Osobnosti Moravy.eu

Studoval ve Vídni práva a historii, v r.1777 se stal kustodem a později bibliothekářem univerzitní knihovny v Olomouci.Vyučoval také češtinu na šlechtické akademii.Byl dopisujícím členem tří zahraničních a učených společností a vydal několik spisů o hospodářských a politických otázkách.1783 vydal německy psanou obranu českého jazyka.R.1796 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918.Praha, ROVINA 1992.S.93.;.

V letech 1847–1850 přednášel na olomoucké univerzitě, r. 1849 byl děkanem fakulty. Z Olomouce odešel na univerzitu do Prahy, kde však byl z politických důvodů zbaven profesury a propuštěn ze státních služeb. Až po osmi letech se mohl stát pouze bídně placeným knihovníkem v pražské Univerzitní knihovně.

Abs.r.1950 Prům­.šk.textilní v Brně, 1967 VŠUP v Praze, prof.A.Kybal, kde získal I., II. a III.cenu v soutěži tkaných textilií pro EXPO Montreal.Tvorba gobelínů, artprotisů.Žije a pracuje v Olomouci.Opony pro Uničov a Volgograd r.1983; Kamenné mozaiky -Prostějov.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 171. ;Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Tkáno do krajiny. =Stráž lidu, 1988, 9. 8. , S. 4. ; ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. /Katalog/

Absolv. Vyšší prům. škola strojní v Brně, ČVUT Praha, fakulta strojní. Od roku 1938 v Července, Průběžně publikuje v Litovelských novinách o historii obce Červenka (1997, 2003, 2004, 2007)

Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36.

Vlčice (o. Jeseník).

Abs. SVŠT Bratislavě r. 1966, v letech 1970–75 FFUP v Olomouci, doktorát z dějin umění r. 1983. Od r. 1970 účast na kolektiv. výstavách, samostatně se představil v Olomouci r. 1981, 1987, ve Vídni r. 1989. Publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich tvorbu v galeriích, připravuje katalogy výstav. Zabývá se estetických dotvářením architektury. Časopisecká a knižní ilustrace. Žije a pracuje v Olomouci a ve Vídni. Je autorem více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. V roce 1989 stál u zrodu Unie výtvarného umění Olomoucka a podílel se na uspořádání více než 300 spolkových a individuálních výstav v Olomouci, ČR, Evropy i zámoří. Je držitelem Ceny města Olomouce 2014 v oblasti kultury.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989; Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvar.umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; …a blahopřejeme. Kdy-kde-co. Kulturní měsíčník, 2015, prosinec,S. 2. Ševčíková,Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2015,č.12, S.20.

PhDr. Jiří Hastík (1983)

Narozen v obci Olšovec čp. 33 Po maturitě na gymnáziu v Hranicích na Moravě (1952) studoval v l. 1952–57 dějepis na FF UK. V l. 1959–67 pracoval v semináři pro diplomanty, postgraduanty a doktorandy geologa Radima Kettnera na PřF UK. V l. 1967–69 studoval zprvu na Ústavu Karla Sudhoffa pro dějiny přírodních a lékařských věd (přednostové Gerhard Harig a Stanysłav Schwann) LF Univerzity (tehdy) Karla Marxe v Lipsku a pak na Ústavu pro dějiny přírodních věd (ředitel Willy Hartner) PřF Univerzity J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Od r. 1957 působil na katedře obecných dějin a pravěku FF UK, v l. 1979–91 jako docent (habilitační práce: Studie o Ignáci Bornovi). V r. 1966 získal titul PhDr. a CSc. (dizertace: Zastavení na kraňské cestě G. A. Scopoliho), v r. 1987 titul DrSc. (Dějepisectví Gelasia Dobnera). Jako historik se zaměřuje k analýze racionalistických tradic ve středoevropských dějinách zejména osvícenské doby. Je voleným členem INHIGEO (International Commission on the History of Geological Science) při International Union of Geological Science, a členem Associazione degli Storici Europei a Société Internationale des Études du XVIII e si`ecle. Jako místopředseda a mluvčí Volné myšlenky ČR je členem vedení Union Internationale de la Libre Pensée a International Humanic and Etical Union.

Bibliografie: Studie o Ignáci Bornovi, 1972; Mikuláš Koperník, 1974; Dějepisectví Gelasia Dobnera, 1979; Zrušení nevolnictví – významná událost v dějinách našeho lidu, 1981; Život a dílo Václava Prokopa Diviše, 1982; České osvícenství, 1985; Jan Evangelista Purkyně, 1987; Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a geolog, 1988; Geolog Radim Kettner, 1991; Volná myšlenka hovoří, 1993; Pravda proti legendám o „svatém“ Vojtěchovi, 1997. Sborníky: Z bojů o moderní přírodovědecké snahy na pražské universitě na sklonku 18. století, AUC – HUCP I, 1960; Z dějin vědeckého zájmu o českou přírodu na Universitě Karlově v 18. století, AUC – HUCP III, 1962; Zastavení na kraňské cestě Giovanniho Antonia Scopoliho, AUC – PhH 1964; Montanista Peithner v osvícensko-obrozenském vývoji, Studie z obecných dějin. Sb. historických prací k 60. narozeninám prof. PhDr. Oldřicha Říhy, DrSc., 1972; Bolzanos Lehrer Jan Marian Mika, Bernard Bolzano 1781–1848, 1981; Alexander von Humboldt a vzdělanost ve středu Evropy, Alexander von Humboldt a české země, ed. H. Beck, J. Bloss, J. Blucha, 1996.

http://www.phil.muni.cz/…et/haub.html

Doc. PhDr. Josef Haubelt, DrSc.

Dcera redaktora přerovského Obzoru Karla Hauke /1889 – 1968/. Studovala G v Přerově, mat. 1938. Později FFUM Brno, obor čeština, angličtina. 1939–1942 půs. v redakci Obzoru. časopisecky publikovala od r. 1934. Knižním debutem bás. sbírka Přísluní/1943/;O j­ejí zálibě v botanice píše Jan Drda v LN. (Pomocí květin i stromů zobrazuje i svoje rodiště v básni To je můj kraj. ). Od r. 1946 v Praze.

Od roku 1941 externě redigovala rubriku Žena a její svět v deníku Lidové noviny. Od roku 1942 pracovala v knižním oddělení Ministerstva osvěty v Praze, od roku 1945 v publikačním odboru Ministerstva informací, kde byl jejím nadřízeným básník František Halas. V období 1947–1950 působila s Adolfem Hoffmeistrem v americkém oddělení zahraniční sekce Ministerstva informací. Během války se v Praze dostala do kontaktu se členy umělecké Skupiny 42, jejíž členkou se stala v roce 1945. V roce 1950 uzavřela sňatek s kritikem a výtvarným teoretikem, autorem zásadního textu Skupiny 42 Svět, ve kterém žijeme, Jindřichem Chalupeckým. Spolu s ním přeložila v roce 1947 Eliotovu Pustou zemi. Vedle básnické a novinářské činnosti se věnovala překladům, jimiž se také živila v letech, kdy nemohla publikovat. Překládala z angličtiny např. Anais Ninovou, Emily Dickinsonovou, Edgara Allana Poea, Jacka Londona, Johna Keatse, Dylana Thomase, Williama Carlose Williamse, Gertrudu Steinovou aj. V roce 1996 obdržela za celoživotní dílo Cenu Jaroslava Seiferta.

Čechák, Vl.: Literatura přerovského regionu.Olomouc FFUP 1981, S.63./Dipl.práce, archiv FFUP, č.4072/;Drda, J.: Tudy táhli mamuti..LN, 11.5.1941, S.3.;Sto let českého gymnázia v Přerově.;.

Narodil se v rodině krejčího. Dětství prožíval ponejvíce u dědečka v hájovně, který jej chtěl podporovat na studiu lesnické školy. Jenže předčasná smrt dědečka plány zhatila. Jeho otec neměl v krizi potřebné finance a tak po ukončení školní docházky v Tovačově, vyučil se malířem pokojů. Věnoval se ochotnickému divadlu v Tovačově a za totálního nasazení v Ostravě-Mariánských Horách. Profesionální divadelní dráhu zahájil 1945–1947 v činohře Slezského divadla v Opavě jako inspicient s hereckou příležitostí. Pak hrál rok v Bedskydském divadle v Hranicích a poté se vrátil opět do Opavy, kde v letech 1948–1959 zaznamenal nejtvořivější éru.V roce 1959–1960 měl angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, pak působil ve Státním divadle Ostrava 1960–1968, 1968–1969 v Opavě a pak odešel do Ptahy. Hostoval v Činoherním klubu a Realistickém divadle. Od 1.1.1972 byl angažován v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích. Vynikl v operetách. Z rodinných důvodů odešel v září 1978 do Brna, ale zde působil jen jednu sezónu a kvůli infarktu odešel 30.11.1979 do důchodu. Pak přesídlil do Ostravy. Spolupracoval na filmech Karla Zemana: Vynález zkázy, Bláznova kronika a Ukradená vzducholoď.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 59–60.

Narozen v obci Pohřebačka u Hradce Králové (n.m.č. Opatovice nad Labem). V Přerově od roku 1927. Primář očního oddělení přerovské nemocnice a zasloužil se o rozvoj nemocnice. Za aktivní odbojovou činnost během 2. svět. války obdržel Čs. medaili za zásluhy.

Přerovské listy.č.11.prosinec 2002.S.10;

Malíř kostelních obrazů. Otec malíře Františka Havelky. Maloval olejem a al fresco obrazy svatých na Lošticku a severní Moravě. Malířství se učil u svého strýce v Brně.

Toman: NSČSVU I. Praha 1947, S.305.;.

Studoval v Olomouci na německém gymnáziu. Po maturitě odešel studovat v letech 1862–1866 univerzitu do Vídně. Po promoci dvorním archivářem ve Vídni. V roce 1867 suplentem na piaristickén gymnáziu v Příboře, od r. 1868 učil na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. V r.1870 jmenován profesorem a učil na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1873 založil čas. Komenský, kde byl nejen redaktorem, ale i přispíval. V r. 1875 se oženil s Vlastou Wanklovou.V r. 1876 vydával časopis Koleda. R.1883 byl spoluzakladatelem Musejního spolku olomouckého. Autor básně Moravě. Povídky publ. v Koledě a Besedě olomoucké. Užíval pseudonym Jan Loštický. Zemřel cestou ze školy v 47 letech. Ranila ho mrtvice. Pohřben v Olomouci na ústředním hřbitově ve společném hrobě, vybudovaném VSMO 11.11. 1912.

Fischer, Richard: Profesor Jan Havelka, rodák loštický.Olomouc 1936.; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk., Šumperk 1990., S. 45–48. ; Slavík, Bedřich: Jan Havelka a Mladá Morava. In: Severní Morava 1978, sv. 36. S. 20–31.; Melzer, Miloš: Jan Havelka.In: Severní Morava, 1979, sv.38. S. 54–56.; Kunzfeldová, Jaroslava: profesor Jan Havelka. In: Střední Morava, 3, 1997, č. 5. S.84–88. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S.207–208.; Hýbl, F: Tichý génius Moravy Jan Havelka. Loštice 2019.

Data narození jsou po každé jiná. Fischer uvádí 22.11. 1839 a rovněž pamětní deska na rodném domě. Ostatní dokumenty 23.11.1839 a v knize Dr. Hýbla je též i údaj narození 23. 12. 1839.

Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat.

Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;.

Působil jako člen orchestru ND v Praze. Učil externě na pražské konzervatoři.

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Hradci Králové v r.1891, Poté kaplan v Čermné, od r. 1897 ve Vídni, 1899 promován, stud. cesta biblic. Orientem, Paříž, po návratu v říjnu jmen. prof. Starého zákona na teol. fak. v Olomouci. Literární činnost. Popul. nauč. cestopisy, vrchol. dílo 1912–1925 překlad a výklad bibl. knih Starého zákona, ukázky v Našinci, Arše, Evě. R.1928 děkan fakulty. 1921 jmen. monsignorem, 1925 prelátem. Člen DLU od r.1917.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 90–91. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 250–254. ;. Žamberské web stránky.

Český letec, stihač v boji o Anglii. Štábní rotmistr Šgt 311. Účastník čs. zahraničního odboje 1939–1945, příslušník čs. letectva ve Velké Británii. Členem operační výcvikové letky 311. čs. bombardovací perutě. Sestřelen při náletu na Brémy.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla (n.Březové, m.č.Litovle). Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.

Ottův slovník naučný.11.díl­.Praha, 189., S.47.; Slavné osobnosti města Brna. (web).

Okresní správce silnic, veřejný pracovník a nadšený divadelní ochotník. Starosta sokolské jednoty v Litovli a místostarosta severomoravské župy. Zatčen 8. října 1941 a vězněn v Olomouci, odkud odvlečen do Osvětimi, kde umučen.

Šik, L. : Osobnosti a dějiny Litovle. (Disketa 1998).

Abs konzervatoře Praha r.1939, 1940–44 solista opery v Olomouci, od r. 1944 v Ostravě, 1953 prof.kon­zervatoře v Ostravě.1959 zas­l.um.Syn Jiřího H., st.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.127.;Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha 1969, S.267.;Malá čs.encyklopedi­e.2.Praha 1985, S.761.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.115.;.

'

Absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později u prof.Myslbe­ka.R.1895 vstou­pil jako vedoucí do sochařské dílny Fr.Vyhnánka v Olomouci, později převzal svůj vlastní závod.Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, navštívil též Palestinu a Egypt.Provedl výzdobu arcibiskupství, representační sál, sochu sv.Václava tamtéž, reliéfní plastiky na záložně v Poštorné, sochy v Dubě nad Moravou, portréty osobností, sochy TGM ad.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.94.;.

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč

Psal taneční skladby pro klavír a pochody pro 4 ruce. " Pozdrav z Milovan", polka Na ledě. Napsal skladbu pro klavírní trio Vlny života (1894).

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.445.;.

Narozen v Lipníku na Třebíčsku jako páté dítě chudé rodiny drobných zemědělců. R. 1909 vstoupil do tzv. dvoutřídky. Poté studoval v Hrotovicích a roku 1914 nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v roce 1922. Poté absolvoval v Olomouci bohosloveckou fakultu a vysvěcen na kněze 5.7.1926. Primiční mši svatou sloužil 11. července 1926 v rodišti. .Zprvu kaplanoval ve Spálově, později v obcích Kladky u Prostějova a v Jesenci. V roce 1927 byl přeložen do Brantic u Krnova a rok na to do Hodolan u Olomouce. V roce 1934 se stal asistentem CM bohoslovecké fakulty a téhož roku byl promován na ThDr. Pedagogicky působil na CMFB v Olomouci, v letech 1945–1947 jako profesor. V době uzavření fakulty musel být v pastoraci. V červnu 1947 jmenován biskupem českobudějovickým. V letech 1950–1952 internován v rezidenci, od 2. 3. 1952 do 9. 6. 1968 mimo diecézi, v Koclířově na Svitavsku. Poté se znovu ujal svého úřadu. V roce 1964 napsal knihu každodenních rozjímání, která vyšla pod názvem „Minutěnka“. Přispíval a redigoval časopis Ludmila, Kazatel aj. Užíval občas literární pseudonym J.Buděj. Je autorem knih „Problém odpadu od církve“ (1936), Konverse a konvertita (1939). Pohřben na hřbitově u sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Památník biskupa Mons. Josefa Hloucha se nachází v přírodním areálu národního centra Fatimy ČR, tzv. Minutěnce v Koclířově, který byl odhalen 2. 6. 2007.

Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.640; Lid.demokracie, 22.4.1992., . Pokorný, P.,R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918. Ostrava 1992.S.34. Ar­cibiskupské gymnázium v Kroměříži. 1854–1950. Kroměříž 1991.;

působil v Krajinské lékárně v Olomouci.

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.