Osobnosti Moravy.eu

V letech 1958–59 střed. prof. výtvar. výchovy na pedag. škole a též na prům. škole oděvní v Prostějově. Poté přešel na pedag. institut a ped. fak. UP v Olomouci, od r. 1973 doc. Publikuje odborné a populár. články o výtvarném umění, člen redakční radu časopisu Štafeta, členem muzejní rady Muzea Prostějovska. Prof. získal r. 1984. Žil v Olomouci a Prostějově. Zabýval se grafickou úpravou časopisů, publikací, vytvořil více jak 400 kniž. značek.

Dvořák, F. : Současná exlibris. Praha Odeon 1979. ;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Grumlík, Alois: K jubileu Dušana Janouška. =Štafeta, Prostějov 1983, č. 2, S. 9–11. ;Dorničák, Josef: Vědomí vazby k domovu a rodné zemi. =Nová svoboda, 1987, 13. 1. , S. 5. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. Výtvar. pedag. a teoretici UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S. 14. Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S. 11.
Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , Hanácké noviny, 10. 02. 1996, S. 5. , Kdy kde co, duben 1996, S. 33.

univ.prof. Dušan Janoušek

Od r. 1967 přednášel v Brně a v Praze. V letech 1970–81 v angličtině v kursech Světové zdravotnické organizace. Vedoucí Národní referenční laboratoře MZ ČR pro tetanus. Autor 70 vědeckých publikací, z toho 11 v zahraničním tisku. Od r. 1972 v Olomouci jako vedoucí protiepidemického odboru Okresní hygienické stanice v Olomouci, od r. 1986 dosud ředitel a hlavní hygienik Železniční hygiemické stanice ÚŽZ v Olomouci, 1990 jmenován doc. pro obor epidemiologie, 1990 přednosta ústavu prevent. lékařství LFUP, 1991 jmenován profesorem. Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc. působí na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UPOL, kde externě vyučuje předmět Epidemiologie, hygiena a veřejné zdraví, je vedoucím ústavu epidemiologické ochrany veřejného zdraví na Ostravské univerzitě a zástupce přednosty ústavu preventivního lékařství LFUP. Soudní znalec. Bydlí ve Velké Bystřici.

Žurnál, 1992, č.36/37, S.10.;.

Lékař a vědecký pracovník ZOO Praha. Průvodce Ludmily Sinkulové při jejím pobytu ve válečném Německu. Vnuk Jana Adamce z Přerova.

Sinkulová, Ludmila: Byla jsem někdo jiný.Praha, Mladá fronta 1983.405 s.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1970, S.82.;.

Vydavatel kulturního čtrnáctidenníku " Kampaň ", redaktor Obzoru a Moravskoslezského týdenníku v Přerově. Překládal z němčiny, polštiny a francouzštiny. V r. 1930 vydal svou poslední sb. básní Pierot u počitadla.

Literární místopis Přerovska- OA Přerov,; Moravské osobnosti umění a kultury-REGO/SVKOL;.

Od r. 1860 plukovní lékař v Brně, zde se seznámil se Sušilem. Vydal 2 svazky harmonizovaných chor národních písní. Přeložen do Olomouce, kde pokračoval v harmonizaci, byl i hud. kritik, r. 1866 dopisoval do Moravské Orlice, 1869 převelen do Budvy v Dalmacii.

Almanach českých lékař;.Praha 1913.S.119.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.118.;.

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Absolvovala pedag.fak.KU Praha u prof.C.Boudy, B.Salcmana, K.Lidického.Od r. 1955 žije v Olomouci.V letech 1961–1983 působila pedagogicky jako odborná asistentka výtvar.výchovy a malby na pedag.fak.UP v Olomouci.Od r. 1965 se účastní společ.výstav, samostaně vystavovala v Olomouci 1970, 1971, 1974, 1985, 1987, 1989, Přerově 1983, drobnou grafikou se představila v Polsku 1977.Podílí se na výtvarné výzdobě zvonů rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova, řeší pamětní tisky pro veřej.instituce, ilustruje bibliofilie. Výstava v Olomouci s názvem Výběr z tvorby 1967–1997 v Galerii u Caesara.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;-fk-: Dva světy Jany Jemelkové.=Stráž lidu 1988, 2.4., S.4.;-c-: V ateliéru Jany Jemelkové /Ztracená ul./=Stráž lidu, 1987, 2.6., S.4.;Boháčová Yvonna: Grafika a malba Jany Jemelkové.=Stráž lidu, 1987, 23.6., S.4.;Výtvar.pe­dagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987. Běleš, Petr: Jemelková rekapituluje. In: Hanácké noviny.10.1.1998­. S.6.;

Narozen v Čermné u Lanškrouna (n. Dolní Čermná). V r. 1957 pracoval v OÚNZ Prostějov, od r. 1957 dosud v ústavu farmakologie LF UP, od 1990 přednosta ústavu. 1991 jmen. profesorem pro obor farmakologie. 1968 jednoroční stipen. pobyt v Montrealu. Spoluautor 4 skript Přehled farmakologie a 2 skript Praktikum z receptury. Publikoval 93 vědec. prací, spoluautor 4 patentů.

Žurnál UP, 1992, červen, č.38, S.5;foto..

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.

Rotný čs. zahraniční armády na Západě., absolvoval poddůstojnickou školu. V prosinci 1939 odešel do Francie. Účastnil se bojů ve Francii, Anglii. Stal se tankistou, v bitvě v Calaiské úžině padl.

Filip,Z.: Cesty hrdinů In:. Severní Morava. sv.91,2006. S. 30–33.

V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Redaktor a později majitel Našince 1882–1905, žurnalista, znalec polit. dějin Moravy. Člen Vlastivědné muzejní společnosti, Matice, České Besedy. V Olomouci – Lazce je po něm pojmenována ulice od r. 1932.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci dne 2.7.1926.

'

Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. Průvodce po ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.120.;. Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc Memoria 2001.; Databáze OLUH.

Absolvoval gymnázium v Příboře a po maturitě odešel studovat bohosloví do Olomouce a po devíti semestrech přestoupil do Litoměřic, kde studia dokončil. V roce 1934 vysvěcen a působil v litoměřické diecézi. V době okupace v odboji. V roce 1957 dostal infarkt a invalidní důchod a vrátil se do rodiště. Zabýval se historií rodiště. Jeho pozůstalost bohatým zdrojem SOA Nový Jičín pro badatele.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 41.

Vstoupil do piaristického řádu-noviciát v Lipníku r. 1737. Poté působil ve Strážnici do r. 1739, v Lipníku 1749–1751, v Kroměříži regentem semináře 1760–1762. Autor chrámových skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.637.;Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;.

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Narozena ve Střelicích u Litovle čp. 6. Tatínek František K. ( 1911–1978) byl četnickým strážmistrem a maminka Marie v domácnosti (1920–2016), později pracovala jako účetní v Jednotě Zábřeh. Měla staršího bratra (1940–1991) povoláním lesní ing., který působil v Opavě. Povolání otce přinutilo rodinu k častému stěhování. Školku absolvovala v Úsově, školu základní ve Štítech, později v Zábřeze na Moravě 1954–1956. V roce 1956 v důsledku maďarského puče byli všichni četníci posláni do civilu a tak se rodina přestěhovala do vlastního domku v Uničově. Pak otec pracoval jako závozník ČSAD a matka dojížděla do Jednoty Zábřeh. Růženka dokončila základní školu v Uničově v roce 1962 a poté studovala na Střední knihovnické škole v Brně, Křížová 48/50.Po maturitě nastoupila 1. 8. 1966 do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působila až do 1.8. 2006, kdy odešla do důchodu. Od r. 1966  – 1975 pracovala ve výpůjčním oddělení na středoškolském místě . V letech 1967–1972 studovala dálkově na Karlově univerzitě v Praze knihovnictví a vědecké informace, obor společensko-vědní. Byla to doba reformace a pozdější normalizace. Po jaru 1968 přešla Katedra knihovnictví a Vědecké informace pod Fakultu sociálních věd a publicistiky KU. Ovšem své studium zakončila opět pod hlavičkou Filozofické fakulty UK v Praze. Diplomovou práci na téma:" Analýza požadavků MVS a MMVS a její výsledky pro oddělení nákupu knih ve Státní vědecké knmihovně v Olomouci" obhájila u doc. Cejpka na výbornou a byla v prosinci 1972 slavnostně promována.V letech 1975–2006 pracovala na Poradní službě Bibliografické informační služby (BIS) na vysokoškolském místě. Souběžně byla asi od r. 1979 členem odborné skupiny pro VTEI (kde byli knihovníci vědeckých knihoven, vedoucí VTEI při velkých podnicích a překladatelé i tlumočníci) při Československé vědecko-technické společnosti, sídlící v Ostravě na Tř. Karla Maye. Na podzim 1989 dostala Čestné uznání za dlouholetou činnost. Po Sametové revoluci členové odborné skupiny sami sobě projevili nedůvěru, sami sebe vyřadili ze svých řad a ukončili v květnu 1990 svou činnost.
RK má syna Martina Karáska, narozeného v r. 1980 v Olomouci. Nebyla vdaná. V Olomouci bydlela 9 let na Hotelovém domě a 1977–2017 na ul. Heleny Malířové v Olomouci a nyní bydlí v Uničově spolu se synem. Spoluautorka bibliografie s Václavem Prchalem: Životní prostředí (objevilo se v knihovně Kongresu ve Washingtonu). Autorka Soupisu děl J.A.Komenského ve fondu SVKOL.

Osobní a písemné sdělení dopisem 1.3.2023 hš

Mgr. Růžena Karásková

Syn kožišníka Josefa K. R. 1841 vyučen kožišníkem, po vyučení podnikl vandr po slezském Landeku a Kudowa, Teplic v severních Čechách a do Mnichova. Nadaný kreslíř. Autor šumpeských městských vedut, které vznikly v letech 1838–1843 a dostaly se do šumperského muzea. Zemřel na následky tyfu v 19 letech.

Filipová,M.: Autor šumperských městských vedut Johann Evangelist Kastner. Severní Morava. sv.84. 2002. S. 27–42. BSSSM.seš.3 (15.).Ostrava 2002. S. 74.

Na Slovensku žil do r.1939, poté v Čáslavi, Č.Lípě, po mat.r.1954 vstoupil do armády 1956 voj. letec z povolání, 1958–59 vojenský přidělenec v Káhiře, instruktor v Indonésii, Indii.Mezitím žil a po návratu opět pracoval v Přerově.V 1961–66 studoval v Olomouci FFUP, dálkové studium, čeština a angličtina, po odchodu do zálohy r.1965 pracoval v Meoptě Přerov, poté v Sigmě Olomouc.První verše publikoval v Obraně lidu, Rudém právu, a Nové svobodě aj.Debutoval sbírkou básní r.1975. V r.1976 vyš­ly jeho dvě povídky s letec.tématikou ve sborníku První kolo a cyklus básní Řeky, který byl zhudebněn. Novela o letcích Výška.1979.Román Letka Sarangan 1980 = inspirován s pobytem letců v cizině.Román ze současnosti Odchod bez řádu.1986.;

Blahynka, M. : Zralý debut. (Recenze sbírky Co by řekla Kendedés). In: Denní chléb. Praha, ČS 1978, S. 242–243. ;Slovník české literatury 1970–1981. Praha, ČS 1985, S. 164. ;Kebza, J. : Výška. Praha, NV 1979. (přebal, fotografie). Kmoníčková, Eva. V roce 1990 zemřeli. Brno, SVK 1991, S. 57. ;.

V letech 1940 – 1962 působil v Přerově, do r. 1947 v Optiko­techně, pak v Meoptě, kde od r. 1946 ředitel, zakladatel a od r. 1962 ředitel Ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky v Přerově, 1962 – 1974 působil na přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, od r. 1964 univerzitním profesorem.

ČBS.Praha 1992.S.313.;.

Od r. 1968 působila na katedře germánské a anglické filologie FFUP v Olomouci, od r. 1990 odb. asist. katedry germanistiky .

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.343.;.

Nejvýznamnější český geolog 40.-50. let 20. stol. Patřil do významného českého rodu, jeho strýcem byl kancléř prezidenta Masaryka Přemysl Šámal. Od 30. let působil na Karlově univerzitě v Praze, 1934–1935 byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK a od r. 1953 členem ČSAV. V roce 1939 začal pracovat na 4 svazkovém díle Všeobecná geologie. Napsal na 400 publikací, 10 prací o geologii krasu, moravském devonu, průzkumu Nízkých Tater, Slovensku. Člen Klubu československých turistů. V roce 1918 navštívil Dr. Remeše v Olomouci a do r. 1920 jezdil na Moravu mapovat území moravského devonu. Výzkum prováděl u Čelechovic, Slatěnic mezi Prostějovem a Olomoucí, u Grygova, Konice. Od r. 1922 si dopisoval s dcerou Dr. Remeše Marií, s kterou se oženil 30.4.1928. Jeho manželka se v létě 1933 zřítila ze skály ve Vysokých Tatrách. V té době byl v zahraničí na XVI. mezinárodním geologické kongresu, který se konal 22.-29.7.1933 ve Washingtonu. V lednu 1934 založil v České akademii věd a umění fond Marie Kettnerové, na který složil 30.000 Kč. Fond měl přispíval k rozvoji geologie a paleontologie a k studijní podpoře badatelů. I po smrti manželky spolupracoval s Dr. Remešem, nejvíce od r. 1935. V Litovli a okolí konal výzkum v červenci-září 1944). Od 8.6.1960 byl v důchodu, ale stále pracoval a publikoval.

Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav 1991.;

Narozen ve Skřipově na Opavsku. V letech 1959–1986 působil na Katedře neurologie LF UP v Olomouci. Po roce 1989 působil Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. v soukromém sanatoriu spolu se synem ve Vráži u Písku. Zabýval se encefatografií. Publikoval v oboru. Významný český neurolog a epileptolog – zemřel po delší nemoci na srdeční selhání. Jeho blízký vztah ke klinické farmakologii se vytvořil od prvních let po promoci, kdy navázal spolupráci s olomouckým Farmakologickým ústavem a trval až do konce jeho života. Jako epileptolog prosazoval terapeutické monitorování hladin antiepileptik, se kterým se seznámil při krátkodobém studijním pobytu u prof. Fritze Buchtala v Kodani v šedesátých letech a část jeho prací z počátku sedmdesátých let je zaměřena na objektivizaci analgetické léčby metodou dvojitě slepých, placebem kontrolovaných studií. Vzpomínku na stránkách časopisu Klinická farmakologie a farmacie.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, hrob poblíž rodiny Heclovy..

Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc 1996. Jezdinský, J.: Klin. Farmakol.Farm. 2004,r.18,č.1.S.55

Doc. MUDr. Josef Klapetek, CSc. vnučka Kateřina Pátková

Působil v Olomouci od roku 1952 ve FN na neurologické klinice v Olomouci, v r. 1964 se habilitoval, 1991 profesor. Přednášel v letním semestru 1971 na LF univerzity v Hamburgu/Saar, SRN, obor neuroradiologie. Vědeckovýzkumná činnost v problematice kostních dysplázií vertebrobazilárního přechodu. Autor 135 časopiseckých statí se zaměřením na otázky neuroradiologie, z toho 46 v zahraničí, 1 monografie ad.

Portrét, foto.Žurnál, 1992, č.2, S.7, říjen.;

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

Po vychození základní školy byl na zákopech v rodišti a pak dálkově vystudovl elktrotechnickou průmyslovou školu v Olomouci. Poté absolvoval FF UK v Praze jazyky němčina, ruština, angličtina, polština. Pak pracoval v Lutíně, kde zavedl VTEI a poslední údobí před důchodem působil ve Výzkumném ústavu botaniky ČSAV v Olomouci jako vedoucí pracovník VTEI. V dětství, asi od 10 let se učil hrát na klavír, a už tehdy jej zajímal jazz. V době ZVS byl ve Znojmě, kde pokračoval v hudebním vzdělání a byl tajemníkem vedení pluku. Byl zakladatelem Tibet klubu v Olomouci a jeho dramaturgem. Zval do něj řadu významných osobností ( Velebný, Viklický aj.)

Osobní sdělení /29.7.2021 -hš

Ing. et Mgr. Ilja Klement

Prof., vyučující biologie dítěte, antropologie, somatologie a problematiky školního zdravotnictví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (v 80. letech 20. stol.), zabývá se zejména problematikou fyzické, vývojové , aplikované a zdravotnické antropologie.

PNP-LA
Československý biografický slovník. Praha 1992.