Osobnosti Moravy.eu

Autor próz ze života moravského lidu. Pseud.Kukátkář -fejetony v Hlasu;Věnc.K. r.1862 v litur­g.bohosloveckém půlměsíčníku Concordia, básně v Hlasu aj.Dějištěm jeho povídek i Haná (Přestavlky u Přerova, Senice, Dub aj. Psal též o Skopalíkovi.

Hýsek, M. : Literární Morava v letech 1849–1885. Praha 1911, S. 245–256. ; Slovník českých spisovatelů. Praha ČS 1964, S. 246–247. Vychodil Pavel: Václav Kosmák. Brno 1916,S. 655. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . . Praha, 1973, S. 810. ;.

Přestavlky Přerovsko).

Po maturitě na Wintrově gymnáziu v Rakovníku odešel na vojnu do Olomouce, kde trvale zakotvil. Pracoval v n.p. Moravia Mariánské Údolí (n. Hlubočky) jako technolog až do odchodu do důchodu v roce 1992. Volný čas věnoval turistice vodní i pěší a organizování sportovních akcí. Od roku 1971 se věnoval značení turistických cest před pořádáním I. Ročníku Moravianské padesátky. V roce 1981 se stal předsedou Komise pro značení turistických tras. V roce 1989 zpracoval šedesátistránkový Turistický almanach, informační materiál pro odbor turistiky. O tři roky později připravil sborník Moravianské padesátky (1992). Je též autorem turistických map pro veřejnost. Dosud vyšly mapy: č. 51, 52, 56 a 57 ( Haná, Prostějovsko-Konicko, Zábřežsko, Nízký Jeseník, Haná – Olomoucko). Dne 13.1.1993 jej Ministerstvo životního prostředí ČR jmenovalo garantem ÚV KČT pro CHKO LP. Osm let spolupracoval s Českým rozhlasem v Olomouci. Dne 12. 9. 2010 vysílala Česká televize pořad Toulavá kamera, kde se objevilo pár šotů k tématu Moravští značkaři.

.Osobní sdělení 2001. http://otavinka.blog.cz

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

Syn Bedřicha Kozánka. Studoval gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1922, poté studoval VUT Brno, 1927 ing. Působil ve Vítkovic. železárnách, od r. 1939 v Radotíně a od r. 1940 v Praze. Hudbu studoval u otce a skladbu v rodišti u J. Čapky-Drahlovského. Věnoval se hře na klavír a varhany. Zhudebnil báseň V. M. Strojila „Nejkrásnější město“ jako výraz obdivu k rodišti.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.726.; Literární místopis Přerovska-OA Přerov

Věrka se narodila v Litovli. Absolvovala VŠ zemědělskou. Pracovala v knihovně na pobočce. Taky ráda fotografuje a její snímky najdeme v regionálním tis­ku.

Osobní sdělení

Ing. Věra Krajňáková

Vysokou školu absolvoval v Olomouci, kde studoval FFUP, obor dějiny umění. Poté působil v Alšově galerii v Hluboké nad Vltavou. Delší čas působil ve správě kulturních středisek v zahraničí, 6 let na čs. velvyslanectví ve Vídni a do srpna 1990 v Rumunsku, kdy odešel do důchodu. Nyní žije v Praze.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko literatuře. Šumperk 1974. S.11. Některé informace od prof. Josefa Krajného (1901–2000).

Studoval obor klavírní hra na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži (1958–1963, pedagogové Jiří Doležel a Josef Skalák) a na pražské AMU u Františka Maxiána (1963–69); uměleckou aspiranturu absolvoval u Ivana Moravce (1973). Byl sólistou Pražského komorního orchestru (1971–81), poté (do 1989) sólistou České filharmonie. V roce 1975 obdržel čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu, 1976 zvítězil v soutěži v italské Senegálii. 1982 získal za nahrávku klavírních koncertů francouzských autorů Grand Prix du Disque Paris. Od roku 1992 je pedagogem pražské AMU (odborný asistent 1991, docent 1997). Krajný vystoupil na koncertech v rámci hudebních festivalů v Baalbeku, Aténách, Bergenu, Lublani, Harogate; samostatně koncertoval v USA (New York: Carnegie Hall 1972, 1977, 1983, Washington D. C.: Kennedy Center 1997, National Galery 2007), v Anglii (Wigmor Hall Londýn 2002), v Rusku (Moskva: Čajkovského sál), v Německu (Berlín, Mnichov), Rakousku (Vídeň, Salcburk), ve Francii (Paříž), v Belgii (Brusel), v Austrálii (Sydney, Melbourne), v Argentině (Buenos Aires: Teatro Colon), na Kubě (Havana), dále v Japonsku, v Jihoafrické republice, v Egyptě, v Mexiku a jinde; na zahraničních zájezdech v USA, Kanadě, Mexiku, Austrálii, Japonsku atd. Spolupracoval mimo jiné s Pražským komorním orchestrem, s Českou filharmonií, se Státní filharmonií Brno atd. V roce 1990 provedl v československé premiéře 2. symfonii (The Age of Anxiety) Leonarda Bernsteina, 1993 poprvé provedl Koncert g moll pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka v Jižní Africe, v sezóně 1999–2000 přednesl 4. klavírní koncert (Inkantace) Bohuslava Martinů v New Yorku a v Kuala Lumpuru. Na gramofonové desky nahrál Boris Krajný kompletní klavírní dílo a koncerty pro klavír Maurice Ravela; dále pořídil snímky děl Johana Sebastiana Bacha (Ciaconne, Chorální předehry), nahrál Klavírní koncert č. 3 Bély Bartóka, skladby Ludwiga van Beethovena (Sonáta C dur, op. 53, Andante favori), Fryderyka Chopina (Fantazie f moll, op. 49), Alberta Roussela (Koncert pro klavír), Arthura Honeggera (Concertino), Francoise Poulenca (Aubade), díla Antonína Dvořáka (Klavírní kvintet), Sergeje Prokofjeva (Koncert pro klavír č. 3), Erwina Schulhoffa (Partita, Etudy), Césara Francka, Clauda Debussyho a dalších. Pro rozhlas nahrál mimo jiné řadu skladeb českých skladatelů 20. století (Jana Tausingra, Klementa Slavického, Ladislava Kubíka, Emila Hlobila, Bohuslava Martinů, Ivana Řezáče, Oldřicha Františka Korteho a jiných). Krajný natáčel pro firmy Supraphon, Panton, Pavanne, Bonton, Rosa, Harmonia mundi apod. Krajného hra, ovlivněná oběma významnými učiteli, se vyznačuje jemnou, kultivovanou zvukovostí, zejména v podání romantického a impresionistického repertoáru.

Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.474 – 475.; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. ČBS.Praha 1992.S.356.;. Čeští koncertní umělci – instrumentalisté. Praha 1983. Český hudební slovník. www.

Jeho otec Miloslav Krajný (1909–1993), lékař internista. Sourozenci : Miloš (* 1941) MUDr. alergolog – žije v Kanadě
Aleš (* 1943) žije v Německu.

AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an.

Ved. prodejny Antikvariát v Olomouci do r. 1975

Kart.VSMO.

Jako sirotek dán do výchovy jezuitskému řádu, do něhož vstoupil v r. 1677. V letech 1667–1670 a 1673 –1674 působil na řádovém G v Litoměřicích. Jeho hlavním oborem byla matematika. Ovládal 9 evropských jazyků. V roce 1681 byl ustanoven profesorem hebrejštiny na olomoucké univerzitě a v období 1682/1684 přednášel zde i matematiku. Od 1684 působil na univerzitě v Praze a zabýval se též astronomií. 1686 působil na univerzitě v Madridu a na námořní akademii v Cadízu. R. 1702 se vrátil do Prahy. 1704 se stal zpovědníkem dvora arcivévody Karla a Karla VI. v r. 1711 se vrátil spolu s ním do Vídně. 1713 se vrátil abbé Kresa do Brna, jezuitského kláštera, kde zemřel.

Mikulčák, J. : Moravan Jakub Kresa – Eukleidos Západu. Matematika a fyzika ve škole, 16, 1985, č. 3, S. 166 – 171. ;Peterka, M.: Smržice. 1994. S. 309 –311. ;.

Ředitel soudní kanceláře v Zábřeze. Začal psát své vzpomínky z období okupace, úvahy, autobiografie, básně. Vydával bibliofilské tisky, soukromé tisky. Rodinný kronikař a kronikář obce Písařova.Zemřel v Holici u Olomouce. Měl tři syny: Josefa (1901–2000), Františka (1903) a Miloslava.

Spurný, F.: Severní Morava ve vzpomínkách rodáka.SM, 1969, sv.18, S.66.;.

Holice je částí města Olomouc.

Největší znalec moravského barokního malířství. V letech 1945–1949 studoval MU v Brně, obor dějiny umění u prof. Kutala a Friedela a klasickou archeologii. Působil v Olomouci v letech 1949–1956 externí učitel ústavu výtvarné výchovy PdF UP. Zabýval se zejména malířstvím 17. a 18. století. Syntetizoval dějiny barokní malby na Moravě a vydal řadu odborných studií a monografií (Sebastini, Tizian, Manet aj).

Kdo je kdo 1991/1992.I. Praha 1991.S.490.: Ivo Krsek šedesátiletý.Umění, 30, 1982, S.365.: Kmoníčková, E.: V roce 1993 zemřeli.Brno 1994, S.25.

V letech 1951–1956 studoval archivnictví u Jindřicha Šebánka na FFMU v Brně. Poté pracoval ve Státním archivu Brno a od roku 1955 v zeměděl­skolesnickém archivu v Bučovicích a 1960 až do roku 1992 v Okresním archivu v Přerově. Publikační činnost zaměřoval na archivní problematiku (zejména diplomatiku) a regionální dějiny. Mimo archivní povinnosti se výrazně angažoval v domovské obci Potštát – v letech 1963–1974 a znovu v letech 1985–1990 vedl tamní kroniku, byl také poslancem MNV a členem pěveckého sboru.Zemřel v nemocnici v Hranicích.

Cekota, Vojtěch: PhDr. Ivan Krška a bibliografie jeho prací.In: Sborník SOKA Přerov 1993. S.101–109.

PhDr. Ivan Krška.

Narozen v rodině hostinského a řezníka. S rodiči se přestěhoval do Bystřice pod Hostýnem. Gymnázium studoval v letech 1884–1886 v Přerově a pak ve studiu pokračoval na učitelském ústavu v Příboře, kde maturoval v r. 1890. R. 1892 získal způsobilost k vyučování na školách obecných, jakož i k výuce náboženství. V r. 1894 vykonal zkoušky, po kterých mohl vyučovat kreslení a rýsování na pokračovacích průmyslových školách. Poté učil ve Fryštáku, kde po pětileté učitelské službě obdržel pochvalné uznání zemské školní rady. Založil zde Sokol, čtenářský a okrašlovací spolek, spolek lidomilů, meterologickou a dešťoměrnou stanici. Seznámil se zde také s budoucí ženou Annou Šípkovou, která ve Fryštáku bydlela u svého bratra MUDr. Jána Šípky. Oženil se v roce 1897 a o dva roky později se jim narodila dcera Libuše a v r. 1905 dcera Božena. V letech 1902–1915 učitelem v Bystřici pod Hostýnem. Spoluautor učebnic esperanta. V roce 1910 byl jmenován čestným občanem Fryštáku, kde začaly i jeho literární pokusy. Sbíral lidové pověsti, psal aforismy a úvahy. V letech 1925–1940 pracoval jako správce Muzea J.A.Komenského v Přerově. V letech 1925–1930 předseda přerovské učitelské jednoty Komenský a řídící učitel obecné školy J. Blahoslava v Přerově. Autor prací o Komenském, od 10. roč. (1931–1939) redigoval VSSSM. Autor pověstí ze severní a střední Moravy, v příl. VSSSM, č. 2, r. 1936–37. V roce 1950 jmenován čestným občanem Holešova. Jeho ostatky zpopelněny v Olomouci 5.3.1950.

Jubileum J. Krumpholce.Zpra­vodaj města Bystřice pod Hostýnem.1990, č.5, říjen, S.26.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.19.;; Jubilemu Apoštola Komenského. Přerovské Echo.3/2000 S. 12. Hýbl, František: Josef Krumpholc. Praha 1988.

Absolvoval FFUP Olomouc obor Výchova a vzdělávání dospělých. Působil jako redaktor podnikového časopisu Rudné doly Jeseník. Několik let jako komunální politik, byl kronikářem města a 16 let před odchodem do důchodu působil jako pedagog SŠ gastronomie a farmářství. V roce 2021 vydal vl.n. historický román Konec frývaldovského ka­ta.

Sdělení meilem 31.7. 2021 /hš

Mgr. Jiří Krutil

Narozen v Holasovicích ve Slezsku. V r. 1839 studoval filozofii v Olomouci, ale v prosinci 1839 z finančních důvodů studia přerušil. Věnoval se chrámovému zpěvu, zhudebňoval lidové skladby, od 1.11.1872 byl kapelníkem a ředitelem kůru katedrály sv. Václava v Olomouci, skládal drobné skladby, např. mše, litanie, pašije, atd. V Olomouci je jeho pamětní deska na Křížkovského ulici č.6. , koncem r. 1873 jmenován dómským kap. a působil zde 9 let do r. 1883. Kř. jméno Karel nahradil později řád. jm. Pavel. Pohřben v Neplachovicích. Pamětní deska , kterou vytvořil Karel Lanhart je umístěna v Křížkovského ulici v Olomouci od r. 1933.

Kdy kde co, leden 1995, S.2., , ČSHS.I.Praha 1963.S.767 – 769.;.

Kaplan a fařář v Ivanovicích na Hané.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.S.24.;

Narozen ve Starém Městě u Fryštátu (n.m.č. Karviné). Vyučoval na menšinových školách na Těšínsku. 1945 se přestěhoval do Šumperka a byl odborným učitelem na středních školách. 1954–1984 byl městkým kronikářem. 1965 obdržel Cenu města Šumperka.

Biogracký slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.71;

Staré Město (na Karvinsku).

Psal básně, které publikoval v časopisech.

Hanácké noviny, 2.3.1996, S.8., .

Benešov u Blanska, nyní název Benešov

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži, na kněze vysvěcen r. 1789 v Olomouci. Poté kaplan v Kelči, od 1806 farářem v Místku. V Olomouci žákem Josefa Dobrovského. Člen Puchmajerovy družiny. Užíval pseud. Moravan.

Lexikon české literaturzy.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.1038–1039.;

V letech 1945–1950 studoval FF MU v Brně, obor dějiny umění, klasická archeologie. 1950 PhDr. V Olomouci působil v letech 1964–1969 na Katedře výtvarné výchovy FFUP pro dějiny a teorii umění. Zaměřuje se především na historii evropské a české architektury a otázky vztahu sochařství a malířství k architektuře. Docent katedry výtvarné výchovy.

Český biograf. slovník 20.století, 2.díl, Praha 1999.

Hru na klavír absolvovala na hudební škole v rodišti. Poté studovala konzervatoř v Brně, kde absolvovala v r. 1961. Odešla studoval do Prahy, kde na AMU absolvovala v r. 1965. V roce 1963 lureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Sólová pianistka i v zahraničí (Rakousko, Francie, v r. 1970 Belgie). Od r. 1965 pedagogicky působila na konzervatoři v Brně a 1972–1976 v Kroměříži jako profesorka klavíru a korepetitorka.

Žemla, Jan: Klavírní oddělení Konzervatoře v Brně. Diplomová práce. Konzervatoř Brno 2006.;

Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, kde maturoval v r. 1947. Absolvoval LF MU v Brně ale s velkými překážkami, protože jeho mladší bratr byl za létakovou akci uvězněn a Vladimír musel odejít z VŠ po únoru 1948. Později mu bylo umožněno dostudovat zubní lékařství.Působil na v hornickém prostředí Ostravsku. V důchodovém věku se přestěhoval do rodiště, skončil s lékařským povoláním a věnoval se vedení obecní kroniky a historii Valašska.

BSSSM, seš.5 (17.)Ostrava 2004. S.92–93.

MUDr. Vladimír Kulíšek