Osobnosti Moravy.eu

Výrazná postava českého národního hnutí v Olomouci. Učitelský ústav v Olomouci nedokončil. Hodně cestoval. Koupil mlýn v Litovli, statek v Týnečku a v Olomouci si postavil dům. Stal se na nějaký čas členem městské rady olomoucké. Podporoval české školství. Založil stipendia pro chudé žáky Slovanského gymnázia. Mnoha školám a spolkům věnoval knihy a později i odkázal svoje majetky.

V roce 1910 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po vysokoškolských studiích na KU v Praze se začal zajímat o studium osobnosti dítěte. Působil na pražských gymnáziích, kde vyučoval latinu a francouzštinu. Hlubší odborný zájem prokázal nejen získáním doktorátu filozofie, ale především svou badatelskou činností v oblasti pedagogiky a vývojové psychologie.

Musil, J. : Doc. PhDr. Cyril Stejskal (1890–1969). In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovanské gymnázium 1997. S. 121–125. Kovaříčková-Jedličková, E. : Návrat C. Stejskala. In: Primum. . . S. 125–127. Fotografie.

Studoval UMPRUM v Uher.Hradišti, prof.K.Hofman, Fr.Nikl.R.1978 o­ceněn na mezinárod.výstavě v Katovicích v Polsku.Ateliér měl v Denisově ulici v Olomouci.

Stráž lidu, 1987, 6.6., S.4.;ZN, 1987, 1.7., S.2.;Nekrolog.: Hastík, J.: Kdy-kde-co v Olomouci, leden 1989, S.10.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.;
26 mladých výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.;

Narozen v Hodolanech u Olomouce. R. 1924 abs SG v Olomouci, nakladatel v Brně, převzal rodinný podnik.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.150.;Símě hořčičné. Olomouc 1947. S.228.;.

37. rektor olom. koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova (11.11.1703 – 13.12.1707).

Žurnál UP, č.24, 20.10./2006, S.7;

V letech 1912–1921 studoval gymnázium ve Frýdku-Místku a projevoval divadelní zájmy. V rodišti organizoval ochotnická představení. Skládal písničky, kuplety, skeče. Pak studoval práva na UK v Praze. Studia nedokončil a pracoval v Karviné. Od srpna 1931 angažován jako první režisér činohry do Olomouce. Během 9 letého působení nastudoval 146 premiér. V r. 1929 mu vyšla kniha povídek „Město bez minulosti“, r. 1932 v Olomouci kniha úvah " Cesta k ochotnickému jevišti". Spolupracoval s B. Václavkem, A. Trusovem ad. V r. 1940 byl zatčen. Zemřel ve vězeňské nemocnici.

Kabeláč, V. : Čtyřicet let olomoucké činohry. Olomouc, DOS 1960. ;Přichystal, A. : Oldřich Stibor. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, únor. S. 1–3. ;Ševčíková, H. : Oldřich Stibor. Regionál. medailonek. Olomouc, OK 1981;Státní divadlo O. Stibora Olomouc 1920/1990. Almanach k 70. výročí. S. 47–57. ;Stýskal, Jiří: Oldřich Stibor prozaik. Středisko. 1983, č. 7, S. 36–43.;Hanácké noviny, 16. 3. 1996, S. 3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. (14.) Ostrava 2001. S. 123–124.

Narodil se v rodině ruského legionáře, majora čs.armády. Od útlého dětství pobýval v důsledku otcova vojenského působení v mnoha místech Československa – v Turčanském Svatém Martině, Komárně, Parkáni, Hranicích a v Krnově, odkud se rodina po útěku ze zabíraných Sudet v roce 1938 vrátila do Olomouce. Studoval nižší třídy Slovanského gymnázia, Vojenskou leteckou akademii a v letech 1947–1951 absolvoval FF UP v Olomouci, obor výtvarná výchova a deskriptiva. Doktorát získal v roce 1952 a poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu. V roce 1960 stál u založení Lidové školy umění, kde byl ředitelem a podílel se na tvorbě osnov pro výtvarné obory. Získal nejen objekt na Nové Ulici, ale celý jej rekonstruoval pro potřeby LŠU.. V letech 1954–1974 externě působil na Univerzitě Palackého jako lektor fotografie. Je nositelem mezinárodního titulu MFIAP, nejvyššího vyznamenání, jakého může fotograf dosáhnout. Měl přes 150 autorských výstav, např. v Olomouci, Praze, Brně, Hodoníně, Liberci, Opavě, Ostravě, Linci, Innsbrucku, Berlíně, Hamburku, Burghausenu, Fuldě, Würzburgu, Norimberku, Římě, Reggio Emilia, Bordeaux, Krakově, Tallinu, Rize, Kaunasu, Vilniusu aj. a zúčastnil se přes 400 kolektivních výstav. Získal celou řadu ocenění a zlatý odznak Svazu českých fotografů. V posledním období se věnoval tvorbě publikací o historii a životě v Novém Hrozenkově. Je autorem knih Mädchenlandschaften (Düsseldorf 1980) a Fotografie pro Lidové školy umění (Praha 1980, 1983 a 1989). Vyšly o něm monografie od G. Goffeteho (Virton 1983), Karla Dvořáka (Ostrava 1984) a Ludvíka Barana (1990). Jeho fotografie jsou ve sbírkách Národní galerie a Uměleckoprůmys­lového muzea a Sbírky Svazu českých fotografů v Praze, Muzea umění v Olomouci, Moravské galerie v Brně, Slezského zemského muzea v Opavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, Lotyšského fotografického muzea v Rize, Asociace litevských fotografů ve Vilniusu V letech 1998–2007 vyučoval na Slezské univerzitě v Opavě. Před 10 lety obdržel Cenu města Olomouce za celoživotní dílo a v červnu 2002 byl výtvarné škole, kterou založil propůjčen čestný název " Základní umělecká škola Miloslava Stibora, výtvarný obor." Spolu s přáteli: Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Bohumír Kolář byl členem neformální skupiny PRSK. PaedDr. Stibor má pohřeb na ústředním hřbitově v Olomouci 14.3.2011 ve 14 00 hodin.

Ševčíková, Hana : Cena města Olomouce. Olomouc 2001. http://otavinka.blog.cz/…oslav-stibor Dvořák, K.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1984. Kyndrová, L.: Akty Miloslava Stibora. Praha, Orbis 1967. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Horníček, M.: Miloslav Stibor. Ostrava, Profil 1989. Přikryl, Z.: K životnímu jubileu Miloslava Stibora. In: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–1988.S. 100–103. Pořad Salón. ČT1. Studio Ostrava 2001. (29.8.2001).

Básně in memoriam a na jeho počest napsali: Zbyněk Šiška a Ladislav Rusek.

Středoškolská učitelka matematiky a výtvarné výchovy. Krátce studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci a po kvintě přešla na Školu uměleckých řemesel do Prahy. Vyučovala na ZŠ ve Slatinicích, ZŠ Olomouc – Na Hradě, v letech 1980–1988 na Lidové škole umění – výtvarný odbor v Olomouci, Pionýrská ulice, kde vedla obor textilní. Věnovala se zejména art-protisu.

Prvá absolventka sólového zpěvu na brněnské konzervatoři r. 1922. Prvá altistka u divadla v Olomouci od r. 1930. Za zásluhy o rozvoj kulturního života a za výkon v roli Orfea byla odměněna prvou čestnou cenou města Olomouce. Věnovala jí Podpůrnému fondu herců olomouc. divadla. Tento fond r. 1955 obnovila jako nadaci k uctění památky svého otce Karla Stoegra.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965. S.616 –617.;Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959. S.229.;.

Odborník v oblasti didaktiky technické výchovy. Externí lektor VUT Brno, vedoucí Katedry technické výchovy PedF UP v Olomouci. Vysokošk. pedagog Techn. VŠ v Bratislavě. Autor vysokošk. textů, monografií, vědeckých studií, publikační činnost v odb. tisku, v časopisu pro děti Priatel, populárně naučné stati, odborné recenze. Univ. Profesor-1980.

dokument. list/97., Kropáč, Jiří: Osobnosti technické výchovy..

V roce 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor aplikovaná fyzika a v r. 1973 FFMU Brno. Vedoucí Katedry didaktické a výpočetní techniky Pedagogické fakulty MU Brno. Šéfredaktor redakce AutoAlbum. Motoristický žurnalista. Autor 12 vysokoškolských skript a automobilové encyklopedie. Doc. RNDr. Mojmír Stojan, CSc.

Kdo je kdo II. 1991–1992. Praha 1991. S.908. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí 2011. S.109.

Pocházel z rodiny obuvníka. Vystudoval piaristická gymnázia v Příboře a Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. V r. 1876 byl vysvěcen a působil jako kooperátor ve Štítech a v Příboře, administrátor ve Veřovicích a Svébohově. V letech 1888–1908 farářem v Dražovicích. V r. 1892 jmenován konzistorním radou, 1908 nesídelním kanovníkem v Olomouci. V letech 1921–1923 byl olomouckým arcibiskupem. Obětavě se podílel na založení a činnosti mnoha katolických spolků a organizací. Zasadil se o zvelebení chrámu a vybudování kláštera na Hostýně. V r. 1895 založil Matici svatohostýnskou, 1893 apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, 1902 Družstvo Velehrad a velehradskou akademii. Po jeho smrti byl v roce 1924 otevřen poutní dům Stojanov. Přispěl k zřízení cyrilomětodějských památek na Radhošti. Byl spoluzakladatelem Moravské katolické národní strany a také křesťansko sociální strany. Poslancem říšské rady, po vzniku republiky do r. 1920 poslancem a poté až do smrti senátorem Čs.národního shromáždění.

Šalek, Ondřej: Čestní občané Kopřivnice. Ostrava 2009.

Pocházel rodiny známého výtvarníka a pedagoga Eduarda Stoklase. Maturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a poté v Praze moderní filologii na UK. Zprvu působil jako středoškolský profesor V letech 1907–1909 učil češtině na němec. obch. akademii v Olomouci, působ. na RG v Holešově a Val. Meziříčí, od r. 1909– l963 v Litovli, střed. prof. na G v Litovli 19O9–1941, učil češtinu a němčinu. Založil loutkové divadlo v Července u Litovle. Sbíral pověsti z Hané a Litovelska. Zajímal se o lidový kroj.

Z díla: Kytička pověstí z Litovelska.Il­.A.Kučera.Lito­vel, Musejní rada 1929.63 s. Minulost.Verše­.Litovel, vl.n.1933.113 s.

Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. 1937. Rusínský, M.: Průkopník rozhlasové estetiky.-In: Osmdesát let gymnásia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981, S.101–103. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 126.

'

Pokroková učitelka, působila v Přerově až do svého zatčení, zastřelena v Brně-Kounicovy koleje.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1982;.

V letech 1939–1940 soukromě studovala zpěv u prof.L.Červin­kové, 1940–42 studovala konzervatoř v Brně, 1942–1946 členka Družstva českého divadla v Olomouci, od r. 1946 působí v Brně.Spolupráce s rozhlasem a televizí.Zasl­.um.1967;pamět­ní medaile L.Janáčka 1974.; Hlavní role v Jakobínovi, Veselohra na mostě, Dáma a lupiči, Rigoletto, La Traviatta, Don Giovanni aj. Jenůfu v Její pastorkyni na CD 1979.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.620–621.; Dufková, Eugenie: Malé memoáry. 1997.; Chmel, Z. : Galerie brněnských osobností. 3. N-S. Brno 2003. Postavy brněnského jeviště.1. Brno 1984­.;

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Tzv. „zázračné dítě“, již ve třech letech hrál na veřejnosti, v' letech se stal žákem prof. konzervatoře v Praze Jana Mařáka, od r. 1932 se jeho výchovy ujal Jaroslav Kocián. V 9 letech poprvé vystoupil s Českou filharmonií. V r. 1931 se rodina přestěhovala do Prahy. V Olomouci se geniální houslista objevil již jen na koncertě Žerotína 23. 9. 1935, kde vystoupil doprovázen sestrou Ljubou. Od r. 1938 žil v cizině. 1938 vyhrál v Londýně Fieschovu soutěž, 1939 přijal místo soukr. učitele hudby belgické královny Alžběty v Bruselu. 1942 vystoupil s ČF v Praze.

• t-: Památce zapomenutého rodáka. Kdy, kde, co v Olomouci, 1987, listopad, S.34–35.;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

R. 1922 vysvěcen na kněze v Olomouci. Do r. 1933 prof. filozofie, českého jazyka a literatury na arcibiskupském G v Kroměříži, poté prof. náboženství v Místku. Za heydrichiády vězněn. Poté kaplanem v Hulíně. Od 1. 9. 1945 zástupcem šéfredaktora LD a redaktorem Obzorů. R. 1946 jmenován profesorem žurnalistiky a dějin polit. ideologií na VŠ politické a sociální v Praze. V únoru 1948 povolán k františkánům v Praze, s nimi pak r. 1950 internován, v dubnu 1951 se mu podařilo uprchnout do exilu. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. V r.1956 emigroval do USA. S americkým prostředím se nedokázal sžít. V roce 1965 se vrací do Evropy, kde brzy umírá v sanatoriu.

Z díla: Almanach krásného písemnictví slezských spisovatelů. Ostrava 1934. ; Petr Bezruč. Místek 1937. ; O něm: Pejskar, J. : Poslední pocta. II. Curych 1985. S. 305. ;. Biografický slovník Selzska a severní Moravy. 5. Ostrava 1996. S. 108–109.;

Vysokoškolské studium absolvovala na Katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci. V olomouckém knihkupetcví Velehrad se konala její první výstava. Od roku 1997 působí na Slovanském gymnáziu.

Slovanské gymnázium literrání.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.388;

Působil v operetě v Olomouci v letech 1981–1983 a v ND Brno v sezóně 1983–1984. Jako dítě hrál ve filmu Za 5 minut sedm, režiséra Pavla Hobla, kde hrál roli Otíka v roce 1964. Hrál v inscenacích Gordický úzel (1983), role Midase;
Noc v Benátkách (1983), role Pappacoda,prodavače makaronů;
Mé štěstí má zlaté vlasy (1984), role Pepík Madla;
Polská krev (1984), role Bronislav Popiel, přítel Baraňského.

Kdy, kde, co v Olomouci, 1984, srpen, S. 23.; Kmoníčková, E.: V roce 1984 zemřeli. Brno, SVK 1985. S. 38.

Po ukončení vysokoškolských studií pracoval na Biologické fakultě UK v Praze. Poté v Laboratoři ČSAV. Po roce 1980 přešel do Českých Budějovic a stal se jedním ze zakladatelů vědeckých pracovišť Akademie na jihu Čech. V roce 1983 založil Laboratoř biomatematických metod AV ČR. Profesorem byl jmenován až po roce 1990. V letech 1990–1993 se stal Prof. RNDr. Straškraba, DrSc místopředsedou ČSAV, a předsedou Koordinační rady Sdružení biolog. ústavů ČSAV v Českých Budějovicích. Později prorektorem Jihočeské univerzity a hostujícím profesorem. Své pznatky publikoval ve 100 primárních publikacích a je autorem 3 knih.

Akademický bulletin 2000/09 ČBS. Praha 1992. S. 664.

Narozen v Odrlicích (nyní místní část obce Senička).

Předseda VSMO od r. 1980, redigoval sborník VSMO Středisko. Maturoval na gymnáziu v Litovli. V Olomouci působil od r. 1947. V letech 1950–1974 půs. na SZTŠ v Olomouci-Hradisku. Publikoval do regionál. tisku i celostátního. Zakládal a spoluredig. Malovaný kraj. V Olomouci psal do Stráže lidu, Zpravodaje VSMO, Práce, MF, Nové svobody. S J. Vlachem řídil vlast. sborn. „Od Hradské cesty“. Čestný člen pěveckého sboru Nešvera.Pohřben v Cholině.

Vlach, Jaroslav: Jubilejní bilance.-ZVSMO 1981, č.15–16, S.22–25;Musil, J.V.: K sedmdesátinám Václava Stratila.=Stře­disko, Olomouc VSMO, 1982, č.6, S.76–82.;Lid.demokracie, 11.9.1991, Lid.demokracie, 19.4.1993, S.3., Hanácké noviny, 19.4.1993, S.4., Puls, 19.4.1993, S.2., Smuteční projev Bohuslava Smejkala při pohřbu v Cholině 16.4.1993.

Ordinován 5. 7. 1894 v Olomouci. V Kroměříži od r. 1940.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949. Olomouc 1949. S. 83.

V letech 1974–1980 stud. AVU Praha, 1979 –1. cena na výstavě " Mladí vystavují", Praha. 1981–82 vyučoval na SPUŠ v Uherském Hradišti. Žije a tvoří v Olomouci. Ateliér má Na Letné.

• bk-: Směřování Jana Stratila k monumentální tvorbě.=Stráž lidu, 1987, 25.8., S.4.;
• bk-: K naší obálce.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1989, leden, S.7.;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./foto/; Pařa-: Návštěva v ateliéru.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1989, září, S.13–15.; ZKVMO, 1983, č.223, S.9.;; Puls, 20.4.1996,S..5., .

V roce 1975 abs. FFUP, kat. výtvar. výchovy. Zajímá se o teorii výtvarného umění. Do r. 1978 pedagog LŠU. Zastoupen svým dílem ve sbírkách NG, a G Olomouc. Výstavy v Praze a zahraničí. Žije v Praze, Začátkem ledna 1993 navštívil Olomouc a své dílo zde prezentoval v podobě dvojvýstav „Úsměv“ v galeriích Půda a Caesar.

KJK 1991/1992.II.Praha 1991.S.911.;.

• fed-: Úsměvy Václava Stratila. In: Hanácké noviny, IV.,č.31, 8.1.1993.S.4.