Komplexní
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.
Řadit dle: | Příjmení | Jméno | Datum narození | Datum úmrtí | Místo narození | Místo úmrtí | Uspořádat: |
|
|
||||||
Místo narození: | Uničov | |||||
Anotace: |
Založen český fotbalový klub v Uničově. |
|
||||||
Místo narození: | Vrbno pod Pradědem | |||||
Místo úmrtí: | Opava | |||||
Místa pobytu: | Karlovice, Vratislav (Polsko) | |||||
Obory působení: | herec, ředitel divadla, spisovatel | |||||
Anotace: |
Obecní školu vychodil v Karlovicích a gymnázium studoval v Opavě. V letech 1920–1926 působil v činohře Městského divadla v Opavě. Studoval literaturu, dramaturgii a divadelní režii ve Vratislavi. Působil i jako divadelní ředitel. Psal divadelní hry ( v místním německém nářečí). |
|||||
Zdroj: |
BSSSM. Ostrava 2000.č.1(13) S. 31. |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Brno, Brusel (Belgie), Montreal (Kanada), Nezamyslice, Praha | |||||
Obory působení: | akademický malíř, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
V letech 1924–1929 studoval AVU na krajinářské speciálce,kterou vedl prof.O.Nejedlý. K výtvarnému umění jej přivedl profesor kreslení na reálce v Prostějově. Uskutečnil několik studijních cest. Ve Francii pobýval v roce 1925,1926, v Itálii v r. 1925 a na Korsice 1928, Po absolvování akademie vystavoval se SVU Mánes, jíž byl členem od r.1932 a stal se členem i Skupiny výtvarných umělců v Brně. Poprve v Prostějově vystavoval v r. 1934. Od r. 1939 textilní návrhář. V letech 1945–1967 působil jako profesor na VŠUP a do 1975 na AVU v Praze. Jeho ateliér se stal známý zejména v r. 1958, kdy reprezentoval československou kulturu ba světové výstavě v Bruselu, kde získal za dekorativní díla Velkou cenu a Zlatou medaili. V roce 1954 provedl návrh na gobelín pro hotel International v Praze-Bubenči a r. 1955 vytvořil monumentální obraz Jihočeský masopust pro čs. velvyslanectví v Moskvě. V r. 1965 provedl geobelín pro divadlo v Brně a 1967 pět stěn interiéru technikou leptaného skla pro EXPO 67 Montreal. V roce 1979 jmen.národním umělcem.Věnoval se krajinomalbě a zátiší.(Nezamyslice 1934). Jeho dílo je v NG Praha a v zahraničí. |
|||||
Zdroj: |
Halířová – Muchová M.: Portrétní tvorba.Praha, Odeon 1981.,S.38.; Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství., Praha, Odeon 1978., S.28.; ČBS., Praha 1992., S.147.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.31–32.; |
|
||||||
Místo narození: | Hradec Králové | |||||
Místo úmrtí: | Brno | |||||
Místa pobytu: | České Budějovice, Lublaň (Slovinsko), Olomouc, Praha, Vídeň (Rakousko) | |||||
Obory působení: | ekonom, pěvec | |||||
Anotace: |
Syn choralisty Jana F. Fialy (1850–1910). Od r. 1884 žil v Olomouci, kde r. 1897 maturoval na Slovanském gymnáziu. Byl žákem Josefa Nešvery a Antonína Petzolda v hudbě. Ve zpěvu se vzdělal ve škole Pivodově v Praze, kde začal studovat lékařskou fakultu. Po krátkém studiu sólov=ho zoěvu ve Vídni působil 1907–1908 ve Vinohradském divadle v Praze. V letech 1908–1910 působil v Zemském divadle v Lublani a 1910–1915 v Národním divadle Brni. Po převratu v letech 1919–1920 působil v Českých Budějovicích. Vynikl v českých opěrách klasiků. Operní dráhy zanechal ve 20. letech a od r. 1927 působil jako vrchní účetní rada v Brně. |
|||||
Zdroj: |
Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.308.; Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927. S.204.; |
|
||||||
Místo narození: | Strážnice | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Místa pobytu: | Šternberk, Uničov | |||||
Obory působení: | hygienička, pedagog středoškolský, průvodkyně, publicistka odborná | |||||
Anotace: |
Roz. Stenzlová. Od roku 1946 žila v Uničově a krátce poté se rodina přestěhovala do Šternberka, kde maturovala na gymnáziu v roce 1956. Bylo to právě šternberské prostředí, které v ní zanechalo hluboké vzpomínky. Lékařskou fakultu Univerzity Palackého, všeobecný směr absolvovala v roce 1962. Začala pracovat v Okresní hygienické stanici Olomouc, kde byla v září 1981 jmenována ředitelkou OHS. Tuto funkci vykonávala až do března 1992. Po odchodu do důchodu působila jako okresní hygienička a posléze i jako hygienička Olomouckého kraje. Pedagogicky dlouhodobě působila na Střední a vyšší zdravotnické škole E. Pöttinga. Za svůj významný životní přínos považovala svoji úspěšnou péči o zajištění hygienické služby v době návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v Olomouci a na Svatém Kopečku. Od roku 1961 publikovala v odborném tisku. Její články najdeme na stránkách periodik Vnitřní lékařství, Československá hygiena, Pracovní lékařství, Bezpečnost a hygiena práce, Časopis českých lékařů, Československá dermatologie, Československá otolaryngologie, Bezpečná práce, Slévárenství, Noviny Červeného kříže aj. U příležitosti 40. výročí slavnostního otevření budovy hygienické stanice v Olomouci v lednu 1999 vyšel jubilejní almanach, který redigovala a zároveň zde publikovala úvodní stať „Hygienická služba v okrese Olomouc“. Dlouhodobě se věnovala přednáškové činnosti, byla členkou Vlastivědné společnosti muzejní Olomouc, kde působila zejména v sekci Dějiny lékařství a Historická Olomouc. Ve volném čase se zabývala průvodcovskou činností po Olomouci pro vzdělávací centrum Profit klub se sídlem v Ostravě a péči o zdraví lidu, aktivní činností v Českém červeném kříži, za což byla též vyznamenána. Vedle řady odborných zájmů byla kulturně činná s manželem. JUDr. Ladislavem Lamačem, kterého doprovázela. Zemřela po těžké nemoci. |
|||||
Zdroj: |
Ševčíková, Hana: Květnová středomoravská výročí. Týnecké listy.2014, č.5. |
|||||
Poznámka: |
MUDr. Anna Folprechtová |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místa pobytu: | Brno, Haná, Hlučín, Olomouc, Prostějov | |||||
Obory působení: | prozaik, učitel | |||||
Anotace: |
V letech 1927–28 abs. učitelský ústav v Olomouci, od r. 1928 učil na menšinových školách v pohraničí, od r. 1938 v Prostějově, 1946–47 v Hlučíně, poté putoval po školách hanáckého venkova. Publikovat začal již v r. 1929. Zabýval se hanáckým folklorem a zemědělskou problematikou. Asi do 30 novin psal fejetony, úvahy, reportáže, povídky pro dospělé i pro děti. Užíval též pseud. Ant. Lichný, šifry: lch, Af, Frap. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Brně, Ostravě, Košicích. Autorem hry o J. Mánesovi " Žlutá růže. Knižně vydal pro mládež. : Odvážné srdce. Praha 1942. ;Píseň rodné hroudy. Praha 1946. ; |
|||||
Zdroj: |
Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.70–72.;. |
|
||||||
Místo narození: | Dolní Újezd | |||||
Místo úmrtí: | Hranice | |||||
Místa pobytu: | Lipník nad Bečvou, Příbor, Radvanice, Veselíčko | |||||
Obory působení: | historik, knihovník, spisovatel, učitel, vydavatel časopisu | |||||
Anotace: |
Nejznámější osobností a rodákem Dolního Újezda je Antonín
Fröhlich-Frel. Narodil se v obci Dolní Újezd č. 20 (u Lipníka nad
Bečvou) jako syn Františka Fröhlicha a Cecilie roz. Libigrové, zemřel
v nemocnici v Hranicích a je pohřben v Dolním Újezdě. Studoval na
střední škole v Lipníku nad Bečvou a dále na Veřejné chlapecké škole
a posléze na c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů v Příboře. Jeho
prvním místem působení bylo Veselíčko, kde v roce 1914 nastoupil jako
učitelský praktikant, ale brzy musel na frontu 1. světové války, takže se
do školy vrátil až v roce 1918. Po válce ještě krátce působil
v Radvanicích. Na Veselíčku se také oženil 30. května 1922 s Marií
Tomanovou, dcerou kastelána veselíčského zámku. Měli spolu dvě děti –
Jiřího a Alenu. Jeho žena Marie Tomanová byla učitelkou v Dolním
Újezdě, kde po ní Frel v roce 1925 nastoupil a vrátil se tak do svého
rodiště. Ve škole postupně povyšoval, až se stal v roce 1931 řídícím
učitelem. V roce 1946 si Antonín Fröhlich nechal změnit jméno na Frel.
Kromě učení a vydávání vlastivědného sborníku Záhorské kroniky se
angažoval v mnoha dalších oborech. Snad nejlépe to vystihuje zápis, který
o sobě napsal do výkazu činnosti v roce 1966. Uvádí zde, že je mj.
okresním konzervátorem, předsedou sekce ochrany přírody, členem sekce
památkové péče, předsedou místní komise památkové péče v Lipníku,
předsedou socialistické akademie Lipník nad Bečvou. Dále knihovník lidové
knihovny, kronikář, člen školské a kulturní komise a předseda
Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu, to vše již
v Dolním Újezdě. Jeho dodnes nejčastěji uváděným počinem bylo
redigování Záhorské kroniky „vlastivědného sborníku Záhoří a
Pobečví“, jejíž počátky spadají do minulého století a jsou provázeny
finančními problémy. Antonín Fröhlich se vydávání ujal takřka po
patnáctileté přestávce, když v roce 1925 začal 8. ročníkem. V první
fázi dospěl až k 21. květnu 1941 a ročníku 23., kdy došlo
k úřednímu zastavení Záhorské kroniky a její samostatné části
Pověsti našeho kraje jako nežádoucích sborníků. Po válce se Záhorskou
kroniku povedlo ještě na léta 1946–1950 (ročníky 24–27) obnovit.
V letech 1947–1950 vycházela ještě příloha nazvaná Vlastivědná
besídka mládeže, která obsahovala jednak přetisky některých starších
článků a jednak hádanky, křížovky, aktuality a agitace. Právě články
s tématikou posledních dvou uvedených byly z úředních míst stále více
požadovány proto, aby mohla Záhorská kronika vůbec vycházet. Přestože
byla 17. května 1950 v národní škole uspořádána kladně hodnocená
výstavka časopisu, které se zúčastnili i zástupci ONV Hranice na Moravě
a KNV Olomouc, časopis spěl ke svému konci. Protože nebylo znovu zažádáno
o vydavatelské oprávnění, byla Záhorská kronika 28. března
1951 úředně zrušena a zanikla úplně. |
|||||
Zdroj: |
Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.35.;. Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Frel“ Kokojanová-Hašková, Michaela: Záhorská kronika, Přerov 2004. Štěpán, Jan: Dolní Újezd minulostí k současnosti, Olomouc 2006. |
|
||||||
Místo narození: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Hukvaldy | |||||
Místa pobytu: | Harbach (Rakousko), Kroměříž, Olomouc | |||||
Obory působení: | arcibiskup | |||||
Anotace: |
Na kněze byl vysvěcen 1836, působil jako kaplan u sv. Michala v Olomouci, 1838 byl promován na doktora teologie, byl farářem v Harbachu v Dolním Rakousku. 1843–1849 byl proboštem kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži, 1849 se stal sídelním kanovníkem olomouckým a 6.6.1853 ho zvolila metropolitní kapitula arcibiskupem. 4.9. byl vysvěcen a 8.9. byl uveden do úřadu. Dnešní tvář Dómu je jeho dílem. Zbudoval 8 nových kostelů , 16 nákledně opravil. V Kroměříži založil chlapecký seminář. Zavedl jazykovou rovnoprávnost. Podporoval zřizování českých škol a rozvoj českého náboženského života. Zemřel v Hukvaldech, ale jeho tělo je pohřbeno pod hlavní věží olomouckého dómu. |
|
||||||
Místo narození: | Všechovice | |||||
Místo úmrtí: | Brno | |||||
Místa pobytu: | Brno | |||||
Obory působení: | architekt, vysokoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Národ. umělec, od r. 1945 prof. na fak. architektury VŠT Brno, autor 526 projektů, studií a návrhů, z toho 148 real. v Brně. Člen mezinár. společností. Pamětní deska v rodišti odhalena 7. 5. 1980. |
|||||
Zdroj: |
Syrový, B. : Architektura. Praha, SNTL 1972, S. 97;Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;. |
|
||||||
Místo narození: | Vídeň (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | panovník | |||||
Anotace: |
Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V., z Habsbursko-Lotrinské dynastie byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král. Prvorozený syn rakouského císaře Františka I., nastoupil na trůn po smrti svého otce 2.3.1835.Téměř 14 let vystupoval jako první muž monarchie, poskytoval audience, ale nevládl.Skutečná vládní moc byla soustředěna v tzv.státní konferenci, kde ho zastupoval strýc arcivévoda Ludvík.Měl přídomek císař „Dobrotivý“.V Olomouci dlel s celým vídeňským císařským dvorem od 14.10.1848 a 2.12.1848 nastoupil na trůn v olomoucké arcibiskupské rezidneci jeho 18 tiletý synovec František Josef I.Nástup kontrarevoluce vyžadoval jiného panovníka.Poté žil od května 1849 v Praze.Byl velmi oblíbený.Ferdinand byl posledním Habsburkem, který se dal korunovat českým králem (7.9.1836). |
|||||
Zdroj: |
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Rovina 1992.S.74–75.;Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.63.;. |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Zlín | |||||
Místa pobytu: | Brno, Olomouc, Uherské Hradiště | |||||
Obory působení: | archeoložka | |||||
Anotace: |
Po maturitě vystudovala v letech 1977–1981 FFMU Brno. Promovala jako PhDr. Poté pracovala v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci a to v období 1981–1986. Pak v letech 1986–1989 působila ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a od r. 1989 v Archivním ústavu ČSAV. Specializuje se na raně středověkou slovanskou archeologii Velké Moravy. |
|||||
Zdroj: |
Sklenář, Karel: Biografický slovník českých moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005.S.182.; |
|
||||||
Místo narození: | Stínava | |||||
Místo úmrtí: | Prostějov | |||||
Místa pobytu: | Hradisko, Olomouc, Šubířov | |||||
Obory působení: | kněz, publicista | |||||
Anotace: |
Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován r. 1925, farářem v Hradisku od r. 1940 do r. 1975. Bydlel v Šubířově. Publikoval v ZMK. |
|||||
Zdroj: |
Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.S.84.;ZMK 1990, č.2, S.37.;Fialová, A.: Bibliografie okresu Kroměříž.Brno 1984.;. |
|
||||||
Místo narození: | Brno | |||||
Místo úmrtí: | Olomouc | |||||
Obory působení: | hudebník, violista | |||||
Anotace: |
Působil v MFO od 1.6.1969 do 11.5.1971. |
|||||
Zdroj: |
Katalog členů MFO. |
|
||||||
Místo narození: | Donín u Loun | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Olomouc, Přerov | |||||
Obory působení: | letec | |||||
Zdroj: |
Kdo je kdo., Praha. Agentura Kdo je kdo., 2002, S.133., |
|
||||||
Místo narození: | Říčany | |||||
Místo úmrtí: | České Budějovice | |||||
Místa pobytu: | Olomouc, Písek, Plumlov, Praha, Prostějov | |||||
Obory působení: | archeolog, cestovatel, chemik, středoškolský pedagog | |||||
Anotace: |
Studoval na reálce v Písku a potom chemii a techniku v letech 1878–1882 na ČVUT v Praze. Jako vynikající chemik dostal cestovní stipendia do Belgie, Holandska, Francie, Švýcarska a do dalších zemí. Cestoval i po Asii, Rusku a byl v Severní Americe. Dosáhl hodnosti doktor technických věd. Poté působil jako odborný asistent tohoto oboru v letech 1888–1891. Působil na zemské vyšší reálce v Prostějově jako středoškolský profesor v letech 1891 – 1900. Vyučoval zde fyziku a chemii. Zde zakladatelem a místopředsedou Přírodovědeckého klubu. Napsal česky i německy odborné spisy z oboru chemie, přírodopisu, vlastivědy, kulturní historie, archeologie a zeměpisu. Napsal celkem 18 spisů a přes 300 pojednání. Vlastním nákladem vydal v roce 1898 v Praze ”Popis okresního hejtmanství prostějovského” a v r. 1903 Z dějin chemického průmyslu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Další publikace: Z krásné Itálie. (Prostějov 1895), Chemie v Praze (Praha 1908). V roce 1910 se stal ředitelem české vyšší reálky v Českých Budějovicích. Ve volném čase se zabýval archeologií. Od r. 1896 publikoval v Časopisu VSMO a to o Hradišti u Olomouce a Hradišti na Plumlovsku. |
|||||
Zdroj: |
MSN.II.Praha 1920, S.681.;Minaříková, Heda: Vzpomínka na Fr.Faktora.=Štafeta, 18, 1986, č.4, S.25–26, 1.obr.;. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S. 160.; |
|
||||||
Místo narození: | Červenka | |||||
Místo úmrtí: | Červenka | |||||
Místa pobytu: | Beňov, Bohuslavice, Brno, Červenka, Litovel, Moravičany, Olomouc, Slavětín, Štěpánov | |||||
Obory působení: | divadelní ochotník, malíř | |||||
Anotace: |
Narodil se v Července v Svatoplukově ul. 49 v rodině nádeníka. Měl tři sourozence. . Po ukončení školy jej vzal do učení litovelský malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně apod., po vyučení r.1917 u něj zůstal v zaměstnání. V roce 1929 se oženil s Marií Kubíčkovou z Červenky, po svatbě bydleli u jejích rodičů, ale v Litovli měl malířskou živnost. Příštího roku se manželům Flasarovým narodil syn Ivo (1930), za další tři roky dcera Olga (1933). V té době již byl znám nejen jako malíř pokojů, ale také jako mladý výtvarník a divadelní ochotník. Roku 1942 absolvoval školu uměleckých řemesel v Brně. Po válce byl František Flasar na základě výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v seznamu výtvarných umělců. Věnoval se výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu fasád rodinných domků nejen v okolí Litovle, ale od Luhačovic po Šumpersko. Namaloval cyklus lunet v obřadní síni litovelské radnice, vytvořil sgrafito nad schodištěm u sálů Záložny, na průčelí domu u muzea aj. Od padesátých let působil jako výtvarník Okresního domu osvěty, roku 1961 se stal zaměstnancem Závodního klubu Tesla. Pro litovelské ochotníky tehdy vytvořil scény pro všechna představení. V šedesátých letech spolupracoval s akademickým malířem Františkem Peňázem. Společně navštívili stovky kostelů, podíleli se na jejich opravách a vytvořili mnoho nástropních a oltářních obrazů. Na popud Františka Peňáze vytvořil i plastiky dvou křížových cest: starší a větší (65×35 cm) bez popisu jednotlivých zastavení a mladší menší (30×30 cm) s popisem. Byl všestranně kulturně činný jako ochotnický herec, režisér, malíř kulis, plakátů, diplomů, vyzdobil kroniky divadelního souboru aj. Věnoval se výtvarné práci v mnoha oborech (nástěnné malby, obrazy, kresby, ilustrace knih, plastiky, sgrafita v exteriérech i interiérech, restaurování). Namaloval řadu akvarelů a olejů, dnes vesměs v soukromých sbírkách. Zajímavými a poměrně ojedinělými pracemi jsou obrazy na způsob vitráže ve vinných sklepech v Čejkovicích, mozaika umístěná v areálu bývalých radiokomunikací v Litovli či dřevořezby hlav. V 80. letech 20. století se zdravotní stav Františka Flasara rychle zhoršoval. Po mozkové příhodě v osmdesáti letech byl upoután na lůžko, posléze umístěn do Domova důchodců v rodné Července. Ještě za svého života se v roce 1985 dočkal samostatné výstavy v litovelském muzeu. |
|||||
Zdroj: |
Litovelské noviny 3/1993, S.3; František Flasar 1903–1989. Almanach obce Červenky.2009.; Šik,L.: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.; |
|||||
Poznámka: |
Obraz Františka Flasara na chodbě Obecního úřadu v Července. Unčovice (n.m.č. Litovle). |
|||||
Fotky: |
|
||||||
Místo narození: | Opava | |||||
Místo úmrtí: | Nisa (Polsko) | |||||
Místa pobytu: | Brno, Jihlava, Olomouc, Opava, Praha, Znojmo | |||||
Obory působení: | rektor univerzity, teolog | |||||
Anotace: |
Pocházel ze slezského rytířského rodu Fragsteinů z Nimsdorfu. V Opavě vystudoval gymnázium, filozofii studoval v Olomouci, poté působil v Brně v jezuitském noviciátu, zde aproboval pro výuku na nižších jez. školách. Roku 1685 působil jako prof. gramatiky ve Znojmě, poté v Praze na Malé Straně. V Praze absolv. fakultu teologie, poté působil v Jihlavě jako prof. rétoriky. V čele české jezuit. provincie TJ vstoupil a řídil ji v letech 1713–1715. V letech 1716–1718 zastával rektorský úřad jez. koleje v Praze, poté řídil jez. kolej v Brně 1718–19. Od 1.11. 1719 rektor (43.) jez. koleje a olomoucké univerzity do 30.11. 1722. |
|||||
Zdroj: |
Žurnál UP, č.2, 26.1./07, S. 9; Žurnál UP, č.3, 9.2./07, S. 9–10; |
|
||||||
Místo narození: | Praha | |||||
Místo úmrtí: | Hranice | |||||
Místa pobytu: | Hranice, Kunštát na Moravě, Lipník nad Bečvou, Přerov | |||||
Obory působení: | lesní inženýr, pedagog, spisovatel | |||||
Anotace: |
Od 1945 působil na St. vyšší lesnické škole v Hranicích, kde přednášel zoologii a botaniku, od 1949 lesmistrem v Lipníku, od 1964 ved. biologic. odd. Vlastivěd. muzea v Přerově. Publikoval časopisecky. Beletristicky debutoval r. 1959. Autor knih: Myslivecká stezka;Bílá manéž;Ozvěny ticha;Kudu větevnice;Zrzek. |
|||||
Zdroj: |
Novák, J. : Doslov. In: Fric, F. : Mysliveckou stezkou. Brno 1977, s. 190/191. ;Vyznání a poděkování J. Tomečka na přebalu této knihy. ;Slovník česk literatury. Praha, ČS 1985. S. 92. ;Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. S. 12. ;. |
|
||||||
Místo narození: | Innsbruck (Rakousko) | |||||
Místo úmrtí: | Praha | |||||
Místa pobytu: | Olomouc | |||||
Obory působení: | herec | |||||
Anotace: |
Působil r. 1817 v Olomouci, jeden z nejlepších hercú německého divadla, odtud odešel do Prahy. |
|||||
Zdroj: |
Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.95.;. |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Drážďany (Německo) | |||||
Místa pobytu: | Prostějov | |||||
Obory působení: | fotograf, malíř | |||||
Anotace: |
Od mládí maloval, na přání svého otce se vyučil fotografem u svého strýce J.F.Langhouse v Plzni v letech 1901 – 1904.;Usadil se v Drážďanech.Občas pomáhal i svému otci v Prostějově, který měl ateliér v PV od r.1880 a vedl jej do své smrti r. 1921. |
|||||
Zdroj: |
Encyklopedie českých a sloven.fotografů.Praha 1993.S.78 –79.;. |
|
||||||
Místo narození: | Křečhoř | |||||
Místo úmrtí: | Litovel | |||||
Místa pobytu: | Brno, Litovel | |||||
Obory působení: | zápasník | |||||
Anotace: |
Narozen v obci Kamhajek u Kolína (n. Křečhoř).Rodiče Alois a Katečina
měli šest dětí: Anna, Gustav, Karel, Josef,, František a Pavlína. Když
vyšel obecnou školu vyučil se řezníkem. Jako tovaryš pracoval v Brně,
kde chodil také cvičit do Sokola. V brněnském atletickém spolku Hellas
získal základy v řeckořímském zápasu. Záhy začal vítězit na
turnajích, první zápas jako amatér uskutečnil v r.1899 a hned napoprvé
zvítězil. Roku 1900 se stal mistrem Čech v hodu diskem, v roce
1901 mistrem Moravy v řeckořímském zápasu, o rok později mistrem
Rakouska-Uherska, v roce 1903 vybojoval zlatou medaili na amatérském
mistrovství Evropy v Rotterdamu, když v turnaji porazil mistra Německa
i mistra Dánska. Za pět let amatérské kariéry vybojoval na 2000 zápasů
a ani jednou neprohrál. Dále již následovala čin-nost na profesionální
dráze. R.1906 vystupoval v Litovli v programu Kellnerova cirkusu, jako
vítězi zápasů mu poslala kytici s vyšitou stuhou Miroslava Ellederová,
dcera sládka z pivovaru, kterou si vzal r.1908 za manželku. Manželka jej
pak provázela při cestách a zápasech v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě, Rize,
později v Paříži, Marseille, Alžíru, na Kanárských ostrovech. V roce
1911 absolvoval turné po Jižní Americe, v roce 1913 po USA, kde si svými
výkony získal přízeň amerického publika. Tam měla úspěch i jeho žena.
S krajanskými organizacemi v New Yorku a Chicagu pořádala dobročinné akce
a na všech zpívala národní písně moravské. V roce 1919 reprezentoval
naši vlast na Sportovních hrách spojeneckých armád v Paříži. Na trůn
profesionálního mistra Evropy na-stoupil ve svých padesáti letech –
v roce 1929. Jako profesionál slavil na 10 000 vítězství. Zápasil
40 let, vítězil ještě po své padesátce. Kolem roku 1925 pronajal (spolu
s bratrem Františkem) větší statek v Lužici u Šternberka, který ale
musel po zabrání Sudet opustit. Jeho atletická postava lákala i filmové
tvůrce. Proslavil se zejména v titulní roli ve filmu Pražský kat.
Přátelil se také s Petrem Bezručem a Aloisem Jiráskem. Bydlel v ulici,
dnes po něm nazvané. V období okupace byl pro finanční podporu poskytnutou
rodinám postiženým nacistic-kou perzekucí vězněn. Ke kuriozitám
válečné doby patří soud se zápasníkem Motykou. Frišten-ský jej r.
1923 porazil a zesměšnil, dřívější „vlastenec“ se za války dal
k Němcům, r. 1943 podal na Frištenského žalobu a žádal bolestné
230.000 K za tehdejší zápas. Soud směšnou žalobu odmí-tl, když
Frištenský prokázal, že zápas neměl národnostní motiv – oba
zápasníci se chlubili češ-stvím! Jenže Motykova žena žalobu obnovila,
když byl v únoru 1944 Frištenský zatčen gestapem. Byl souzen za
spolupráci s ilegálním národním výborem v Olomouci, na podporu
postižených rodin věnoval přes 100.000 K. Jenže prostředník Cingroš byl
zrádce. |
|||||
Zdroj: |
Šik, L. : Litovelské osobnosti. 2003. ( CD-R). |
|
||||||
Místo narození: | Víceměřice | |||||
Obory působení: | koulařka, sportovkyně | |||||
Zdroj: |
Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.139. |
|
||||||
Místo narození: | Náměšť na Hané | |||||
Místo úmrtí: | Sv. Hyppolit (Rakousko) | |||||
Místa pobytu: | Kroměříž, Olomouc, Praha, Vídeň (Rakousko), Výšovice | |||||
Obory působení: | církevní hodnostář, kněz, literát, pedagog, rektor univerzity | |||||
Anotace: |
Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský. |
|||||
Zdroj: |
Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Podlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Hanácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.) |
|||||
Poznámka: |
Biskupství je částí obce Náměšť na Hané. |
|
||||||
Místo narození: | Prostějov | |||||
Místo úmrtí: | Prostějov | |||||
Místa pobytu: | Brno, Prostějov | |||||
Obory působení: | skladatel | |||||
Anotace: |
Jan Procházka, uměleckým jménem Faustin, prostějovský rodák, hudebník Po absolvování 6 tříd reálky odešel do praktického života. Hudební základy získal v Brně u prof. Františka Kudláčka a Zdeňka Blažka. Už 1921 tak mohl vstoupit do Orchestrálního sdružení, které tehdy vedl Vladimír Ambros. S prostějovským hudebním a divadelním životem pak bylo Faustinovo jméno spojeno celých 60 let. Od 1931 začal spolupracovat jako dirigent s Národním sdružením a přebral vedení jeho třicetičlenného orchestru po hudebníku Josefu Čeplovi. Sdružení od 1937 působilo jako Divadlo Hanácké obce a Faustin v něm působil fakticky do února 1964. Za tu dobu z něho vytvořil těleso vysokých uměleckých kvalit. Nastudoval a řídil celkem 269 operet, hudebních aklademií, tanečních večerů a koncertů. Složil scénickou hudbu k 24 divadelním hrám. Zlatý věk operety v Prostějově tvoří 15 sezon 1931–1945, za jeho vyvrcholení je považováno období 1931–1943 – a je právem spojováno s jeho jménem. Faustin ve svých rukopisných Pamětech přitom poznamenal: \„po celou dobu mého účinkování v ochotnickém divadle jsem nedostal a ani bych nepřijal žádné peněžité odměny\“. 30. 4. 1931 Faustin poprvé stanul za dirigentským pultem NS – ochotnický soubor sehrál hru se zpěvy a tanci Rud. Hlavenky s hudbou Em. Starého Ve stínu pražských barikád, režíroval ji Jindř. Zlámal. Na podzim uvedli ještě Újezdské kasárny od stejných autorů. 1933 Lidová strana Faustina požádala , aby nacvičil hru se zpěvy a tanci Popeluška, jejímž autorem byl prostějovský farář Karel Dostál-Lutinov. Nebyl spokojen ani se zastaralou hudbou, ani s nepružnými herci. 1934 uvedl se souborem Národní demokracie Piskáčkovy Perly panny Serafinky, v nichž vystoupila známá prostějovská ochotnická pěvkyně Anežka Soldánová, s níž je rovněž významně spjata celá etapa prostějovského ochot. divadla. 1935 s Dro NS první zahraniční opereta – zpěvohra J. Gilberta Žena v purpuru (uváděna též jako Carevna Kateřina ruská). 1936 operety V. Vipler: Jen ty a já, Stelibský: Podej štěstí ruku. 1937 soubor přešel pod Hanáckou obec dr. O. Přikryla s názvem Divadlo Hanácké obce. 1937 v březnu Jára Beneš: Syn Bohů, hlavní postavu nastudoval jh. uč. Hubert Flanderka z Pěveckého sdružení morav. učitelů, začátkem května premiéra operety Járy Kohouta a Lad. Placáka Kikirikí, repríza koncem měsíce v přírodě, v tzv. Žbánovském žlebě za obcí Soběsuky u Plumlova. V září Jankovcova opereta Zelená se, zelená\„. Ještě v listopadu téhož roku Piskáčkův Tulák: \“Provedení hry bylo nejen bezvadné, ale jak po stránce hudební, tak i herecké dokonalé a svědčí o velké obětavosti, svědomitosti a píli jak dirigenta Jana Faustina, který hru nacvičil, tak i jednotlivých interpretů.\" V prosinci 1937 k 10. výročí založení DrO NS Polská krev s hostujícím Járou Pospíšilem. Aktivitu Divadla NS lze těžko srovnat i se současnými profesionálními soubory. 1938 francouzská hudební veselohra Krejčí na zámku, romantická opereta Fr. Lehára Země úsměvů, do konce roku ještě 3 operety. 1939 Divadlo Hanácké obce za rok 13 představení, z toho 5 operet, v září Běhounkova opereta Bejvávalo, z níž u publika skldila největší úspěch ústřední písnička \"Bejvávalo, bejvalo a bude zas,/ |
|||||
Zdroj: |
Za J.P.F.= Štafeta, 1980, č.4, S.25.;. DOROVSKÝ, Ivan – DOROVSKÁ, Dagmar: Jan Procházka-Faustin a prostějovský Zlatý věk operety. Lidová kultura na Hané. Sborník příspěvků ze IV. odborné konference 1995. Olomouc, Vlastivědné muzeum a Vlastivědná společnost muzejní 1996, S. 81–90. |