Osobnosti Moravy.eu

Studoval v Olomouci na německém gymnáziu. Po maturitě odešel studovat v letech 1862–1866 univerzitu do Vídně. Po promoci dvorním archivářem ve Vídni. V roce 1867 suplentem na piaristickén gymnáziu v Příboře, od r. 1868 učil na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. V r.1870 jmenován profesorem a učil na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1873 založil čas. Komenský, kde byl nejen redaktorem, ale i přispíval. V r. 1875 se oženil s Vlastou Wanklovou.V r. 1876 vydával časopis Koleda. R.1883 byl spoluzakladatelem Musejního spolku olomouckého. Autor básně Moravě. Povídky publ. v Koledě a Besedě olomoucké. Užíval pseudonym Jan Loštický. Zemřel cestou ze školy v 47 letech. Ranila ho mrtvice. Pohřben v Olomouci na ústředním hřbitově ve společném hrobě, vybudovaném VSMO 11.11. 1912.

Fischer, Richard: Profesor Jan Havelka, rodák loštický.Olomouc 1936.; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk., Šumperk 1990., S. 45–48. ; Slavík, Bedřich: Jan Havelka a Mladá Morava. In: Severní Morava 1978, sv. 36. S. 20–31.; Melzer, Miloš: Jan Havelka.In: Severní Morava, 1979, sv.38. S. 54–56.; Kunzfeldová, Jaroslava: profesor Jan Havelka. In: Střední Morava, 3, 1997, č. 5. S.84–88. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S.207–208.; Hýbl, F: Tichý génius Moravy Jan Havelka. Loštice 2019.

Data narození jsou po každé jiná. Fischer uvádí 22.11. 1839 a rovněž pamětní deska na rodném domě. Ostatní dokumenty 23.11.1839 a v knize Dr. Hýbla je též i údaj narození 23. 12. 1839.

Předseda a místopředseda Narodní Jednoty, předseda Spolku pro podporování chudých studujících na přerovském gymnáziu, místopředseda Sokola, spolupodílel se na založení vydavatelské společnosto OBZOR.. Starosta města Přerova v letech 1913–1919.

SOKA Přerov 2006

Po škole vstoupil jako úředník do služeb hraběte Seilerna a postupně se vypracoval na ředitele seilerných statků. Poté se odstěhoval do Olomouce, kde získal měšťanské právo. 1851 byl zvolen členem velkého obecního výboru a následujícího roku se stal místostarostou. Roku 1865 byl zvolen starostou města, funkci zastával pouze jeden rok. Poté se vrátil do městského zastupitelstva.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.38–39;

Od r.1946 stud.VŠP-novinářství v Praze. Těžce onemocněl a odešel do Bystřice pod Hostýnem, n.p.TON.Založil zde týdeník čs.nábytkářů Naše práce, který řadu let redigoval.1970–72 spisovatelem z povolání.Pu­blikoval v RP, MF, Květech, zde 1972 román Dražba vdov pod pseud.Pavel Dejl.Vytvořil 14 rozhlas.her­.Podle jeho knih vzniklo několik filmových scénářů a televizní.Román z dějin Velké Moravy – Cesty knížecí.Užíval celou řadu pseudonymů.Po r. 1989 starosta města Bystřice p.H. Pohřben do rodinné hrobky v Bystřici pod Hostýnem.

Slovník spisovatelů.Praha ČS l985, S.108–9; Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.165.;. Wikipedie.cz Paměť národa 2014

Studoval u Z. Mrkose. V době studií na gymnáziu založil a řídil orchestrální studentské sdružení. Od r. 1953 sbormistrem Orlice a Vlastimily v Prostějově. Publikoval ve Stráži lidu-Prostějov, Štafetě.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982, S.149.; Hanzelka, O.: Byl jest jeden kantor dobrý.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.21–22, 1 obr.;

Rozená Daňková. Od r. 1934 bydlela s rodiči v Hradci Králové.Studovala kamenickou školu v Hořicích a v roce 1950 absolvovala AVU Praha, 1947 spolupracovala s Čs.rozhlasem, od r. 1957 s ČsT. Působla v Praze. Autorkou pojmenování skřítka HAJAJA. Ilustrovala si své knihy pro děti. Od r. 2000 žije v Domažlicích.Jejím manželem výtvarník Miloslav Hejný (1925–2013). V roce 2010 získala ocenění Zlatá stuha.

Profily autorů knih KMČ. Praha, Albatros 1989. Foto.;Bi­bliografie knižních prací členů SČS. Praha, ČS 1979, S. 35–36. ; Toman, P. : Dodatky 1955. ,S. 66. ; Wikipedie.cz

Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937. V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce 1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků. A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina Hekele.

Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová. Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.

V roce 1924 abs. ČVUT Praha architekturu, spoluzakladatel Osvobozeného divadla v Praze r. 1924. Realizoval úpravu hrobu Jiří Wolkra v Prostějově r. 1925. 1927–1929 působil v Olomouci jako šéf výpravy v divadle, od r. 1924 spolupracoval s ND Praha až do r. 1938. kdy odejel do USA. Zemřel na léčení v Bavorsku.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU.I.Praha 1947.S.330.;Před­chůdci Národního divadla.Praha 1988.S.142–143.;.

Středoškolský prof., učil zeměpis a dějepis.Ředitelem reál.G v Olomouci.Autor dějin Moravské Třebové.Autor knihy Štěpán z Dolan aj.

Štafeta.Prostějov, 1972, č.4, S.21.; Buď zdrávo Gymnázium dívčí Olomouc.Olomouc: Slovanské gymnázium, 1999.S.29;

Administrátor a redaktor Pozora v Olomouci, člen Jednoty divadelních ochotníků v Olomouci, sbormistr hudeb. kroužku. Od r. 1883 redigoval Opavský týdeník.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.93.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.36–37.

Absolvoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze, později u prof.Myslbe­ka.R.1895 vstou­pil jako vedoucí do sochařské dílny Fr.Vyhnánka v Olomouci, později převzal svůj vlastní závod.Hodně cestoval, navštívil všechny světové výstavy sochařství, navštívil též Palestinu a Egypt.Provedl výzdobu arcibiskupství, representační sál, sochu sv.Václava tamtéž, reliéfní plastiky na záložně v Poštorné, sochy v Dubě nad Moravou, portréty osobností, sochy TGM ad.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.94.;.

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

Byl jeden z prvních absolventů Slovanského gymnázia v Olomouci v roce 1873, kde vystudoval i bohosloví a roku 1877 zde byl vysvěcen na kněze. Pedagogicky působil na českém gymnáziu v Olomouci v letech 1877–1879. Působil pak v duchovní službě, nejdéle a naposledy v Kučerově na Vyškovsku, kde od roku 1890. Pak zase působil v Olomouci 1921–1923. Na odpočinku žil v Kroměříži. Byl mj. autorem vícesvazkových Dějin světa, jazykovědných spisů O zvučnosti českého jazyka, Česká povaha v řeči. Publikoval v Obzoru, periodiku Náš domov, kam psal povídky. Užíval pseudonym Vojnar, Kantilen. Upravoval národní písně.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.94–95.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..25.;Hanácké noviny, 1991, 23.2., S.4., Hanácké noviny, 24.2.1996, S.8. Český bohovědný slovník. IV. Praha 1930. S. 962–963. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Msgre Alois Hlavinka.

V letech 1912–1920 studoval na gymnáziu v Přerově. Národní umělec 1981.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.S.96–97.fotografie; ČBS.Praha 1992.S.214.;

Absolvoval Státní sochařskou. a kamenickou školu v Hořicích r. 1953, u prof. Kalfuse.

Sborník Hořická sochařská škola.1987.;.

Roku 1939 abs. AVU v Praze u prof. Španiela. I.cena za sochu sv.Jiřího pro Kardějov. Restauroval některé sochy v kostele P.Marie Sněžné v Olomouci a v Klášterním Hradisku. Získal Maudrovu cenu od ČAVU v Praze.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.343.; Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.69.;. http://www.kojetin.cz/…u_hlobil.php

Psal taneční skladby pro klavír a pochody pro 4 ruce. " Pozdrav z Milovan", polka Na ledě. Napsal skladbu pro klavírní trio Vlny života (1894).

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.445.;.

Narodil se v Olomoucké ulici (dnes 1.Máje č.629) jako syn Antonína Hluchého. Otec rozprodal roku 1885 zboží a odstěhoval se s rodinou do Tuřan u Brna, kde vedl hostinec a obchod se smíšeným zbožím. František se v Brně vyučil typografem a současně soukromě studoval hudbu. Své muzikantské nadání pak uplatnil u vojenských kapel v Olomouci, Josefově a ve Vídni. Tady pak po vojenské službě natrvalo zakotvil. Pracoval jako typograf českých Dělnických listů, kde zveřejňoval i své fejetony. Vydal romány „Šťastní a nešťastní“ (1912), „Luise 19..“ (1933), sbírku povídek a fejetonů Symfonie života (1926), divadelní hru „Zhroucení“ (1923).
Přesto jeho život patřil převážně hudbě. Dále se vzdělával, studoval harmonii i u J.B. Foerstera, po dvacet let byl sbormistrem českých pěveckých spolků ve Vídni, skládal pro ně mužské sbory. Z jeho díla pocházejí mužské sbory Posvícenská, Dohořela (na báseň J.S.Machara), Májová hymna (na text I.Olbrachta), Blahopřání, pochody (Na té naší Hané), symfonická báseň Vindobona. Byl aktivním členem vídeňské české společnosti i v jiných odvětvích kulturní a osvětové činnosti. Byť zůstal i po vzniku Československa ve Vídni, na svoji domovinu nezapomněl, svědčí o tom i rukopisné paměti na mládí v Litovli. Zemřel za 2.světové války, patrně roku 1940, ve Vídni.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.446.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů. A-L. Praha 1982. S.160.; Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1940

. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala Pedagogickou fakultu olomoucké univerzity, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v letech 1955–57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957–1959 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od r. 1959 do r. 1992 na 2. stupni ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906–1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V roce 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918–1996), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání – 2003, Cestou zpátky – 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a významným osobnostem Šternberska.

Osobní sdělení Ševčíková, Hana: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2015, č.12, S.4.

Mgr. Vlasta Hlůzová

Narozen na Trutnovsku. Po vysokoškolských studiích působil na Husitské ČEFB v Praze, kde v roce 1935 jmenován docentem křesťanské sociologie. Koncem 30. let emigroval do Londýna a po návratu z emigrace se stal řádným profesorem. V letech 1946–47 děkanem fakulty. Katedru sociální teologie řídil prof. PhDr. F.M.Hník v letech 1950–1955. Poté odešel do Olomouce, kde zvolen biskupem CČS. V roce 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno MU 1998. S.181.;

R. 1638 byl nucen se svými rodiči opustit zemi. 1655 slavnostně v Římě přestoupil ke katolictví, takže mu zůstal veškerý otcovský majetek na Moravě. 1655 zakoupil statek Uhřice a 1657 statek Lešnou (n.Zlín).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.49.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1664

Gymnázium a teolog. fakultu absolvoval v Olomouci, vysvěcen byl r. 1869. Ustanoven studijním prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži, od 1874 jeho prof. matematiky a fyziky. Od 1890 farář ve Slavoníně. Skládal církev. hudbu, , vydal na 150 lid. písní moravských. Zemřel ve Slavoníně, městské části Olomouce.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.453–4.;

Narozen ve Staré Bělé u Ostravy. Stará Bělá u Ostravy je nyní součástí města Ostrava.

Mgr. Petr Holiš, roz. Petr Rosalie-František Daniel Holiš Studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor chemie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci. Od r. 1990 u Leslní správy v Lošticích. Varhaník, hudební skladatel. Hudebně vzdělán od 20 let v hudební škole Žerotín. Společně se svou manželkou, Jaroslavem Benešem a Karlem Faltýnkem založili Spolek přátel starých pověstí. Vystupují na hradech Bouzov, Úsov ap v renesančních krojích a za zvuku flétny, bubínku a kytary a doprovází čtené nebo vyprávěné pověsti z okolí Bouzovska a Lošticka.

Osobní sdělení dne 4.10.1994 / Hš

Od r. 1919 ředitel Hudební školy v Litovli. Řídil sbor a orchestr Měšťanské besedy, ředitel kůru u Sv. Marka, učil hudební výchovu na Gymnáziu 1920–1930, 1941–1952. Skladatel sborových skladeb, pochodů a písní. Úpravy lid. písní.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.457.; Hudební rozhledy 1967, 186.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava, Profil 1987, S.34.; vn-: Památce Aloise Holoubka.=Stráž lidu 1987, 19.2., S.4.;.