Osobnosti Moravy.eu

V Olomouci byl na pozvání od 9.-14.2.1888 při konání hanáckého plesu u příležitosti otevření Národního domu v Olomouci.Bydlel u Dr.Juliuse Ambrose.Pro ples nakreslil pozvánku, taneční pořádek a kostýmní návrhy k půlnoční scéně na námět „nastolení krále Ječmínka.“

Míčko, Miroslav: Malíř svého lidu.P., Odeon 1968, S.230–231.;Přichystal, A.: Významné postavy v názvech ulic a náměstí města Olomouce.Olomouc 1979, S.11.;Významné postavy v názvech olomouc.ulic.=Stráž lidu, 1989, 22.7., S.4.;;Janoušek, V.: M.Aleš a Prostějovsko.=VVM, 10, 1955, č.2, příl., s.5–6., č.3, příl., S.7–12.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S. 5.;

V letech 1949–1953 studoval na přírodovědecké fakultě MU Brno, od 1953 vědecký pracovník Archeologického ústavu SAV v Nitře. Zabývá se studiem fauny z archeolog. nalezišť a historií chovu domácích zvířat. Autor asi 80 vědeckých prací. Z díla; Fruhgeschichtliche Pferdeskelettfunde aus dem Gebiet der Tschechoslowa­kei.1980.

Biografie: ČBS.Praha Academia 1992, S.14.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 52.;

V letech 1974 – 1978 studoval SUPŠ v Uh. Hradišti, poté do r. 1984 VŠUP Praha, detaš. ateliér ve Zlíně. Žije a pracuje střídavě ve Velké u Hranic (n.m.č. Hranice), v Brně a Šarovech. Samostatně vystavoval v Olomouci v G pod podloubím r.1988. a kolektivní výstavy Pohyb kolem středu Galerie Caesar r. 1999. V roce 1991 vystavoval Sochy na náměstí v Hranicích a r. 1998 na výstavě Sochaři UB na Zámeckém nádvoří v Hranicích. Účastnil se r. 1989 kolektivní výstavy ve Sdruženém klubu ROH Uničov a také v Prostějově. Absolvoval několik zahraničních stipendijních pobytů ( New York, Hannover aj). Ve své tvorbě dává přednost sklu, dřevu, železu a kameni. Je členem TT klubu a Spolku olomouckých výtvarníků. Pedagogicky působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně od r. 1998. Nyní Prof. akad. sochař.Vedoucí ateliéru sochařství II.

Boháčová, Y.: Jan Ambrůz – Objekty. Galerie pod podloubím. Katalog výstavy.Olomouc 1988. Boháčová, Y.: 10 sochařů B. Muzeum Hranice 1998. Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991.;. Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S.6.;

Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988).

.

.

.

Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto.

Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí)

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Absolvoval gymnázium v Litovli, poté studoval na Husově bohoslovecké fakultě v Praze (v období protektorátu za ztížených podmínek), 1942 totálně nasazen v Norsku, u polárního kruhu, kde stavěl zajatecké tábory. Vrátil se po dvou letech s omrzlinami prstů na nohou. Po návratu byl tajně vysvěcen za faráře a nastoupil své první místo v Berouně v Čechách, pak následoval Zlín. Po válce byl přeložen do Šumperka, kde bylo třeba obnovit církevní život. V roce 1946 se zde oženil. V roce 1949 byl povolán do Olomouce a tam svoji činnost faráře Církve československé ukončil. V roce 1951 byl odveden do prezenční služby v armádě a byl zařazen k jednotce PTP neboli k tzv. černým baronům. V roce 1952 se vrátil a byl mu odebrán státní souhlas k výkonu funkce faráře. Musel nastoupit jako dělník do Moravských železáren v Olomouci. Záhy se stal ředitelem Závodního klubu MŽ. Přičinil se i o vznik výtvarné skupiny Ohnisko. Na počátku roku 1968 byl zvolen předsedou podnikového výboru ROH. V tu dobu také zdárně dokončil novinářský postgraduál v Praze. V době normalizace bylo vedení odborů rozpuštěno a byl tak převeden na střežené oddělení VTEI. Krátce poté dostal v srpnu 1972 těžký infarkt myokardu a po roce nemocenské mu byl přiznán částečný invalidní důchod s možností pracovat 5 hodin denně. V této době se vrátil k vlastivědné práci. V roce 1981 když odešel do důchodu, odstěhoval se s manželkou do Uničova. Po roce 1989 se vrátil ke svému poslání a původnímu povolání. Dlouhá léta pobýval ve státních archivech v Olomouci, Litovli, Bruntále. Byl badatelem, který dokázal maximálně vytěžit prostudované materiály pro historickou práci. Hodiny, které strávil v knihovnách, hlavně v olomoucké vědecké knihovně, by vydaly samy o sobě několik let. Zabýval se i překlady. V devadesátých letech hojně publikoval. Psal pro církevní periodika Český zápas a Teologickou revui. Více jak 23 let psal do Severní Moravy, Vlastivědných listů, ročenky Okresního archívu v Olomouci. Zemřel 18. 4. 1996 v Litovli. V po¬zůstalosti je mnoho strojopisů uložených v SVKOL. Posmrtně vyšel jeho historický román v nakladatelství Memoria Jen pro havraní smích (1997). Kniha pojednává o osudech hradu Sovince a jeho majitelích.

Balatková, J. : Josefu Bezděčkovi k narozeninám. Střední Morava, 2, 1996, č. 2, S. 128–130. (Bibliografie prací, foto). Bezděčková, Věra: Josef Bezděčka, literát a publicista. In.: Z paměti literární Olomouce/2. Olomouc VSMO 2006.S.165–166. (foto). Ševčíková, Hana: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2021, č. 1.

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Narozen v Borové (u Náchoda). Zprvu hrál ochotnické divadlo v Náchodě, ale profesionálním hercem se stal až v r. 1945. V letech 1950–1961 působil v DOS Olomouc, 1961–66 v SD Ostrava, od r. 1967 člen ND Praha

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.86.;;Divadlo Oldřicha Stibora v desetiletí 1955–1965.Olomouc 1965 ;MČSE.1Praha 1986, S.759.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, 1988, S.60.;.

Bratr Jana Čepa. Absolvoval gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1927, poté stud. FFUK Praha, obor latina, francouzština/abs. 1933/, 1931–32 stud. v Římě jako stipendista romanistiku a archeologii. 1934–35 půs. jako středoškolský prof. v Šumperku, 1937–45 v Nymburce, bydlel v Poděbradech, 1945–70 v Praze. Překlady z francouštiny, španělštiny, italštiny. Pohřben v Cholině.

Lexikon české literatury.I.Praha Academia 1985,S.437.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Doktorát 1935 na MU Brno. Zahran. polit. korespondent Lidových novin v Paříži a Londýně. Za války spoluprac. s Msgr. Šrámkem. Po návratu do vlasti r. 1945 poslanec čs. str. lidové. Publikoval v čas. Obzory, kritizoval KSČ. Po únoru 1948-exil Anglie, USA. Působil jako rozhlas. komentátor v čs. odd. Hlasu Ameriky-každou neděli pod jm. Martin Čermák/podle ptáčka Čermáka/. Odtud přešel do New York College, kde půs. jako prof. polit. věd. Byl členem Rady svobod. Československa a Společnosti pro vědy a umění. Autor vědec. knih a vysokoškol. učebnic.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989,S.30–34.; Ducháček, Ivan: Analýza chyb.=ATD…1990, 1.3.,S.7.

PhDr. Martin Čermák

Studoval německou obecnou i reálku v rodišt a maturoval v r. 1909 a r. 1911 doplňovací maturitní zkoušku pro absolventy reálek, aby mohl studovat univerzitu. Univerzitu ve Vídni studoval v letech 1909–1914, obor čeština, němčina a hudební výchova. Před 1. svět. válkou učil na reálkách v Prostějově a v Novém Jičíně. V lednu 1914 získal vysvědčení o učitelsk způsobilosti. Za studií se seznámil s Elisabet Schuberovou, která byla dcerou vídeňského operního zpěváka. Oženil se s ní dne 7.11.1915 ve Vídni. Od státnice v r. 1915 odcházel na bojiště, zúčastnil se útoku na Lvov a zakusil italskou frontu. Po válce 1918–1923 opět působil jako středoškolský profesor. Od 1.9.1923 do r.1951 učil na České reálce a 1923–1924 a 5.5.1945–1951 na Slovanském gymnáziu v Olomouci češtinu, němčinu a zpěv. V roce 1941–1944 působil jako zemský školní inspektor v Brně. Bohatá publikační činnost. V letech 1946–1947 byl členem Volánkovy Jednoty divadelních ochotníků. Od r. 1948 publikoval v Našinci. Vedl kulturní rubriku tohoto deníku. Dramaturgem olomouckého divadla. V roce 1947–1949 učil na Dívčím reálném gymnáziu v Řepčíně. V letech 1949–1961 působil na UPOL jako lektor polské gramatiky, českého jazyka pro cizince a německého jazyka.V letech 1951–1970 byl PhDr. Jaroslav Čičatka pracovníkem hudebního oddělení Krajské lidové knihovny, později Okresní knihovny v Olomouci. Od r. 1953 byl vedoucím oddělení. Autorem cca 30 studií, několika bibliografií hudebních velikánů (G.Mahler, L.Janáček, R.Schumann, Dobrovský v Olomouci aj.) a historie divadla v Olomouci (pozůstalost v rukopise). V letech 1975–1979 pracoval v Divadle Oldřicha Stibora. Jeho první manželka Alžběta Čičatková (28.11.1893–5.12.1949) je pohřbena na ústředním hřbitově. Rok poté se oženil s Jarmilou Havránkovou, roz. Šichovou, rozvedenou učitelkou z Prostějova. Zemřel v 88 letech v olomoucké nemocnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.219.;Bu­rešová, A.: Na okraj výročí našeho rodáka.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.30–31;. Hynek, Z.: Olomoucké hřbitovy. Olomouc 1987.Rkp.; Zicháček, V.: Osobnosti SG. In: Hanácké noviny, 1992, 11.4.,S.4.; Staňková, Zdenka: PhDr. Jaroslav Čičatka a knihovna. Naše knihovna 1992,č.2. S. 10–11. Volfová, Radka: Inventář k osobnímu foncu J. Čičatky. Bakalářská diplomová práce UPOL 2015. Horák, Štěpán: Jaroslav Čičatka a jeho význam v rámci olomoucké hudební kultury. Bakalářská diplomová práce. UPOL 2017. Ševčíková, H.: Hledání Hané na Hané. In: Z pamětí literární Olomouce. VSMO Olomouc 2004. S.163–164. Ševčíková, H.:Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2021, Velký Týnec 2021.S.4–5.

'

PhDr. Jaroslav Čičatka v rodném listě: Jaroslav Adam Čičatka

V roce 1939 vězněn za vydávání nelegálního časopisu. 1940 absolvoval olomoucké reálné G. Působil jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích, 1943–1945 výtvarník Beskydského divadla v Novém Jičíně, 1945–1950 lektorem a tiskovým referentem Městských divadel pražských, 1952 abs. FFUK Praha, obor: estetika a divadelní věda. 1952–1956 pracoval v Bratislavě jako dramaturg a režisér Studia populárně vědeckých a naučných filmů. 1956–1990 dramaturg a režisér Krátkého filmu Praha. Od r. 1965 externě pedagogicky působí na FAMU. Po r. 1968 pracoval převážně v zahraničí. Světová výstava Montreal, námět a spolurežie Kinoautomatu, audovizuální projekty v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii ad. Muzikál The Scroll uved. na Světové výstavě v
australském Brisbane získal Oscara za nejlepší audiovizuální dílo.

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991.S.137.: Komárek, Martin: GEN.100 Čechů dneška.2. Praha 1994.S.188–196, 2 fotoportréty..

Na severní Moravu se přestěhovala až v důchodovém věku- Šumperk. Publikovala do periodik: Učitelské noviny, Květy, Rudé právo, Naše svoboda, Naše slovo, ostravský Zpravodaj krajské sekce pro dějiny učitelstva.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 31–32. /fotografie/.

Studoval na gymnáziu v Zábřehu a Litovli, kde r. 1941 maturoval. 1941–1944 působil jako učitel, 2 roky v koncentračním táboře. Po válce studoval FF UK Praha, 1948–1953 učil jako středoškolský profesor v Novém Jičíně a Šumperku. 1953–1968 v ČSAV.Emeritní profesor univerzity v kanadském Torontu. Čestný doktor Masarykovy univerzity v Brně.

Slovník českých spisovatelů.To­ronto, 1982.;Schneider, Jan: Lubomír Doležel. In: Machala: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu.Olomouc, FFUP 1990.S.117–118.;.Fabián, J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009., S. 81.; Machala, L.: Za profesorem Lubomírem Doleželem. Žurnál 2.2.2017.

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval české reálné gymnázium v Šumperku, kde maturoval v roce 1931. Poté byl na vojně, během níž absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Olomouci a v letech 1936–1937 vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 sloužil v Horním Benešově na Bruntálsku. Začátkem roku 1939 ilegálně překročil hranice a odešel do Polska a odtud přes Gdaňsk do Francie. Posléze do Velké Británie. V roce 1944 byl těžce raněn, ale po vyléčení se vrátil ke své jednotce. Po osvobození v roce 1945 byl jako osvědčený čs. důstojník vyslán na válečnou školu v Praze a po jejím absolvování se v hodnosti mjr stal přednostou operačního oddělení divize v Nitře. V dubnu 1948 byl ještě převelen do Dědic u Vyškova, ale to už se nad ním začaly stahovat politické mraky. Záhy byl degradován a musel si najít jiné místo. Pracoval pak v Olšanských papírnách. Až v roce 1968 byl rehabilitován a povýšen na plukovníka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.33; Filip, Zdeněk: Cesty hrdinů. II. In: Severní Morava, 69, 1995. S. 3–20.;

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

V letech 1939–1945 vedoucí výroby Slaviamotor Napajedla.V roce 1947 absolvoval strojírenské inženýrství VUT v Brně. V období 1948 – 1950 konstruktér VŠT Brno, 1950 – 1977 na VUT Brno. Absolvoval řadu studijních pobytů a stáží v zahraničí Evropa, Amerika, Asie, člen svět. federace vědec. pracovníků. Vyznamenán Řádem práce 1974, 1980 a 1985 stříbrná a zlatá Křižíkova medaile. Od r. 1989 člen koresp. ČSAV. Autor 67 publikací a projektů.

ČBS.Praha 1992.S.133.;Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.184 – 185.;.

Studia: Odborné učiliště Sigmy Lutín (1966–1969), Střední průmyslová škola strojní v Olomouci (1969–1972), Katedra výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci (1972–1976), D. Janoušek, J. Jemelková, Z. Přikryl, L. Rusek). Samostatně vystavuje od roku 1974, kolektivně od roku 1986. Zastoupení v soukromích sbírkách: CZ, SK, HR, F. Členství v uměleckých skupinách a spolcích: registrován při Českém fondu výtvarného umění (1985–1990), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990). • samostatné výstavy (výběr) 1982 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1984 Obrazy. Klub mladých, Vsetín 1988 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1990 Obrazy. Galerie Dílo, Olomouc 1991 Obrazy. Galerie Šternberk 1997 Obrazy. Obchodní banka, Olomouc 2012 Obrazy. Výběr z tvorby 1980–2011, Galerie G, Olomouc

• účast na výstavách (výběr) 1987 Přehlídka volné tvorby. Dům umění, Ostrava 1987 Současná tvorba. Dům umění, Opava 1989 Zóna klidu. Galerie Mladé Fronty, Praha 1993 Šternberský mezinárodní plenér. Galerie Grafický kabinet,Olomouc 1995 Salon II. Vlastivědné muzeum, UVU Olomouc 1998 Olomoucké ateliéry I – III. Galerie G, Olomouc (2001) 2003 Decenium. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2004 Civitas Dei. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2005 Ateliéry IV. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2006 Návštěva. Výstava pedagogů KVV PdF, Státní vědecká knihovna, Banská Bystrica, SK 2007 Q/arto. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2010 Fenomén svobody. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2011 Arte in Viaggio. Pitigliano, IT. Výstava UVU Olomouc 2011 Ars Olomouciana. GVU Hodonín. Výstava UVU Olomouc 2012 Tendence 2012. Galerie Veteran Arena. Výstava UVU Olomouc 2012 Olomuciana Nova/012. Zámek v Bzenci. 2012, 2013 Status 012. Galerie G, UVU Olomouc 2013 Slavnosti jeřabin. Výstava UVU Olomouc, Kaple sv. Barbory, Žďár nad Sázavou 2014 Salon 2014. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2018 Ateliery 2018. Galerie města Olomouce. Výstava UVU Olomouc 2019 Art Gallery Baviera. Malaga, Španělsko, výstava UVU Olomouc 2020 20 let UVUO 1990 – 2020, výstava UVU Olomouc

Základní literatura: Petr Exler. Obrazy. (Katalog výstavy.) Text Zdeněk Přikryl.(Olomouc 1988). Kresba a grafika žáků profesora Dušana Janouška. (Katalog výstavy). Text Ivona Procházková. (Brno, Mahenovo divadlo 1988).- Petr Exler. Obrazy. (Katalogový list). Text JiříHastík. (Olomouc, Galerie Dílo 1990). Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, D-G, díl II. Ostrava, Výtvarné centrum Chagal 1998, s..198. Petr Exler. Ve znamení raka. Výběr z tvorby 1980–2011. (Katalog výstavy).Texty kolektiv autorů. (Olomouc Galerie G 2011). British pedia: Encyklopedie osobností české a slovenské republiky VI, 2018.

Mgr. Petr Exler, Ph.D Bydlí t.č. v Náměšti na Hané

Své dětství prožil v Náměšti na Hané,kde absolvoval místní ZDŠ. Potom vystudoval SVVŠ v Olomouci- Hejčíně a také nádstavbové studium obor rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole v Olomouci. Je milovníkem přírody,rád navštěvuje přírodní rezervaci Terezskè údolí! Do přírody v okolí Náměště na Hané chodil sbírat houby již ve svém ranném dětství se svoji sestrou Irenou,provdanou Zedníčkovou architektkou – malířkou v New Yorku.Tuto přírodu také navštěvoval se svými kamarády! Potom často navštěvoval Terezské údolí a okolí se svoji fenkou boxerkou jménem Lotty.Fotografovat přírodu a krajinu Terezského údolí a okolí začal v 80 . letech minulého století. Jeho fotografická tvorba je dokumentárně – ilustrační! Z této tvorby pak vznikla publikace o Přírodním parku Terezské údolí. Rovněž pak uspořádal výstavu fotografií Terezského údolí v Prostějovském muzeu v r.2007. V sou­časné době vybudoval Fotogalerii Terezské údolí 1.2.a3.díl.Tuto fotogalerii i nadále rozšiřuje. Fotogalerii možno shlédnout na stránkách Náměště na Hané. Jiřího Fialu,ale také zajímá historie Náměště na Hané a Terezského údolí.Poznatky z historie této oblasti mu byly pomůckou pro napsání knížky pod názvem:,,Pověsti a pohádky Terezského údolí,,(2013) a knížky ,,Pověsti a pohádky z náměšťských lesů.(2014). Jeho koníčkem je také hra šachů! Získal titul Kandidáta mistra sportu a nejvyššího Ela dosáhl 2215. V Náměšti na Hané uspořádal 23.ročníků šachového bleskového turnaje- memoriálu Ladislava Zbořila. Pořádání těchto turnajů přerušil až Covid! Po ústupu Covidu z ČR hodlá dál pokračovat v pořádání těchto turnajů. Je také členem ochránců přírody IRIS odd. Bělozářka v Prostějově. V Náměšti na Hanè žil do svých 40.let,pak se přestěhoval do Prostějova ,kde bydlí doposud.

Životopisné údaje Jiřího Fialy. Meil ze dne 12.2. 2022 12:07

Žil v domě č.4 Na Zábraní v Nákle.Od mládí měl velký zájem o historii a přírodní vědy.Měl sbírku motýlů a sbírku starožitností Jeho sbírka nálezů poutala pozornost známých archeologů z okolí, r.1905 navštívil jej i T.G.Masaryk. O Fišarových sbírkách slyšel a chtěl je koupit rakouský arcivévoda Evžen, velmistr německých rytířů, ale nakonec ji koupil dr.Smyčka pro litovelské muzeum.Bylo v ní 1059 předmětů z doby mladší kamenné, bronzové, lužické, gallské a římské.Numismatická sbírka čítala 332 mincí. Pražské výstavy r.1895 se zúčastnil jako spoluučinkující ve Vídrmanových Přástkách. Byl členem všech vzdělávacích spolků v Nákle. Odebíral téměř všechny archeologické časopisy, do nichž také psal o svých zkušenostech. Nejvíce publikoval do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního a do Pravěku.Pohřben v Nákle.

Vrbka, Josef : Rolník – archeolog Karel Fišara. Mojmírova říše, 2, 1939, č.8, S.97 – 100.;. Vrbka, Josef : Dějiny obce Nákla. Vl. n. 1940.