Osobnosti Moravy.eu

Narozen v místě Paprocka Wola, nyní Plock, polský šlechtic a polský a český spisovatel. Po studiích na univerzitě v Krakově věnoval se genealogii a veršování. Psal epigramy, legendy, bajky. Pro své výpady proti vliv. rodu Zamojských byl 1588 vyhoštěn z Polska. Odešel na Moravu, kde pobýval u olomouckého arcibiskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Psal polsky a česky. Z pobytu na Moravě je známo dílo Zrcadlo slavného Markrabství moravského/zabývá se genealogií Moravy/.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.230.;Přeh­ledné dějiny české literatury a divadla.I.Praha 1981.S.29.;.

'

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1543

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs

Bojovník za nezávislost USA a francouzský revoluční generál.Jako politický zločinec vězněn v různých pevnostech v Německu, od května 1794 v Olomouci, zde nakládáno s ním krutě zejména po pokusu o útěk 8.11.1794.V říjnu 1795 bylo dovoleno jeho manželce sdíleti s ním vězení.Na četné ohlasy v cizině propuštěn 19.9.1797.

OSN, XV.díl.Praha 1900.S.549 – 550.;Hradecký, Josef: Dvě méně známé stránky ze života olomouckého vězně.In: ZVÚO, 1971, č.152, S.19–23, ;Wondrák, Edward: Lékař, který chtěl osvobodit revolucionáře.In: Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci.1970, r.60(1), č.2–3, S.7–18.;.

Konstruktér glóbů. Působil jako voják z povolání a účastnil se několika tažení. Od 1801 učil na matematické škole 1. dělostřeleckého pluku v Praze a od 1808 byl ředitelem. Byl matematikem, geodetem a kartografem. Konstruoval zemské glóby a nebeský glóbus. Autorem plánu Prahy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava.Ostrrav­ská univerzita v Ostravě, 1997.S.51.

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

Studoval gymnázium v Olomouci a maturoval v r. 1838. Po maturitě studoval filozofickou fakultu olomoucké univerzity, v kruhu kolem A. Šembery a prof. Helceleta. . Po 2 letech absolvoval zkoušky, které ho opravňovaly k soukromému vyučování gymnasistů. Krátce pak přijal místo domácího vychovatele v rodině hraběte Kolovrata-Liebsteinského. Toto místo později opustil, aby se mohl věnovat dalšímu studiu. Přestoupil na právnickou fakultu, ze které však záhy odešel. Poté vstoupil v Olomouci do vojenského sboru a navštěvoval jeho školy. Zde konečně našel obor, který se mu líbil  – matematiku. Po ukončení vojenské školy své vzdělání ještě doplnil na vojensko-inženýrské akademii ve Vídni. V roce 1851 ukončil i toto studium a byl jmenován poručíkem u ženijního pluku. Počínaje školním rokem 1851–52 přichází do Louky u Znojma, kam vojenská akademie z Vídně přesídlila, současně je ještě posluchačem vyššího ženijního kurzu. V roce 1854 ho ukončil a byl povýšen na nadporučíka a přidělen k ženijnímu štábu do Milana. Po několika měsících se musel z Itálie vrátit, neboť ženijní akademie v Louce potřebovala obsadit místo profesora deskriptivní geometrie, na které byl pro své kvality profesorským sborem vybrán. V r. 1864, po smrti prof. R. Skuherského přestoupil na polytechniku do Prahy, kde byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie a stereotomie. Přes veškeré další lákavé nabídky zůstal tomuto ústavu věrný až do r. 1895, kdy byl penzionován. V roce 1871–72 zastával úřad rektora školy, v letech 1870–71, 1874–75 a 1878–79 byl děkanem odboru pozemního stavitelství, 1875–76, 1887–88 a 1890–91 děkanem odboru stavebního inženýrství. Po určitou dobu byl poslancem zemského sněmu a v letech 1879–95 říšské rady. František Tilšer byl ve své době uznávaným geometrem. Od r. 1865 byl členem Královské společnosti nauk.

OSN, XXV. Praha, 1906, S. 442–446; OSNND, VI/2. Praha 1943, S.1194. ;

Louka u Znojma je nyní součástí města Znojmo.

Narozen ve Velkém Zdíkově, nyní Zdíkov (u Prachatic). Studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval přírodní vědy. V roce 1859 získal PhDr. Již od mládí se zajímal o historii a archeologii rodného kraje. Od 1859 v Olomouci do r. 1867. Publikoval ve Hvězdě,později do ČVSMO. Za pobytu v Olomouci sepsal a r. 1863 vydal ve Vídni knihu „Geographie der königlichen Hauptstadt Olmütz“/zeměpis­ný,dějepisný a statistický obraz Olomouce s mapou ve 2 dílech/. Od r. 1893 prof. geolog. Své poznatky publikoval v časopisech Památky archeologů, Český lid aj. V roce 1894 stál u založení České geografické společnosti a byl jejím předsedou. R. 1899 byl jmenován řádným profesorem geologie a paleontologie na univerzitě v Praze, kde působil do r. 1905.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936, S. 247. ;
Ottův slovník naučný. 27 díl. Praha 1908, S. 282–3.

Vystudoval ve Vídni zeměpis a dějepis a pak zde působil jak středoškolský profesor, později přednášel na univerzitě v Grazu.

Syn rolníka studoval 1861–1868 na gymnáziu v Olomouci a poté absolvoval teologickou fakultu.Po vysvěcení na kněze 5.7.1872 byl jmenován kaplanem v Pitíně a r. 1879 v sousedních Bojkovicích. R. 1881 se stal farářem v Prusinovicích na Holešovsku, kde působil do r. 1915. Po odchodu do výslužby žil jako konzistorní rada a emeritní farář v Příboře. Volný čas věnoval genealogii významného rodu Prusinovských z Víckova. Korespondoval s významnými vlastivědnými pracovníky Vincencem Praskem, Josefem Zukalem, Vítězslavem Houdkem ad.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 90.

Po studiu na reálce v Opavě a na Báňské akademii v Příbrami působil jako důlní měřič v OKR. Od 1879 působil jako hlavní ing. Sobotínsko-štěpánovské hutní a železářské a.s. v Sobotíně. V důchodu žil ve Šternberku. Věnoval se studie mineralogie, petrografie a geneze ložisek.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univeritza v Ostravě, 1999.S.30;

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov) Působil ve Valašské Bystřici a Libhošti. Zajímal se o geologii a paleontologii. Nashromážil sbírku s více než 2500 kusy hornin a fosilií. Považuje se za objevitele 14 druhů nových korálů. Jeho sbírky jsou v současnosti v muzeích v Ostravě, Vídni, Olomouci a Frenštátě pod Radhoštěm. Odmítl povýšení do šlechtického stavu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.112.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.139.;

Malíř, který jezdíval často na Zábřežsko a motivy svých obrazů našel právě tam.

Toman, P.: NSČVU.1. Praha 1947. S. 201–203. ; Turková, A.: Ferdinand Engelmüller.In: Kalendar.cz

Syn spisovatele Josefa Jaroslava K. /1812 – 1886/. Stud. G v rodišti do r. 1887, pak v Praze. Externě navštěvoval malířskou akademii. Poté cestoval 8 let po Evropě a Orientu a živil se prodejem vlastních grafických prací. Po návratu do Prahy se věnoval ochotnickému i profes. divadlu. V roce 1913 se přestěhoval do Prostějova, kde pracoval jako městský úředník a byl činný na ochotnických scénách až do odchodu na frontu 1915. R. 1919 se stal režisérem a hercem Intimního divadla v Prostějově. Za gymnazijních. studií napsal drama „Pozdě“, hráno studenty při Husových oslavách v Praze. Další hry: Drama jedné noci/1924/, Chycené ptáče/1924/-hry dle diváckého vkusu. Drama " Ostrava"/1925/, vyjadřuje odpor proti válce.

Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově.Pros­tějov 1931.S.41. ;Lexikon čes.literatury­.2/II.Praha 1993.S.1018 – 1019 (uvádí jiné datum)

Po abs. Uměleckoprům. školy v Praze od r. 1902 středošk. prof. reálky v Olomouci. Ilustrátor prostěj. čas. Nový život. Výtvarně dokumentoval historii Olomouce a hanác. vesnic. Lepty Starý Olomouc. Člen Sdružení výtvar. umělců moravských. 1914 vydal prémii KPU v Brně – 4 lepty (Brno, Kroměříž, Olomouc, Perštýn). Publikoval do Pedagogic. rozhledů, Našeho směru, Pozora. Autor katalogů k výstavám. Sérii jeho akvarelů vydal Romuald Promberger na pohlednicích.Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských a Jednoty výtvarných umělců v Praze. V roce 1936 byl k 10. výročí smrti v Čechových sadech odhalen na jeho památku pomníček s reliéfním portrétrm od Karla Lenharta.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.354.; Lakosil,J.: Výtvarné umění 20.stol.olomouckého regionu.ZVÚO 1983,č.223.; Schulzová, A.: 115.výr.narození prof.K.W.=KKC v Olomouci, 1990, únor, S.34 – 35.;. V měsíci červnu si připomínáme…KKC, červen 2011.S.1.

Vystudoval přírodní vědy na něm. univerzitě v Praze. 1900 získal doktorát z gegologie. 1900 byl zaměstnán v geologickém říšském ústavu ve Vídni. Jeho hlavním úkolem bylo geologicky zmapovat Dalmácii, od roku 1908 Moravu. 1915 padl na dolním Dunajci. Uveřejnil přes stovku odborných prací.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998 .S.124.;

V roce 1895 abs. Slovanské gymnázium v Olomouci, poté odešel studovat na univ. do Prahy, obor dějepis a zeměpis. V letech 1901–06 vyučoval zeměpis, dějepis a těsnopis na reálném gymnáziu v Náchodě. Napsal několik histor. statí z historie regionu Náchoda. V r. 1906 se navrátil do Prahy a začal připravovat vydání Brunclíkova školního atlasu

• Zeměpisný atlas pro školy měšťanské (1915). Spolupracoval na Ottově

zeměpisn. atlasu (1924), ale bylo nutné vytvořit české názvosloví a úpravu map. Nejvíce se věnoval se kartografii. Do r. 1920 učil na reálce v Karlíně, poté na Gymnáziu v Žitné (Resslově) ul. v letech 1909–20. V r. 1920 se stal ředitelem gymnázia Krásnohorská (Minerva), kde působil až do své smrti. Pracoval v několaka odb. komisích. Autorem učebnic a školních map. Spoluautor děl : Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (1911), Atlas ČSR (1923). V r. 1969 v rodné obci mu byla odhalena pamětní deska.

Schulzová, Eva: Frant. Machát spoluzakladatel moderní české geografie, Sborník vlast. společ. muzejní, roč.62, č.3, 1973., ČBS, Praha 1992, S.425.; Týnecké listy, č.12/2006, S.14–15;

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

Působil na RG v Prostějově, od 1909–1922 v Litovli. Učil zeměpis, dějepis. V roce 1910 začal psát stati o evropských zemích do Ilustrovaného zeměpisu všech dílů světa Františka Macháta. Po r. 1918 přepracoval toto vydání. V r. 1923 procestoval celou Evropu. 1924 povolán ministerstvem školství do Prahy, kde působil 48 let. Na Moravu se vracel o prázdninách. 1934–1947 autor učebnic zeměpisu pro střední školy. Od 1945 lektorem metodiky zeměpisu na přírodovědecké fakultě MU v Brně, 1947–1949 na KU Praha.

Fišara, M.: Klement Urban.In: Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli. Litovel 1981.S.100. Mar­tínkovi, J.M.: Naši spisovatelé a geografové.Praha 1998. S. 439.

Po maturitě na gymnáziu v Šumperku studoval na univerzitě ve Vídni přírodní vědy a r.1906 získal aprobaci pro vyučování přírodopisu, matematice a fyzice na středních školách. Zprvu vyučoval ve Vídni a od r. 1919 v Opavě. Kromě pedagogické činnosti se věnoval geologickému výzkumu jesenické oblasti, r. 1929 popsal ložisko magnetitu v Bělé pod Pradědem. Pak se věnoval lokalitě Vrbna pod Pradědem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. (13). Ostrava 2000. S. 113–114.

Po krátkém působení v Olomouci pracoval v Přerově jako gynekolog. Autor lékař. statí, redaktor publ. Památník sjezdu rodáků v Náměšti na Hané/1925/, 40 let hanácké župy ústřed. jednoty čs. lékařů /1936/, Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky/1939/. Fejetony v Obzoru.

' ;

Slavětínský, M.: O MUDr.Josefu Kratochvílovi.= Štafeta 1981, č.3, S.30.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Od roku 1904 studoval UMPRUM v Praze od r. 1906 AVU, kde žákem prof. Bukovce, Roubalíka a Ženíška. Jako malíř působil v rodišti až do r. 1914. Od r.1913 byl členem SVUM Hodonín. Samostatně vystavoval v Příboře, Karviné, Olomouci. Po vypuknutí 1. světové války pracoval v nemocnici. Přestože byl nevoják musel v srpnu 1915 narukovat. Od r. 1923 žil a působil v Olomouci. Navrhoval i jevištní výpravy pro divadla v Olomouci a Bratislavě. Malíř – krajinář. Jeho dílo je zastoupeno v Galerii Muzea umění v Olomouci. Náměty Olomoucka (obrazy: Hanácká nevěsta, Hanácký trh).

Pospíšil, F. : Almanach hanáckého roku. Přerov 1923.; Gladišová, M.: Osobnosti Lipníka nad Bečvou. (web.stránky Lipníka nad Bečvou).

Mistr světa v soutěži jednotl.r. 1911, prof.TV na G v Prostějově v letech 1920–1947;

Encyklopedie tělesné kultury.2.sv.Praha, 1988, S.180.;.

Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. Studoval na německém gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1906. Po maturitě odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Poté působil v Německých Libinách (n.Libina). V letech 1911 – 1914 studoval grafiku ve Vídni a poté semestr AVU v Praze u prof. Obrovského a pak další semestr u prof. Hofbauera ve Vídni. Po r. 1918 působil v Hradečné.

Maliva, J. : Soupis grafiky. 1966. ;sf-: Arnošt Hrabal. Severní Morava, 1970, seš. 19, S. 75–76. /foto/, Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.;

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.