Osobnosti Moravy.eu

Kapelník divadelní společnosti Pavla Švandy. V r. 1874 působil v Olomouci. Poté působil v ND Praha od r. 1881.

Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 10–11, /foto/;.

Narozen v Seči na Plzeňsku. Violoncello studoval u Váši Černého na konzervatoři v Brně 1945–49 a JAMU do r. 1953, od r. 1957 asistent. V Olomouci 1964–67 solista Moravské filharmonie. Poté v Praze člen FOK.

Československý hudební slovník.Praha, SHV 1963, S.31.;Svaz čes. skladatelů.Praha, Supraphon 1975, S.46.;ČBS.Praha, Academia 1992.S.17.;.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti studoval univerzitu ve Vídni, kde promoval v r. 1900. Studia fyzikální absolvoval v Praze r. 1902. Po promoci působil ve všeobecné nemocnici v Brně. Ještě v době studií vykonával praxi v Mnichově a ve Frankfurtu. Od r. 1906 působil v Olomouci jako primář prosektor v zemské nemocnici. Odborně publikoval v časopisech Příroda, Časopis českých lékařů. Odborný spisovatel. Profesor soudního lékařství na univerzitě v Brně.

Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 18.

Narozen na Zábřežsku, kde jeho rodiče vlastnili malé hospodářství. Po vychození měšťanky si už další studia nemohl dovolit. Nemohl najít zaměstnání a tak posléze se přihlásil na výzvu, jít učit na Ukrajinu a odjel tam v říjnu 1927. Bylo mu přikázáno místo učitele na české škole ve Vyšehradu v makarovském okrese. Koncem roku 1928 se zde oženil. Dne 18.6.1930 byl v Kyjevě zatčen a obviněn za „protistátní činnost českých učitelů.“ Byl odsouzen k smrti a vězněn v Charkově, v Jaroslavi a 1933 byl odtransportován na Solovecké ostrovy. V červnu 1935 mu bylo oznámeno, že trest smrti mu byl změněn na pětiletý žalář a pět let vyhnanství. Hned byl deportován na Sibiř. Tam živořil do pozdního léta 1936, kdy zcela nečekaně dostal povolení k odjezdu do vlasti. Po návratu do ČSR v září 1936 hledal způsob jak upozornit na utrpení svých druhů.K učitelskému povolání se nevrátil, protože neměl k němu vzdělání. Střídavě žil v rodišti a v Praze. K práci s mládeží se vrátil až po válce, když se uchýlil jako vychovatel do učiliště v Litvínově. Za „pomlouvání Sovětského svazu“ se dostal lednu 1952 opět do vězení a byl odsouzen na 18 let vězení ( Pankrác, Litoměřice, Mírov). Na svobodu byl propuštěn v r. 1960, už těžce nemocný. Uchýlil se do Jablonce. V březnu 1967 dostal z Kyjeva vyrozumění, že rozsudek z června 1931 byl yrušen a že byl plně rehabilitován­.Zrušení stejně bezprávného rozsudku čs. soudu z r. 1952 se už nedožil. Zemřel v Teplicích, kde byl na léčení.

Filip,Z.: Případ učitele B. Severomoravský příspěvek k dějinám stalinských represí.In: Severní Morava,59, 1990.S.28–38. Filip,Z.: J.B. In: Učitelské portréty.Olomouc 1996. S.69–71. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003.S.17–19.

Znalec dějin moravské farmacie a lékárnictví, člen Muzejního spolku v Brně. Od r.1923 učil v Brně na VŠ zvěrolékařské, 1926 sbírka receptů veterinární mediciny. Od r. 1927 lektorem příprav léků na VSZ, 1939 –1945 v Olomouci. Autor odb. publikací.

Skutil, Jan: Památce PhMr.L.Bílka.Vlas­tivědný věstník moravský, 25, 1973, č.1., S.52.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.17.;.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě r. 1931 studoval několik let na bohoslovecké fakultě v Olomouci. VŠ nedokončil. Působil na poště, v muzejní knihovně, stal se členem numizmatické společnosti i redakční rady odborného periodika.

BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.31–32.

Výborný běžec, atlet – vytrvalec, začínal v SK Olomouc r. 1933, trenér O. Dostál. Poté Sokol Olomouc 1934 – 1942. Závodil za SK Olomouc a pak Sokol Olomouc. R. 1936 Mistr republiky na 5000 m a 10 km a dvojnásobným vítězem závodu v silničním běhu na 10 km Běchovice-Praha v letech 1936 a 1939. Reprezentoval v jednom utkání r. 1936 proti Rakousku v Praze na 5000 m a doběhl druhý. Účastnil se OH r. 1936 v Berlíně, kde 17. v běhu na 10 km.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.53.;. Atletické listy, 39, 2007, č.6. ; Atletické listy, 39, 2007,č.22.;

V roce 1888 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Důstojník z povolání. Za 1. světové války velitelem těžkého dělostřeleckého pluku. Od r. 1924 kustos oddělení starožitných zbraní, člen výboru VSMO v letech 1929–1939. Znalec starožitných zbraní. Věnoval se vlastivědě. K tomu jej přivedl profesor Jan Havelka.

Časopis VSMO, 1946. S.449.

V literární práci používal pseudonym Alfa. V roce 1922 vydal knihu zápisků pod názvem Doma. Povoláním učitel. Dlouholetý člen a tajemník PSMU . Otec Jiřího Brdečky (1917–1982).

SOKA Přerov. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1993.;

Pocházel z řemeslnické rodiny. vystudoval nižší gymnázium a tři ročníky učitelský ústav v Opavě. Středoškolské vzdělání si doplnil maturitou na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě. Pak se stal úředníkem finanční správy v Opavě. Za války působil v Přerově a v Brně. V roce 1945 se vrátil do Opavy.

Půl století s Thálií. In: Ve službách Thálie. Opava 1968. BSSSM, seš.4(16.).Ostrava 2003. S.24.

V roce 1927 absolvoval AVU Praha u prof. Štursy a Španiela. Nejznámější dílo: pomník prez. TGM v Holešově z r. 1928, výzdoba budovy Pozemkového ústavu v Olomouci -sochy Haná, Ječmen, Chmel. Delší čas žil v Podhradní Lhotě.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.S.114.;Dopis od J.Barboříka, Bystřice p.H.ze dne 20.11.1994.;.

V období 1966–1985 působila na Katedře tělovýchovně biologických oborů Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.;

'

Maturoval na gymnáziu v Litovli, poté se přihlásil u biskupa Gorazda jako kandidát kněžství, po školení v církevním ústředí byl vysvěcen pro pravoslavnou obec v Přerově. V r. 1938 odejel do Prahy na pokyn biskupa Gorazda. Zapojil se do protifašistického odboje. Za Heydrichiády byl popraven. Měl dvě dcery Olgu a Taťánu.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotopor­tét).;.

Založil závod se sídlem na Svatém Kopečku, kde se vyráběly upomínkové předměty pro většinu poutních míst v Čechách a na Moravě. Na rubové straně mnoha pohlednic a drobných barvotiskových obrázků, bylo přitištěno jeho jméno – jméno vydavatele. Oblíbené byly menší celoskleněné pouťové obrázky s okrajem zdobeným krajkou (dnes vzácný sběratelský artikl). J.N.Derka napsal také v roce 1886 dějiny svatokopeckého poutního místa a je též autorem Poutního zpěvníku pro Svatý Hostýn, Svatý Kopeček a Velehrad.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okresu Olomouc – venkov 1848 – 1960.Olomouc 1968.;. Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001, s. 57. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy , roč.25, červen 2015, s. 7–8.

Svatý Kopeček ( m.č. m. Olomouce)

V letech 1917 –1921 učil se hře na housle na hudeb. škole Žerotín v Olomouci, od r. 1922 na konzervatoři v Praze. Od r. 1938 v rozhlase Ostrava, do r. 1951 v Brně, poté šéf rozhl. orchestru v Plzni. Skládal písně, operety. Mj. složil směs písní Moravským krajem /1947/, Po hanácke /1950/. Úpravy lid. písní. Zal. umělec 1975. 1965–1979 pedagog na konzervatoři v Plzni.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.233–234.; MČE, II.Praha, Academia 1985, S.95.;ČTK-BIO 1983.;Čeští skladatelé současnosti.P., Panton 1985, S.52./foto/.;.

Narozen v Suchonicích (na Přerovsku). Vystudoval Gymnázium v Kroměříži (1906). Poté FF UK v Praze, obor čeština – němčina. Od r.1913 působil jako středoškolský profesor v Prostějově, v letech 1913–1923 učil Jiřího Wolkra. V letech 1917–19 byl na frontě v Itálii. V letech 1923–1941 učil v Brně. V literární tvorbě psal dramatická, prozaická a básnická díla, které nejprve publikoval časopisecky, později byly vydány knižně pod pseudonymem A. Kavoň. Od r. 1910 publikoval v Lumíru, ve Tvorbě, Literárních rozhledech a od r.1924 ve Varu. R. 1912 bylo vydáno jeho drama – Mamon. V r. 1925 uspořádal a vydal první výbor Čtení z J. Wolkra a Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia 1985, S. 574. Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979, S. 49. Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 23.; Týnecké listy, č.6/2007, S.6.;

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Vyučil se tiskařem. Po roce 1860 koupil od Alfreda Trasslera tiskárnu a nakladatelství v Opavě. Vedle drobných tisků vydával a tiskl poloúřadní Troppauer Zeitung.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.28–29.

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Studoval na univerzitě ve Vídni a pak působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Uherském Hradišti a v Uničově. Od r. 1875 pak dlouhodobě v Třebíči. Zabýval se mineralogií. Redaktorem Vlastivědy moravské.

Významná výročí Třebíčska. Web. stránka.

Narozen v obci Sasina u Boskovic (n.m.č. obce Svitávka). Abs.AVU v Praze r.1930 (V.Nechleba, J. Loukota), od r. 1948–1950 odb.as.PdF UP Olomouc, figurální kreslení a kreslení pro vědec.oboru.Výs­tavní činnost zahájil v r. 1939 ve SVU Aleš Brno.Kreslil pro brněnskou Rovnost.

Výtvarníci a teoretici VVUP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;. http://www.svitavka.com/…dvoracek.pdf

V Olomouci působil jako sólista operety v letech 1955–57, poté v Opavě. Nyní v Plzni.

ČSHS.2.díl.Praha 1965, S.1040.;.