Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži, teologii v Olomouci, vysvěcen 1873, Kaplanoval na Valašsku. Použ. pseud. Jaroslav Lipenský a Pravoslav Lipenský. Psal básně, které publikoval v čas. Koleda, Komenský, Obzor, Pastýř duchovní, Kazatel.

Podlaha : Bibliografie čes.katol.náb­.literatury.V­.Praha 1923.S.2117.;Sla­vík, B.: Písemnictví na morav.Valašsku­.Olomouc 1947.S.263.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha 1973.S.1102.;.

Vyrůstal v Napajedlech, gymnázium studoval v Uherském Hradišti. Na brněnské filozofické fakultě vystudoval anglistiku a hispanistiku. Pracoval v literárně dramatické redakci Českého rozhlasu tady v Brně, kterou byl nucen v 70. letech opustit. Do roku 1989 se živil zejména překlady, většinou pod cizími jmény. Překládal například díla Garcia Lorcy, Johna Updika, Josepha Kellera a tak dále. K jeho nejúspěšnějším překladům patří Pan Kaplan má stále třídu rád. Autor hry Pěnkava s loutnou, která byla provedena v olomouckém Divadle hudby, za režie Lídy Engelové. Dlouhodobým pedagogem JAMU v Brně.Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

• bk-: Pěnkava s loutnou.Stráž lidu, 1983, 14.5., S.4.;

Smutná, Jana: Poezie nejsou jen knížky.Prostějovský týden, 1992, 11.11., S.5.;

Prof. PhDr. Antonín Přidal

Fotografie je z ČTK – autor Šálek.

Narozen v Třebčíně (n.m.č.Lutína). Ved. katedry geologie a paleontologie Přírodověd. fakulty MU Brno. Abs. UJEP Brno 1974, obor geologie. Zajímá se o archeologii. 1981 byl 8 měsíců v Mongolsku. Autor 60 odb. publikací a zpráv z geologické petroarcheologie, z toho 10 v zahraničí. Čestný občan obce Třebčín.

KJK 91/92.Praha 1992.S.787.;Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 e­migroval.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;.

Profesor češtiny na gymnáziu a pozdější dědic Nappovy opatské hodnosti v klášteře na Starém Brně, činný v Národní jednotě a v Katolic. jednotě, přispíval do katolického tisku na Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 16;.

Absolvoval gymnázium v Kroměříži , UP Olomouc obor filozofie a psychologie, estetiku a tříletý seminář Svazu čsl. novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce 1968 byl penzionován. Je autorem knih básní Olomoucké kašny a Polibek do kamene. Autor cyklu básní a knížky o květinách a Floře Olomouc. Členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty, kritiky a nekvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval výstavy a psal katalogy. Přispíval do časopisu Československý ži­vot.

Slovník autorů východní Moravy. Smejkal, B. Jubilejní setkání s tvorbou A. Rečky. 16.9.1986.

Narozen v Klečůvce (n.m.č. Zlín)

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1916. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1948 na UP v Olomouci, kde vybudoval katedru lékařské chemie. Od r. 1940 prof. , mimořádný člen Královské společnosti nauk /1939/;1948–1959 přednosta II. ústavu pro lékařskou chemii UK v Praze. Zabýval se výzkumem biol. pigmentů, klinickou biochemiií. Autor či spoluautor více jak 100 knih, učebnic.

Símě hořčičné.Olomouc 1927.S.222.;ČBS­.Praha 1992.S.594.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1903, poté v letech 1903–1907 absolvoval bohosloveckou fakultu, ordinován v r. 1907. Působil jako vikář farního kostela sv. Mořice v Kroměříži, v letech 1937–1946 ředitelem arcibiskupského archivu a knihovny v Kroměříži, náboženský spisovatel. Za války chránil archiválie před válečnými škodami. ThDr. Alois Richter pedagogicky působil na středních školách po osvobození. Od r. 1947 bydlel na faře u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1941 sepsal " Popis kroměřížského archivu". Kniha nevyšla vlivem okupačních poměrů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.132.;Sprin­ger Jan : Co dalo Šumpersko čes.literatuře­.Šumperk, 1974. S.18.;. Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000. S. 538.;

Narozena v obci Drahotuše (n.m.č.města Hranice). V letech 1936–1945 působila jako členka opery Olomouc, 1944 úspěšně hostovala v ND Praha, poté v opeře Liberec.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.424.;.

Studoval na UP v Olomouci od r.1951. Od dubna 1956 do 1995 pracoval jako archivář. Řadu let působil v Janovicích u Rýmařova. Nakonec byl vedoucím pracovníkem olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě. Napsal na 170 odborných statí, které byly publikovány v řadě vědeckých periodik a sborníků věnovaných moravské historii, dějinám olomouckých biskupství, historických místopisů Moravy a Slezska, dějinám Olomouce, Přerova, Bouzova a Náměště na Hané. Četné články ve sbornících, archiv.ročenkách­.Recenzent. Manžel spisovatelky Heleny Lisické. PhDr. Antonín Roubic byl pohřben ve Velké Bystřici.

;Kdy kde co, září 1995, S. 21.

PhDr. Antonín Roubic

Na katedře soudního lékařství LF UP působil od r. 1946–1963.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 320.

V r. 1916 abs. SG v Olomouci. Působil v Ústavu sociálního lékařství UP v letech 1946–1948. Činný ve VSMO, předseda biologické sekce. Publikoval v čas. Praktický lékař a Lékařské listy.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 335.; Nekrolog: Sborník VSMO, 1972, S. 187–188.

Studoval gymnázium v Olomouci, uč. úst. Brno, varhanní šk. Praha, abs. 1889. ředitel kůru v Brumově 1890–93, majitel hud, školy ve Valašském Meziříčí.

Stárek, Z.: Slovník Českých Sbormistrů, II.Praha 1982.S. 480., Kdy zemřeli..? (1937–1962), Praha 1962., Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska 2000, Valašské Meziříčí, 2000.

U otce se vyučil se řezbářem. Láska k hudbě jej táhla do Prahy, kam odešel v roce 1939. Hral na harmoniku, zpíval či konferoval vystoupení Šebkova souboru v hotelu Miramare ve Strašnicích. S Pepou Dostálem vytvořil populární harmonikové duo. Hudbu skládal už v rodišti a pokračoval v v Praze. Z četných jeho polek a valčíků byla nejznámější píseň „Moravo krásná“. Vyšla i na gramofonové desce a nazpíval ji Standa Procházka. V roce 1941 spolupracoval s Karlem Valdaufem v rozhlase. Po r. 1945 nastoupil na vojnu a dostal se do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V r. 1947 se vrátil domů a z existečnčních důvodů přijal místo učitele na na hudební škole v Šumperku. Od r. 1970 byl ředitelem Lidové školy umění v Šumperku. Při škole vytvořil 30 členný akordeonový soubor a stal se uměleckým vedoucím 40 členného školního dechového orchestru v Zábřehu. Kromě toho byl dirigentem populárního dechového orchestru při Železničních opravnách a strojírnách, nazv. Modrá muzika.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.101–102.;

• jk-: K životnímu jubileu skladatele A.R. In: Severníí Morava, 40, 1980. S. 74–75.;

Působila v Ostravě, v Beskydském divadle v Hranicích, v Brně v Divadle bratří Mrštíků od r. 1949. Učitelka JAMU. Aktivní členka esperant klubu.

Program Brno 1990, říjen, S.63.;Lidová demokracie, 10.8.1990, S.5.;.

V roce 1949 abs.AVU Praha, prof.O.Nejedlý­.samost.vysta­voval Praha 1982, Marián.Lázně 1983.Výtvar.činnost : krajinomalba, kresba, užitá grafika, propagační grafika, plakát, výstavnictví.Cena 1980: medaile Hornická Příbram.Působí v Praze.

Vyznání životu a míru.Katalog výstavy.Praha 1985.S.209.;.

Neověřené datum úmrtí – jpp + začátkem května 1994.

Narozen na Svatém Kopečku u Olomouce.

Nejstarší syn z devíti dětí tesaře Ondřeje Řeháka. Po vychození obecné školy chtěl studovat malířství, ale finančně to nebylo možné. Po vypuknutí 1. světové války narukoval jeho otec na vojnu a malý Toník se staral s matkou o hospodářství a malé sourozence. Po válce v r. 1918 se přihlásil jako dobrovolník do armády. Zprvu byl přidělen do Olomouce, pak na Slovensko (Košice, Bratislava 1918–1919). V r. 1920 nastoupil vojenskou prezenční službu, poté se vrátil na Sv. Kopeček a r. 1924 se oženil. Od r. 1928 pracoval ve službách arcibiskupství jako zahradník a taktéž u firmy ASO při úpravě zeleně na Sv. Kopečku. V 50. letech byl zahradníkem u MNV Kopeček. Před odchodem do invalidního důchodu pracoval jako topič a zahradník v Domově důchodců v Olomouci-Chválkovicích, kde asi v r. 1959 uspořádal svou první výstavu. První obraz namaloval asi v roce 1929 (Prátr), příležitostně maloval od r. 1939. V celostátním kontextu byla Řehákova tvorba představena poprvé na výstavě Samoukové a lidoví umělci v Praze r. 1963. K účasti Řeháka vyzval Arsén Pohribný na doporučení malíře Bohumíra Dvorského. Výstava měla velký ohlas doma i v zahraničí. Samostatně vystavoval v r. 1967 v Přerově, 1968 v Olomouci, 1969 v Itálii, kolektivně v období 1963–1964 v Brně, Praze, Bratislavě, Ostravě, Paříži, 1965 v Salzburgu, Linzi, 1966 Berlín, Bratislava, Uničov, Ústí nad Labem, 1967 Uničov, Londýn, Expo 67 Montreal, 1969 New York.

Garčic, J. : Tři moravští naivní malíři. Zprávy KVMO, 1982, č. 217, S. 13–18. Kdy-kde-co v Olomouci 1987, únor, S. 15. ;Hanácké noviny, 1. 4. 1995, S. 7. Daněk, Ladislav: Antonín Řehák. In: Oznámení o Ikarově letu. Olomouc 1998. S. 142–145.;Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 69;

Chválkovice a Svatý Kopeček jsou části města Olomouc.

Rozená Forejtová. Studovala na přírodovědecké fakultě, pak působila jako pedagožka, později mimo školu. Řadu let pracovala ve výboru Klubu přátel výtvarného umění v Olomouci. Účastnila se organizace čtyř sjezdů sběratelů ex libris a organizací výstav v olomouckém muzeu. Ve Šternberku založila Galerii Šternberk 16.4.1991 a byla její první vedoucí. Výrazná kulturní osobnost Olomouce i Šternberka.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. 2015. S.145–146.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce). Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Odb.rada kanceláře prez.republiky, od r. 1927 osobní tajemník prez.T.G.Masaryka. V roce 1945 se opět vrátil na hrad a působil zde jako poradce. Jeho neteř Jindřiška Smetanová vydala v r. 1996 jeho paměti s názvem " Proč se neřekne pravda?"

Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1936, S.478; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.180.; Smetanová, Jindřiška: Proč se neřekne Pravda ? Praha 1996. (Paměti tajemníka TGM).

Narodil se v rodině přednosty soudu v Krnově, kam se také spolu s rodiči v roce 1926 přestěhovali. V roce 1938 rodina přesídlila přes Prostějov a Brno do Olomouce. Absolvoval Slovanské gymnázium v r. 1945. Poté studoval dějiny umění a hudební vědu na VŠ v Brně a ve Vídni hru na varhany. Prvním a jediným působištěm se mu stala Olomouc. V roce 1945 pomáhal při zakládání Moravské filharmonie, kde od 15. 6. 1945 do 30. 4. 1986 hrál na housle, violu a na varhany. Stal se varhaníkem u sv. Mořice v Olomouci a zároveň též varhanářem. Opravil Englerovy varhany, postavil varhany v Redutě a z jeho podnětu postaveny varhany ve VMO. Jako koncertní varhaník debutoval v r. 1958 ve Varšavě. V roce 1969 založil dnes již světoznámý Mezinárodní varhanní festival, jehož je stále dramaturgem i ředitelem. Vystupuje v rozhlase i v tekevizi, autor zvonkohry olomouckého orloje a Katedrály sv. Václava, skládá hudbu k filmům a loutkovým hrám. Pro naše i zahraniční televizní stanice připravil několik televizních scénářů např. Zázrak u sv. Mořice, Mezinárodní varhanní festival, Drei berühmte Opereten -Komponisten aus Mähren aa film o Hané, Moravské tance Janáček a jiní, či film o řece Odře). Autor odborných studií a článků. Publikoval do časopisů: Kdy-kde-co v Olomouci, a v denním tisku: Stráž lidu, Hanácké noviny, Svoboda, Puls, Olomoucký den.V ZIPu vycházel seriál vyprávění : Tajemná Olomouc. Dne 21. 5. 1998 mu byla udělena Cena města Olomouce. V období 1998–2009 vyšlo 5 knih pod názvem Tajemná Olomouc. V r. 2005 mu byl udělen na UP titul doctor h.c.. V r. 2009 jej Olomoucký kraj ocenil za celoživotní přínos v oblasti kultury a uvedl jej do Síně slávy. Pohřben v rodišti.

Jubileum A. Schindlera. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, květen, S. 13;ZVSMO 1975, č. 6, S. 10–11;Zicháček, V. : Antonín Schindler. =Hanácké noviny, 19. 9. 1990, S. 9, příl. foto; ;Lid. demokracie, 20. 6. 1975. , Varhany se mu staly osudem. In: Hvězda pod Rosuticí. Moravský Beroun 1997. S. 99–100. Kolář, Bohumír: Schindler je zosobněním olomoucké kulturnosti. (15.5.2005,web olomouc.cz) Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005,č.5. http://otavinka.blog.cz/…ndler-zemrel BSSSM,suplement 1.Ostrava 2011.S.168. Čermák, M.: 70 let profesora Antonína Schindlera.In: Střední Morava. Olomouc 1995, č.1.S.04–105. Foto.

Studoval v Olomouci a byl úředníkem v Konici.VŠ stud.ve Vídni, kde se seznámil s Beethovenem r. 1814, u něhož později bydlel.Napsal Biographie von L.v.Beethoven­.2.sv.1840.

První Beethovenův životopisec.

ČSHS.II.Praha 1965.S.1072.;Grgor, Vladimír : Hudební Místopis Sm.kraje.Ostrav 1987.S.35 – 36.;.

Studoval chemii a chemickou technologii na VŠ v Brně a krátkou dobu působil jako suplující profesor na německé státní reálce v Brně (1875–1879), poté suplentem na zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Tam se stal roku 1902 ředitelem dívčího lycea. Protože se zabýval teoreticky technologií pivovarnictví a cukrovarnictví vyslala jej OŽK v Brně na světovou výstavu v Paříži jako experta. Byl autorem několika odborných publikací z oboru chemie. Popsal technologii výroby piva. V Ostravě se zabýval též turistikou v Beskydech a napsal prvního turistického průvodce Ostravou a Ostravskem (1890).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S.119–120.

Narozen v hornické rodině. Po absolvování gymnázia v Karviné studoval v Brně na FFMU, obor čeština, němčina. Za okupace, kdy byly VŠ uzavřeny, školu přerušil a promoval až v r. 1948. Učitelsky začal půspbit na Ostravsku, zprvů 1948–1950 na středních školách, krátce lektorem českého jazyka v Poznani. V r. 1953 se podílel na založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, od r. 1957 přednášel na FFUP, byl také 1958–1961 vedoucím katedry bohemistiky. V r. 1961 se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu v Ostravě.
Pečlivým editorem díla Martínkova a Dvořáčkova.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Opava -Ostrava 1995.S.95 – 96.;.

Debutovala dvěma knížkami poezie, 2 dramatické pokusy, poté romány.Žije nyní v Javorníku./J­.Vlach, 21.10.1991/;

Z díla: Mou duší písně znějí /Bb. 1922/;Ulomený vějíř /Bb 1924/;Duha boží /d. 1930/;Na dědině /d. 1932/;Hořící hvězda /R. 1933/;Život vítězný /R. 1942/;Věčný krb /R. 1943/;Biografie: Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1946, s. 724 –725. ; Bartková, Hana : Augusta Skálová prožila těžký život. Moravský den, 29–6. –27. 9. 1998, s. 5.

Zemřela v obci Bílý Potok č.p. 119 (n.m.č. obce Javorník)

Narozen v obci Šebrov (n. Šebrov-Kateřina na Blanensku). PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. působí na Katedře historie FFUP v Olomouci v oboru Obecné dějiny novověku. Je autorem sylab: Přednášky k dějinám 19. století, Didaktika děje. Napsal řadu článků v odborném a vlastivědném tisku, monografií a učebnic dějepisu. Spolupracuje též s nakladatelstvím Prodos. Je členem Centra pro československá exilová studia při Katedře historie FFUP a zabývá se zejména českým exilem ve Švýcarsku a krajanskými spolky.

Kartotéka VSMO. CMO 2017

PhDr. Arnošt Skoupý, CSc.