Osobnosti Moravy.eu

Spolupracovnice Nového života, překladatelka z několika jazyků.Přeložila Kvítka svatého Františka.Fioretti di San Francesco.Z i­talštiny, též Karel Dostál-Lutinov.I.Nový život, roč.VI, S.20.;Překlady z němčiny, francouzštiny, angličtiny.

Nosovský, Karel: Soupis čsl. literatury za léta 1901–1925, l. díl, S. 524. Praha 1931. ;Připomínky ke KK 1993, pan Jaroslav Vlach;Literární místopis Přerovska_- změna data narození z 25. 8. , ověřeno v matrice, duben 1994, SOKA Přerov;.

Vlastním jménem Anna Kalmanová.

Od 1941 působila v divadle Olomouc. 1945–1948 působila v Slovenském národném divadle Bratislava, od 1951 externí pedagogické působení VŠMU Praha. V roce 1955 hrála v československém filmu Červený mák Galina Basová – Oriščenková.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959..

Působil na olomoucké univerzitě v letech 1652–1661, přednášel logiku, matematiku a metafyziku.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.285.;.

Po studiu na teologické fakultě v Olomouci byl 4.8.1842 vysvěcen na kněze. Již jako student byl jmenován kanovníkem domicelářem. Po vysvěcení působil jako kooperátor v Opavě u kostela sv. Marie, 1842 se stal adjunktem na teol. fakultě v Olomouci, kde složil zkoušky pro ThDr (získal v Římě 1853). V roce 1845 se stal farářem v Pavlovicích u Přerova, 1847 asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci, v září 1848 odešel na faru ve Velkých Heralticích, kde se následují rok stal děkanem a školním inspektorem. R. 1867 byl infulovaným proboštem u sv. Mořice v Olomouci, r. 1871 získal hodnost arcijáhna v olomoucké kapitule. Vydal německý překlad knihy ital.autora v Olomouci r. 1860.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.17.

hrabě , ThDr.

Studoval reálku v Olomouci 1903–1907. Důstojník v činné voj. službě do r. 1929. Absolvoval konzervatoř v Praze 1934. Složil 2 opery podle Zeyera-Svatý kříž. 1944. , Marla zachráňkyně. 1954. Skladby taneč. rázu.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963.S.103.;

Syn ing. Františka Čelechovského (1879–1939), geometra. Maturoval na reálném gymnáziu v Litovli r.1941, v roce 1949 absolvoval VŠ architektury v Praze. Pracoval v pražském projektovém ústavu 1952–76, poté ve Výzkumném ústavu architektury. Inženýr architekt, malíř, grafik, působil převážně v Praze. Jeho návrh moderního pražského sídliště nás reprezentoval na Expo 67 v Montrealu. Projektoval stavby pro Paříž (1957–59), Kuvajt, Bagdád, Los Angeles, Kanadu, Libyi. Byl i bravurním kreslířem milované české krajiny, malebné Prahy, zachycoval postřehy z cest. Ilustroval Sloky lásky Ščipačeva. Bezprostředně před smrtí se uskutečnila v litovelském muzeu výstava jeho prací.

Toman: Dodatky.S.40.: Almanach ZŠ Litovel Jungmannova ke 100. výročí založení.Litovel 1994.S.17.;Kdo je kdo 1991–92.Praha 1991.S.122.Praha 1994, údaj úmrtí..

Studoval na Slovanském gymnásiu v letech 1893–1899. Poslední dva roky studoval v Kroměříži, kde maturoval v roce 1901. Pak studoval práva na KU v Praze a p 2 letech přešel n FFUK, kde studoval dějepis a zeměpis a pokračoval na univerzitě v Krakově. V letech 1905–1918 učil na Obchodní akademii v Hradci Královém a v září 1918 byl přeložen do Brna, kde taktéž učil na Obchodní akademii. V letech 1919 – 1938 působil jako profesor na JAMU v Brně a konzervatoři. Zde působil do konce svého života jako hudební kritik a publicista v Lidových novinách. Všude, kde působil vedl pěvecký sbor. Zemřel v Prostějově, ale pohřben v Brně.

Československý hudební slovník osob a institucí.l. díl.P., SHV 1963, S.193.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.76.; Bártová, J.: Dějepis hudby G.Černušáka.=O­pumusicum, 15, 1983, č.2, příl., S.1–4.; Spilka, D.: Vzpomínka na G.Černušáka.=Šta­feta, 8, 1976, č.3, S.16–19.; tr: 100 let od narození význam.hud.věd­ce.=ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.39–40.; Trojanová, J.G.Černušák.Per­s.bibl.Brno, SVK 1982.262 s.;

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Narozen v obci Kamhajek u Kolína (n. Křečhoř).Rodiče Alois a Katečina měli šest dětí: Anna, Gustav, Karel, Josef,, František a Pavlína. Když vyšel obecnou školu vyučil se řezníkem. Jako tovaryš pracoval v Brně, kde chodil také cvičit do Sokola. V brněnském atletickém spolku Hellas získal základy v řeckořímském zápasu. Záhy začal vítězit na turnajích, první zápas jako amatér uskutečnil v r.1899 a hned napoprvé zvítězil. Roku 1900 se stal mistrem Čech v hodu diskem, v roce 1901 mistrem Moravy v řeckořímském zápasu, o rok později mistrem Rakouska-Uherska, v roce 1903 vybojoval zlatou medaili na amatérském mistrovství Evropy v Rotterdamu, když v turnaji porazil mistra Německa i mistra Dánska. Za pět let amatérské kariéry vybojoval na 2000 zápasů a ani jednou neprohrál. Dále již následovala čin-nost na profesionální dráze. R.1906 vystupoval v Litovli v programu Kellnerova cirkusu, jako vítězi zápasů mu poslala kytici s vyšitou stuhou Miroslava Ellederová, dcera sládka z pivovaru, kterou si vzal r.1908 za manželku. Manželka jej pak provázela při cestách a zápasech v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě, Rize, později v Paříži, Marseille, Alžíru, na Kanárských ostrovech. V roce 1911 absolvoval turné po Jižní Americe, v roce 1913 po USA, kde si svými výkony získal přízeň amerického publika. Tam měla úspěch i jeho žena. S krajanskými organizacemi v New Yorku a Chicagu pořádala dobročinné akce a na všech zpívala národní písně moravské. V roce 1919 reprezentoval naši vlast na Sportovních hrách spojeneckých armád v Paříži. Na trůn profesionálního mistra Evropy na-stoupil ve svých padesáti letech – v roce 1929. Jako profesionál slavil na 10 000 vítězství. Zápasil 40 let, vítězil ještě po své padesátce. Kolem roku 1925 pronajal (spolu s bratrem Františkem) větší statek v Lužici u Šternberka, který ale musel po zabrání Sudet opustit. Jeho atletická postava lákala i filmové tvůrce. Proslavil se zejména v titulní roli ve filmu Pražský kat. Přátelil se také s Petrem Bezručem a Aloisem Jiráskem. Bydlel v ulici, dnes po něm nazvané. V období okupace byl pro finanční podporu poskytnutou rodinám postiženým nacistic-kou perzekucí vězněn. Ke kuriozitám válečné doby patří soud se zápasníkem Motykou. Frišten-ský jej r. 1923 porazil a zesměšnil, dřívější „vlastenec“ se za války dal k Němcům, r. 1943 podal na Frištenského žalobu a žádal bolestné 230.000 K za tehdejší zápas. Soud směšnou žalobu odmí-tl, když Frištenský prokázal, že zápas neměl národnostní motiv – oba zápasníci se chlubili češ-stvím! Jenže Motykova žena žalobu obnovila, když byl v únoru 1944 Frištenský zatčen gestapem. Byl souzen za spolupráci s ilegálním národním výborem v Olomouci, na podporu postižených rodin věnoval přes 100.000 K. Jenže prostředník Cingroš byl zrádce.
Ze čtyř obžalovaných byli tři ve Vratislavi odsouzeni k smrti, Frištenský pro nedostatek důkazů vrácen do Olomouce, odkud měl jít do Mauthausenu. Zachránil jej úplatek manželky, ta pak po nervovém vypětí zemřela v březnu 1947 ve věku pouze 58 let. I po válce ještě exhibičně zápasil., titul zasloužilého mistra sportu obdržel v roce 1956. Mecenáš litovelského sportu Gustav Frištenský zemřel v Litovli až 4.4.1957, profil tehdejších představitelů města vykresluje oficiální odpověď na dotaz pojišťovny o prošetření jeho majetkových poměrů. MNV nejprve vyčíslil od-hadní cenu vily a dále uvedl: „Frištenský nebyl nikde zaměstnán a MNV není jasné z jakého zdroje žil a to tím více, jelikož pan Frištenský velmi často se projížděl ve svém vlastním autě, což je jistě v dnešní době dosti drahý sport. Čest práci.“ Jeho životu je věnována nedávno vydaná monografie Břetislava Dytricha S po-zdravem síle zdar Gustav Frištenský. Pamětní bronzová deska na vilce v Litovli v ulici Frištenského, kde mistr žil od roku 1909 až do své smrtí, byla nákladem rodiny Frišten-ských zasazena v roce 1997.

Šik, L. : Litovelské osobnosti. 2003. ( CD-R).

bratr Františka Gellnera, básníka. Stud. G v rodišti, medicinu v Praze a Vídni, kde promoval r. 1897. Působil jako vojenský lékař, se zájmem o dějiny lékařství. Do Olomouce přišel koncem r. 1918, 30. 4. 1927 se jako plukovník stal náčelníkem Vojenské nemocnice v Olomouci, konc. roku 1929 přednostou zdravotní služby 7. pěší divize a k 1. 2. 1930 odešel do výslužby a přesídlil do Brna, kde byl zapsán na tamní FF a r. 1931 podal disertaci Výslech znalců o nemoci krále Ladislava. 27. 10. 1931 promován na dr. filosofie. Některé jeho práce publikovány v ČMM 1936. V září 1942 byl zatčen a zemřel v lednu 1943 -bližší datum nezjištěno. Habilitován byl až in memoriam. Propagátor hygieny a zakladatel čs. -sovětských lékařských styků.

Slavětínský, M: Medailon G.Gellner.Rkp.pro vydání./reg./;.

Z data úmrtí je známo jen: 1 1943

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP 27.1.2006, č.13, S.9.

Studoval na konzervatoři v Přerově hru na klavír, od r.1938 v Praze na Mistrovské škole, studium na UK filosofie, muzikologie.Autor studie o Mozartových houslových kvartetech.R.1940 poz­ván ke stáži v Londýně, pro žid. původ nemohl.V prosinci 1941 do Terezína.

The Jerusalem duo.Program koncertu.Olomouc VMO 1992.

V Olomouci působil v 80. letech, člen Žerotína, úředník Ústřední záložny rolnické. Zemřel v Olomouci, pohřben v Praze na Olšanech.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.163.;.

Narodil se českým rodičům ve Vídni, mladá léta a roky studií prožil na Moravě. V Brně vystudoval LF MU. Už v době studií pracoval experimentálně ve Fyziologickém ústavu LF MU a svůj vědecký zájem sousrředil na dermatologii, především na obor fyziologie kůže. Na brněnské univerzitě se krátce po osvobození v roce 1945 habilitoval.. Docent univerzity v Brně odkud odešel r. 1946 do Olomouce, kde vedoucí nově založené katedry chorob kožních na LFUP. V letech 1950–1953 zastával úřad děkana LF. Od 1948 prof. V roce 1956 zde vybudoval Laboratoř pro výzkum fyziologie kůže, kterou vedl až do konce svých dní. UP , 1972 odešel do důchodu. Byl autorem mnoha vědeckých publikací, stal se uznávanou autoritou v řadě celostátních a mezinárodních společností, proslul i jako organizátor vědeckých sympozií.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973,S.318.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.141.;.

Prof. MUDr. Gustav Lejhanec, DrSc.

Odborně vzdělán na konzevatoři a universitě ve Vídni, nastoupil ve 20 letech dráhu divadel.kapel­níka.11.1.1883 přichá­zí do Olomouce (ve 23 letech), povolán telegraficky ředitelem Raulem z Vídně.Působí jako divadelní kapelník až do 18.5.1883, kdy se vrací do Vídně.Byl ubytován v domě U zlaté štiky, v Michalské ul.1, nyní Ztracená 4.Působil také v Praze, Lipsku, Hamburku, a u dvorní opery ve Vídni.Své vynikající dirigent.umění uplatnil v koncertní síni a v posledních 3 letech působením v New Yorku.Je autorem 9 symfonií.23­.12.1934 mu byla odhalena pamětní deska na domě ve Ztracené 4.Za okupace deska zmizela.(Gustav M. byl mj.vegetarián).

Malá československá encyklopedie IV.Praha 1986.: Kučerová, Dagmar: Gustav Mahler a Olomouc.ČVSMO, 1970, S.101–106.;.

Studoval techniku v Brně. Od 1858 až do své smrti působil ve stavebním úřadu olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Užíval titul diecézní architekt. Obdržel papežský řád sv. Jiří. Od roku 1858 pracoval na zámku ve vyškově, projekční práce pro areál na Hukvaldech (1859–1861), účast při novostavbě kostela Početí Panny Marie ve Zvoli (1858–1866). Od poloviny 60. let 19. století se projekty venkovských kostelů podílel hlavně na Přerovsku a Osoblažsku. Architekturu evropských katedrál poznal na studijní cestě v Německu, Francii, Anglii a Itálii. Do této etapy tvorby patří projekt kostela v Ratajích i nerealizovaný projekt restaurace kostela sv. Mořice v Olomouci, především však projekt regotizace olomoucké katedrály sv. Václava. Jeho tvorba byla doceněna až v 80. letech. V Bochoři se podílel na stavbě kostela 1873–1879.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.87; Kopie matriky narození a úmrtí.

Fiala, J. Rektoři olomucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č.28, 13.5.2005, S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1579

V letech 1856–1858 navštěvoval diecezní školu v Olomouci, potom studoval nižší reálku v Opavě a Uničově a vyšší reálku a učitelský ústav v Olomouci. R. 1860 začal pedagogickou dráhu v Opavě, kde vyučoval 10 let. Současně tu působil jako domácí učitel v šlechtických rodinách. R. 1865 udělal zkoušky pro způsobilost vyučovat němčinu, zeměpis, dějepis a kreslení. V roce 1870 získal místo na učitelském ústavu v Olomouci. Už po dvou letech byl povolán na místo prof. učitelského ústavu v Brně, jako oblíbený a uznávaný pedagog. V roce 1891 prof. Mikusch odešel do penze a přestěhoval se z Brna do Štítů, kde se ve volném čase věnoval malování.

BSSSM, seš.6 (18.) Ostrava 2005. S. 100–102.

Narodil se v rodině italského legionáře. Po návratu do vlasti pracoval jeho otec jako knihař na Vojenské akademii. Gustav v rodišti vychodil obecnou i měšťanskou školu. Střední školu měl studovat v Přerově, ale začala 2. světová válka a tak odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Ve volném čase hrával ochotnické divadlo a po válce byl angažován v Beskydském divadle jako inspicient a herecký elév. Vojenskou službu vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze. V letech 1953 – 1958 působil v Divadle čs. armády na Vinohradech. Poté pracoval jako dramaturg zábavných pořadů v Městském domě osvěty a od roku 1963 v Čs. televizi, kde jako dramaturg spolupracoval s režisérem Zdeňkem Podskalským. Pod pseudonymem Fergus psal do časopisu Dikobraz. Autor televizních zábavných pořadů, např. Bejvávalo, Možná přijde i kouzelník, Kabaret U dobré pohody, Kabaret U zvonečku, Kabaret za sto let, Kam dnes večer milý pane, Diskotéka pro starší a pokročilé, Po stopách smíchu, Pražský písničkář, V Praze bejvávalo blaze s Silvestrovské večery v TV Nova. Na svém kontě má i scénáře filmů: Svatební cesta aneb ještě ne,Evžene (1966); Sedm žen Alfonse Karáska (1967); Ach ta vojna (1968);Blázinec v prvním poschodí (1969); Kam slunce nechodí (1971); Dva muži hlásí příchod (1975); Tak láska začíná (1975); To byla svatba strýčku (1976) ; Silvestr svobodného pána (1979); Velká sázka a malé pivo (1981); Uctivá poklona pane Kohn (1994). Režíroval :Kabaret Rokoko a Námluvy komtesy Gladioly (1970). Hrál ve filmech: Pension pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969), Prodavač humoru (1984), Kašpar Hauser (1993).
V roce 2009 mu vyšla vzpomínková kniha „ Za humorem cestou necestou“ „ HUDBA A ZPĚV TO JE VÝRAZ DOBROTY, LASKAVOSTI A NĚHY.“ „HUMOR MUSÍ BÝT LASKAVÝ.“

.

Kdo je kdo 1991/92.Praha 1991, S.688.;. http://otavinka.blog.cz

Narozena v rodině finančního úředníka. Vyrůstala v Olomouci, kde 1919–1922 navštěvovala německý učitelský ústav, 1923–1926 studovala zpěv na Hudební akademii ve Vídni u Josefa Marxe. Poté se usadila v Liberci a jako hudební pedagožka a koncertní a oratorní pěvkyně. R. 1929 zahájila svou pěveckou dráhu v Olomouci. V roce 1934 vystoupila v Salcburku, pak účinkovala v Dánsku, Norsku, Holandsku, Belgii a Itálii. R.1937 přednesla v Londýně při korunovační oslavách sólový part Beethovenovy 9. symfonie a 1938 a 1939 absolvovala dvě turné po Kanadě a Spojených státech, kde účinkovala mj v newyorské Carnegie Hall. V červenci 1945 se v Liberci provdala za dánského barytonistu Petera Duponta a spolu s ním byla odsunuta do Německa. V letech 1955–1973 působila na hudebních vŠ v Hannoveru a ve Frankfurtu.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.93–94.

Provdaná Dupont

Žák L.Janáčka, varhaník v Koryčanech do srpna 1916, po 1.svět.válce natrvalo v Olomouci, jako ředitel arcibiskup.dómského kůru, 1919–1945 ředitel hud.šk.Žerotín, lektor klavíru na UP, prof.konzerva­toře.v Kroměří­ži.

Československý hudeb. slovník.Sv.2.P., SHV 1963, S.315.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomor.kra­je.Ostrava, Profil l987,S.118.; Hudební rozhledy 1978, 26.;mkm: Za prof.G.Pivoňkou­.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, listopad, S.8.

Rektorem na UP byl od 3.9.1613 do 23.3.1618

Fiala, J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č. 25,22.4.2005,S.7

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1569

Žurnál UP. č. 3,,7.10.2005 S.11.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1597

Pracoval v Rakousku, na Moravě i v Čechách. Po smrti F. Lucheseho císařským stavitelem. Podílel se na projektu arcibiskupské residence. 1686–8 přestavba zámku v Kroměříži, 1666 – 68 galerie a rotunda zámecké zahrady v Kroměříži.

Poche, E.: Encyklopedie čes.výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.523.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.90.;.

Narozena v obci Drahotuše (n.m. č.města Hranice). Učila se zpěvu v Brně u Th. Černíka a Z. Knittla. Začínala u Východočes. divadla r. 1928, pak půs. v Č. Budějovicích, Plzni a od r. 1946 v Hudebním divadle v Karlíně;

Československý hudební slovník.II.Praha 1965, S.798;.