Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Olomouci 1888–1892, kde fundatistou při dómě u J. Nešvery, učitel. ústav v Příboře abs. 1897. Podučitel v Kelči, učitel v Hranicích, poté v Brně. Stát. zkouška z hudby v Praze r. 1903, r. 1906 vstoupil do PSMU, první tenorista a sólista, v letech 1937–1946 předseda sdružení. R. 1907 utvořil pěvecké kvarteto. 1945–1959 žil v Praze. Vyznamenán historic. zlatou medailí POČ 1939. Napsal své životopisné vzpomínky „Můj hudební svět“. Brno 1949.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.757.;Spáčil, V. Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, S. 76.;

Vlastenecký učitel v Prostějově, první sbormistr Orlice.

Pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a následně vyučoval na školách v Pavlovicích na Hané, Kunštátě (zde se seznámil s budoucí manželkou, učitelkou Marií Krondlovou, †1950), Jihlavě, Rájci nad Svitavou (dnes Rájec-Jestřebí) a v Boskovicích, kde byl 1. 10. 1908 ustanoven zatímním učitelem měšťanské školy dívčí. Po zřízení měšťanské školy chlapecké v nedalekém Rájci nad Svitavou r. 1912 byl jmenován zatímním ředitelem (jako takový založil mj. školní kroniku), o definitivu se však nakonec neucházel a vrátil se do Boskovic, kde byl od 1. 3. 1913 ustanoven odborným učitelem na měšťanské škole chlapecké. 10. 12. 1914 odveden, 1. 2. 1915 narukoval do Brna a posléze po krátkém výcviku byl poslán na frontu, kde padl v bitvě u Lublinu v jihovýchodním Polsku. R. 1923 byla po něm v Rájci pojmenována ulice, 28. 10. 1928 byla odhalena jeho pamětní deska na budově rájecké školy. Byl znám hlavně jako básník. Psal přírodní, úvahovou i reflexivní lyriku v jemném, náladovém duchu lumírovské poesie, ponejvíce užíval pravidelný, vázaný verš, náměty čerpal ze svého okolí. Prvotiny publikoval časopisecky pod pseudonymy Fr. Lučan a později F. U. Erat, který vytvořil ze svého příjmení. Vydal básnické sbírky: Květy (1908), U lesní studánky (1909), Kruh (1909), Trosky (1910), Země milostná (1912), posmrtně vyšla sbírka Zhudebněný život (1918) a několik básní ve výboru Čtverozvuk (1926). Je též autorem povídkové knihy Horská zahrada (1918) a dodnes ceněného historického spisku Městečko Rájec (1913) o 65 str. se 17 dobovými snímky. Otec Jiřího Taufera (1911–1986), básníka a překladatele.

Wikipedie.cz

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funkci vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Syn ředitele kůru a klarinetisty Antonína T.. Hudební samouk. Od dětství se učil hrát na flétnu, harmoniku a varhany. V hudební škole Žerotín studoval hru na varhany a v roce 1945 složil státní zkoušky na konzervatoři v Brně. Po osvobození pracoval rok v zemědělství. Učil se také hře na klavír. V letech 1954 až 1955 působil u vojenské hudby ve Vratimově. V roce 1956 se oženil a plně se věnoval hudební činnosti. Spolupracoval se sborem Svatopluka Ščudlíka v Olomouci. Po smrti otce (1958) pokračoval v jeho díle. Doprovázel na klavír školní sbor a vedl pěvecký kroužek pro žáky 1. až. 5. třídy, zvaný malý dětský pěvecký sbor, který dosahoval zejména v 70. letech výrazných úspěchů. Učil také hře na klavír anebo doprovázel zpěváky velkotýneckého národopisného souboru. Jeho hudební talent a cit k hudbě jsou patrné, z každého jeho tónu.

Čtení o Velkém Týnci.

Od roku 1925 působil ve Velkém Týnci,
kde byl ředitelem kůru. Učil také hře na
housle. K hudbě vedl svého syna Antonína (1928)
který pokračoval v domácí rodinné tradici.

Čtení o Velkém Týnci.

Narozen v Čechovicích (n.m.č. Velký Týnec)

Střední školu studoval v Prostějově. Tam také vstoupil do skautského oddílu, kde byl v r. 1931 vedoucím. První pedagogickou kapitolu začal ve Dzbeli. V letech 1935–1938 působil na Podkarpatské Rusi, ale v r. 1938 se musel vrátit na Moravu. Zprvu učil ve Štarnově, od r. 1939 v Jevíčku, kde až do r. 1976 s výjimkou let 1963–1967, kdy učil na odborném učilišti ve Velkých Opatovicích. Často zajížděl i do Olomouce, kde žila jeho sestra. Redigoval 8 ročníků vlastivědných zpráv Malé Hané, kde publikoval na 2000 článků.Napsal 35 knih a publikací,. Sbíral pověsti a zkazky z okolí Jevíčka. Mj. sepsal též historii jevičských skautů.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů lidových pověstí. Olomouc UP 1987. S. 188.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SSIŠ 1993. S.38–39.;

V roce 1873 ukončil vyšší německé gymnázium v Olomouci, zkoušku učitelské zpusobilosti složil 1875, poté 1886–1899 v Žilině u N. Jičína, 1899–1903 v Chropyni, do r. 1905 v Přerově, do r. 1906 v Tovačově, trvalý odpočinek v Praze. Autor přehledu dějin městečka Chropyně (1902), časopisecky v nov. Hlasy z Hané, 1902, č. 81–89. ;

Fischer, Z.: Kapitoly z dějin Chropyně.Chropyně 1990.S.45–55.; Nekrolog.Selský archiv, VI, 1907, S.62.;.

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze.

ČBS.Praha 1992.S.759.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Učitelka hudby, rytmiky a gymnastiky v hudební škole Žerotín v Olomouci, cvičitelka Sokola a sestra Červeného kříže v Olomouci jezdívala k přátelům do Nového Hrozenkova. Členka 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, účastnice bojů s fašisty na moravsko-slovenském pomezí. Zatčena a popravena fašisty na hoře Kněhyně (n.m.č.obce Prostřední Beřva). Nyní je pohřbena na ústředním hřbitově v Olomouci.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988, S.10.;.

Narozen v Tasově (u Třebíče). Od r. 1924 půs. ve Šternberku jako učitel. Od r. 1926 jednatel okrsku Národní jednoty na Šternbersku a Uničovsku. Publikoval v čas. Litovelský a Šternberský kraj, v němž vedl od r. 1928 hraničářskou Hlídku. V okr. novinách Šternberska Za nový život uveřejnil 1955–1956 sedmnáct pokračování Šternberský okres v dějinách. 1956–57, sbírku 47 pověstí tohoto kraje, s názvem Pověsti našich obcí. Správce městského muzea a kronikář města. Vzorný učitel /1958/. ;

Prucek, J.: Josef Valíček.SM, 1974, S.71–72.;. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 204–210. ;

Narozena na Svatém Kopečku u Olomouce. Členka skupiny výtvarníků „Olomoučtí“. Výstava obrazů v Knihovně Ant.Šprince, Brněnská, Olomouc v roce 1997. Poté výstava v Domě armády (březen 2000) v DA Olomouc. Portréty, krajiny, akvarely, kresba uhlem, olejová malba. Absolvovala univerzitu třetího věku na UP v Olomouci. Výstava na pobočce Knihovny města Olomouce, Jungmannov ul. leden- březen 2014. Střídavě ve své tvorbě uplatňuje též kolorované perokresby. Často maluje baziliku na Svatém Kopečku. Zemřela v nemocnici v Moravském Berouně po úrazu a zlomenině krčku.

Osobní sdělení – hš 2014

Svatý Kopeček – m.č.města Olomouce

Působil jako ředitel měšťanské školy v Tovačově a v Přerově, osvětový pracovník.

KP 1959, č.5.;KP 1963, č.2.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.52.;.

Tomáš, J.: Vzpomínka na Jana Vašíčka.LKK, 1980, č.11, S.8 –11.

Absolvoval učitelský kurs v Olomouci, učil se hrát na varhany u Kunertha, od r. 185O působil v Nákle.Řídil pěv.spolek Svatopluk, s nímž r. 1868 přijel do Prahy k slavn.položení zákl.kamene ND .Sestavil hanácké přástky.

Stárek, Z.: SČB.II. Praha 1982.S.653.;Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla na Moravě.Loštice, vl.n.1940.;.

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Rodným jménem Berčíková. V Olomouci bydlí od roku 1932. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci. Po svatbě žila devět let v Měrotíně, kde rodina manžela vlastnila vápenku. Pracovala u různých podniků, v letech 1960–1980 v knihkupectví. Zprvu v Zemědělské knize, Denisova ulice, později v Knihkupectví U Hanačky. Zemřela v nemocnici ve Šternberku po zlomeném krčku.

Osobní sdělení 5.3.1999 /hš. Fakta o úmrtí sdělila její dcera PhDr. Mirka Rohanová dne 22.5.2008.

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu 

v Olomouci na Pedagogické fakultě UP. Po promoci působila jako učitelka 

pro 1. stupeň na základních školách v Bělotíně, Velké Bystřici, v Holici 

u Olomouce a též ve Velkém Týnci. Po ukončení učitelské dráhy 

pracovala v nakladatelství Matice Cyrilometodějské v Olomouci jako 

korektorka a souběžně překládala z polštiny pro časopis Světlo a ze

slovenštiny díla Milana Hromníka a Františka Kuboviče. Její knihy a překlady

najdeme v knihovně brněnského Biskupství.

V roce 1945 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval na PedF UP. kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva. Po promoci působil na školách v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, v Senici na Hané, v rodišti ( 1955–1958 a 1975–1986) a nejdéle v Holici u Olomouce. Učil češtinu a dějepis. Přes 30 let působil jako okresní metodik českého jazyka a 10 let externí pracovník kabinetu českého jazyka Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. Dlouhodbě spolupracoval s Pedagogickým nakladatelstvím při recenzní činnosti učebnic českého jazyka. Zajímavé vzpomínky na Jaromíra Johna a další osobnosti UP publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (Olomouc 2004). Dlouholetý člen VSMO.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004. S.266 Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2006. S. 79.;

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Roz. Oščádalová Jarmila. Zabývala se literární historií. Autorka knihy " První žena J.A.Komenského." Lektorka Literárního kroužku a Osvětové besedy v Přerově.

Literární místopis SOKA Přerov.;Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.35.;.Fiš­mistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, březen 2010. S.6.