Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Kaliště | |||||
Místo úmrtí: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Hamburk (Německo), Lipsko (Německo), New York (USA), Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | divadelní kapelník, skladatel | |||||
Anotace: |
Odborně vzdělán na konzevatoři a universitě ve Vídni, nastoupil ve 20 letech dráhu divadel.kapelníka.11.1.1883 přichází do Olomouce (ve 23 letech), povolán telegraficky ředitelem Raulem z Vídně.Působí jako divadelní kapelník až do 18.5.1883, kdy se vrací do Vídně.Byl ubytován v domě U zlaté štiky, v Michalské ul.1, nyní Ztracená 4.Působil také v Praze, Lipsku, Hamburku, a u dvorní opery ve Vídni.Své vynikající dirigent.umění uplatnil v koncertní síni a v posledních 3 letech působením v New Yorku.Je autorem 9 symfonií.23.12.1934 mu byla odhalena pamětní deska na domě ve Ztracené 4.Za okupace deska zmizela.(Gustav M. byl mj.vegetarián). |
|||||
Zdroj: |
Malá československá encyklopedie IV.Praha 1986.: Kučerová, Dagmar: Gustav Mahler a Olomouc.ČVSMO, 1970, S.101–106.;. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kamenice nad Lipou | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | knihovnice | |||||
Anotace: |
Od roku 1938 žila s rodiči v Olomouci. Studovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, ale maturovala v Praze, kam se s rodiči přestěhovala v roce 1947. V roce 1952 se vrátila do Olomouce. manželka Ing. Milana Vojnara (1926–1991). Od roku 1966 pracovala na Studijním oddělení Přírodovědecké fakulty UP a od r. 1978 v Okresní knihovně Olomouc, zprvu na pobočce v Neředíně a později ve studovně a čítárně až do r. 1991. |
|||||
Zdroj: |
Osobní sdělení – 2000. |
|||||
Poznámka: |
Roz. Hubrtová Jaroslava Fotografie pořízena dne 4.11.2012 při setkání na Tř. Spojenců v Olomouci. (hš) |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kanice | |||||
Místo úmrtí: | Zlaté Hory | |||||
Místa pobytu: | Brno, Lipsko (Německo), Ostrava, Stuttgart (Německo) | |||||
Obory působení: | chemik, odborný spisovatel, pedagog středoškolský, pivovarnictví, ředitel školy | |||||
Anotace: |
Studoval chemii a chemickou technologii na VŠ v Brně a krátkou dobu působil jako suplující profesor na německé státní reálce v Brně (1875–1879), poté suplentem na zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Tam se stal roku 1902 ředitelem dívčího lycea. Protože se zabýval teoreticky technologií pivovarnictví a cukrovarnictví vyslala jej OŽK v Brně na světovou výstavu v Paříži jako experta. Byl autorem několika odborných publikací z oboru chemie. Popsal technologii výroby piva. V Ostravě se zabýval též turistikou v Beskydech a napsal prvního turistického průvodce Ostravou a Ostravskem (1890). |
|||||
Zdroj: |
Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S.119–120. |
|
||||||
Místo narození: | Kaňovice | |||||
Místa pobytu: | Fryšták, Olomouc, Ostrava | |||||
Obory působení: | nakladatelský redaktor, politický vězeň, překladatel, žurnalista | |||||
Anotace: |
Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002. |
|||||
Zdroj: |
(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Karlovy Vary | |||||
Místo úmrtí: | Hněvotín | |||||
Místa pobytu: | Bratislava (SR), Brno, Krkonoše, Mohelnice, Olomouc, Praha, Rýmařov, Šternberk | |||||
Obory působení: | rehabilitační pracovník, řezbář, sochař, zahradník | |||||
Anotace: |
Vyučil se zahradníkem a vystudoval Zahradnickou školu v Praze. Pracoval na Floře Olomouc, kde se staral o tropické skleníky.Později dálkově vystudoval zdravotní školu v Bratislavě, obor rehabilitace. Působil na Psychiatrické léčebně ve Šternberku a v Protidrogovém centru v Olomouci. V mládí se zabýval tvorbou soch ze dřeva a vystavovat začal ve 28 letech. Věnoval se artterapii. Žil a pracoval v Hněvotíně, kam se přestěhoval, coby ženatý a se svou paní Libuškou se věnoval rehabilitaci, léčbě drogově závislým a též slepým nemocným, díky nimž vytvářel hmatky. Taky vedl kurzy jógy. Zkušenosti získal při svých cestách po Indii. Rehabilitaci prováděl v nemocnici Olomouc a ve Šternberku. Od roku 1975 se pravidelně účastnil sochařských symposií (Vrchlabí, Olomouc, Prostějov, Brno). Vystavoval v galerii Pod podloubím (1984) kdy vyšel tiskem PKO katalog s fotografiemi artefaktů Mileny Valuškové a typografem Oldřicha Šembery. Vystavoval samostatně i kolektivně (Švýcarsko, Rakousko, Bratislava, Praha, Olomouc). V roce 2008 vytvořil 6 m vysoký strom pro KRNAP, plastiku pro 45. výročí NP. V roce 2008 se účastnil též Brněnského plenéru, sochařského sympózia na Brněnské přehradě kde vystaven červený anděl. Je zastoupen v soukromých sbírkách po celé Evropě a USA. V r. 2019 vystavoval v Rýmařově spolu s Inge Koskovou. Dne 30.5.2023 se Galerii a Ateliéru Kateřiny Dostálové na Žerotínském náměstí 7 v Olomouci konala v 16:00 vernisáž výstavy, kde úvodem promluvil prof. Jindra Štreit, Jeníkův největší přítel. |
|||||
Zdroj: |
Štreit Jindra: Úvodní slovo při vernisáži výstavy dne 30.5.2023. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Karolín | |||||
Místa pobytu: | Brno, Javorník, Vrchoslavice (okr. Přerov) | |||||
Obory působení: | básnířka, spisovatelka, učitelka | |||||
Anotace: |
Rodné jméno Mačková Libuše. Celý profesní život pracovala jako
učitelka mateřské školy a cvičitelka dětské jógy. První verše psala
pro členy rodiny, spolužáky, spolupracovníky. Pak léta uplatňovala svoje
vidění světa v rozvíjení slovní zásoby a správné výslovnosti dětí.
K tomu se později přidalo i správné držení těla a správné dýchání.
Píše poezii a krátké prozaické útvary. V letech 2012 až 2016 se
zúčastnila regionálních kol slam-poetry v Brně. Obesílá literární
soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkání.
Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska
východočeské obce spisovatelů.Publikuje a přispívá do almanachů a
sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí
Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou
v Němčicích nad Hanou. Samostatně vydala knihy: Kormidelník života
/2002/, Dětskýma očima/2003, 2004, Pegas Mělník/, Přivezli jsme
jezevčíka/2006, leporelo/, Rodném kraji /2008/, Dětskýma očima –
Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas
trampa /2017/, |
|||||
Zdroj: |
Osobní sdělení dne 19.5.2017. Matysíková, Libuše: Čas trampa. Trapsavec 2017 (zadní strana) V krajině Pegasa. Mělník 2018. S.112–116. https://otavinka.blogspot.com/…ubiluje.html meil dne 30.9.2023, aktualizace biografie |
|||||
Poznámka: |
Fotky z roku 2015 a 2017 přišly od Libu Matysíkové mejlem dne 26.6.2018. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Karviná | |||||
Místo úmrtí: | Šumperk | |||||
Místa pobytu: | Šumperk | |||||
Obory působení: | kronikář města, pedagog | |||||
Anotace: |
Narozen ve Starém Městě u Fryštátu (n.m.č. Karviné). Vyučoval na menšinových školách na Těšínsku. 1945 se přestěhoval do Šumperka a byl odborným učitelem na středních školách. 1954–1984 byl městkým kronikářem. 1965 obdržel Cenu města Šumperka. |
|||||
Zdroj: |
Biogracký slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.71; |
|||||
Poznámka: |
Staré Město (na Karvinsku). |
|
||||||
Místo narození: | Karviná | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Prostějov | |||||
Obory působení: | lékař, pedagog vysokoškolský, rektor univerzity | |||||
Anotace: |
Vystudoval LFUP v Olomouci r. 1952, pracoval ve zdravot. zař. v Prostějově a Olomouci, 2 roky jako expert v Tunisu. V r. 1971 jmenován přednostou oční kliniky FN v Olomouci. Rektor UP /1980/. |
|||||
Zdroj: |
Nová svoboda 1986, 21.3., S.1.; Nekrolog Stráž lidu 1986, 29.7., S.l.;. V sýpkách ducha. Olomouc 1992.S. 162. |
|||||
Poznámka: |
Prof. MUDr. Václav Švec, CSc. |
|
||||||
Místo narození: | Kdousov | |||||
Místo úmrtí: | Osvětim (Polsko) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Břeclav, Olomouc, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | biolog, fyzik, středoškolský profesor, turistika | |||||
Anotace: |
Učil přírodní vědy a fyziku na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a Břeclavi. V Brně učil biologii a pedagogiku (mj. i herce Karla Högra). Byl členem Slováckého krůžku v Břeclavi, Klubu českých turistů a Královské české společnosti nauk. V roce 1935 byl PhDr. Jan Švábeník přeložen do Olomouce, kde působil jako ředitel učitelského ústavu. V září 1941 byl zatčen gestapem. Po převezení do Brna vězněn v Kounicových kolejích, odkud byl v březnu 1942 transportován do Osvětimi, kde 16.3. 1942 zemřel. Dne 15. 12. 1945 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. V Brně je pamětní deska na Moravském náměstí 6. |
|||||
Zdroj: |
Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 147.S.65.; Webové stránky – Encyklopedie města Brna. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Milotice nad Bečvou | |||||
Místa pobytu: | Kelč, Kroměříž, Milotice nad Bečvou, Olomouc, Příbor | |||||
Obory působení: | novinář, učitel, zemědělský odborník | |||||
Anotace: |
Navštěvoval školu při piaristické koleji v Kroměříži, přestoupil na reálku, pak na učitelský ústav v Olomouci a odtud na učitelský ústav v Příboře. Učitel v Kelči, 1891–1904 správce školy v Miloticích. Zakladatel časopisu Valašské Hlasy 1886; V roce 1904 odešel ze školství a věnoval se novinářství. Vydával časopisy: Milotický hospodář, Chov drobného zvířectva (1903) a Praktický rádce pro zahradnictví 1920; Vydávané časopisy a publikace tiskl ve vlastní tiskárně od r. 1925.. Z díla: Výnosné pěstování zeleniny v zahradě i na poli. 1926, (4. vyd. 1946. ). V roce 1937 byl jmenován místopředsedou a čestným členem Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů ČSR a čestným členem Československé akademie zemědělské. |
|||||
Zdroj: |
ČBS. Praha Academia 1992, s. 103., ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999; Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.70.; |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místa pobytu: | Brno, Bystřice pod Hostýnem, Lipník nad Bečvou, Olomouc | |||||
Obory působení: | kněz, literát | |||||
Anotace: |
Absolvoval piaristické gymnázium v Lipníku, filozofii v Olomouci, teologii v Brně.Kaplan v Bystřici pod Hostýnem, od 1795 trvale v Brně.Od 1.7.1819 farářem v Obřanech.Literaturou se začal zabývat za studií v Olomouci. Pseud.T.F. Psal duchovní písně, sbíral lidové písně. Autor Katolického kancionálu. Vydal Gallašovu Múzu moravskou. |
|||||
Zdroj: |
Český bohovědný slovník.IV.Praha, 1930, S.331.;Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.759–761.;. ' |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Nové Město na Moravě | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hutisko - Solanec, Přerov | |||||
Obory působení: | překladatelka, spisovatelka, učitelka | |||||
Anotace: |
Sestra Jaroslava a Petra Křičky.V letech 1909–1918 působila jako učitelka v Přerově a v Brně. Od r. 1939 žila v Hutisku, o. Vsetín (n.Hutisko-Solanec) a v létě zajížděla na Maršovskou rychtu-kde vznikly její „Besedy s dědouškem Ondráškem“. Básně a povídky publikovala časopisecky. Psala do Lidových novin. Na Valašsku se věnpvala vlastivědné práci. Napsala veršované knihy pro děti " O Megeře" a „Na Poskle“. Zapisovala valašské písničky.Překládala P. Verlaine, H. Hesse, V. Hugo. Pohřbena v Novém Městě na Moravě. |
|||||
Zdroj: |
Slovník spisovatelů z okresu Žďár nad Sázavou.Velké Meziříčí 1992.S.220.;.Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.52.; |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | redaktor, vydavatel | |||||
Anotace: |
V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Redaktor a později majitel Našince 1882–1905, žurnalista, znalec polit. dějin Moravy. Člen Vlastivědné muzejní společnosti, Matice, České Besedy. V Olomouci – Lazce je po něm pojmenována ulice od r. 1932.Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci dne 2.7.1926. ' |
|||||
Zdroj: |
Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. Průvodce po ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.120.;. Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc Memoria 2001.; Databáze OLUH. |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Brno, Hranice, Olomouc | |||||
Obory působení: | internista, lékař, vysokoškolský profesor | |||||
Anotace: |
V roce 1938 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v brně. Prvním jeho působištěm byla nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii a výživu. Od r. 1954 přednostou II. interní kliniky FN v Olomouci, od 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků. V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu. |
|||||
Zdroj: |
Prof. Kojecký jubiluje. Moravský den 24.10.1998.S.6.; Šimek, I.: Prof.MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č.12.S.736.; Hejtmánek, M.: Prof.MUDr. Zdeněk Kopecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8, č.11.; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č.3 (2008). S. 308–309.; |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Kroměříž, Olomouc, Příbor, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | hudební pedagog, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Absolvoval učitelský ústav v Kroměříži r. 1920, působil na uč. ústavech v Příboře, Val. Meziříčí, od r. 1931 v Olomouci. V letech 1947–1949 doplnil studium na Pedagogické fakultě UP, poté pedagog na UP. Hudebně pedag. psychologie. Autor učebnic a hudeb. textů. |
|||||
Zdroj: |
Československý hudební slovník.Sv.l., P., SHV 1963, S.738; Hudební rozhledy, 1965, 291.. |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Frenštát pod Radhoštěm, Olomouc, Opava, Praha | |||||
Obory působení: | dialektolog, komeniolog, pedagog středoškolský | |||||
Anotace: |
AbsOlvoval SG v r. 1928. Poté studoval němčinu a češtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Od r. 1933 působil jako profesor na Obchodní akademii v Olomouci, poté ve Frenštátě a nakonec v Opavě. V letech 1948–1953 vědeckým pracovníkem a zástupcem Slezského studijního ústavu, poté 2 roky působil jako vědecký tajemník v brněnské pobočce ústavu pro jazyk český a v letech 1956–1963 v jeho pražském centru. Redigoval sborník jazykovědných studií věnovaných významnému českému dialektologovi Adolfu Kellnerovi (1904–1953), jehož vědecké dílo sám zhodnotil v úvodní studii. Referáty a recenzemi přispíval do časopisů Naše řeč. Slovanský přehled, Listy filologické, Acta Comeniana. Dlouhodobě se věnoval dialektologickému výzkumu rodného kraje, který posléze zúročil v knize " Nářečí na Kelčsku" (1984). V roce 1965 přešel do Kabinetu pro vydávání díla J.A. Komenského Československé akademie věd. 1969–1979 se podílel na vydání textů v sedmi svazcích díla. Své práce věnoval především slezské jazykovědě. |
|||||
Zdroj: |
Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.229.;V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.152.;.Prázdninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, červenec, srpen 2009, S. 13, 16,17. ; Steiner, M. : Stanislav Králík (1909–1987), Acta Comeniana 8 (XXXII) 1989, S. 206 an. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Jena (Německo), Mladá Boleslav, Olomouc, Praha, Skalička, Telč, Valašské Meziříčí | |||||
Obory působení: | jazykovědec, pedagog, překladatel, publicista | |||||
Anotace: |
Po maturitě na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a v Jeně filologii. Po promoci s aprobací středoškolského učitele češtiny, němčiny, latiny a těsnopisu učil na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Telči. V letech 1911 – 1922 učil na České reálce v Olomouci. V této době také začal pravidelně publikovat v různých časopisech. Psal fejetony, drobné črty, překládal z němčiny, dokumentoval kulturní život v působišti. Publikoval též pod pseudonymy: Regulus, Adolf Skřehota a šiframi KKK, K.K.,–k a to zejména v časopisech Pozor, Lidové noviny, Stráž Moravy, Slezský sborník, Péče o studentstvo a průběžně do Prombergrových kalendářů. Po roce 1918 se hodně věnoval osvětové činnosti v Národní jednotě, byl výborným řečníkem. Patřil mezi významné členy Městského osvětového sboru, Městské knihovní rady a v roce 1928 se stal jejím předsedou. V roce 1920 přijal provizorní místo profesora češtiny a němčiny na Dívčím reálném gymnáziu, kde byl v roce 1923 jmenován ředitelem. Vedl pak školu na vysoké odborné úrovni až do září 1939, kdy byl předčasně penzionován. Odstěhoval se pak z Olomouce do Skaličky u Hranic, rodiště své ženy. Zde v ústraní se věnoval náročné vědecké práci. Zkoumal odlišnosti kelečského nářečí, jímž se mluvilo jen v devíti obcích kolem rodiště. Spolupracoval se Slezským ústavem ČSAV v Opavě. Vracel se rád do Olomouce, kde také zemřel. |
|||||
Zdroj: |
Králík, S. : Za Kl. králíkem. Slezský sborník, 52, 1954. S. 557. ;
Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976. S.
76–77. ;. |
|
||||||
Místo narození: | Kelč | |||||
Místo úmrtí: | Maria Plan (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Konice, Olomouc | |||||
Obory působení: | kněz, varhaník | |||||
Anotace: |
Po studiích bohoslovecké fakulty v Olomouci, ordinován 2.4.1933. Poté kaplanoval na Olomoucku, později farářem v Konici kde do roku 1945. V r. 1948 odešel do exilu. Působil v Rakousku jako varhaník. |
|||||
Zdroj: |
Katalog kněžstva Arcidiecéze olomoucké. Olomouc 1949. S. 228.; Pejskar, Jožka: Poslední pocta.vl.n.1989, sv.2.,S.20.;Hanácké noviny, 13.4.1996, S.10., . |
|
||||||
Místo narození: | Kelčany | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | divadelní kritička, vysokoškolská učitelka | |||||
Anotace: |
Působí na katedře českého jazyka a literatury FFUP od r.1968, dlouhá léta systematicky sleduje a hodnotí tvorbu olomoucké činohry.Od dubna 1990 doc.na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP, vedoucí literárněvědní sekce.Mj.autorka knihy O současném činoherním divadle.Ostrava 1990. |
|||||
Zdroj: |
Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.345.;. |
|||||
Poznámka: |
Doc. PhDr. Alena Štěrbová, CSc. |
|
||||||
Místo narození: | Kiralyhýda (Maďarsko) | |||||
Místo úmrtí: | Česká Třebová | |||||
Místa pobytu: | Česká Třebová, Kladno, Olomouc, Opava, Plzeň | |||||
Obory působení: | herečka | |||||
Anotace: |
Narozena v rodině vojenského kapelníka Černohorského v Uhrách. Hereckou dráhu zahájila v r. 1934 v Olomouci. Manželka Františka Preislera (1915–1983). Spolu s ním se stěhovala po jeho štacích. Působila 1938–9 v Kladně, pak v Plzni a v letech 1946–1956 působila v Opavě. Pak se zase vrátila do Olomouce. Kromě divadelních prken poznala i práci v rozhlase a ve filmu. V roce 1971 hrála v Dietlově seriálu ČsT Ostrava Dispečer. Žila v Domově důchodců v České Třebové – Bezděkov. |
|||||
Zdroj: |
Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 206.; Šebela,Martin: Dispečer opět na televizní obrazovce ( a s ním i Marie Preislerová). Zpravodaj Česká Třebová, 2005/10. ; Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2022. KMOL 2021. S.45. |
|
||||||
Místo narození: | Kladky | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Charváty, Moravská Třebová, Olomouc, Prostějov, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | kněz, středoškolský pedagog, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem. |
|||||
Zdroj: |
MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;. |
|
||||||
Místo narození: | Kladno | |||||
Místa pobytu: | Bruntál, Čeladná, Havířov, Moravský Beroun, Olomouc | |||||
Obory působení: | historik, nakladatel, redaktor | |||||
Anotace: |
Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997). Od r. 2008 žije v Čeladné. Petr Andrle (1942) po studiích pracoval jako novinář, po srpnu 1968 jako havíř. Při svém působení v oblasti Jeseníků založil občanské sdružení zájemců o historii a vlastivědu Vlastenecký poutník. V roce 1998 s tímto sdružením realizoval mezinárodním projekt „Cesta česko-německého porozumění“, který probíhá dosud; v jeho rámci byla na úpatí Červené hory v Guntramovicích v roce 2011 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého. Přispíval a přispívá do médií, například Neviditelný Pes/Lidové noviny a dalších, vydává internetový týdeník Čas. Je autorem odborných knih o historii a dějinách Moravy a Slezska. Nejdříve vycházely v jiných nakladatelstvích, například titul: Olomouc Domašov 1758 (Paseka 1998). Roku 1990 založil nakladatelství a vydavatelství Moravská expedice, kde vycházely zprvu tituly týkající se především Jesenicka: Památky, které pláčou. 2 (2003), Milotice nad Opavou. 1288/2005 (2005) a mnohé další. K dnešnímu dni takto vydal celkem přes 80 publikací týkajících se historie, vlastivědy, obnovy historických a přírodních památek. U většiny z nich je také autorem textu. Po přesídlení do Čeladné (2008) vydal knihu „Lékař lidumil – o životě a díle MUDr. Karla Maye, rodáka z Turnova, studenta z Prahy, lékaře z Moravské Ostravy a Čertovy Lhotky, starosty Mariánských Hor, zakladatele lázní v Čeladné a lékaře v Praze“ (2009) jako vůbec první knihu o této významné osobnosti. Od roku 2013 vydává výpravné publikace o Beskydech, úctyhodné tím, že každým rokem vždy jednu. První Cestami lesními od Lysé až po Radhošť (2013) ukazuje v mnoha souvislostech vznik a vývoj myslivosti a lesního hospodářství, ústup lesů před lidmi i vznik například kaple na Radhošti. Druhá Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech (2014) mapuje pomezí slovenského a českého území s málo známou, o to půvabnější oblastí Beskyd, a to s důrazem na historický vývoj a osidlování kraje. Třetí O lidech v Beskydech a přírodních památkách a pozoruhodných zajímavostech (2015) o osudech starousedlíků ve spojení s krajinou a jejími specifiky působí svou hloubkou a autentičností. Nebývalý zájem o všechny publikace přispívá k tomu, že nyní autor připravuje publikaci O lidech v Beskydech II, která vyjde v roce 2016. Mezitím ještě stačil pomáhat jihočeské vesnici Úsilné při získávání titulu „Vesnice roku 2014“, což se podařilo. Pro ochotnický soubor této obce napsal s Gerhardem Vocilkou divadelní hru Poslední nevěsta (2012) a vydal dvě historické publikace týkající se dějin obce. Úsilné či Voselno s Václavem Mrázkem (2012) a Dva kluci z Voselna o životě známého učitele a fotografa Josefa Bartušky a malíře Františka Hrubého (2013). Petr Andrle je místopředsedou Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné (2010), navazujícího na osvícenou činnost původního spolku z roku 1903. Rozvíjí aktivity obcí Čeladná, Pstruží a Kunčice pod Ondřejníkem i aktivity zdejšího Klubu českých turistů. Již šestým rokem, každý poslední čtvrtek v měsíci připravuje a realizuje přednášky z historie Beskyd a Pobeskydí i o osobnostech, úzce s krajem souvisejících, např. o T. G. Masarykovi, J. Pekařovi a dalších, které provází bohatým materiálem a podnětnými diskusemi. Dnes mají značný ohlas mezi domácími lidmi i krajany v celém světě. Od roku 2010 organizuje májová setkání turistů a vrcholu Skalka (Ondřejník). |
|||||
Zdroj: |
dokument. list/98 |
|||||
Poznámka: |
Mgr. Petr Anderle |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Kladno | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | herec | |||||
Anotace: |
V olomouckém divadle působil od 15.8.1931–1974.Čestný člen divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.Zasloužilý umělec. |
|||||
Zdroj: |
červenec, S.22./fotografie/; Zemřel zasloužilý umělec František Brož.=Stráž lidu, 1987, 4.6., S.4.; |
|
||||||
Místo narození: | Kladno | |||||
Místa pobytu: | Francie, Olomouc, Praha | |||||
Obory působení: | kreslíř, malíř, pedagog středoškolský, pedagog vysokoškolský, sochař | |||||
Anotace: |
Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku. Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012. |
|||||
Zdroj: |
Osobní sdělení. 2.11.2012 |