Osobnosti Moravy.eu

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Štěpán Bulejko (někdy byl uváděn jako Štefan Bulejko) . Aby mohl vykonávat herecké povolání, v roce 1938 absolvoval pražskou Státní konzervatoř. Profesionální hereckou dráhu však započal už v olomouckém Českém divadle (1935 – 1938). Poté byl členem brněnského Zemského divadla a českobudějovické i pardubické scény (1938 – 1945), městských scén v Olomouci a Pardubicích (1945 – 1950) a Městských divadlech pražských (1950 – 1976), kde působil až do své smrti. V roce 1938 hostoval v epizodkách v pražském Národním divadle („Naši furianti“ a „Romeo a Julie“). Na českých divadelních prknech představoval Štěpán Bulejko pokaždé menší a malé role. Díky své výrazné vysoké postavě, zajímavě klenutému profilu tváře a mimice vždy dokázal na sebe strnout dost velkou pozornost. Zajímavý byl také jeho hluboký hlas, který ale moc nemohl využít, protože jeho role byly celkem často „němé“. Povětšinou vytvářel charakterní úlohy, např. Dlouhána (Rollandova „Hra o lásce a smrti“) nebo Strážmistra („Legenda o Svaté Ancille“ Chorvata Miroslava Krležly).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.83.;/s­.106 foto/.. http://www.csfd.cz/…pan-bulejko/

Narozen na Hradisku u Olomouce.

Kněz premonstrátského řádu na Sv. Kopečku. 1774 je o něm zpráva,že byl bakalářem teologie v Bohuňovicích. 1783–84 byl převorem na Sv. Kopečku. V té době napsal 2 tzv. hanácké operety singšpíly Jana a Manda a Marena a Kedrota. Hudbu k oběma složil hněvotínský kantor J. Pekárek. Hry jsou psány hanáckým dialektem.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.330.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1785

Hradisko – nyní část města Olomouc.

Svatý Kopeček – část města Olomouc

Vyučil se a vystudoval dřevařskou průmyslovou školu v Olomouci, v době hospodářské krize odešel pracovat do firmy Sigmund v Lutíně, kde se stal technikem a později konstruktérem. Řídil stavby velkých studní , zařízení pro rafinerii nafty, projektoval a stavěl velkou světelnou nyní tzv. Křižíkovu fontánu v Praze, ale i fontány v jiných městech. Zabýval se projekty různých zavlažovacích zařízení. Od roku 1945 publikoval své znalosti z oboru v desítce knih a katalogů. Je autorem učebnic Mechanizace zemědělství pro pěstitelský a chovatelský obor, a knih k mechanizaci zahradnictví, zavlažování a čerpání vody. O výzkumech a praktickém využití těchto projektů psal do časopisů: Náš chov, Mechaniyace zemědělství, Zemědělské stroje, Ovocnářství a zelinářství, , Milotický hospodář, Strojírenství. Volný čas plně zasvětil vlastivědné a kronikářské práci. Dvacet let vedl společnou kroniku Lutín-Luběnice, pět let kroniku Luběnic. Založil kroniky luběnické školy, JZD Luběnice-Lutín, důchodců Sigma UP Olomouc a svůj podíl má i na zápisech do kroniky farního úřadu v Těšeticích. Jeho kroniky jsou psány kaligrafickým písmem a ilustrovány autorem. Sbírá také lidové pověsti a fólklor v písních. Publikuje ve sbornících Náměšť na Hané a okolí, Rok na Hané, též v regionálním tisku. V září 1997 byl hostem Literární kavárny v Okresní knihovně Olomouc.

Tichák, Milan: Písmák, kronikář a bývalý vynálezce Jan Bundil…Hanácký den, r.9, č.114.;

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Rozená Kolářová. V roce 1943 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Brně. Poté pracovala v Zemědělském výzkumném ústavu v Brně a, po válce vystudovala Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor přírodopis a zeměpis. Po promoci (1949) se provdala a krátce působila (do r. 1951) jako středoškolská profesorka na Střední zdravotnické škole v Brně, Lerchova ulice a poté na rúzných středních školách (n. gymnáziích) v Brně. V roce 1965 se s rodinou přestěhovala do Olomouce a učila na gymnáziu v Hejčíně biologii a zeměpis až do odchodu do důchodu v roce 1981. Poté se věnovala zejména průvodcovské činnosti s využitím znalostí francouzštiny a němčiny. Do listopadu 1989 provázela turistické výpravy po Československu, od prosince 1989 rozšířila své teritorium na země Evropy. Spolupracovala s cestovními kancelářemi Čedok, Akvila, REKOS ad. Patří mezi aktivní studenty Univerzity třetího věku na UP v Olomouci. Koncem roku 2012 vydala vlastním nákladem knihu ""Všechno se mění, vzpomínky zůstávají".(207 s­.). Zemřela z 12. na 13. 9. 2023.

Almanach gymnázia Olomouc-Hejčín, 2001. Dokumentační list ze dne 28. 4. 2003 s vlastnoručním podpisem a souhlasem s případným publikováním. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 23, 2013, prosinec.S.7–8. Parte.

Mgr. Daruše Burdová

Bratr Cyrila B. /1898–1978/. Učitel učitel. ústavu v Olomouci od r. 1948. ;Autor konc. parafráze na hanáckou píseň Tovačov, Tovačov, r. 1954.

ČSHS.I.Praha 1965.S.148–149.;.

Po absolvování G v Krnově, abs. FFUP obor hudební výchova, český jazyk, klavír, sólový zpěv a postgraduální studium hudební teorie AMU Praha. Začala pracovat v PKO Olomouc, od 1971 na FFUP, katedra HV – 1978, katedra terie kultury, od 1990 katedra muzikologie. Dlouhodobá recensentka olomouckého kulturního života v místním i celostátním tisku. Teoretický zájem o dětský (sborový) zpěv, mezisborové vztahy hudby a literatury, meziválečné česko-ruské vztahy, regionální historie. Ediční činnost v oblasti dětských sborů a zpěvu. Publikuje ve sbornících a časopisech. Monografie : Pavel Bořkovec. Olomouc, Votobia 1995.
Téměř dvacet let byla členkou výboru a dalších komisí mezinárodního festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc, po přijetí do Svazu českých skladatelů a koncertních umělců se podílela na přípravách konference Janáčkiana v Ostravě. Po vzniku Asociace hudebních umělců a vědců stála u zrodu Tvůrčího centra v Olomouci a byla jeho první předsedkyní (1989–95), je členkou různých odborných komisí (např. Nadace Český hudební fond) a výborů (Česká hudební rada, Nadace Františka Lýska, Společnost Zdeňka Fibicha, Česká muzikologická společnost, Spolek pro komorní hudbu v Olomouci, Tvůrčí centrum AHUV v Olomouci, ad.).

Osobní sdělení /hš

emeritní Prof.PhDr. Alena Burešová, CSc.

Absolvovala konzervatoř 1947 a JAMU 1953 v Brně, první angažmá v Olomouci r. 1953, od r. 1957 v Ostravě.

Přehled čs.divadel 1958.Praha 1959.;/doc.Jiří Stýskal, FFUP;Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.149.; REGO/SVKOL uvádí místo úmrtí Olomouc..

V roce 1934 absolvoval LF MU v Brně. Poté pracoval v Opavě a po okupaci v r. 1938 odešl do Olomouce, kde pracoval na chirurgii. V r. 1955 získal docenturu. V roce 1961, když bylo zřízena II. chirurgie v Olomouci – Řepčíně byl jmenován jejím přednostou a působil zde až do odchodu do důchodu v r. 1976. Zabýval se chirurgií zažívacího traktu.

Duda,M.: Osmdesátiny …In: Pacemaker 1989,r.2,č.5.S.3.;

Březsko (u Konice)

Absolvoval SG Olomouc r. 1942; Poté studoval MU Brno obor farmacie, na LF UP mikrobiologii a organickou chemii a na UK v Praze obor hygiena. Promován PhMr (1947), RNDr. (1950), MUDr. (1955) a CSc. (1966). V letech 1947–1948 odborným asistentem u prof. Kabelíka na UP v Olomouci a poté na LFUK Praha. Od r. 1958 jako krajský hygienik, 1970 musel zaměstnání opustit a pracoval na OHES Prostějov do r. 1989. Autor vědec. prací a článků v odbor. tisku. V dubnu 1990 zvolen prezidentem ČSČK. Tuto funkci vykonával do rozpadu Československa.

Osobní sdělení;Foto v galerii SG Olomouc.

Narozen ve Hvozdečku u Bouzova.

Abs.uč.ústav v Brně r. 1903, učitel na Litovelsku, ředitel školy v Litovli.Sou­kr.hud.teorii u A.Petzolda v Olomouci.1932–1949 sbormistr Dělnického pěvec.sdružení v Litovli.Na popud L.Janáčka sbíral lid.písně na Litovelsku.

Hudba na Litovelsku a Konicku. In: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942. S.651–666.. Biografie: Československý hudební slovník. I. Praha SHV 1963. S.155.; Stárek, Z.: SČS I. Praha, Div.ústav 1982. S.63.

Hvozdečko je dnes součástí obce Bouzov.

V letech 1930–31 působil v divadle Olomouc.

ČBS.Praha Academia 1992, S.76–77.; Kladiva, J.: E.F.Burian.Praha 1982.; Kuna, M.: Hudba na hranici života.1990.;.

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci. Od roku 2016 je na jeho počest udělována Cena Václava Buriana. Václav Burian, jehož jméno cena nese, byl český polonista, překladatel, básník, vydavatel a redaktor dvouměsíčníku Listy. Své první překlady a texty publikoval v samizdatu. V osmdesátých letech vydával olomoucký samizdatový časopis Ječmínek. Původně československý exilový časopis Listy vydával spolu s Tomášem Tichákem od roku 2003. Za svůj vztah k polskému disidentu byl v červnu 2014 oceněn na pražské ambasádě Polské republiky Medailí vděčnosti Evropského centra solidarity v Gdaňsku.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

V letech 1984–1987 působil v DOS Olomouc. Poté přešel do Plzně, kde působí v Divadle J.K. Tyla.

V letech 1942–48 absolvoval VŠUP, VŠ architektury a pozem. stavitelství Praha, ped. fak. UP a FFUP Olomouc. Od r. 1946 odb. asistentem pro kresbu a malbu PdF UP, 1947–1951 půs. v oborech VV, deskript. geometrie a modelování. Vystavuje od váleč. let.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ing. arch. Luděk Buriánek

Středoškolská studia absolvoval v Olomouci, kde maturoval na SGO v r. 1903. Po vysokoškolských studiích na lékařské fakultě KU v Praze se věnoval oboru chirurgie. Ve 20. letech působil v Opavě jako primář oddělení, později byl ředitelem zemských ústavů v Olomouci. Hojně publikoval v odborném tisku a to zejména na téma tuberkulózních zánětů podbřišnice, rektální výživa v chirurgii ad. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, na náhrobku reliéf od Julia Pelikána.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974. S.26. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.428. Šev­číková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, r. XIV. 2004, č.9, S.9.

V období 1966–1985 působila na Katedře tělovýchovně biologických oborů Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;

'

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Knihovník v Přerově a v Olomouci, knihov. instruktor na ministerstvu školství, redaktor časopisu Česká osvěta.

Z díla: Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky. Příručka pro veřejné knihovny.

Biografie: Kdy zemřeli…? 1937–1962. P., SK ČSSR 1962.

PhDr.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu. V Olomouci pobýval jako turista asi 22.8.1936 – 26.8.1936 .Z Olomouce psal dopis svému příteli, profesorovi do Alžírska.

Látal, Jiří: Camusův dopis z Olomouce.In: Středisko.Sb.VSMO­.1987 – 1988, č.11.Olomouc 1991, S.135–138.;. Dolejší, P.: Školní slovník světových spisovatelů.. Humpolec 2007. S.74–75.;

Po studiích na univerzitě v Praze vstoupil r. 1672 do jezuitského řádu. Zprvu učil na nižších jezuitských školách, pak na gymnáziu v Hradci Králové jako profesor gramatiky. Po absolvování teologie na univerzitě v Praze, byl vysvěcen na kněze. Po zkouškách na aprobaci v Telči a Vratislavi působil na teologické fakultě v Olomouci jako profesor hebrejštiny. V Praze přednášel na UK etiku. První rektorský úřad zastával v jezuitské koleji v Opavě v letech 1698–1701. Byl 39.-olomouckým rektorem jezuitské koleje a akademie v letech 1708–1711. Na podzim 1711 odešel do Prahy a do Olomouce se už nevrátil. Zemřel v Košumberku u Luže (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.26, 3.11./2006, S.7; V měsíci lednu si připomínáme. In: Kdy-kde-co 2012, leden, S. 2.

Narozen v Pouchově (n.m.č. města Hradec Králové). Od r. 1948 v Olomouci, krátce u L.Šlapety, později na MěstNV, stavební úřad.1949 v o­lomouc.Stavopro­jektu, kde zač.50.let zakládá asanační skupinu /Hynek, Škamrada/ a stává se jejím vedoucím.Poté pracuje v Pozemních stavbách v Olomouci, v Chemoprojektu Přerov a v DRUPOS Olomouc.V kontextu poválečné architektury výrazná osobnost.Orientace na památkovou obnovu. Realizace: Rekonstrukce domu rozhlas.studia a kavárny Opera, Horní nám.1947, rekonstrukce obyt.domů Žerotínovo nám.4, 5, 8, 9./1950–53/, rekonstrukce muzea 1953–58, rekonstr.zámec­.arkád Velké Losiny, rekonstrukce Okr.knihovny 1969.;svateb.síň Domašov nad B.1982 ad.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. ZKVU 1984, č. 229, S. 18–19. ;Architektura ČSR, 10. 1951, S. 176–179. ;. Majerek, Bedřich: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů. Ostrava 1985.; Čtvrtá členská výstava. Olomouc, Dům umění. 1953.;

Narozen v Hodolanech u Olomouce.

Abs. SG 1909 v Olomouci, výpravčí v Brodku, za 1. svět. války raněn na frontě v Karpatech po válce pracoval na ředitelství st. drah až do r. 1942. Za 2. svět. války vězněn gestapem. Činný ve VSMO.

ČVSMO, 1946, S. 448. /foto/;.