem čestného titulu „Honoric causa“ ze dne 12.4.1937 a nositelem leteckého odznaku ČSR č.131.Po 15.3.1939 odmítl spolupracovat s Němci při přelétávání našich letadel do Německa a proto podal v roce 1940 žádost na odchod do pense.Zapojil se do československého odboje Žižkovy zbraně jako ilegální důstojník.Od listopadu 1946 do 25.února 1948 byl profesorem létání ve Šternberku.Na základě rozhodnutí z 11.1.1950 byla Wyzulovi odňata vojenská hodnost.Podrobil se četným výslechům, byl dokonce i krátkodobě vězněn, kde musel vykonávat těžkou práci v pískovně.Po rehabilitaci byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Humplí, Jiří: Po skončení války Josef Wyzula prožíval těžké chvílke.Moravský den, 24.10.1998, S.5, fotografie.; Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 148.

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.