Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na gymnáziu v U.Hradišti r.1900, poté studoval bohosloví, v 4.roč.přestoupil do Prahy, 1904 vysvěcen, 1907 promoce, studia ve Vídni, střed.prof.ná­boženství.Od r. 1913 v Olomouci- sekretář Cyrilometod.tis­kového spolku a Ligy kněží, r.1915 armád.kurát v Opavě, po r. 1918 Olomouc.1927 vstup do premonstrátorského řádu v Nové Říši.Člen DLU od r. 1916.Norbert- řád.jméno.pse­ud.Dr.F.H.(Ar­cha, 1918), František Nový, Fr.Hrabovský, Fr.Velehradský­.redaktor čas.Nový věk, Archa 1918–22, Apoštolát, přisp.Nový život, Našinec.

Poselství.Olomouc 1938, S.261–262.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.669.;.

ThDr. František Norbert Hrachovský

Narozen v Rájci nad Svitavou (n. m.č. Rájec-Jestřebí) Vojenská služba u pěšího pluku 93 v Olomouci-u hudby, r.1888–91; Napsal 100 skladeb mj. „Hanácky pěsničke“ na slova O. Přikryla, op. 46, pro 1 hlas-5 písní/Po zpovědi, Strašák, Sékorka, Na krchově, Bóřka jede/;Opera Ječminek na slova Karla Voj. Prokopa, uvedeno ND Brno 3. 3. 1904. ;

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.490–491.; Pospíšil, František: Almanach hanáckého roku., Přerov 1923, S.125.; Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla L.Janáčka., Praha 1948.; Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravsk. kraje, Ostrava 1987;, Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998;, Procházka, Ladislav: Lašské kořeny života a díla L. Janáčka, Praha 1948;.

Bohosloví studoval v Olomouci a byl r. 1872 vysvěcen. Necelý rok působil jako kaplan v Jevíčku a odtud přešel do funkce prefekta v semináři Kroměříž. Studoval v Praze FFUK obor dějepis a zeměpis a poté se stal středoškolským profesorem. Učitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Uspořádal sbírku mincí v zámku v Kroměříži a pořídil jejich seznam. Do důchodu odešel v r. 1905. Pracoval pak v archivu, v knihovně a v muzeu. R. 1913 byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži.

Půl století od smrti P. Hrbáčka. Katolické noviny, 25.7.1965. S.2.

Sbormistr Přerubu v Přerově 1920–22, vydavatel měsíčníku Občan a škola 1931–41, Otázky dneška 1933–36, čtvrtletníku Rádce učitelstva 1933–37.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.176.;.

Hokejista – pravý křídelní útočník. Závodně začal hrát až v 16 letech, Železárny Prostějov 1958 – 1961, aktivní činnost do r. 1973, nyní trenér v Modetě Jihlava. Mistr sportu 1968, ZMS 1969. sedminásobný mistr ČSSR 1965–1967, 1969, 1970–1973. Účast na MS 1967 – 1970,, kdy uhrál 57 zápasů a dal 15 golů a ZOH 1968 Grenoble, zisk stříbrné medaile. V letech 1993–1997 trenér .

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.149./foto/;. Vrbecký, D.: Dukla Jihlava 1956–2006. Půl století legendy. Jihlava, Parola 2006.;

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Funkci rektora olomoucké univerzity zastával v letech 1954–1963, ministr školství ČSR 1969–1971, děkan lékařské fak, v Olomouci 1953–1954, děkan Vysoké školy pedagogické 1957–1958.

Urbášek,P. Jaromír Hrbek – rektor monarcha. Žurnál UP, č.7, 5.11.2004.S.7.

Po maturitě působil v několika profesích a v letech 1965–1970 absolvoval FFUP obor anglistika a bohemistika. Poté učil 20 let na Střední ekonomické škole v Olomouci. Od roku 1990 učil na Katedře uměnovědy a po dvou letech působil jako kancléř rektora Univerzity Palackého do roku 2009. Aktivně působí v Židovské obci Olomouc a je členem Rady Federace židovských obcí a místopředsedou Správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu v Praze. Je místopředsedou Židovské obce Olomouc.Redaktor časopisu.

Osobní sdělení

PhDr. Tomáš Hrbek

Maminka Doc. Lucy Topolské. Působila v Moravském muzeu Brno a v KVM Olomouc. Zájem o lidovou keramiku. Od r. 1987 čestnou členkou Národopisné společnosti československé při ČSAV a čestná členka švýcarské společnosti přátel keramiky.

Kunz, Ludvík: Výzkum české keramiky v životním díle R. Hrbkové.In: Středisko VSMO 1989, č. 12. S.78–83.* Výročí. Kdy-kde-co v Olomouci. duben 2014. S.2.

Hraje na fagot. V MFO působí od 1.4.1978.

Kartotéka MFO 1998.

V r. 1902 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté pokračoval ve studiu v Praze na přírodovědecké fakultě KU. Po studiích se stal středoškolským profesorem na České reálce v Olomouci, kde učil přírodopis, matematiku a fyziku v letech 1906–1939. V letech 1939–1941 vězněn v koncentračním táboře. Zbytek války prožil ve Skaličce (u Hranic). V r. 1946 reaktivován a 1949 penzionován. Patřil mezi oblíbené učitele, jak o tom píší jeho studenti a syn Aleš v almanachu Primum necessarium je vzdělání a mravnost (OL 1997). Publikoval v tisku příspěvky k otázce stáří člověka. Přeložil S. Zweiga: Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Ve dvacátých letech se podílel na vzniku Církve československé a později pravoslavné. Byl spolupracovníkem a přítelem biskupa Gorazda. V r. 1919 stál u zrodu skautského hnutí v Olomouci. Účastnil se skautského hnutí, prostřednictvím tzv. Osvětových sborů konal přednášky na celé Moravě. Zemřel tragicky, když vystoupil z autobusu byl sražen nákladním autem. Pohřben byl v Olomouci.

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.S.208.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha, NK 1970, S.72.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, Slovenské gymnázium 1997, S.342.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 105. Tichák, M.: Paměti obce Velkého týnce. Olomouc, Danal 1998.S.62.; Tichák, M.: Po stopách skautů na Olomoucku 1919 – 1994. Olomouc 1994. Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.67.;

V letech 1959–1967 pracoval jako pomocný dělník. Překládal anglickou duchovní poezii. Je autorem textů církevních písní. V 80. letech publikoval v samizdatu. Od roku 1990 světící biskup olomoucký.

Kdo je kdo.91/92.Česká republika.Federální orgány ČSFR.1.A-M.Praha 1991; Český biografický slovník XX. století.1.A-J.Praha 1999;

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a pak rok studoval na UP v Olomouci. Poté přešel na přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Obor zoologie a entomologie. Disertační práce – vývoj cvrčků. Do roku 1950 přír. fak. UP, poté 1950–52 UK Praha. Působil v Praze. Od r. 1966 člen redakční rady časopisu Vesmír. Vedoucí vědecký pracovník Ústavu organické chemie a biochemoie ČSAV a ČAV.

Kdo je kdo? Praha, ČTK 1969, S.281.;. Skuhravý, Václav: Odešel Ivan Hrdý. Živa 2/2010.

Doc. RNDr. Ivan Hrdý, DrSc.

V r.1960 maturoval na jedenáctiletce v rodišti, r.1965 promoval na LFUP v Olomouci, stomatologie;Poté pracoval v Kroměříži jako zubní lékař.Psát začal v 70.letech krátké lyrické prózy publikované v čas.Čs.voják, Host do domu, Mladá fronta, Literární měsíčník.Jeho povídky vysílal též Čs.rozhlas.Knižně novela ve sborníku " Dnes ráno poprvé".

Z díla: Hry prvního deště. In: Dnes ráno poprvé. Praha, MF 1975, S. 129–238. Biografie: Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno, KJM 1989, S. 98–99. ;.

'

Narozen v obci Hruška na Prostějovsku. R. 1928 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, 1934 prom. na LF UK v Praze, kde od r. 1930 pracoval a od r. 1936 působil jako asistent. Souběžně studoval i přírodovědnou fakultu, ale závěrečné zkoušky už vykonat nemohl, protože byly české VŠ uzavřeny. R. 1946 byl povolán do Olomouce na UP, aby vybudoval a vedl ústav normální anatomie. Od r. 1947 vedl také ústav histologický a embryologický. V r. 1948 se habilitoval jako soukromý docent normální anatomie. První učitel anatomie na UP. V r. 1951 odešel do Hradce Králové , neb byl jmenován přednostou anatomic. ústavu na Vojenské lékař. akademii. Publikoval na 150 studií a spisů. Získal Zlatou medaili UK a UP a medaili J. E. Purkyně. Vždy se hlásil k rodné Hané. Rád sem zajížděl. Pohřben v Olomouci na ústřed. hřbitově.

Slavětínský, Milan: První učitel anatomie na UP.=ZVSMO, 1981, č.15–16, S.18–19.;.

V roce 1940 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V roce 1957 pracovník Ministerstva spotřebního průmyslu v Praze, odboč. pracoviště Olomouc. Překladatel odborných obchodních textů z němčiny, ruštiny, francouzštiny a angličtiny. Člen Sokola, zahrádkářského spolku a biologické sekce VSMO.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.184.

Dcera významného učitele a esperantisty Albína Neužila. V roce 1942 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, poté zaměstnána na ředitelství ČSD a v letech 1945–1949 studovala VUT v Brně, obor chemie. Poté pracovala v Závodech Milo až do odchodu do důchodu v roce 1982. V letech 1970–1982 zastupovala Československo v mezinárodní organizaci pro normalizaci (ISO) v subkomisi pro olejnatá semena, tuky a oleje. V rámci profese procestovala Evropu, Asii. Ovládá esperanto, angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. Publikační činnost v odborných časopisech: Průmysl potravin, Úroda, dále ve sbornících Československé společnosti chemické při ČSAV a Vysoké školy technologické v Praze. Členka odborných komisí při ČSAV. Ve volném čase se věnovala turistice, členka Klubu českých turistů, členka Sokola a sekce biologické VSMO.

Narozena ve Starém Městě u Telče (n.m.Telč). V letech 1945–1954 působila v divadle Olomouc jako sólistka opery. Natudovala 45 rolí. Poté v Divadle Karlín, Praha.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S..496.; Přehled činnosti čes.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.124.;.

Absolvovala SPSŠ v Olomouci a poté působila v Moravských železárnách jako konstruktérka. Jako hobby ráda fotografuje a to především přírodu, krajiny ap. V Olomouci průběžně vystavuje na pobočce Knihovny města Olomouce, v Jungmanově ulici, také v Moravském divadle. Její snímky najdeme též na stránkách regionálních periodik: např. Olomoucké listy, Její fotografie též ilustrují i básnickou sbírku Sonetové věnce. Olomouc 2016. Od ledna 2018 její fotky ilustrují básně jejího manžela J.K. Hrubý Sonetový kalendář na http://otavinka.blog.cz

Email ze dne 12.12.2017

Narozen v Dubanech u Prostějova (n.m.č. obce Vrbátky). Od r. 1952 člen korespondent ČSAV, 1953–62 prof. ČVUT Praha.

Malá československá encyklopedieI­I.Praha, Academia 1985, S.858.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.57.;.

'

V roce 1882 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pak studoval práva ve Vídni a poté r. 1888 se usadil v Olomouci. 1896 spoluzakla­datelem katolické strany národní, předseda až do r. 1918, 1890 jednatelem Národní jednoty, říšský poslanec. 1918 – Člen revolučního Národního shromáždění, 1918–1920 prvním katolickým ministrem ČSR, 1925–1928 předseda Senátu. R. 1905 jmenován papežem Piusem X. – rytířem řádu sv. Silvestra. Jednatel divadelních ochotníků. Činný ve VSMO. Přispíval do čas. Náš domov 1893 – 1896, studie o Mánesovi, Riegrovi aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.105 – 106.; Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1938.S.267 – 268.; Kdy kde co, září 1995, S.2., Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997, S.313–314; Slovník prvního čs. odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993. S.53.

JUDr. Mořic Hruban

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Narodil se v Říkovicích u Přerova jako syn zaměstnance ČSD. V roce 1932 složil maturitu na učitelském ústavu. V letech 1933 –1948 působil jako učitel na měšťanských a obecných školách na Uherskohradišťsku. V té době také spravoval archeologickou sbírku Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde vybudoval archeologické oddělení a prováděl ve spolupráci s Československým státním archeologickým ústavem terénní výzkumy uherskohradišťského regionu. Vypracoval tehdy soupisy nalezišť a nálezů a v místních vlastivědných časopisech publikoval výsledky své práce. Počátky jeho vědecké kariéry jsou ale spojeny s tématikou doby bronzové. Podnětem k jeho disertační práci mu byl systematický výzkum mohylového pohřebiště ze střední doby bronzové u Čeložnic. Dodnes je jeho práce „Mohylová kultura na Moravě“ (Brno 1950) považována za výchozí studii k této problematice, i když nebyla dosud publikována. Hrubý v ní poprvé v úplnosti shromáždil a zhodnotil veškeré nálezy z Moravy a jako první ustálil v odborné literatuře název této kultury, do té doby nejednotný. Zlomovým bodem v jeho životě se stal rok 1948, kdy nastoupil jako vědecký pracovník do Moravského muzea v Brně. V tomto roce byl V. Hrubému svěřen archeologický výzkum Starého Města u Uherského Hradiště. V té době Hrubý asi netušil, že výzkum staroměstské aglomerace bude náplní jeho celého budoucího profesního života. Na samém počátku výzkumů objevil první zděnou architekturu Velké Moravy – základy kostela „Na Valách“. Od svého příchodu do Moravského muzea významně usiloval o vytvoření moderního archeologického pracoviště. V letech 1952–1978 zde působil jako přednosta prehistorického oddělení. Docentem byl jmenován v roce 1960 na brněnské univerzitě a v témže roce získal hodnost kandidáta historických věd. V roce 1966 se stal doktorem věd a o tři roky později se s úspěchem podrobil jmenovacímu řízení na řádného profesora pro obor prehistorické archeologie. Z problematických důvodů souvisejících s léty 1968–1969 mu však titul nebyl nikdy oficiálně předán. Od roku 1978 až do své smrti spravoval funkci vedoucího pracoviště slovanské archeologie prehistorického oddělení Moravského muzea. Vilém Hrubý zemřel nečekaně v Brně. Ve Starém Městě v poloze „Na Dědině“, v blízkosti svého posledního výzkumu, nalezl i místo svého posledního odpočinku. Další významné objevy v Modré u Velehradu, v Hluku, Osvětimanech, na sídlišti z mladší doby římské a časného stěhování národů ve Zlechově a na Sadské výšině v Uherském Hradišti objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje. Jako archeolog vypublikoval stovky příspěvků, studií a statí. Největší význam však nesou jeho dvě monografie, které jsou dodnes velmi ceněné, a to „Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na Valách“ z roku 1955, kde zveřejnil výsledky dlouhotrvajícího výzkumu pohřebiště. Práce je nejen rozsáhlou nálezovou zprávou, ale i analýzou zjištěných nálezů. A druhá monografie „Staré Město – Velkomoravský Velehrad“ z roku 1965, která předkládá výsledky výzkumů ve staroměstské oblasti. Významná byla i jeho činnost pedagogická. Od roku 1952 působil jako externí pedagog na katedře prehistorie filozofické fakulty brněnské univerzity. Mimo to přednášel přechodně v letech 1954–55 na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně a v roce 1969 na filozofické fakultě KU v Bratislavě. Nejčastějšími tématy jeho přednášek byly: Úvod do studia slovanské archeologie, ČSSR v době slovanské, Materiální kultura a společenské poměry říše velkomoravské, Seminář pro slovanskou archeologii, Evropa v době bronzové, Terénní teorie a praxe, Úvod do muzeologie aj. Jeho zásluhou byla též činnost muzejní. Už v roce 1949 uspořádal v Moravském muzeu výstavu „Z moravských archeologických výzkumů, kde prezentoval veřejnosti první objevy a nálezy z velkomoravského centra ve Starém Městě. V roce 1954 je to výstava „Staroslovanská Morava“. Ve Starém Městě „Na Valách“ pak v letech 1958–1959 vybudoval památník Velké Moravy. V roce 1950 vytvořil v Moravském muzeu expozici „Pravěk Moravy“, kterou pak reinstaloval v roce 1966. Nesl též významný podíl na vybudování výstavy „Velká Morava“ z roku 1963, která putovala po světě (Rusko, Švédsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko). Z uvedeného výčtu je patrné, že výstavní činnost V. Hrubého je velmi rozsáhlá, počet výstav, na kterých se podílel přesahuje číslo 80. Za svého života se věnoval i přednášení na vědeckých konferencích, na vzdělávacích fórech. Psal také pro denní tisk, spolupracoval s rozhlasem a s Československou televizí.

Skutečnost, že dílo Viléma Hrubého je dobře známo nejen u nás, ale i v zahraničí, dokládá i to, že se s jeho jménem setkáváme v zahraničních encyklopediích ( v encyklopedie „Who is who in the world“ bylo jeho jméno zařazeno do šestého vydání).

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Staré Město ( u Uherského Hradiště).

Chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc. Dálkově vystudoval andragogiku na UP v Olomouci. Členem LKO od jeho založení, velmi plodný autor, vydávající své sbírky téměř v pravidelných časových periodách. Připomenut byl v almanachu VSMO 2001–2005, v Zeleném peří Mirka Kováříka – ČRo Praha 2 26.12.2004, ve Zvědavém mikrofonu Věry Benešové – ČRo Olomouc 11. 2. 2006 a zastoupen je i v antologii Haná v poezii (2008). Do časopisu Háječan 4/2008 (číslo vyšlo 15.12.2008) s ním připravil rozhovor Dr. Josef Zlomek. Rovněž zde byla uvedena jeho báseň Polomská kytice. Zpracoval i několik autorských čtení a literárních večerů. Některé jeho básně byly zhudebněny do písňové podoby. Poezie se mu stala únikem a formou odreagování od technicky orientovaného zaměstnání. Našel v ní možnosti k vyjádření svých citů a postojů. Za jeho dosavadní literární tvorbu, zejména za jeho básnické sbírky, mu byla 21. června 2008 udělena Sdružením Vladislava Vančury a obcí Háj ve Slezsku Cena Vladislava Vančury. Doposud vydal devět básnických sbírek: Hořké sny (2002), Řeka života (2003), Střípky (2003), Vůně chryzantém (2003), Z modrého dýmu (2004), Ve třpytu diamantu (2005), Cesty hledání (2008), Monology souznění (2008) Motýl v haiku (2011);

Hrubý, Jiří K. :Monology souznění. Opava, BITTISK 2008. http://otavinka.blog.cz/…jiri-k-hruby