Osobnosti Moravy.eu

První sportovní komentátor ČST 11.2.1955.Spo­luautor publ.Život bez nedělí.1968.;

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.Praha ČTK 1969, S.267.;.

Dekorační malíř a krajinář.1875–1880 zaměstnán ve Vídni v ateliéru dvorních dekorač.malířů a abs.zde AVU.Poté odešel do Paříže.R.1883 byl povolán do Prahy k Národnímu divadlu, kde byl zaměstnán do 31.7.1924.První scénograf ND.

Toman, P. : NSČSVU I. Praha 1947, S. 365. ; Glivický, J. :=Štafeta, 15, 1983, č. 4, S. 32, 1 obr. ; Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 156. ;.

Od r.1948 člen Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze. Od r.1972 stálý vodič loutky Spejbla. Zasl.umělec 1984.

Přehled činnosti čs.divadel 1958, Praha DÚ 1959, S.120.; Malá československá encyklopedie, 2.díl, Praha 1985, S.818.; ČBS XX. stol., 1.díl. Praha 1999;

Od r. 1941 v angažmá divadla Větrník, Intimní divadlo Praha, Ústí nad Labem, Teplice, Písek (uměl. ředitel), Kladno, od r. 1953 Divadlo Jiřího Wolkra Praha.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 120. ;

Narozen v Dluhonicích u Přerova (n. m. č. města Přerov). Působil ve Vizovicích 1909–1930, v Brně na Českém odboru zemědělské rady, od r. 1930 v Dluhonicích. Zasloužil se o rozvoj přerovských trhů na plemenný dobytek. Autor četných statí v Moravském hospodáři.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Učitel katedry knihovnictví UK Praha.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, 1990, S.32.;

Koncipient v advokátní kanceláři Dr. Triescheta. Advokát. Starosta města Prostějova v období let 1902–1913. Za jeho funkce postaven Národní dům, středisko spolkového života a divadelní dům. Postaven vodovod, dvě školy a nová radnice podle arch. Karla H. Kepky. Třetí český starosta.

Starý, František: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.40.;

Těžce tělesně postižený umělec, v tvorbě prosté motivy z blízkého okolí, r.1971 v Malé galerii Dílo v Přerově výstava obrazů z cyklu Tvář mého kraje.Ceny: pamětní medaile J.A.Komenského.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov ;.

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Velitel výsadkové skupiny vyslané ze Sovětského svazu na pomoc organizaci domácího odboje, zemřel při přestřelce s gestapem

SOKA Přerov.

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

Absolvoval AVU v Karlsruhe v Badenu, specializaci pro malbu krajin a zvířat. Věnoval se též metapsychické vědě a alchymii. Autorem řady odb. článků a publikací. Pracoval ve Vídni, po roce 1918 v Praze. Člen různých uměleckých spolků, např. Jednota umělců výtvarných, Aleš aj. Užíval pseud. B. H. , B. Hoch, Bl v literatuře.

Štafeta 1976, č.1, S.27–29..

Sbormistr Přerubu v Přerově 1920–22, vydavatel měsíčníku Občan a škola 1931–41, Otázky dneška 1933–36, čtvrtletníku Rádce učitelstva 1933–37.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.176.;.

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a pak rok studoval na UP v Olomouci. Poté přešel na přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Obor zoologie a entomologie. Disertační práce – vývoj cvrčků. Do roku 1950 přír. fak. UP, poté 1950–52 UK Praha. Působil v Praze. Od r. 1966 člen redakční rady časopisu Vesmír. Vedoucí vědecký pracovník Ústavu organické chemie a biochemoie ČSAV a ČAV.

Kdo je kdo? Praha, ČTK 1969, S.281.;. Skuhravý, Václav: Odešel Ivan Hrdý. Živa 2/2010.

Doc. RNDr. Ivan Hrdý, DrSc.

Narozen v Dubanech u Prostějova (n.m.č. obce Vrbátky). Od r. 1952 člen korespondent ČSAV, 1953–62 prof. ČVUT Praha.

Malá československá encyklopedieI­I.Praha, Academia 1985, S.858.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S.57.;.

'

Teologii studoval v Římě, kde vysvěcen r.1939. Po návratu působil jako kněz v olomoucké arcidiecézi, od r.1943 prof. náboženství na střední škole v Uherském Brodě. V r.1949 emigroval do USA.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.I a II.svazek, Konfrontace 1985.S.15.;.

Střední školu studoval v Olomouci a po maturitě odešel studovat UK do Prahy. V letech 1892–1897 byl suplujícím profesorem na SGO, kde učil latinu a řečtinu. V letech 1898 – 1908 učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, 1908–1920 středoškolským profesorem na SGO a v letech 1920–1925 ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. Poté na odpočinku na rodném statku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 107. Památník 60. výročí SGO. Olomouc 1927. S.170–171.

Žák M. Švabinského, ilustroval dílo J. Wolkra. Dřevoryty a grafickou úpravu vytvořil pro publikaci Wolker,Jiří: Svatý Kopeček. Praha, Václav Petr 1926. Ve svých malbách poetizoval skutečnost.

Marek, P.: Malíř kontemplativního ducha.Štafeta 1978, č.2,. S. 3–7.;. Ryška, Jaroslav: Hubšil Otakar- obrazy, kresby a grafika. (1962 katalog výstavy). Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov 2007. Vencl,S.: České exlibris. Historie a současnost. Praha 2000.

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Od r. 1926–1930 působil jako ředitel na Žerotínově obec. škole, od r. 1935 ředitelem přírodovědec. laboratoře „Falco“ v Mariánských Horách. Autor odbor. článků, za odbor. publikaci o motýlech-člen světové entomologické společnosti. Entomolog. sbírku věnoval Přerovu, část získalo Moravské muzeum v Brně. Sběratel lidových písní a tanců.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.P., NK 1962, S.93.; Časopis vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 56 1947, S.103–104;.

Předseda divadelního spolku TYL, autor statí o výtvar. umění v publikaci Haná a článků pro katalogy k výstavám.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov.1993.;.

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

Význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V roce 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v roce 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v roce 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v roce 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 – 1971 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v roce 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do roku 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 presentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od šedesátých let pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V roce 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

VS.: Olomoucký architekt a urbanista.=ZVSMO, 1982, č.17–18,S.32–33.. Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad S. 10–11.
Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, S. 261–262.
Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997–1998.

Ing. arch. Zdeněk Hynek

Syn Rudolfa Ch.R.1949–50 učitel klavíru na hud.šk.L.Janáčka v Prostějově, kde dirigoval Orchestrál.sdružení od r. 1950.Řídil symfonic.koncerty orchestru olomouc.opery na Kroměřížském hudebním létě r.1953 a v Olomouci r.1954. V letech 1950–1954 spravoval hudební oddělení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Od r.1961 půs.v Praze.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.540–541.;. Kmoníčková, Eva: V r. 1995 zemřeli. Brno 1996.S.9.;