Osobnosti Moravy.eu

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'

Zabývá se historií regionu a kronikářskou činností.

Dokumentační list ze dne 30.11.2007.

Působil v letech 1973–80 v DOS Olomouc, poté do r. 1983 v Mariboru a Lublani, 1983–85 režisér Zemského divadla Brno, 1985– umělecký šéf Janáčkovy opery Brno, režisér. Učil operní režii na JAMU. František Preisler žije nyní v České Třebové, kde vede kulturní centrum. Jeho synem věhlasný dirigent a skladatel František Preisler (1973–2007). Od roku 1968 do roku 1973 studoval JAMU, ale také často spolupracoval s olomouckým divadlem jako asistent režie. Ve stejném ročníku (ale obor činoherního herectví) studovali společně se ním Polívka, Zedníček, Bartoška, Heřmánek atd. Spolu také absolvovali „vysokoškolskou vojnu“. Ještě během studií se v r. 1972 oženil s Vlastou Ployharovou, sólistkou olomoucké opery, v roce 1973 se jim narodil syn František. V olomouckém divadle působil od r. 1973 do roku 1980 a nastudoval zde 22 premiér především oper, ale i operet a muzikálů. Dále působil též v Estonsku a Jugoslávie, dále v Brně (1983 – 1992) a pak ve Slovinsku (1992 – 2000). V Brně řídil Janáčkovu operu, zároveň působil pedagogicky na JAMU a byl vedoucím Komorní opery. Zpočátku dojížděl z Olomouce, poté se do Brna přestěhovali. Režijně zde nastudoval 8 oper na velké scéně Janáčkova divadla a stejné množství na scéně Komorní opery. Celkově 69 premiér oper, operet a muzikálů…

Od roku 2001 působil 14 let jako ředitel českotřebovského Kulturního centra, z jeho iniciativy se podařilo rekonstruovat varhany v Kostele sv. Jakuba a také ve Sv. Kateřině, díky spolupráci s jeho bývalým kolegou z JAMU doc. Zdeňkem Pololáníkem vznikl varhanní festival a předtím sotva vytvořený hudební festival Antonína Bennewitze dosáhl nebývalého rozmachu. Za jeho působení se Kulturní centrum přestěhovalo z Národního domu do rekonstruované budovy s nově vybudovanou výstavní síní, bylo zavedeno divadelní předplatné, ve kterém bylo v programové nabídce hudební divadlo, tedy opery, operety nebo muzikály, došlo k pevnému zakotvení Kruhu přátel hudby do koncertního plánu Kulturního centra. Udržely se dobré podmínky pro práci DS Hýbl i Velký swingový orchestr, vznikla výtvarná skupina Maxmilián. Podařilo se realizovat rekonstrukci Malé scény. Díky tomu mohl pokračovat v práci i Loutkářský odbor, což je již v regionu spíše rarita. Podařil se nákup kvalitního koncertního klavíru, digitalizace kina.

Černý Milan: Kdo je kdo 1991.Čechy, Morava, Slezsko.Praha 1991, S.128.;.Postavy brněnského jeviště. Brno 1994.; Encyklopedie města Brna.

Doc. Mgr. František Preisler

V Olomouci od r. 1870, od r. 1881 zástupovala fa Procházka a Kramář, r. 1883 založila časopis Domácí hospodyně, r. 1886 ilustrovaný čas. Náš kroj, který r. 1888 zanikl, dále vydávala čas. Včelka, Zahrádka maličkých. Publikovala do Pozoru, vydala Pověsti moravské, autorka životopisu I. Wurma. Redigovala ženské kalendáře Libuše;Moravan­ka aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.245–247.;. Oprava data úmrtí z databáze KMOL – ze dne 23.8.2022.

Otec malíře Františka P.ml. Malíř kostelních obrazů a restaurátor fresek. V letech 1888 – 1892 působil v Přerově, poté v Kroměříži. Vyzdobil moravské kostely, V r. 1891 Hoštice, fara Zdounky, slavnostní sál olomoucké arcidiecése, zámek Holešov, Restauroval fresky v Květné zahradě a v arcibiskup ském zámku v Kroměříži.

Toman, P.: NSČSVU 1947.II, S.325.;. Páleníček,L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1940.;

Profesor a ředitel zemědělských škol, zakladatel sportovní házené v Přerově, rozhodčí v lehké atletice .

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.Cekota, Vojtěch: Životní jubileum.KP, XXII, 1979, S.154–155.;.

Ředitel tiskárny a nakladatelského družstva čs.legionářů Čin v Praze.R.1917 vstou­pil do ruských legií /6.hanác.pluk/. R.1920 zakladatel Činu. Redaktor časopisu Socialistický legionář. Předseda Ligy pro lidská práva v ČSR od r.1933. Autor spisu.„Sibiřské drama“.1929.; Překladatel z němčiny a ruštiny.

OSNND.Díl V., část 1.Praha 1938, S.134.;.

Mládí prožil v Přerově, kde si jeho matka otevřela baletní školu. Později absolvoval Bergerovu baletní školu v Praze. Umělec. dráhu začal v r. 1924 v ND Praha jako sborový tanečník, v r. 1926 odešel do Brna, 1932–36 členem ruského baletu. Během několika let pak nastoupil angažmá v Monte Carlu, za války se stal režisérem baletního divadla v New Yorku. 1947 se vrátil do Brna. Učil od r. 1951 na VŠMU v Bratislavě.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.

Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 e­migroval.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;.

Studoval G v Kroměříži, teologii v Olomouci, vysvěcen r.1908.Poté kaplanem v Bretnově, Kunovicích, Opavě a Kvítkovicích.Ve Frenštátě p.R. založil Farní věstník sv.Martina.Spo­luredigoval sborník Matce boží/1904/.Přis­píval do časopisů: Archa, Náš Domov, Museum, Vychovatelské listy ad.Užíval pseud.Farkasov­.Zemřel v Kvítkovicích (n. Otrokovice).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.210.;Vo­pravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1119.;.

Bretnov -přejmenován na český název Široká Niva (u Bruntálu).

Absolvoval gymnázium v Kroměříži , UP Olomouc obor filozofie a psychologie, estetiku a tříletý seminář Svazu čsl. novinářů v Olomouci. Byl redaktorem deníku Práce ve Zlíně a potom v Praze tiskovým referentem Ministerstva průmyslu a redaktorem ČTK. Od roku 1951 byl v Olomouci novinářem, rozhlasovým a televizním redaktorem a posléze vedoucím studia Československého rozhlasu a Československé televize. Po roce 1968 byl penzionován. Je autorem knih básní Olomoucké kašny a Polibek do kamene. Autor cyklu básní a knížky o květinách a Floře Olomouc. Členem VSMO, sekce dějin umění. Psal hudební a divadelní referáty, kritiky a nekvíce se zajímal o výtvarné umění. Zahajoval výstavy a psal katalogy. Přispíval do časopisu Československý ži­vot.

Slovník autorů východní Moravy. Smejkal, B. Jubilejní setkání s tvorbou A. Rečky. 16.9.1986.

Narozen v Klečůvce (n.m.č. Zlín)

Stanislav Regal se narodil v Praze na Žižkově a než v roce 1954 přišel do olomouckého divadla, poznali ho diváci v pražské Redutě, českobudějovickém divadle, na Kladně, v Plzni, Opavě, Brně a opětovně v Plzni. Jeho přerod z písmomalíře na jevištního umělce první kategorie lze přisoudit jeho mimořádnému talentu, ale i vysoké inteligenci a nesmírnému zaujetí pro divadelní umění. V roce 1954 netušil, že v olomoucké operetě zakotví na celých 28 let a právě v Olomouci stráví na sklonku života i léta zaslouženého odpočinku. Během života nastudoval 174 inscenací, z toho 126 v Olomouci. V mnoha inscenacích vytvořil významné role, skoro legendární bylo jeho zpodobení Lélia v Goldonově stejnojmenné veselohře, s níž v Olomouci odstartoval své angažmá.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, 3.díl, Praha 1990; Kdy Kde Co, 11/2006, S.1; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989 S. 315–319.;; Zbavitel, Miloš: Divadlo mezi troskami. Praha 2005.; Štefanidex, Jiří: Kalendář dějin divadla v Olomouci. Olomouc 2008.; Kolář, B.: Stanislav Regal nebude nikdy zapomenut. 21.7.2004. Olo­mouc.cz

Šéfredaktor Českého slova, redaktor čas. Tempo, Poslední list, Hodáčovy Národní noviny. Dílo: Dáma v modrém;Smrt kráčí městem.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.171.;.

Zemědělský inženýr- rostlinolékař, vysokoškolský lektor, kandidát věd a odborný spisovatel. Po maturitě na jedenáctiletce odešel studovat Vysokou školu zemědělskou do Českých Budějovic. Zabýval se oborem – ochrana rostlin. Po promoci roku1965 pracoval dva roky jako rostlinolékař Státní traktorové stanice v Jindřichově Hradci. V letech 1968 až 1974 působil ve Šlechtitelské stanici Větrov u Českých Budějovic jako šlechtitel – fytopatolog. Poté přesídlil na Moravu, kde pracoval ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci až do roku 1993. Další tři roky byl vedoucím detašovaného pracoviště ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Od roku 1997 působil osm let v oboru diagnostiky ve Státní rostlinolékařské správě. Mezitím postgraduálně studoval v Bratislavě a v Praze.. Byl vyhledávaným recenzentem vysokoškolských učebnic a skript, vytvářel studijní texty i datové soubory pro výuku v oblasti Poruchy, choroby a škůdci zeleniny. Spolupracoval nejen s vysokými školami v ČR, ale přednášel také v zahraničí. Vědecké práce publikoval v českém i zahraničním odborném tisku. Stal se aktivním členem redakčních rad časopisů: Horticultural Science – Zahradnictví, Rostlinolékař a Zahrádkář. V roce 1989 se stal členem republikové rady a od roku 2004 předsedou Územní rady Českého zahrádkářského svazu. Za celoživotní aktivní činnost a za přínos k rozvoji vědy a výzkumu získal řadu ocenění. V roce 2005 byl jmenován čestným členem ČAZV. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil jako autor knih: Choroby zeleniny a brambor (1997) a Atlas chorob a škůdců ovoce, zeleniny a okrasných rostlin (2003, 2006). Spolupracoval s Českým rozhlasem a televizí. Presentoval třicet relací na ČT1 a TV Prima v pořadu Receptář. Účastní se též mezinárodních výstav Flora v Olomouci. Na stránkách Týneckých listů se pravidelně objevuje jeho poradní okénko. Bydlí ve Vsisku.

Osobní sdělení. hš

Ing. Jaroslav Rod, CSc.

45. a 50.-tý rektor olomoucké koleje a univerzity, v letech 12.12. 1726 do 2.1. 1730 a 22.10. 1743 do 30.10. 1746.

Žurnál UP, č. 6, 2. 3. 2007, S. 7–8; Žurnál UP, č. 7, 9. 3./07, S. 7; Žurnál UP, č. 8, 16.3.2007, S. 7;

Studoval G v Kroměříži, filozofii a práva v Olomouci, zaměstnán u advokáta Adamčíka a poté v Prostějově samost. advokát. Redaktor Moravských národních novin. Redigoval Moravana, zastaven r. 1863. Rozehnalova Morava vycházela s humoristicko­satiric. příl. „Ječmínek“ od 2. 1. 1864 nejdříve 3× později 2× za týden. Zanikla 100. číslem, v polovici října. Zemřel ve vězení. T. G. M. se o něm vyjadřoval, že byl neseriozní a nespolehlivý.

Hýsek, M. : Literární Morava, S. 116–117. ;Literární místopis Kroměřížska. Kroměříž, Okresní knihovna 1988. ;

Rektorem na UP byl od 3.9.1613 do 23.3.1618

Fiala, J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č. 25,22.4.2005,S.7

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1569

Studoval průmyslové a technické učiliště v Přerově a ve Vídni. Od r. 1927 ústřední sekretář MCM v Olomouci a člen DLU. Od 1929 – 1934 národohos­podářský a politický redaktor Našince. 1936 ved. redaktor Tiskové kanceláře a tajemníkem Jubilejních oslav 1050 výročí úmrtí sv. Metoděje na Velehradě, odkud se vrátil jako novinář do Olomouce.

Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1936.S.338.;.

Studoval teolog. fakultu v Olomouci, poté FFUK Praha, vysvěcen r. 1907, poslanec a senátor za lidovou stranu, redaktor katolických listů: Naše Slezsko, Katolické noviny pro Hlučínsko.

Dolenský, A.: Kulturní adresář CSR.Praha 1936, S.463.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.175.;.

Studoval gymnázium v Hranicích, práva na MU v Brně, za 2. svět. války zatčen, vězněn v Buchenwaldu a Dachau. 1945 ved. úředník ONV Bruntál, únor 1948 exil, Záp. Německo, srpen 1948 Itálie, jaro 1949 Austrálie, kde manuálně prac. v gumárně. Založil 14denník Hlas domova. Zemřel na leukemii.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2.sv., vl.n.1989, S.69.;.

V letech 1948–51 angažmá v divadle Olomouc, v letech 1951–59 Divadlo pracujících Zlín, v letech 1959–65 Krajské oblastní divadlo v Olomouci, poté 20 let působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci od r. 1968. V letech 1965–68 Divadlo Za branou Praha, 1990–91 Divadlo na Vinohradech. Působil v mnoha filmech (např. Menzl: Rozmarné léto) a televizních pořadech různých žánrů. Do r. 1982 zákaz spolupráce s ČST a

' filmem. Držitel Ceny města Olomouce 1998 v oblasti divadla. a Ceny Olomouckého kraje, Zemřel v DD – Chválkovice.

Kdo je kdo na přelomu 20. stol., Praha 1991, S.833–34.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ;

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

V období od 30.11.1722 – 26.11.1726 působil v Olomouci jako v pořadí 44. rektor jezuitské koleje a univerzity. K jeho úkolům jako prefekta stavby bylo dobudování jezuitské koleje a Nového konviktu.

Žurnál UP, č.4, 16.2.2007. S.7; Žurnál UP, č.5, 23.2.2007. S.7–8;

V letech 1951–56 studoval na FFUP v Olomouci obor ruský jazyk a literatura, poté působil na VŠB v Ostravě, od r. 1957 na katedře rus.jaz.na ped.šk.v Opavě, 1958–60 středošk.prof­.v Ostravě, 1960–62 asist.katedry rus.jaz.na Pedag.inst.v K­.Varech, 1962–72 na Ped.fak.v Ostravě, 1972–77 na ČSAV v Brně .

Z díla-studie: Umění mezi lidmi. /1972/;Angažované diagnozy. /1973/;Maturity. /povídky1975/;re­dig. edici Kmen od r. 1975. ; Biografie: Bibliografie SČS 1979. Praha. S. 138; Bílek, Petr: 175 autorů. P. , ČS 1982, S. 128–129; Blahynka, Milan: Denní chléb Praha, ČS 1978, S. 273–275, doslov;Slovník česlé literatury 1970–1981. Praha, 1985, S. 311–312;.

Šenov u Frýdku-Místku