Osobnosti Moravy.eu

Po osiření pobýval u tety ve Strážnici a ve třinácti letech se vrátil do Nivnice. V roce 1608 začal studovat na vyšší latinské českobratrské škole v Přerově a od roku 1611 na německých evangelických školách, nejprve na akademii v Herbornu, potom na univerzitě v Heidelbergu. Po skončení studií (1614) se vrací do Přerova jako učitel latiny. O 2 roky později byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské a po dalších 2 letech se ujal řízení bratrského sboru v severomoravském Fulneku. Odtud musel po bitvě na Bílé Hoře utéci, jako bratrský kněz se skrýval nejdříve na Moravě pak v Čechách. Dne 3. 2. 1628 opustil vlast a odešel do exilu do polského Lešna. Po vypálení Lešna koncem dubna 1656, při kterém přišel o celou knihovnu i svůj majetek, se uchýlil do Amsterdamu v Nizozemí. Tam vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal asi 60 spisů, některé z nich už v předchozích letech (např. známý „Labyrint světa a ráj srdce“ hned po Bílé Hoře). Z jeho pedagogických spisů : “Svět v obrazech”, “Školu hrou” a “Didaktiku”. Jeho celoživotní snahou bylo sjednocení veškerého lidského vědění na základě jeho zpřístupnění všem. Položil základy novověké pedagogiky. Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu byl pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu), kde je památník.

Kujal, Bohumír: Pedagogický slovník.1.sv.Praha spn 1965, S.215–222. ; Mezihorák, F.: Galerie velkých Evropanů. Nakladatelství Olomouc 2002. S. 105–107.;

V roce 1641 vstoupil do jezuitského řádu. Po studiích v Brně, Olomouci a Praze působil v řadě jezuitských kolejí 1665–1666 a 1672–1674 v Kutné Hoře.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů.Brno­.Masarykova univerzita 1998.S.289.;

Po celý život působil v Olomouci a roku 1647 se stal členem jezuitského řádu. Zabýval se matematikou a fyzikou, na pražské univerzitě však přednášel i etiku, logiku a metafyziku. V roce 1669 byl jmenován seniorem Filozofické fakulty. Napsal Disputationes peripateticae in octo libros Physicorum Aristotelis.

Kremsier.(s.n. 1889) /místopis Moravy/.; Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998. S. 157.;

Byl synem vojína Jakuba Doubravského (změnu jména způsobil chybný zápis v matrice). Jeho otec byl brzy přeložen do Klatov a rodina Dobrovského se usadila v Horšovském Týně. V jeho rodině se mluvilo německy, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod), kde studoval od roku 1763. V letech 1767–1769 studoval u jezuitů v Klatovech. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy. V roce 1772 se stal novicem jezuitského řádu a připravoval se na misionářskou cestu do Indie. Ta nebyla uskutečněna, protože roku 1773 byl zrušen celý jezuitský řád v českých zemích a Josef Dobrovský se rozhodl dokončit studium teologie v Praze. V roce 1787 jej v Hradci Králové biskup Jan Leopod Hay vysvětil na kněze.[1] V Praze zaměstnával i Františka Palackého, ten vypomáhal při tvorbě šlechtických rodokmenů. V letech 1776–1787 působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V této době s nimi navštívil Rusko a Švédsko. Roku 1787 se stal prorektorem a v roce 1789 rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce (n.m.č. města) . Po smrti císaře Josefa II. (1790), však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal množství pro slavistiku, filologii i historiografii zásadních prací. Již v 80. letech se Dobrovský živě účastnil vědeckého života v Praze, působil v Soukromé společnosti nauk. V roce 1784 pomáhal zakládat Českou (resp. Královskou) společnost nauk a v roce 1818 Národní muzeum.Měl také vliv na mladou generaci osvícenců. Jeho žákem se stal František Palacký, ale např. filologii u něj studoval i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří zde 6. ledna 1829 zemřel.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985. S.560–571.;Králík, O.: Josef Dobrovský v Olomouci.Sborník SLUKO/B-I/1951–1953. S.95–105.;Spáčil, Vladimír: Dobrovský a Dolany.ZVŮO 1962, č.104. S.22–23.;Hanácké noviny, 30.3.1996. S.10.;

Členem šternberského kláštera, kde vystudoval bohosloví.Vysvěcen v Olomouci 1781.Magistrem svobodného umění, magistre filozofie, bakalářem teologie.Působil v Hnojicích, od 3.7.1787–17.1.1796 loka­listou ve Štarnově, od prosince 1796 farářem a roku 1800 titulárním, děkanem na faře sv.Martina ve Strážnici.Zanechal 72 knih náboženského a kazatelského charakteru.

Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp. 289 S. 203. ; Edgar, E. -Snopek, F. : ČMM S. 163. ;ČMM, 35, S. 348. ;

Od r. 1815 v piaristickém řádu v Lipníku, od r. 1816 na akademii ve Vídni, pro svobodné smýšlení přeložen do Litomyšle, r. 1829 v Kroměříži a od r. 1830 na faře ve Strážnici. Vlasteneckým působením měl velký vliv na své žáky např. A. V. Šemberu, F. M. Klácela, který zpracoval základy jeho filozof. názorů.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.19.;.

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Litomyšli, bohosloví v Brně r. 1833, člen řádu augustiánů v Brně, klášter. knihovníkem, od r. 1835 prof. filozofie v Brně. R. 1840 asi v Olomouci. 1844 zproštěn profesury pro názory nemilé církvi. 1869 odešel do Ameriky. První redaktor Moravských novin 1848–1852, pseud. Třebovský František. Matouš – řádové jméno. Šembera mu vydal v Olomouci knížku Mostek. 1841. ;Překládal Goetheho.

Vopravil, J. Slovník pseudonymů. Praha 1973, S. 771–772. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 221–223. ; Hýsek, M. : Literární Morava. Praha 1911, S. 18–23. ;.

Gymnázium navštěvoval v Broumově a od roku 1849 v Olomouci. Po maturitě 1851 začal se studii historie a filologie na univerzitě v Olomouci, po jejím zrušení pokračoval ve Vídni. 1856–1869 působil jako prof. na gymnáziu v Opavě. 1869–1872 pracoval jako škol. inspektor v dnešním Jeseníku. Od roku 1873 trvale působil jako ředitel uč. ústavu v Těšíně. Sběratel lidových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.45;

Narozen na zámku Jánský Vrch v Javorníku.

Narozen v obci Lipňany (n. m.č. obce Tršice). Farní školu vychodil v Tršicích. V letech 1843–1951 studoval gymnázium v Kroměříži, poté začal studovat filozofickou fakultu v Olomouci, ale v březnu 1852, když byla olomoucká univerzita zrušena, přešel do Prahy. Univerzitu Karlovu absolvoval v únoru 1855. Působil jako středoškolský profesor zprvu v České Lípě, od r. 1856 v Jičíně, od 1871 byl ředitelem gymnázia v Jičíně až do r. 1891.

OSN.XV.díl.Praha 1900.S.888–889.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. In.: Týnecké listy, XIX. Velký Týnec 2009. S.7.

Studoval na univerzitě v Olomouci a ve Vídni. V letech 1870–1886 profesorem českého gymnázia v Olomouci, učil latinu a řečtinu. Zasloužil se o zřízení české školy a Národní dům v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.113.;Pa­mátník 60 let českého gymnázia.Olomouc 1927.S.166.;.

Narozen v Žeravicích (n.m.č.města Přerov). Dialektolog. Spolupracovník V. Praska a F. Bartoše

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.1.Opava 1972.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1838

Obnovitel kostela sv. Urbana v Holici. Studoval na chlapeckém semináři v Kroměříži, teologii vystudoval v Olomouci, první kaplanské místo nastoupil v Jevíčku, v Holici působil 1885–1918. Za své dílo byl oceněn arcibiskupem Frierstenberkem 1890 čestným ttitulem „konsistorní rada“.Zasloužil se rekonstrukci farní budovy a podpory Rolnického holického cukrovaru.

Žili mezi námi:P. Karel Schubert. Holické noviny. č.1, únor 2005, S.7.

Holice je součástí města Olomouc.

Po bohoslov. studiích v Olomouci byl kaplanem v Klimkovicích v letech 1869–1870, od r. 1871 v Líšni, kde zámeckým kaplanem od r. 1892. Spolupra­covník Fr. Bartoše, pro něhož zapsal lid. písně z Jimramova, Třanovic, Sedliště a Líšně.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.263.;.

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Narozen ve Starých Tvorovicích čp. 30 na Prostějovsku (n. Tvorovice). Vystudoval gymnázium v Kroměříži. Univerzitní studia absolvoval v Praze a ve Vídni, obor matematiku a fyziku pro střední školy. V roce 1872 se stal učitelem na české reálce Matice školské v Prostějově, kde byl v roce 1880 jmenován ředitelem. Byl literárně činný, přispíval do Ottova slovníku naučného. V roce 1976 mu byla na Mezinárodní konferenci o elektrografii v San Remu udělena stříbrná plaketa in memoriam-byla tím uznána jeho světová priorita v objevu elektrografie.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.43.; Dílo B.Navrátila.=Šta­feta, 12, 1980, č.3, S.7–9, 1 obr.;

Zemřel v Olšanech (u Prostějova).

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;.

Narodil se rodině obuvníka jako poslední ze 23 dětí. Navštěvoval jen 4 třídy základní školy a ve 14 letech odešel z domova a pobýval na Moravě, v Uhrách, na Slovensku, Rakousku, Bavorsku. Zajímal se při svých cestách o přírodní jevy, geologii, mineralogii, archeologii, národopis a folklór.. Po návratu vstoupil do služeb četnictva. Jeho prvním místem působení byl Vízmberk (n. Loučná nad Desnou, posléze Libina a od r. 1873 Nový Jičín. V roce 1898 byl pro nemoc odejit do penze a žil nadále v Novém Jičíně. Četnické povolání mu umožnilo dobře se obeznámit s krajem svého působení. Prováděl amatérské výzkumy a sběry. Zabýval se taky dokumentací lidových staveb na Kravařsku. Pozůstalost v SOA Nový Jičín.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.118–119.

V letech 1875–1884 působil jako středošk. prof. na školách v Charkově, od 1884 doc. , později prof. na tamější univerzitě. Zabýval se latinskou gramatikou, studiem veř. života Římanů.

Masarykův slovník naučný.5.Praha 1931, S.143.;Eliáš, B.: Akademik I.V.Netušil.Šta­feta, 1973, č.4, S.7–9.;Eliáš, B.: Ivan Vjašeslav Netušil.ZKVMO, 1960, č.86, S.105–108.;.

V letech 1878–1882 působil u soudu v Olomouci, Uher. Hradišti a Třebíči. Soudní činnost ukončil r. 1912. Sbíral pověsti ze Slezska. Užíval pseudonymy: Alois Bor, Ladislav Chotěbořský, Frant. Lad. Sláma;

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987..

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Školní rada Slovanského gymnázia v Olomouci, kde profesorem klasických jazyků od 1880–1911, kdy odešel do penze. V Olomouci zůstal až do r. 1917, kdy se odstěhoval do Prahy a odtud v r. 1937 na trvalo do Lázní Bělohrad. Pohřben v Praze, Olšany.

Kubíček, F.: Památce vzácného pedagoga.In.: Za hlasem Komenského.Olomouc 1957. S.119–120.;.

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Uznávaný filolog. Pedagogicky působil v Brně a v Uherském Hradišti. V letech 1891–1912 učil němčinu, řečtinu a latinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V té době patřil k nejpopulárnějším osobnostem v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 331. Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927.S.170–171

Maturoval na SG v Olomouci roku 1876. Filosofická studia absolvoval ve Vídni. Jako profesor vyučoval matematiku a fyziku a to česky a německy. Od r. 1881 působil na gymnáziu v Přerově a to do r. 1887, pak byl na rok na německém gymnáziu v Kroměříži. Od r. 1891–1926 učil na českem gymnáziu v Olomouci. Vyučoval 45 let. Členem Société astronomique de Francé. Byl též revisorem spolku Žerotín 1892–1908.

Pohřben v Přerově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S..71.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1970, S.136.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.197–198.; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Studoval v Kroměříži a Brně. Sbíral lidové písně a říkadla. V Brně vydal vlastním nákladem 245 nasbíraných písní. Působil jako učitel. Spolupracoval s F. Bartošem.

Fric, O.: Vývoj hudební kultury. Brno 1963.S.78.;

Narozen ve Vrahovicích (n. Prostějov-Vrahovice).