Osobnosti Moravy.eu

Ve výtvarné práci je autodidakt. Zájmově se věnuje práci se dřevem, při které využívá přirozených tvarů a charakteristiky materiálu. Je autorem i leporel pro děti s motivy českých pohádek. Profesně se věnuje režii a scénáristice. V roce 1968 nastoupil do ostravského studia ČST, kde zastával funkce jako asistent produkce, vedoucí výroby a později také jako redaktor, scénárista a komentátor. Od roku 1992 spolupracuje s Ostravskou televizí externě. Jako režisér a scénárista natáčel dokumenty také pro QQ studio Ostrava, Banami TV nebo Kabel Plus. Pak se začal specializovat na oblast ekologie, cestopisů a vzdělávání. Byl oceněn na Academia filmu Olomouc, Ekotop filmu Ostrava aj. Získal i řadu ocenění za publicistiku. Z jeho významných dokumentaristických prací je nejznámější cyklus Ostrovy zapomenutého klidu. Samostatné výstavy v Ostravě – 1986, 1989, 2006, Litovelské Pomoraví.

Filipová, Milena – Turková, Alena: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.7.

pseudonym Josef Quis.

Fiala,J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, roč.15,č.1.9.9­.2005, S.11–12

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1594

Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997). Od r. 2008 žije v Čeladné. Petr Andrle (1942) po studiích pracoval jako novinář, po srpnu 1968 jako havíř. Při svém působení v oblasti Jeseníků založil občanské sdružení zájemců o historii a vlastivědu Vlastenecký poutník. V roce 1998 s tímto sdružením realizoval mezinárodním projekt „Cesta česko-německého porozumění“, který probíhá dosud; v jeho rámci byla na úpatí Červené hory v Guntramovicích v roce 2011 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého. Přispíval a přispívá do médií, například Neviditelný Pes/Lidové noviny a dalších, vydává internetový týdeník Čas. Je autorem odborných knih o historii a dějinách Moravy a Slezska. Nejdříve vycházely v jiných nakladatelstvích, například titul: Olomouc Domašov 1758 (Paseka 1998). Roku 1990 založil nakladatelství a vydavatelství Moravská expedice, kde vycházely zprvu tituly týkající se především Jesenicka: Památky, které pláčou. 2 (2003), Milotice nad Opavou. 1288/2005 (2005) a mnohé další. K dnešnímu dni takto vydal celkem přes 80 publikací týkajících se historie, vlastivědy, obnovy historických a přírodních památek. U většiny z nich je také autorem textu.

Po přesídlení do Čeladné (2008) vydal knihu „Lékař lidumil – o životě a díle MUDr. Karla Maye, rodáka z Turnova, studenta z Prahy, lékaře z Moravské Ostravy a Čertovy Lhotky, starosty Mariánských Hor, zakladatele lázní v Čeladné a lékaře v Praze“ (2009) jako vůbec první knihu o této významné osobnosti.

Od roku 2013 vydává výpravné publikace o Beskydech, úctyhodné tím, že každým rokem vždy jednu. První Cestami lesními od Lysé až po Radhošť (2013) ukazuje v mnoha souvislostech vznik a vývoj myslivosti a lesního hospodářství, ústup lesů před lidmi i vznik například kaple na Radhošti. Druhá Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech (2014) mapuje pomezí slovenského a českého území s málo známou, o to půvabnější oblastí Beskyd, a to s důrazem na historický vývoj a osidlování kraje. Třetí O lidech v Beskydech a přírodních památkách a pozoruhodných zajímavostech (2015) o osudech starousedlíků ve spojení s krajinou a jejími specifiky působí svou hloubkou a autentičností. Nebývalý zájem o všechny publikace přispívá k tomu, že nyní autor připravuje publikaci O lidech v Beskydech II, která vyjde v roce 2016. Mezitím ještě stačil pomáhat jihočeské vesnici Úsilné při získávání titulu „Vesnice roku 2014“, což se podařilo. Pro ochotnický soubor této obce napsal s Gerhardem Vocilkou divadelní hru Poslední nevěsta (2012) a vydal dvě historické publikace týkající se dějin obce. Úsilné či Voselno s Václavem Mrázkem (2012) a Dva kluci z Voselna o životě známého učitele a fotografa Josefa Bartušky a malíře Františka Hrubého (2013).

Petr Andrle je místopředsedou Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné (2010), navazujícího na osvícenou činnost původního spolku z roku 1903. Rozvíjí aktivity obcí Čeladná, Pstruží a Kunčice pod Ondřejníkem i aktivity zdejšího Klubu českých turistů. Již šestým rokem, každý poslední čtvrtek v měsíci připravuje a realizuje přednášky z historie Beskyd a Pobeskydí i o osobnostech, úzce s krajem souvisejících, např. o T. G. Masarykovi, J. Pekařovi a dalších, které provází bohatým materiálem a podnětnými diskusemi. Dnes mají značný ohlas mezi domácími lidmi i krajany v celém světě. Od roku 2010 organizuje májová setkání turistů a vrcholu Skalka (Ondřejník).

dokument. list/98
http://www.cenajosefavavrouska.cz/…petr-andrle/ Paměť národa.

Mgr. Petr Anderle

V roce 1965 absolvoval. Průmyslovou školu chemickou ve Zlíně, 1967–69 v Brně, technik. V letech 1969–1974 studoval FFUJEP Brno, obor divadelní věda, sociologie. Poté dramaturgem MěKS Brno, pozd. vedoucí malé poetické scény Múza. Od 1976 dramaturgem v Loutkovém divadle Radost, od r. 1983 dramaturg v Krátkém filmu Praha-Ostrava. Publikovat začal r. 1967 v Hostu do domu a v Mladé frontě. Spolupracuje s Čs. rozhlasem, a ČT.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.24–26.;.

Dirigent Vojenského estrádního souboru. Tiskem vydal na 120 estrádních a tanečních písní, hudbu ke 2 filmům, 23 skladeb, na deskách nahráno 15 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.67.;.

Od dvanácti let studoval gymnázium v Zábřehu, v 18 letech odveden na vojnu a vyslán na ital. frontu. Maturoval 1921 v Zábřehu, poté absolvoval učitelský abiturienský kurz v Olomouci zkouškou r. 1922. Prvé učitelské místo v Hrabenově. Zatčen gestapem r. 1944. Vězněn v Terezíně, vrátil se 2. 5. 1945 těžce nemocen. Od 1923 členem soc. dem. strany v Hrabenově. Pamětní deska na škole v Hrabenově, dílo akad. sochaře Jana Urbana.

V.J.: Vzpomínka na hrabenovského učitele Petra Bezděka.In: Kulturní život Šumperka.1966, č.4, S.9.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.23–25.(foto).;.

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou.

Vl.jm. Vladimír Vašek. Maturoval na. Slovanském gymnáziu v Brně r. 1885. Poté studoval klasic. filologii na UK v Praze do r. 1888, nedokončil a vrátil se do Brna, kde pracoval na poště. Publikoval pod pseud. Ratibor Suk. 1891 odešel do Frýdku, 1893 se vrátil do Brna. R. 1939 odešel do Kostelce na Hané, kde zůstal do konce života. Národní umělec.

Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.S.28–31.; =il=: Po stopách P.Bezruče.=zvsmo 1985, č.21–22, S.22.; Dvořák, J.: Petr Bezruč.Olomou­c,Kraj.lid.kni­hovna 1960.; Prostějovský týden, 10.4.1996,S.11..

Majitel soukromé projekční kanceláře B & B Studio, Fr. Stupky 1a, Olomouc, tel. 459 78. Člen rady Obce architektů, poslanec měst. zast. Olomouce. Od 1980 / 1990 hl. architekt ateliéru v podniku Drupos Olomouc. Význam. práce a realizace: Flora Olomouc, pavilon A, krematorium Šumperk, rekreač. středisko DS Vojtěchov, 48 byt. jednotek v Moravské Třebové, tělovýchovný pavilon SEŠ v Olomouci, věž. dům s vodojemem aj, . Byt. : Příčná 2, 772 00 Olomouc.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.29.;.

V r.1953 absolvoval konzervatoř v Praze, hra na klavír, 1958 dirigent AMU, 1959–1962 dirigent SLUK na Slovensku, od r. 1962 sbormistr operety Divadla J.K.Tyla v Plzni.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.54.;.

Vysokoškolská studia absolvoval v Olomouci na FF UP, obor teorie a dějin literatury a dramatických umění. Pracoval jako recenzent kulturních časopisů, učil na divadelní škole, překladatel a lektor v nakladatelství, spolupráce s rozhlasem Radio Proglas. Člen redakce brněnkého časopisu Host. Zabývá se literaturou a filmem. Autor studie o křesťanství a současné poezii " Noci bezmoci". Členem redakce české sekce Vatikánského rozhlasu RadioVaticana.cz V červnu 2009 byl zvolen předsedou Moravsko-slezské křesťanské akademie se sídlem ve Zlíně. Je redaktorem Dialogu Evropa XXI.

Fabián,J.-Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.56.;

Absolvent lesnické školy VŠZ v Brně, ing. 1955 a SVĚT v Bratislavě 1962, 1975, CSc. Autor odborných statí.

Kubásková, Věra: Kdy zemřeli..?1980–1985.Praha.NK 1992. S.41.;

viz medailon Cena města Olomouce 2004

Cena města Olomouce 2004, Olomouc. 2004., nestr., Osobní list 2005

V dětství se učil hře na housle v Dačicích. Velmi ovlivněn strýcem, bratrem maminky Otakarem Šinem (1881–1943), který jej učil kompozici. Gymnázium studoval v Telči, kde maturoval r.1941. Poté studoval Státní konzervatoř v Praze a JAMU v Brně. Pedagogickou dráhu začal v Poličce jako učitel hudební školy, pak byl ředitelem hš v Litomyšli, a Chocni. Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik, organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého působil do 1987. Docentem jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou) programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě. Na kontě skladatelské činnosti má 70 skladeb, některé z nich na CD a gramofonových deskách. Publikoval v Hudebních rozhledech.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963. S.221.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.P., Div.ústav 1982, S.81.; Gardavský, Č.: Skladatelé dneška.P., Panton 1961.; Hudební rozhledy 1973, č.9. S.420–423.; Čotek, Pavel: Dva domovy.In: Kulturní měsíčník 1984,č.10. S.2.; Kolář, B.: Jubilant Pavel Čotek. Olomouc.cz (20.11.2002). ;

Maturoval na. rg v rodišti r. 1920, poté rok na brněnské technice, pak v Praze na AVU u J. Obrovského, pro nedostatek prostř. odešel ze studií a stal se r. 1954 učitelem výtv. výchovy a češtiny = od r. . 1930 ve Zlíně. Od r. 1945 prac. na ministerstvu školství a osvěty v Praze. Autor a překl. dětských knih a pedag. lit. V Kroměříži je ulice P. Denka na sídlišti Oskol.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985.S.532–533.;Navrátilová, Svatoslava: Medailonek.Zlín, Okr.knihovna 1985, 20 s..

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Dirigent v olomouckém divadle v letech 1949 – 1952, v Ostravě 1955/56 .

Československý hudební slovník.I.Praha 1963.S.260.;.

Abs.1977 SPŠ keramickou v Bechyni, r.1983 VŠUP Praha, u prof.J.Maje­lovského.Reali­zace v architektuře-keramické reliéfy, volná plastika, pracuje s kovem, dřevem, kamenem.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;. http://www.socharstvi.info/…/pavel-drda/

Středoškolský profesor vyučoval na piaristických hlavních školách a gymnáziích v Benešově, Litomyšli, Slaném a Praze, kde 1835–1868 na Akademickém gymnáziu profesorem náboženství. Od 1848 byl členem Matice české při Národním muzeu v Praze, jež vydávala české knihy. Jako rektor vedl pražskou piaristickou kolej v Panské ulici 1859–1876. Poté pobýval jako důchodce na Moravě. Jeho badatelská práce byla publikována v tisku. Byl spolupracovníkem první české moderní encyklopedie Riegrova Slovníku naučného a publikoval v Časopisu katolického duchovenstva.

Svátek, Josef: Je spravedlivé vzpomenouti.Ka­tolické noviny, 25.7.1965, S.3.;.

Světově proslulý český skladatel. Jeho rozsáhlá tvorba zasahuje do všech žánrů.Dlouhodobě spolupracoval od oku 1955 s dětskými  sbory  v Olomouci prostřednictvím Parku kultury a oddechu a to např. Krumlovský zámek (1955), Jarní popěvky pro Svátky písní Olomouc (1960–1961), Koledníci z Těšínska (1963), Catonis moralia (1974–1975)- barokní suita pro dětský sbor.  Od r. 1989 čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu a v r. 1991 se stal nositelem titulu francouzského Ministerstva kultury " Rytíř umění a písemnictví." V roce 1999 dostal čestné občanství města Šumperka za významný podíl při utváření českého repertoáru šumperského dětského sboru a za dlouholetou spolupráci. V roce 2002 dostal státní vyznamenání Medaili za zásluhy. Od roku 2004 se v Opavě koná Mezinárodní varhanní soutěž s jeho jménem.

PNP-LA ; CD Šumperkem pod křídly. ;

Studia: Odborné učiliště Sigmy Lutín (1966–1969), Střední průmyslová škola strojní v Olomouci (1969–1972), Katedra výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci (1972–1976), D. Janoušek, J. Jemelková, Z. Přikryl, L. Rusek). Samostatně vystavuje od roku 1974, kolektivně od roku 1986. Zastoupení v soukromích sbírkách: CZ, SK, HR, F. Členství v uměleckých skupinách a spolcích: registrován při Českém fondu výtvarného umění (1985–1990), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990). • samostatné výstavy (výběr) 1982 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1984 Obrazy. Klub mladých, Vsetín 1988 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1990 Obrazy. Galerie Dílo, Olomouc 1991 Obrazy. Galerie Šternberk 1997 Obrazy. Obchodní banka, Olomouc 2012 Obrazy. Výběr z tvorby 1980–2011, Galerie G, Olomouc

• účast na výstavách (výběr) 1987 Přehlídka volné tvorby. Dům umění, Ostrava 1987 Současná tvorba. Dům umění, Opava 1989 Zóna klidu. Galerie Mladé Fronty, Praha 1993 Šternberský mezinárodní plenér. Galerie Grafický kabinet,Olomouc 1995 Salon II. Vlastivědné muzeum, UVU Olomouc 1998 Olomoucké ateliéry I – III. Galerie G, Olomouc (2001) 2003 Decenium. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2004 Civitas Dei. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2005 Ateliéry IV. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2006 Návštěva. Výstava pedagogů KVV PdF, Státní vědecká knihovna, Banská Bystrica, SK 2007 Q/arto. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2010 Fenomén svobody. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2011 Arte in Viaggio. Pitigliano, IT. Výstava UVU Olomouc 2011 Ars Olomouciana. GVU Hodonín. Výstava UVU Olomouc 2012 Tendence 2012. Galerie Veteran Arena. Výstava UVU Olomouc 2012 Olomuciana Nova/012. Zámek v Bzenci. 2012, 2013 Status 012. Galerie G, UVU Olomouc 2013 Slavnosti jeřabin. Výstava UVU Olomouc, Kaple sv. Barbory, Žďár nad Sázavou 2014 Salon 2014. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2018 Ateliery 2018. Galerie města Olomouce. Výstava UVU Olomouc 2019 Art Gallery Baviera. Malaga, Španělsko, výstava UVU Olomouc 2020 20 let UVUO 1990 – 2020, výstava UVU Olomouc

Základní literatura: Petr Exler. Obrazy. (Katalog výstavy.) Text Zdeněk Přikryl.(Olomouc 1988). Kresba a grafika žáků profesora Dušana Janouška. (Katalog výstavy). Text Ivona Procházková. (Brno, Mahenovo divadlo 1988).- Petr Exler. Obrazy. (Katalogový list). Text JiříHastík. (Olomouc, Galerie Dílo 1990). Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, D-G, díl II. Ostrava, Výtvarné centrum Chagal 1998, s..198. Petr Exler. Ve znamení raka. Výběr z tvorby 1980–2011. (Katalog výstavy).Texty kolektiv autorů. (Olomouc Galerie G 2011). British pedia: Encyklopedie osobností české a slovenské republiky VI, 2018.

Mgr. Petr Exler, Ph.D Bydlí t.č. v Náměšti na Hané

Bratr Karla Faltýnka. Zabývá se restaurátorstvím sakrálních interiérů. Pracuje pod vedením restaurátora F. Sysla. Zhotovil repliky renesančních lustrů pro obřadní síň v muzeu Mohelnice, restauroval cechovní postavníky ap.

Taťoun, P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.12.

Studoval v Opavě a ve Vídni. 1908 zakoupil vlastní statek ve Velkých Losinách. 1922–1929 působil jako starosta Velkých Losin.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.37;

Roz. Přidalová. Od útlého dětství bydlela s rodiči v Křenovicích u Kojetína. Do gymnázia chodila v Zábřeze u Šumperka. Po maturitě pracovala 3 roky na poště v Šumperku a v letech 1963–1965 studovala SKŠ Brno 2 leté nástavbové studium. Poté pracovala v městské knihovně Jeseník a pak v Šumperku. Zprvu v oddělení pro dospělé a po mateřské dovolené v oddělení pro děti. Do důchodu šla v 57 letech. Autorka článků se zaměřením na region Olomoucka. Cesta na Borový vodopád. Vlastivěd. časopis Velké Losiny, prosinec 2006.S.48. Asi od roku 2002 se věnuje kolážím. Výstava v Informačním centru Šumperk. " Krása každodennosti- Podzim." Od 1.-27.10. 2019 v minigalerii IC ŠU.

Osobní korespondence s / hš 2022,říjen.

V letech 1876–1880 studoval v Olomouci nižší gymnázium, poté v Brně učitelský ústav, hudební předměty u L. Janáčka. Člen lázeňské kapely, 15 let u vojenských kapel v Bratislavě, Praze, Košicích.

ČSHS.1.Praha 1963.S.372..

Rozená Nešverová. Dcera hudebního skladatele Josefa Nešvery. Absolvovala SGO v roce 1922. Zpracovatelka jeho pozůstalosti. Bydlela K. Světlé č.16 v Olomouci.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci. Olomouc 1989. Vzděláván budiž… Olomouc, SGO 2002.