Osobnosti Moravy.eu

Rektor olomoucké univerzity od 6.8.1697 do 13.10.1700.

Filala,J.: Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP. 6.10.2006. č.3­. S.9.

38. rektor olomoucké TJ univerzity a koleje v letech 13.12.1707 do 18.9.1708. Poté v čele profesního domu TJ u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (1708–1711), jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě Pražském ve Středoklukách u Prahy.

Žurnál UP, č.25, 27.10./2006, S.7.;

Od dětství měl vřelý vztah ke knihám, což vedlo ke studiu češtiny a historie na Pedagogické fakultě UP, kde promoval r. 1967. Pak působil jako středoškolský pedagog a obvodní inspektor kultury. Žil také v Přerově, kde byl členem folklorního souboru Hanák. V letech 1972–1973 v Brně na JAMU absolvoval Letní školu pantomimy a následně v Praze na Lidové konzervatoři obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo, herectví, režie, dramaturgie a literární žánry. Od r. 1980 žil a působil v Praze. Byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8. Přispíval do periodik: Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy. Od roku 1997 byl přijat do Obce spisovatelů. Ponejvíce psal poezii. Byl členem mělnického sdružení PEGAS. Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti. Sbírkou soustředěnou na jediné téma, jímž se stala tragická smrt dvou letců ve 30. letech, je bibliofilie Odlety navždy. Autor se snaží vcítit do pocitů letců, navozuje atmosféru boje se živly i se strachem, ale zároveň zachycuje vášeň z létání, jíž se i přes hrozící nebezpečí nedá odolat. Často se v této sbírce objevuje motiv Ikara a jeho pádu. Taktéž je létání tematizováno z pohledu žen – manželek obou letců, jež se o své muže obávají a následně truchlí nad jejich smrtí.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sčítání (BB 1993); Slova na lodyhách (BB 1994); Den ze spálených snů (BB 1995); Odlety navždy (BB 1998); Radost nejezdí vždycky na bílém koni (BB 1999); Pouzdro pro slavíky (BB 2000); Mrtvé ryby v hloubce neplavou (BB 2000); Jablka z ošatky (BB 2000); Šlapu po křídách (BB 2000); Zranění v čase změn (BB 2000); Léto zase vyrovnalo účet (BB 2001); Děti s netečnýma očima (BB 2002); Muž v hořící plástvi (BB 2002); Pírkem na hranatá ústa (BB 2004); V krajině srdce soutok (BB 2009); Devátá výstraha (BB 2009); Vytaženo ze zašlých rámů (BB 2009); Otisky kdekoliv (BB 2011); Čas ticha voní u zdi (BB 2012). Příspěvky ve sbornících: Sběrník lidských slov I, II, III (1989); Zrození světla (1990); A jednou vydám knížku… (1992); Den na kolečkách (1993); Modrá hodinka (2000); Dny poezie: Broumov (2001); Pošli to dál (2003); Pošli to dál II (2004). Jeho básně najdeme také v almanachu české poezie Vladimíra Stibora a to: Řeka úsvitu; Řezbáři stínů; Rybáři odlivu a Pastýři noci. Za literární tvorbu získal řadu ocenění: Literární Šumava 1997. Literární Varnsdortf 1998, Mělnický Pegas 1998. Šrámkova Sobotka 1995; 1996 a 1997.

Všetička, František: Olomouc literární 4. Olomouc 2020.S. 167 – 170. Kvítka z Pegasu. Mělník 2022. Odkrajování času. Mělník 2019 Bibliografická databáze ÚČLAV ČR, autorka Chomiszaková,Iva (2012) a aktualizace hesla 2014 Osobní korespondence /hš Jaroslav Schnerch. UPOL Olomouc Studie a články: Dvořák, A.: Znovu a znovu si pročítám verše básníka Jaroslava Schnercha. Debut. Sčítání. 1993. Machala, L.: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomouncensia 2009. Fridrich,R.: Poezie sentimentu. Tvar 2000, č.13. Příloha Salon č. 346,S.3. Parte

Mgr. Jaroslav Schnerch

Žurnál UP. č. 3,,7.10.2005 S.11.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1597

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.Žurnál UP.č 10,9.12.2005,S. 7.

Fiala,J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP.č.31.,17.6­.2005, S.9.

46. rektor olomoucké univerzity v období 22.1. 1730 – 17.12. 1733.

Žurnál UP, 25.5./2007, č.16, S. 9,10.; Žurnál UP, 1.6./2007, č.17. S.9,10.; Žurnál UP, č.18, 15.6.2007. S. 9;

Narozen v obci Drahlov (n.m.č.obce Charváty). Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1884. Jeho zájem se brzy zaměřil na žurnalistickou činnost. Začal spolupracovat s časopisem Naše otázky, vydávaným v Ostravě, nakonec se stal jeho redaktorem. Založil měsíčník Kraj, který záhy zanikl. Přešel do redakce Novin těšínských. Dokázal je zdokonalit, obohatil jejich obsah o beletristické příspěvky (povídky, básně), což se ukázalo jako úspěšné. V roce 1907 ukončil činnost v Novinách těšínských a redigoval týdeník Hlasy z Hané, později se stal redaktorem Pozoru. Ale i tam pokračoval ve svém zájmu o Těšínsko.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.247.; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 111.

V matrice uvedeno jméno Josef Smékal.

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Narozen v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova). Učitel obchodní školy v Přerově, redaktor ČTK, básník ze skupiny Moderní revue.

Soldán, Ladislav: Začátek a konec jedné cesty.Štafeta, 10, 1978, č.4., S.12–13.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.249.;.

V roce 1943 absolvoval SGO. Pracoval v Čs. rozhlasu, studio Olomouc. Člen VSMO 1975–1986. Regionální zpravodaj, zprávy z průmyslových podniků a obchodu. Nespoléhal se na techniku.

http://mluveny.panacek.com/…minkach.html Smiřický, Lubomír: ČRo Olomouc 60. let minulého století ve vzpomínkách.

V roce 1958 absolvoval AMU, obor režie. První angažmá v Sm divadle v Šumperku od 1.8.1958.; Po roce 1989 působil v Moravském divadle Olomouc. Taky v Horáckém divadle Jihlava.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha, DÚ 1959, S.227.;. http://www.moravskedivadlo.cz/…ta/historie/ Rovnost 5.10. 1992. (Nekrolog).

Po maturitě na českém vyšším gymnáziu v Zábřehu, kam docházel v letech 1905–1912, si zapsal na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze češtinu a němčinu. Po ukončení studií v září 1920 nastoupil na státní reálku v Šumperku, jíž zůstal věrný až do jejího zániku v r. 1938. Poté stihl do uzavření vysokých škol získat doktorát za disertaci Ohlasy světové války na Balkáně v české literatuře, pro niž v r. 1935 vypracoval rozsáhlou bibliografii. Na šumperské reálce kromě výuky řady předmětů (včetně zpěvu) zastával od školního roku 1921/1922 až do roku 1938 funkci správce učitelské knihovny. V roce 1927 navíc převzal po profesoru gymnázia Františku Bayerovi i českou veřejnou a státní obvodovou knihovnu v Šumperku. Po odstoupení pohraničí Německu ukončil její činnost a knihy připravil k přestěhování na bezpečnější místo. S pomocí odcházející vojenské posádky je nechal přestěhovat do budovy školy v české obci Sudkov, ale fanatičtí Němci je přesto spálili. V Šumperku byl aktivní i neknihovnicky: byl předsedou okrsku Národní jednoty, funkcionářem Sokola, jednatelem okresního osvětového sboru, sbormistrem aj. Po nuceném opuštění Šumperka se přistěhoval do Olomouce. V r. 1940 se stal knihovníkem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a v této funkci byl minimálně do r. 1950. Zpočátku učil na státním reálném gymnáziu v Olomouci, v letech 1946–1948 jej i řídil. Po únoru 1948 byl přeložen jako učitel ruštiny na Polívkovo reálné gymnázium. I po odchodu do důchodu v r. 1953 dále pokračoval v regionální činnosti a sestavování evidence autorů z Hané.
V r. 1958 nastoupil do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde do r. 1964 anotoval spisy knihovního archivu od r. 1773 do r. 1945. Objevil přitom i dopisy J. Dobrovského. V r. 1964 začal v olomoucké knihovně pracovat na soupisu moravik a silesiak uložených v jejím fondu. K tomu prošel desetitisíce katalogizačních záznamů uložených ve 304 krabicích hlavního katalogu. Poslední prací, jíž se v olomoucké knihovně zabýval, byla excerpce všech olomouckých tisků evidovaných v Knihopisu českých tisků 25.-18. století. V té době byl už vážně nemocný a k srdci měl připojen kardiostimulátor.

Skládal, Oldřich: Odešel vzácný člověk…=Severní Morava, 1979, č.37, S.73; Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.122–123, Šumperk město a jeho obyvatelé.Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1996. S.226–227.

PhDr. Jan Springer

Studoval germanistiku, filozofii ve Vídni, Mnichově a Paříži. 1913 PhDr. Za 1. svět. války u sanit. služby pro nemoc propuštěn, krátce suplentem na něm. G v Ostravě, od r. 1918–1945 prof. gymnázia ve Vídni. Často navštěvoval Olomouc. Mj. autor alegor. povídky Der Sang aus der Tiefe (o švédské okupaci Olomouce r. 1642, dle staré pověsti. /1942/;

Slovník spisovatelů němec.jazyka…P., 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v čes.zemích.O­lomouc UP 1991, S.16.;.

'

Vyučil se kameníkem u firmy Fojt v Mrákotíně u Telče. Záhy po vyučení se vrátil do rodiště k babičce a pracoval tam jako kameník a zároveň studoval uměleckoprůmyslovou školu. Po skončení 2. světové války přišel do Olomouce a pracoval v ateliéru akademického sochaře Julia Pelikána. Po obnovení Univerzity Palackého se zapsal jako mimořádný posluchač na katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty u prof. Josefa Vineckého a Vladimíra Navrátila. V roce 1955 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců později Českého fondu výtvarného umění. Podnikl studijní cesty do Itálie, Rakouska, Srbska a Francie. Jeho činnost lze rozdělit do tří oblastí a to: tvorba vlastní, spolupráce s jinými sochaři a činnost restaurátorská. Jeho památníky obětem druhé světové války najdeme v Moravičanech, Chropyni, Rudě nad Moravou, náhrobky na olomouckém ústředním hřbitově v Olomouci. Často pomáhal jiným autorům při realizaci jejich prací. V roce 1965 vytvořil spolu se sochařkou Sylvou Lacinovou památník v Boskovicích. V roce 1974–1975 restauroval sochy Nejsvětější Trojice v Olomouci. Podle návrhu I.Theimera a za spolupráce architekta T. Černouška vytvořil kašnu na olomouckém Kolárově náměstí, v roce 1993 restauroval sochu v Samotiškách. Vytvořil také sochy Adolfa Kašpara, T.G.Masaryka, J.A. Komenského, komorní plastiky a pamětní desky. Zemřel v Olomouci – Svatém Kopečku

Musil, J. V.: K dílu sochaře Josefa Stárka. In: Vlastivědné listy. Opava 1991, XVII, č. 2. S. 27–28.; * Kalusek, Libor: Sochař a restaurátor J. Stárek. Hanácké noviny,17.9.1992­. S.4. * Musil, J.V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc 1984.S.42.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.1.S.4–5.;

Roz. Světlíková. V roce 1974 maturovala na gymnáziu v Jeseníku a poté odešla na Třední pedagogickou školu do Přerova na obor učitelství pro mateřské školy, kde absolvovala v r. 1976. Poté pracovala jako knihovnice v Okresním pedagogickém středisku v Přerově. V letech 1979–1983 studovala FFUK v Praze, obor vědecké informace a knihovnictví. V letech 1984–1989 v domácnosti a od r. 1990 redaktorkou týdeníku Nové Přerovsko. Od r. 1991 působila v Praze, kde redaktorkou Sociologického časopisu. Aktivně se zabývá ochranou práv zvířat. V Přerově psala písňové texty pro vokální skupinu Entuziasté. Literárně debutovala v dětských časopisech : Ohníček, Pionýr. Příspívala též do Mladého světa, Mladé fronty, Nové Svobody, Kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku aj. V současnosti publikuje v revue Prostor, Veronika, Psí víno, Alternativa. Studenstské verše tiskla v Jesenickém kulturním zpravodaji. Autorka básnických sbírek: Neobydlené ostrovy (1987), Hlasité deště (1993).

Málková, Iva: Literární slovník severní Moravy a Slezska. Ostrava – Olomouc 2001. S.279–280.;

ThDr. Josef Rostislav STEJSKAL, biskup Církve československé husitské.
Střední školu studoval v Olomouci a roku 1914 absolvoval Slovanské gymnázium. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu a stal se knězem římskokatolické církve. Po převratu vystoupil z katolické církve.. O Vánocích 1919 byl u vzniku Církve československé husitské, která byla vyhlášena 8. ledna 1920 v Praze. Stal se jedním z jejích průkopníků na Moravě. Od 15. března do 10. července 1920 byl farářem ve Velkém Týnci, poté působil do roku 1921 ve Vacanovicích. Pak byl rok v olomoucké diecézi, kde pracoval jako tajemník patriarchy a vrátil se sem i po studiích v Paříži v roce 1924. Dne 6. dubna 1925 byl zvolen biskupem moravským, s působností i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. V teologii Církve československé husitské hájil princip svobody svědomí a formuloval text Vyznání víry Církve československé. Byl redaktorem Náboženské revue. V době pařížského pobytu napsal studii Les Proces de Jean Huss. Zemřel v Prešově na návštěvě příbuzných. Pohřben v kolumbáriu Husova sboru v Olomouci.

ČBS.Praha 1991., S. 660.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?, Praha 1962., S. 254.; Týnecké listy, č. 10/2006, S. 14–19., Tomeš, J.:Český biografický slovník XX. století. Praha 1999, S. 194.
Salajka, M.: Proces ustavování a duchovní správy náboženských obcí Církve československé husitské 1920–2000. Praha 2003.

Narozen v Hostkovicích – n.m.č. obce Tršice Působil ve Vacanovicích (n.m.č. obce Tršice)

37. rektor olom. koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova (11.11.1703 – 13.12.1707).

Žurnál UP, č.24, 20.10./2006, S.7;

V letech 1912–1921 studoval gymnázium ve Frýdku-Místku a projevoval divadelní zájmy. V rodišti organizoval ochotnická představení. Skládal písničky, kuplety, skeče. Pak studoval práva na UK v Praze. Studia nedokončil a pracoval v Karviné. Od srpna 1931 angažován jako první režisér činohry do Olomouce. Během 9 letého působení nastudoval 146 premiér. V r. 1929 mu vyšla kniha povídek „Město bez minulosti“, r. 1932 v Olomouci kniha úvah " Cesta k ochotnickému jevišti". Spolupracoval s B. Václavkem, A. Trusovem ad. V r. 1940 byl zatčen. Zemřel ve vězeňské nemocnici.

Kabeláč, V. : Čtyřicet let olomoucké činohry. Olomouc, DOS 1960. ;Přichystal, A. : Oldřich Stibor. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, únor. S. 1–3. ;Ševčíková, H. : Oldřich Stibor. Regionál. medailonek. Olomouc, OK 1981;Státní divadlo O. Stibora Olomouc 1920/1990. Almanach k 70. výročí. S. 47–57. ;Stýskal, Jiří: Oldřich Stibor prozaik. Středisko. 1983, č. 7, S. 36–43.;Hanácké noviny, 16. 3. 1996, S. 3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. (14.) Ostrava 2001. S. 123–124.

R. 1922 vysvěcen na kněze v Olomouci. Do r. 1933 prof. filozofie, českého jazyka a literatury na arcibiskupském G v Kroměříži, poté prof. náboženství v Místku. Za heydrichiády vězněn. Poté kaplanem v Hulíně. Od 1. 9. 1945 zástupcem šéfredaktora LD a redaktorem Obzorů. R. 1946 jmenován profesorem žurnalistiky a dějin polit. ideologií na VŠ politické a sociální v Praze. V únoru 1948 povolán k františkánům v Praze, s nimi pak r. 1950 internován, v dubnu 1951 se mu podařilo uprchnout do exilu. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. V r.1956 emigroval do USA. S americkým prostředím se nedokázal sžít. V roce 1965 se vrací do Evropy, kde brzy umírá v sanatoriu.

Z díla: Almanach krásného písemnictví slezských spisovatelů. Ostrava 1934. ; Petr Bezruč. Místek 1937. ; O něm: Pejskar, J. : Poslední pocta. II. Curych 1985. S. 305. ;. Biografický slovník Selzska a severní Moravy. 5. Ostrava 1996. S. 108–109.;

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička).

Předseda VSMO od r. 1980, redigoval sborník VSMO Středisko. Maturoval na gymnáziu v Litovli. V Olomouci působil od r. 1947. V letech 1950–1974 půs. na SZTŠ v Olomouci-Hradisku. Publikoval do regionál. tisku i celostátního. Zakládal a spoluredig. Malovaný kraj. V Olomouci psal do Stráže lidu, Zpravodaje VSMO, Práce, MF, Nové svobody. S J. Vlachem řídil vlast. sborn. „Od Hradské cesty“. Čestný člen pěveckého sboru Nešvera.Pohřben v Cholině.

Vlach, Jaroslav: Jubilejní bilance.-ZVSMO 1981, č.15–16, S.22–25;Musil, J.V.: K sedmdesátinám Václava Stratila.=Stře­disko, Olomouc VSMO, 1982, č.6, S.76–82.;Lid.demokracie, 11.9.1991, Lid.demokracie, 19.4.1993, S.3., Hanácké noviny, 19.4.1993, S.4., Puls, 19.4.1993, S.2., Smuteční projev Bohuslava Smejkala při pohřbu v Cholině 16.4.1993.

Narodil se v učitelské rodině, hlásící se prokrové tradici rodu Stunů ( Matěj Stuna byl herec a spisovatel v době národního obrození). Do 11 let bydlel s rodiči v Jihlavě a pak v Prostějově, kde maturoval na prostějovském klasickém gymnáziu v roce 1950, poté studoval FFUP v Olomouc, obor filozofie a historie a promoval r. 1954. Po vojně v letech 1956 – 1960 byl redaktorem Stráže lidu. Poté působil na Univerzitě Palackého (1960–1981). Překládal z ruštiny.Řadu let byl vysokoškolským učitelem, v roce 1970 jmenován docentem. Byl publicisticky činný, zabýval se oblastí kultury a poezie. Do Filozofického časopisu psal recenze a zprávy o nových knihách. Pravidelně přispíval do olomouckého tisku, a sborníku Střední Morava. Terezínské listy, Nová Svoboda, Právo, Tvorba. V brněnské Rovnosti publikoval řadu medailonů moravských kulturních osobností. Spolupracoval s ČRo Ostrava a Olomouc.

Jeho syn Jan Stuna, též publikuje v regionálním tisku.
Společně vydali básnickou sbírku " Město našeho srdce" (2001, Danal Olomouc)

Slovník českých filozofů. Brno MU 1998.S.546.

Galerie rodáků a nejen jich (7.8.2014)

Doc. PhDr. Rudolf Stuna, CSc.

V roce 1981 maturoval na gymnáziu v Hejčíně. Poté rok studoval Přírodovědeckou fakultu UP, obor numerická matematika. Pak přešel (1982–1986) na FFUP, obor teorie kultury. Diplomová práce na téma tisk. V letech 1988–1991 vychovatel pro mládež v n.p. Farmakon. 1991–1996 bankovní úředník České spořitelny a 1996–1998 odborný poradce v Pojišťovně České spořitelny v Olomouci. Od 1.4.1998 pracuje v Okresním archivu Olomouc.V letech 2007–2011 externí pracovníkem ČRo Olomouc. Rozsáhlá publikační činnost. První článek v r. 1971. Publikoval: Olomoucký večerník, Olomoucký den, Prostějovský týden, Stráž lidu, Nová svoboda, Moravské noviny ad. Spoluautor básnické sbírky " Město našeho srdce" ( Danal 2001 Olomouc) – spolu s otcem Doc. Rudolfem Stunou.

Galerie rodáků a nejen jich ( 7.8.2014) Bibliografie publicistické činnosti. In: Ročenka archivu 1999–2013. Seznam publikačních článků Jana Stuny (email dne 8.9.2014) http://www.seznam.cz

Mgr. Jan Stuna

V roce 1974 absolvoval gymnázium v Hejčíně. Psal poezii (publikováno časopisecky a ve sborníku Zelené světlušky.) Po maturitě se hned na DAMU nedostal, pracoval tedy asi tři roky v olomouckém divadle a na studia do Prahy byl přijat až v roce 1977. DAMU Praha, obor dramaturgie absolvoval v roce 1982. Poté působil téměř deset let (1982–1991) v olomouckém divadle jako dramaturg a od dubna 1994 v Českém rozhlase, jako redaktor slovesného umění. Jeho básně čteny též ve Viole. Autor několika historických her z dějin Olomouce. Jeho hlavním pořadem v rozhlasu byly Toulky krajem, což je cyklus dokumentů, které mapují zajímavá místa regionu: historii, přírodní památky i významné osobnosti.V roce 2005 získal Cenu Českého rozhlasu za regionální slovesnou tvorbu a dvakrát čestné uznání v soutěži o Prix Non Pereant na téma" Média na pomoc památkám".. Kromě rozhlasové práce se věnuje i tvorbě pro divadlo. Je autorem a zároveň režisérem několika divadelních her vztahující se k historii Olomouce a význačným postavám města a Moravy. V roce 2009 získal Cenu kraje za výjimečný počin roku v oblasti profesionálního umění – oblast divadla. Na svém kontě má zatím tyto hry: Generál Lafayette (1997), Václav III (2006), O životě a vládě Franze Josefa I. (2008), Muzikant z Janského vrchu (2009), Causa Karel Sabina (2011) a Jiřík versus Matyáš aneb olomoucké boje o český trůn (2014).

Dosoudilová, Ivana: Desatero otázek a odpovědí. Kdy-kde-co v Olomouci. 2006, č. 10, s.7–10.

MgA. Jan Sulovský

V roce 1886 maturoval na němec. G v Kroměříži, 1886–87 studoval bohosloví v Olomouci, do r. 1891 v Římě, doktorát filozofie. , do r. 1895 fyziku v Praze, rok elektrotechniku v Darmstadtu. 1902–1932 prof. elektrotechniky na České technice v Brně. Taky rektorem MU. Světová autorita tohoto oboru. Věnoval se též akustice a hudbě, zejména ladění klávesových nástrojů. Konstruoval harmonia, což konzultoval také s Leošem Janáčkem. Přispíval do Hudebního slovníku a přednášel též krátce na brněnské konzervatoři.

ČSHS II.Praha 1965.S.646 – 647.

prof. PhDr., Dr.h.c.