Osobnosti Moravy.eu

Rozený Kreutziger. Jméno si změnil spolu s bratrem Josefem dne 17.3.1947 na KRAJNÝ. V Olomouci působil koncem 50. let. Měl 2 děti : syna (Jiří, Ing.) a dceru Alenu, MuDr. provd. Váchová, žil v Brně.

Informace od jeho bratra Josefa Krajného paní Haně Ševčíkové 15.8.1995.

V r. 1929 vystavoval v Kroměříži, v roce 1931 v Olomouci. Dlouhou dobu žil a pracoval v Přerově.

Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1940, S.48.; Literární místopis Přerovska – OA Přerov ;

Narozen v Brně-Obřanech. Po maturitě na gymnáziu v Brně studoval v letech 1903–1908 Karlovu Univerzitu v Praze, obor: němčina, francouzština, filozofie a psychologie. Studijně pobýval v Mnichově a Paříži. Od r. 1908 působil kromě prvních válečných let jako středoškolský peofesor v Kroměříži, v letech 1921–1924 učil francouzštinu a němčinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1933 se habilitoval v Brně na Masarykově univerzitě. Koncem života přednášel na MU v Brně.

ČBS. Praha 1992. S.359 – 360.;V sýpkách ducha. Olomouc 1992.;. Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, MU 1998. S.302–303.;

Absolvoval učitelský ústav v Kroměříži r. 1920, působil na uč. ústavech v Příboře, Val. Meziříčí, od r. 1931 v Olomouci. V letech 1947–1949 doplnil studium na Pedagogické fakultě UP, poté pedagog na UP. Hudebně pedag. psychologie. Autor učebnic a hudeb. textů.

Československý hudební slovník.Sv.l., P., SHV 1963, S.738; Hudební rozhledy, 1965, 291..

Soudce v Konici, Prostějově , Olomouci, historik města Prostějova a Hané, napsal více než 1000 článků do více než 150 sborníků, almanachů, památníků, novin a časopisů, rozhlas. hry o Matěji Rejskovi;

Z díla: Prostějovské hradby. Prostějov 1940;
Město Prostějov před 55o lety. Prostějov 1941; hl. dílo: Mistr české gotiky Matěj Rejsek z Prostějova/život a dílo/. Prostějov 1946; Biografie: Eliáš, B. : Odešel prostějovský historik Bohuslav Kraus. =Zprávy KVMO 1983, č. 224, S. 31;

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Prof. kreslení v Kroměříži. Abs. ĆVUT a AVU Praha 1932–34. Studij. cesty: Sever. Afrika, Paříž, Brusel, Mnichov. Maluje krajiny, architektury a chrámové interiéry.

Toman, P., Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, duben, S.13.;

Hodolany součást města Olomouc.

Studoval R v Olomouci, soukromě stud. hru na housle, též u O. Ševčíka v Písku r. 1933. Koncertní mistr opery v Opavě 1945, 1948–1950. Člen Karlovarského symfonic. orchestru od r. 1950. Jeho skladby provádělo Talpovo trio v olomouckém studiu Čs. rozhlasu 1948–1952. ;

ČSHS.I.Praha 1963.S.754.;.

Rodným jménem Křelinová. Bratranec jejího tatínka byl spisovatel František Křelina (1903–1976) a další příbuznou, jeho dcera Hana Pražáková (1930–2010). Do roku 1978 žila v Olomouci, kde studovala SEŠ. Po maturitě odešla studovat VŠE do Prahy. Po promoci pracovala v Pražském kulturním středisku. V roce 1986 odešla s manželem do Jižní Ameriky (Kolumbie), kde pracovala na ambasádě a taky se věnovala výtvarné činnosti. Malba na hedvábí. V roce 1993 se vrátila do vlasti a působila v Praze do roku 2000. Od roku 2001 působí v Olomouci. V oboru realitní manažér ve firmě Maxx reality. Věnuje se též výtvarné činnosti: malba na hedvábí, ruční výroba šperků. Pořádá výtvarné kurzy. V roce 2014 se umístila ve finále soutěže Česko hledá spisovatelky a v roce 2015 vyšla její první kniha fejetonů " I v ráji může pršet" (Praha, Klika 2015). Prezentace nové knihy se konala v Galerii Anděl, dne 28.10.2015 za účasti Sandry a Ríši Pogodových. Dne 17.11.2018 se konal křest 2. knihy Milionář k snídani (Klika, Praha 2018. Ukázky četla a křest moderovala Dr. Hana Pokorná v Cafe 87. Dne 8.3.2019 se v Amelii konala sešlost olomouckých žen a Dr. Pokorná vedla rozhovor s autorkou o MDŽ v Kolumbii.

Dokumentační list ze dne 18.8.2016 /hš www.atelier-lavida.webgarden.cz www.maxxreality.com http://otavinka.blog.cz/…st-v-cafe-87

Ing. Jitka Kubešová

Narozen v Olšanech – Klášterec (n. Olšany) u Šumperka.Ma­turoval na gymnáziu v Kroměříži a pak studoval teologickou fakultu v Olomouci. R. 1880 vysvěcen na kněze. Kooperátor Konice, u sv. Michala Olomouc, univ. prof. bohosl. fak. Olomouc –33 let, R. 1887 se stal katechetou na německém gymnáziu v Olomouci, r. 1890 mimořádným profesorem pastorální teologie na teologické fakultě v Olomouci a r. 1892 řádným profesorem, r. 1894 založil čas. Kazatel. Dne 30.8.1918 nesí­delním kanovníkem olomoucké kapituly, za sídelního byl přijat r. 1921 a r.1926 zvolen kapitulním děkanem.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.166–167.: .

Klášterec je nyní součástí obce Olšany.

Prof.ThDr. Jan Alois Kubíček

Narozen v obci Bartoňov (n.m.č. obce Ruda nad Moravou). Pocházel z učitelské rodiny. Začal studovat matiční gymnázium v Zábřehu a v r. 1904 přešel na učitelský úřad do Kroměříže a pro roztržku s učitelem hudby přešel v r. 1906 na uč. ústav do Polské Ostravy, kde v roce 1908 maturoval. jeho prvním učitelským místem byl Bludov, zanedlouho přešel do Dolních Studének. V době 1. svět. války byl telefonistou na ital. frontě. Z nervového šoku z války se léčil v Innsbrucku a Šternberku. Po vzniku samostatného Československa se stal jednatelem revolučního výboru v Šumperku. Byl pověřen zřízením české školy obecné v Šumperku, kterou vedl až do svého skonu v roce 1921.
Kromě učitelského povolání byl výborným organizátorem společenského a kulturního života na Šumpersku, aktivně pracoval v sokolském hnutí, jeho dílem je i sokolovna v Dolních Studénkách, kde po jeho smrti instalovali občané u sokolovny i jeho bystu.. Byl jednatelem odboru Národní jednoty v Šumperku a členem ústředního výboru NJ pro východní Moravu v Olomouci. hrál také s českými ochotníky divadlo.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.104–106.;

Narozen v Nových Dvorech u Kutné Hory. Studoval obchodní akademii a věnoval se zpěvu.. V letech 1921–22 studoval na vysoké hudební škole v Berlíně, dva roky působil v Kaliningradu a další rok v Berlíně, kde v roce 1925 absolvoval. Pak působil v Lubeku u divadla v roce 1928–1929, v Miláně a 1930–1932 v Hamburku. V roce 1933 se vrátil do vlasti a trvale zakotvil v r. 1934 v Olomouci, kde působil do r. 1960. Na odpočinek odešel do Prahy.

Přehled čs.divadel.Praha 1958.S.160.;. Československý hudební slovník.1.díl.Praha 1963. S.778.;

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži, na kněze vysvěcen r. 1789 v Olomouci. Poté kaplan v Kelči, od 1806 farářem v Místku. V Olomouci žákem Josefa Dobrovského. Člen Puchmajerovy družiny. Užíval pseud. Moravan.

Lexikon české literaturzy.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.1038–1039.;

Hru na klavír absolvovala na hudební škole v rodišti. Poté studovala konzervatoř v Brně, kde absolvovala v r. 1961. Odešla studoval do Prahy, kde na AMU absolvovala v r. 1965. V roce 1963 lureátkou Chopinovy soutěže v Mariánských Lázních. Sólová pianistka i v zahraničí (Rakousko, Francie, v r. 1970 Belgie). Od r. 1965 pedagogicky působila na konzervatoři v Brně a 1972–1976 v Kroměříži jako profesorka klavíru a korepetitorka.

Žemla, Jan: Klavírní oddělení Konzervatoře v Brně. Diplomová práce. Konzervatoř Brno 2006.;

Vystudoval reálné gymnázium v Uherském Brodě, kde maturoval v r. 1947. Absolvoval LF MU v Brně ale s velkými překážkami, protože jeho mladší bratr byl za létakovou akci uvězněn a Vladimír musel odejít z VŠ po únoru 1948. Později mu bylo umožněno dostudovat zubní lékařství.Působil na v hornickém prostředí Ostravsku. V důchodovém věku se přestěhoval do rodiště, skončil s lékařským povoláním a věnoval se vedení obecní kroniky a historii Valašska.

BSSSM, seš.5 (17.)Ostrava 2004. S.92–93.

MUDr. Vladimír Kulíšek

R. 1883 zanechal v Kroměříži soudcovské praxe a věnoval se hospodářské a politické činnosti. Od r. 1884 byl členem obecního výboru a v r. 1887 byl zvolen prvním českým starostou města. Má zásluhu na rozšíření českého gymnázia na vyšší, na založení učitel. ústavu, reálky, hospodářské školy, mlékárenské školy, postavení ústavu pro choromyslné, zřízení starobince, chudobince, zregulování Moravy ad. Úřad starosty vykonával 9 let. Byl dlouholetým předsedou Hospodářské jednoty záhlinicko-kvasické, poslancem říšské rady. Čestný občan řady měst.

Doležal, J. : Hospodářská výstava v Kroměříži 1911. Kroměříž 1911, S. 25 – 29. Foto. ;ZMK 1987, č. 6, S. 118 – 119. ;

V Olomouci působil v letech 1806–07, věžným a učitel hudby, poté ve Vyškově 1808–1811, od r. 1811 v Kroměříži. Skládal chrámovou hudbu, symfonie.

Československý hudební slovník.I.Praha 1963, S.791.;.

Vl. jm. Miloš Victor Ignác Kvapil V roce 1965 absolvoval SVVŠ (nyní gymnázium) v Prostějově. Pak studoval obor knihovnictví a vědeckých informací na UK Praha, kde promoval r. 1971. Byl na vojenské službě v Kroměříži. Působil jako knihovník ve Státní vědecké knihovně Olomouc, poté na Informačním centru Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově, ředitel Informačního centra UPOL, knihovník technické knihovny Moravských železáren v Olomouci, vedoucí Informační služby Městského úřadu v Prostějově a v letech 1997–2009 ředitel Městské knihovny v Prostějově. Souběžně v letech 1992–2009 editorem prostějovské Štafety. Ocenění: Cena českých knihovníků (2007)
cena Velkomoravský knihovník (2008)
Cena města Prostějova (2009) Žije v Moravské Třebové, ale do Prostějova se rád vrací. Autor turistických průvodců po Prostějovsku. Poezii píše od roku 2002. Vyšlo mu k dubnu 2023 – 9 básnických sbírek. Eukleidovská seč klásků lásky (2003); Císařovy vousy (2012); O přírodě – Peri Fyseos (2013); Útesy času (2014); K větší cti a slávě Boží (2016) a rozšířené 2. vydání (2018); Vůně moře a lišejníku (2015); Mlhy podzimní noci (2020); Ozvěny (2022);

Bartková, Hana: Prostějovský deník.Čtenář reportér – článek /6491037 Kvapil, Miloš: Pár slov na úvod. Ozvěny.Olomouc 2022. S.8. Doplnění biogramu viz meil 23.4. 2023 a 24.4.2023.

PhDr. Miloš Kvapil užívá též pseudonym Miloš QAPIL /Píše básně o 23 slokách/

dne 23.4. 2023/hš

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Sekundární lékař na porodnici v Brně, v letech 1870–1874 lékařem ve Vyškově. V roce 1870 zakladatel a první starosta Sokola Vyškov. Po roce 1875 obvodním lékařem v Kroměříži.

Vyškovské noviny.1913, č.8. Dějiny Sokola Brno I. Brno 1949. Sto let Sokola Vyškov. Vyškov 1970.

Studoval RG v Kyjově, restaurátor v hradišťské dílně fy A. Uhlíře, abs. AVU Praha, 1948–51 FFUP Olomouc, obor výtv. výchova, 1959–1965 studium dějin umění na univerzitě v Brně. Od r. 1951 v KVM Olomouc-galerie, do odchodu do důchodu v r. 1983. Ředitel Oblastní galerie v Olomouci. Autor výtvar. katalogů , publikací a článků v tisku.
Člen Mezinárodní rady muzeí ICOM při UNESCO v Paříži. (Mj. Sochař Julius Pelikán, Ruská a sovětská grafika 19. a 20. století ze státních uměleckých sbírek Grafického kabinetu v Drážďanech – s L.Machytkou, Adolf Kašpar – s M. Filipovou autor řady výstavních katalogů.

Zatloukal, P.: Nezapomenutelná osobnost.=Hanácké noviny, 1990, 19.4., S.4.; Kmoníčková, Eva: V roce 1989 zemřeli.Brno, SVK 1990, S.26.;.

PaedDr. Jaromír Lakosil

Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se celkem čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal pak jako řadový statista v teplickém divadle, v roce 1960 jako herec-elév (kandrdas) začal hrát v divadle v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních divadlech (Klatovy a Pardubice) nakonec na deset let zakotvil v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako příležitostný dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska, kde se stal hercem vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 ovšem opět hraje doma v České republice. Divadelní hry: Hodinový hoteliér, Případ pro vesnického policajta, Arest, Sanitární noc, Protentokrát zbohatnem. Přezdívka : Lanďák. Zemřel na infarkt.

wikipedie

Kytín u Mníšku pod Brdy

Otec skladatele Franze Lehára, bratr Antonína Lehára (*1840). Vyučil se sklářem, ale brzy se věnoval hudbě. Hudebník u vojenské hudby. Působil ve Šternberku, Vídni, Praze, Komárně.

Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje. Ostrava 1987. S.36. Va­líček, Josef : Hudební skladatel Franz Lehár a severní Morava. SM, Šumperk, sv.19. S. 53–54. (foto domku čp.137 v Šumvaldě.) Kalendárium osobností Moravy 1996–2000. Brno-Olomouc 1995. S.42.

Narozen na Prostějovsku. V roce 1907 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Poté absolvoval abiturientský učitel. kurs v Brně 1908, kde na něj působil Ferdinand Vach. Učitel zpěvu na středních školách. Sbormistr Studentského sdružení v Židenicích. Zakladatel a sbormistr pěvec. spolku Dalibor. Skladby pro klavír, písně. Zpěvníky lid. písní pro mládež: Hanácke pěsničke. Články v Hudebním obzoru. Vydal humoristickou folkloristickou knihu: Plke, plke, plkačke. Olomouc. 1930;

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.824.;.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní v Tlumačově, Topolčiankách a Kladrubech nad Labem. Dr. Ing. František Lerche působil v letech 1949–1960 jako ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a poté v letech 1960 – 1976 byl ředitelem hřebčína v Napajedlích. Na důchod pobýval téměř deset let v Sadské u Nymburka, kde zemřel.

Významná jeho publikační činnost. Výborně fotografoval zejména plemenné hřebce v Kladrubech a jeho bělouše. V roce 1951 vyšla jeho kniha „Hlavní plemeníci státního hřebčince v Kladrubech (1918–1948) poté vydal spolu s Václavem Michalem knihu " Chov koní“ (1956). V témže roce vyšla kniha „Starokladrubský kůň“ a v roce 1959 kniha " Naše koně – československé chovatelství„, kde presentuje část svého archivu. Je též spoluautorem knihy "Odchov hříbat“ (1958, s Pavlem Novákem).

Českosl. biografický slovník.Praha 1992.S.405.;. Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století.1.díl. Praha, Paseka 1999. S.266. Mlčoch, Milan: Dr. Ing. František Lerche z Skaštic. prosinec 2011. (web).