Osobnosti Moravy.eu

Rozená Bílá. Její otec byl středoškolským profesorem. V roce 1929 maturovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Olomouci. Do Krajské knihovny Olomouc nastoupila k 1.11.1954 a pracovala zde v katalogizaci, později jako vedoucí oddělení až do roku 1973, kdy odešla do důchodu. Byla vdovou po popraveném štábním kapitánovi Janu Skokánkovi (1900–1944), členu odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Pocházel ze Střížova na Hané. V době 2. světové války spolupracoval s podplukovníkem Metodějem Šimkem (1893–1943) a jako zpravodajský důstojník byl jeho zástupcem. Oba dva byli popraveni ve Vratislavi a jejich manželky se do konce života přátelily. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala Milada Skokánková v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národného odboje v Olomouci v květnu 1946. Ve sborníku k 80. výročí založení Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci z roku 1999 jsem se dočetla, že dnešní jubilantka výborně studovala a maturovala na této škole v roce 1929.

Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Olomouc 1999.

Štábní kapitán JAN SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893–1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876–1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala i olomoucká knihovnice, paní Milada Skokánková (1911–1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. K 75. výročí úmrtí v roce 2019 byl ve Střížově u domu čp.100 odhalen památník.

Ševčíková, H.: Přesahy. Historie.Týnecké listy. Leden 2024. Kubis, A.: Český máj. Olomouc 1946.

Střížov je nyní část obce Drahanovice

Skladatel, malíř a koncertní varhaník Erich Otto Gottfried Skoczek se narodil 26. června 1908 v Olomouci v Panské ulici. Základní vzdělání získal v Olomouci a v deseti začal navštěvovat Německou hudební školu v Olomouci, kde se vzdělával v hudební teorii, hře na hoboj, lesní roh, housle a pozoun. Po maturitě odešel do Vídně a zde pokračoval ve studiu u renomovaných pedagogů Karla Lafita, Rudolfa Niliuse a dr. Ernsta Decseye. Zde pořádal varhaní koncerty, kde prezentoval i své vlastní skladby. Ve Vídni se spřátelil s básnířkou Grete Jank a několik jejich básní zhudebnil. Další zprávy o jeho životě chybí až do 18. 12. 1941, kdy se opět vrací do Olomouce. Jeho další osud není znám. na ohlašovacím listě je uvedeno „. . . odešel neznámo kam“. Zápis je z roku 1947.

Schindler, A.: Skladatel Erich Skoczek. Acta Unicerzitatis Palackianae Oloucensis.Musica V-1996.S.123–129.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Samostatně vystavoval v Praze od r.1946, v r.1978-Šumperk, Olomouc, Brno.R.1963 člen SČUG Hollar, od r. 1968 prof.VŠUP, kde vedl až do r. 1977 ateliér ilustrace a užité grafiky.Zasloužilý umělec 1973. Z ilustr­.knih: Mácha, K.H.: Máj.1956.;Mat­hesius, B.: Zpěvy staré Číny.1967;Petiška, E.: Staré řecké báje a pověsti.1964.

Biografie: Pazderová, Eva: Zdeněk Sklenář=Výtvarná kultura, 1978, č.4, S.43–49.; Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, S.334–337.; Šmejkal, F.: Zdeněk Sklenář.P., Odeon 1984.;Dvořák, F.: Z.Sklenář.=Severní Morava, sv.39, S.32–39.; Hoffmeistrová, J.: Z.Sklenář.=Li­terární měsíčník, 1974, č.10, S.122–123.;
Ševčíková, Hana: Ilustrátoři dět.knihy.Olomouc, OK 1989.; Nezbeda, V.: Z.S. a čs.známková tvorba.=SM, 1988, sv.55, S.64 – 66.; Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

V jeho uměleckých ateliérech pro zřizování kompletních jevišť a různých divadelních dekorací, pracovalo na 20 akad. malířů. Jeho dílna dělávala dekorace též pro divadla v Brně, Ostravě, Olomouci a pro mnoho organizací a spolků.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Debutovala dvěma knížkami poezie, 2 dramatické pokusy, poté romány.Žije nyní v Javorníku./J­.Vlach, 21.10.1991/;

Z díla: Mou duší písně znějí /Bb. 1922/;Ulomený vějíř /Bb 1924/;Duha boží /d. 1930/;Na dědině /d. 1932/;Hořící hvězda /R. 1933/;Život vítězný /R. 1942/;Věčný krb /R. 1943/;Biografie: Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1946, s. 724 –725. ; Bartková, Hana : Augusta Skálová prožila těžký život. Moravský den, 29–6. –27. 9. 1998, s. 5.

Zemřela v obci Bílý Potok č.p. 119 (n.m.č. obce Javorník)

V roce 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjově, poté absolvoval jednoroční kurz Obchodní akademie v Uherském Hradišti a od roku 1945 studoval FFMU v Brně, o rok později přešel na univerzitu do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. Od roku 1948 zde působil jako asistent, pak jak odborný asistent až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1990 jmenován univerzitním profesorem. Od r. 1969 předsedou olomoucké pobočky Literárně vědné společnosti. V roce 1947 na stáži v Lublani a r. 1952 v Krakově.

Působil v Přerově, kde se za 2. svět. války účastnil protifašistického odboje, autor odborných spisů o tuberkuloze; Ochrana dětí a kojenců; Horní cesty dýchací, jich poměr k tuberkuloze; Problémy práce;aj. Popraven.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Nekrolog=Ča­sopis lék.čes.85.1946­.S.247;Časopis lék.čes.86.1947­.S.1180;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?1937–1962.Praha SK ČSSR 1962, S.242;.

Učil na reálném gymnáziu v Olomouci a Opavě, od 1897 říšský poslanec, 1871–73 řídil pěvecké sdružení Vlastimila Kroměříž, 1890–99 předseda Orlice v Prostějově, psal články do Památníku PSMU r. 1913.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.504.;. Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.44.

V roce 1935 absolvoval ČRO. Ředitel školy Střední průmyslové školy strojnické od roku 1970.

Primum necessarium.. Olomouc, SG 1997. S. 368.

Ing. Vladimír Skála

Lékař v Přerově, veřejný činitel a také starosta města Přerova. Jeho syn František S. ( 1873–1944), též lékařem a spisovatelem.

Literární místopis SOKA Přerov.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v r. 1892. Poté studoval lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Po studiích se r. 1901 usadil v Bystřici pod H., od r. 1905 v Praze. V r. 1914 ve Štýrském Hradci a téhož r. i v Č.Krumlově. R. 1919 působil v Užhorodě. Spoluredigoval Lumír a Humoristické listy. Přispíval do časopisů: Niva, Pozor, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny. Užíval pseudonym: F. Skalný, Fr. Marek. Psal povídky, romány, básně. Autor knihy vzpomínek na přátelství s F.X. Šaldou " Krásná setkání" (1970). Český prozaik, dramatik, básník, literární, divadelní a umělecký kritik. Autor románů (Vesnický lékař, Architekt Malota) a knih pro mládež (Hřebeček).

Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 448–449. Lexikon české literatury. 4. díl. S-T. Praha, Academia 2008. S. 159–162.

Konání 1. sjezdu moravských DTJ za účasti 120 delegátů moravských okresů.

Narozen v hornické rodině. Po absolvování gymnázia v Karviné studoval v Brně na FFMU, obor čeština, němčina. Za okupace, kdy byly VŠ uzavřeny, školu přerušil a promoval až v r. 1948. Učitelsky začal půspbit na Ostravsku, zprvů 1948–1950 na středních školách, krátce lektorem českého jazyka v Poznani. V r. 1953 se podílel na založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, od r. 1957 přednášel na FFUP, byl také 1958–1961 vedoucím katedry bohemistiky. V r. 1961 se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu v Ostravě.
Pečlivým editorem díla Martínkova a Dvořáčkova.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Opava -Ostrava 1995.S.95 – 96.;.

V Olomouci působil v letech 1894 –1898, regulační. plán Olomouce, 1896–1898 pomník císaře Františka Josefa I. v Olomouci /spolu s A. Brentem/.

Zatloukal, P.: Počátky architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.Katalog výstavy./OGVU Olomouc.;.

Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile.

Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/

IM Jan Sikora Lerch

R. 1848 v Prostějově, projev před císařem. 1849 s učitelem Rozhonem založil Čtenářský spolek v Prostějově. 1870–1879 farář v Jevíčku, později děkan ve Vsetíně. Psal náboženská a historická díla.

MSN, VI. Praha, 1932, S. 619. ;Úmrtí. =ČVSMO, 5, 1888, č. 18, S. 99. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1938, S. 47. ;

Studoval na c.k. vyšším gymnáziu v Olomouci v letech 1861–1869 s maturitou. Poté odešel na lékařskou fakultu do Prahy, kde promoval r.1875. Vyučoval tělocvik na školách, r.1879 založil léčebný ústav orthopedický v Praze.

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.280–281.;.

Narozen v Drozdově (u Hořovic). Člen piaristického řádu, v letech 1850–1874 profesor piaristického gymnázia v Kroměříži a 1861–1884 ředitel tzv. Lichtensteinského semináře v Kroměříži.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;ČSHS­.II.Praha 1965.S.501.;.

Studoval na němec. G v Olomouci a v Českém Těšíně, později na něm. obchod. akademii v Olomouci. Činný v hnutí komunistic. mládeže ve Šternberku. Koncem r. 1924 odešel do Prahy. Od dubna 1935 vydával satir. časopis Bodláky. Antifašista. Sbíral českou obrozenec. lit, zejm. spisy vydávané Krameriem.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.114–115.; Kollmann, V.: Vincy Schwarz.Šternberk 1977.;Skutil, Jan: Antifašistický bojovník.Sborník KVMO B-IV/1956–1958., S.299–305;Za nový život Šternberska, 28.6.1958..

Studoval chemii a chemickou technologii na VŠ v Brně a krátkou dobu působil jako suplující profesor na německé státní reálce v Brně (1875–1879), poté suplentem na zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Tam se stal roku 1902 ředitelem dívčího lycea. Protože se zabýval teoreticky technologií pivovarnictví a cukrovarnictví vyslala jej OŽK v Brně na světovou výstavu v Paříži jako experta. Byl autorem několika odborných publikací z oboru chemie. Popsal technologii výroby piva. V Ostravě se zabýval též turistikou v Beskydech a napsal prvního turistického průvodce Ostravou a Ostravskem (1890).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S.119–120.

Na počátku tohoto století trávil několikeré prázdniny v Mohelnici. Na Moravě získal námět k obrazu „Ukolébavka“, zobrazující hanáckou selku, která kolébá děcko v zšeřelé světnici. 1906 se stal prof.UPŠ v Praze. Manželkou mu byla Milada Havelková, nar. 1877 v Olomouci, dcera Jana Havelky z Loštic, zemřela 25. 11. 1931. Syn Jan naroz. 31. 10. 1901 v Praze, malíř, grafik. ;

Hekele, F.> Malíř Josef Schusser.(Opožděná vzpomínka).KKM 1964, č.7, S.4.;.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.Žurnál UP.č 10,9.12.2005,S. 7.

V letech 1945 – 1946 studovala zpěv soukromě v Praze, koncertní vystoupení od r. 1949. Působila v AUS VN do r. 1955. Poté v opeře Liberec do r. 1957. Též koncerty s Českou filharmonií.

Československý hudební slovník II.Praha 1965.S.499.; Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.231.;.