Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Absolvoval přírod. fak. UK Praha, 1954–1968 prac. Ústavu fyziky pevných látek ČSAV Praha. Od 1968 trvale na Aarkus Universitet v Dánsku. Zabývá se teorií pevných látek, spec. polovodiči. Autor prací z oblasti pásové teorie PL.

ČBS.Praha Academia 1992, S.16.;.

Od r. 1955 půs. jako sólový hráč MF v Olomouci ve hře na lesní roh. Od r. 1956 ve Slovenské filharmonii v Bratislavě. Od 1968 působí v orchestru Německé opery v Duisburgu, kde je též pedagogem tamější Vysoké školy. Od r. 1975 člen festival. orchestru v Bayreuthu.

ČBS.Praha Academia 1992, S.19.;.

Rodačka z Frýdeckomístecka. Studovala na odbornou učitelku ve Vesně Brno. Poté učila na 2. stupni základní školy předměty: dějepis, zeměpis a praktickou výchovu. Od r. 1953 působila v Těšeticích, od r. 1954 v Dolanech, kde dosud žije. Dobrovolná knihovnice v Dolanech a Toveři. Národopisná práce v obci. Na jaře 1993 založila folklórní kroužek písní a tanců pro děti zv. Kanafaska. Nacvičuje lidové tance, obnovuje krojové vybavení ap. Spolupracovala s dr. Evou Vlčkovou a Vlastou Beilovou.

Parte

V zaměstnání měla jméno Drahomíra a na parte má Drahoslava.

Bohosloví studoval v Olomouci. Vlastenecký kněz. Farář v Dřevohosticích a Domaželicích, od 1877. Vydával modlitební knihy a přispíval do náboženských časopisů: Časopis katolického duchovenstva/1868/ a do Blahověsta/1880, 188­1/.

Český slovník bohovědný II.Praha 1916., S.199.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.79. Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32. Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007. S.64.;

V rodišti vystudoval reálku poté v roce 1878 absolvoval Vysokou školu technickou v Cáchách a Báňskou akademii v Berlíně. Vyhledávaný expert na hutní průmysl. V Čechách se objevuje roku 1885 jako vedoucí výstavby vysokých pecí a hutí ve Štěpánově u Olomouce. Působil také v Polsku a Rusku, kde generálním ředitelem hutí Doněck-Jurjevska v Rusku. V roce 1904 se vrátil do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moeavy. Seš.9. Ostrava 1997.S.19–20.

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí hanáckého rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Do měšťanské školy chodil ve Šternberku. Vystudoval Obchodní akademii v Olomouci, kde maturoval v r. 1935 a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky v Košicích (1935). Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích , kde v průběhu studia (1936–1937) přestoupil na k leteckému pluku E.Beneše do Olomouce. Po vyřazení v hodnosti poručíka se specializací leteckého pozorovatele sloužil nejprve v této funkci v Prostějově a posléze se přeškolil na stíhacího pilota. V letech 1939–1940 působil v civilním zaměstnání a pak se vydal do zahraničního odboje přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii,Řecko, Turecko, Sýrii, do Francie a Anglie. Nastoupil u 310. stíhací perutě RAF. Po válce v roce 1945 se kvůli zraněním už nemohl vrátit k letectvu a byl učitelem angličtiny a létání v Olomouci. Počátkem roku 1948 poslal svou manželku s dcerou do Anglie, ale sám už nestačil utéci. Byl zatčen a uvězněn na deset let. Jeho životní osudy se dostaly na světlo díky Václavu Kamar ádovi ze Šternberka. Jeho paní sepsala o jeho životě a osudu knihu. Na paměť je v Olomouci a v Praze pojmenována ulice, pamětní desky v Olomouci a Lašťanech.

Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 11–12. Bryksová, Trudie: Naděje a beznaděje. Praha 2003.

V rodišti pamětní deska. Pamětní deska též na domě v ulici Hanáckého pluku 15, Olomouc.

Primu a sekundu studoval na gymnáziu v Litovli, poté tercii a kvartu na Papežské koleji Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě, kde byla ze dne 13. na 14.4.1950 ukončena klášterní škola a tak docházku dokončil na Základní devítileté škole na Kopečku u Olomouce, kde bydlel od r. 1950. V letech 1950–1955 studoval Pedagogickou hudební školu v Olomouci, státní zkoušky hry na housle složil v Brně. Poté působil jako vedoucí hudebního kursu ve Dvorcích na Moravě od listopadu 1955 do března 1956 a od dubna 1956 do září 1959 byl učitelem hudby na hudební škole v Litovli. V letech 1959–1974 byl violistou v operním orchestru Divadla Oldřicha Stibora. V roce 1963 maturoval na SG v Olomouci, dálkové studium. V roce 1971 absolvoval Přírodovědnou fakultu v Olomouci obor biologie a zeměpis a v r. 1979 promován na doktora.. V letech 1974–77 pracoval v ústavu sér a očkovacích látek v laboratoři, 1977–1980 na Katedře anatomie LFUP a 1980–1984 učitelem hudby v Uničově, 1984–1988 vedoucím laboratoře osteologie na Teoretických ústavech LF UP a 1988–1995 v závodech Milo. Psal básně, které vydal vl. nákladem : Pasáže arpegia (1993) a V paprscích stříbra (1994). Sepsal též rozsáhlou studii o Jaroslavu Durychovi.

Biografic. údaje – osobní sdělení. Hanácké noviny 1995, 9. 12. 1995, příl. , Hanácké noviny 1996, 6. 1. 1999, Jmenuji se Miroslav a nějaký čas píšu písně. Machala,L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. S.44–45.;

O archeologii se zajímal již při studiu FFMU v Brně. Pracovník VMO, autor prací z historie Olomoucka a širšího regionu Hané. Autor na 700 odborných článků ve vlastivědném tisku. a odborném tisku ( Zprávy KVMO, Zprávy SLUKO, Archeologické rozhledy, VVM, Přehled výzkumů aj. Velký znalec církevní heraldiky. Archeologické průzkumy vykonával v obcích: Bolelouc (n.m.č. Dub nad Moravou), Dolany, Hněvotín, Nenakonice (n.m.č. Věrovany), Jívová. CMO in memoriam.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.36.; Michna, P.: Minulý týden zemřel olomoucký historik Václav Burian. In Hanácký den, č.165, 26.9.1998, S.5. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha Libri 2005. S.102–103.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S.61–69.;

Narozen v Pouchově (n.m.č. města Hradec Králové). Od r. 1948 v Olomouci, krátce u L.Šlapety, později na MěstNV, stavební úřad.1949 v o­lomouc.Stavopro­jektu, kde zač.50.let zakládá asanační skupinu /Hynek, Škamrada/ a stává se jejím vedoucím.Poté pracuje v Pozemních stavbách v Olomouci, v Chemoprojektu Přerov a v DRUPOS Olomouc.V kontextu poválečné architektury výrazná osobnost.Orientace na památkovou obnovu. Realizace: Rekonstrukce domu rozhlas.studia a kavárny Opera, Horní nám.1947, rekonstrukce obyt.domů Žerotínovo nám.4, 5, 8, 9./1950–53/, rekonstrukce muzea 1953–58, rekonstr.zámec­.arkád Velké Losiny, rekonstrukce Okr.knihovny 1969.;svateb.síň Domašov nad B.1982 ad.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. ZKVU 1984, č. 229, S. 18–19. ;Architektura ČSR, 10. 1951, S. 176–179. ;. Majerek, Bedřich: 40 let architektury v Severomoravském kraji v práci členů Svazu českých architektů. Ostrava 1985.; Čtvrtá členská výstava. Olomouc, Dům umění. 1953.;

Studoval umělecko-průmyslovou školu ve Vídni u malíře Ed.Veitha.Malby dekorativní-nástrop.malby v divadle v Lublani, krajiny a pohledy ze staré Vídně, klášterní obrazy.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.135–136.;.

Pracoval u T. Šipky v Olomouci, L. Šlapety , v čs. staveb. závodech, Voj. projekt. ústavu, ve Skupině experimentální projekce ve Stavoprojektu, v Sigmě IPKÚO v Olomouci. Spoluator publ. Olomoucká architektura. 1900–1950. 1981. předseda Umělecké komise arcibiskupství olomouckého, člen Rady města Olomouce. Nositel Ceny města Olomouce.

Zatloukal, P. : – ZKVMO 1984, č. 229, S. 20–21. ;Architektura ČSR XXXVII, 1978, S. 101, 122–124. ;Walla, Jindřich: Návštěva v ateliéru. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 12–14. fotografie;;Kdo je kdo v architektuře. . . Praha, Modrý jezdec 1993. S. 39–40. ;.

Vyučil se elektromontérem a po vojně vystudoval večerní Střední průmyslovou školu elektrotechnickou s maturitou (1974). Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–89). Do r.1997 pracoval v oboru a poté ze zdravotních důvodů odešel do inval. důchodu. Spolu s bratrancem Josefem Červinkou-Grifinem, zpracoval rozsáhlé dílo Rodokmen Červinků z Olomouce a okolí . Věnoval se i zpracování liter. odkazu svého otce. Zpracoval 900 básní a 20 próz do jednoho celku, z kterého pak ve spolupráci s lit. sekcí VSMO vybral texty k vydání dvou bibliofilských soukromých tisků Verše přátelům a Tucet drobných próz s ilustracemi Ing. Otty Bablera ze Samotišek. Od r. 2004 byl členem výboru VSMO a věnoval se v něm dokumentárnímu zachycení významných akcí vlastivědného a kulturního charakteru. V r. 2006 se stal spoluzakladatelem a členem výboru Literárního klubu Olomouc. Jeho koničkem bylo fotografování. O víkendech jezdil do Drahanovic. Necelý měsíc hospitalizován na psychiatrické klinice ve Šternberku, protože jinde nebylo místo.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, 2.díl, Olomouc 2006, S.254.; Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, č.6/2007, S.6.; http://otavinka.blog.cz/…rvinka-umrti

V dětství se učil hře na housle v Dačicích. Velmi ovlivněn strýcem, bratrem maminky Otakarem Šinem (1881–1943), který jej učil kompozici. Gymnázium studoval v Telči, kde maturoval r.1941. Poté studoval Státní konzervatoř v Praze a JAMU v Brně. Pedagogickou dráhu začal v Poličce jako učitel hudební školy, pak byl ředitelem hš v Litomyšli, a Chocni. Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik, organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého působil do 1987. Docentem jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou) programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě. Na kontě skladatelské činnosti má 70 skladeb, některé z nich na CD a gramofonových deskách. Publikoval v Hudebních rozhledech.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963. S.221.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.P., Div.ústav 1982, S.81.; Gardavský, Č.: Skladatelé dneška.P., Panton 1961.; Hudební rozhledy 1973, č.9. S.420–423.; Čotek, Pavel: Dva domovy.In: Kulturní měsíčník 1984,č.10. S.2.; Kolář, B.: Jubilant Pavel Čotek. Olomouc.cz (20.11.2002). ;

Byl synem vojína Jakuba Doubravského (změnu jména způsobil chybný zápis v matrice). Jeho otec byl brzy přeložen do Klatov a rodina Dobrovského se usadila v Horšovském Týně. V jeho rodině se mluvilo německy, česky se naučil až na gymnáziu v Havlíčkově Brodě (tehdy Německý Brod), kde studoval od roku 1763. V letech 1767–1769 studoval u jezuitů v Klatovech. Roku 1769 odešel Dobrovský studovat filosofii do Prahy. V roce 1772 se stal novicem jezuitského řádu a připravoval se na misionářskou cestu do Indie. Ta nebyla uskutečněna, protože roku 1773 byl zrušen celý jezuitský řád v českých zemích a Josef Dobrovský se rozhodl dokončit studium teologie v Praze. V roce 1787 jej v Hradci Králové biskup Jan Leopod Hay vysvětil na kněze.[1] V Praze zaměstnával i Františka Palackého, ten vypomáhal při tvorbě šlechtických rodokmenů. V letech 1776–1787 působil jako učitel filozofie a matematiky u hrabat Nosticů. V této době s nimi navštívil Rusko a Švédsko. Roku 1787 se stal prorektorem a v roce 1789 rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce (n.m.č. města) . Po smrti císaře Josefa II. (1790), však došlo k zrušení seminářů a penzionovaný Dobrovský se vrátil do Prahy, kde dále žil jako uznávaný soukromý vědec ze státní penze a také finančně podporovaný hrabaty Nostici. Právě v této době napsal množství pro slavistiku, filologii i historiografii zásadních prací. Již v 80. letech se Dobrovský živě účastnil vědeckého života v Praze, působil v Soukromé společnosti nauk. V roce 1784 pomáhal zakládat Českou (resp. Královskou) společnost nauk a v roce 1818 Národní muzeum.Měl také vliv na mladou generaci osvícenců. Jeho žákem se stal František Palacký, ale např. filologii u něj studoval i Václav Hanka. V roce 1828 přijel do Brna studovat ve zdejších knihovnách. Onemocněl a během hospitalizace v klášteře Milosrdných bratří zde 6. ledna 1829 zemřel.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985. S.560–571.;Králík, O.: Josef Dobrovský v Olomouci.Sborník SLUKO/B-I/1951–1953. S.95–105.;Spáčil, Vladimír: Dobrovský a Dolany.ZVŮO 1962, č.104. S.22–23.;Hanácké noviny, 30.3.1996. S.10.;

V roce 1917 vybudoval účetnický ústav Moravské zemědělské rady. Od roku 1929 profesorem ČVUT v Brně. Vybudoval racionalizační centra při zemědělských školách v Dřevohosticích.

Český biografický slovník. Praha, Academia 1992. S.412.

V roce 1931 maturoval na Státní reálce v Lipníku nad Bečvou. Malíř a učitel v Ústí u Hranic. Člen Jednoty učitelů – malířů v Praze. Od roku 1953 působil v rodišti, kde učil na ZŠ. Kronikář Velkého Újezda, sběratel lidových pověstí. V r. 1990 – 1993 vydal několik pověstí. Některé pověsti publikoval v regionálním tisku. Autorem knihy Velký Újezd a okolí. (1974).

Toman: NSČSVU, I.díl, Praha 1947, S.170.; -ld-: Úspěšní kronikáři, Stráž lidu, 1984, 15.11., S.4.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře, Olomouc 1993. S. 8–9.;

Narozen v obci Drahlov (n.m.část obce Charváty). Vl.jm. Josef Čapka. Psán též Josef Čapka-Drahlovský. Základní hudební vzdělání získal v Dubu nad Moravou, u učitele a hudebníka J. Stušky. V době studií německého gymnázia v Olomouci byl fundatistou v kostele sv. Mořice. Na gymnáziu založil a řídil sbor pro nějž napsal svůj první sbor „Modré oči“. Po maturitě odešel studovat do Prahy na varhanickou školu, kde absolvoval v roce 1871. Od června téhož roku působil jako varhaník a ředitel kůru u Sv. Vavřince v Přerově. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Záhy se zapojil do hudebního a kulturního ruchu ve městě. Od roku 1872 byl sbormistrem Pěveckého a hudebního sdružení Přerub (založeném r. 1862). Od jeho nástupu nastal rozkvět činnosti sdružení, vtiskl sboru klasický repertoár skladeb. P. Křížkovského, B. Smetany, A. Dvořáka. Po vzniku zpěvního dámského odboru Vlastimila (založ. 1883), působil i zde. Oba sbory střídavě vedl až do roku 1907. Provedl zde nejen Nešverovy skladby, ale i svoje. Po 21 let působil také jako středoškolský pedagog na gymnáziu v Přerově, kde učil zpěv. Napsal více než 200 hudebních děl, mezi něž patří skladby komorní jako Klavírní legendy, Hudební obrázky a Písně beze slov, dále skladby orchestriální, kam lze přiřadit legendy, capricia, symfonie a Moravské tance op. 62 a 169 (které provedl Karel Kovařovic na Národopisné výstavě v roce 1895). Dále skládal písně a sbory pro mužské, ženské a smíšené uskupení, Moravské zpěvy, Moravské dvojzpěvy a Moravské trojzpěvy. Je též autorem řady kantát a oratorií, zpěvoher, i chrámových skladeb, které vycházely v notách nejen v Olomouci, ale i v Pazdírkově nakladatelství v Brně. Zhudebnil také na slova Ondřeje Přikryla „Písně z Hané“. Zemřel 11. června 1926 v Přerově. Pohřben byl v Charvátech. Na rodném domě v Drahlově je pamětní deska. Jeho jménem byly pojmenovány dvě ulice. V Přerově a v Chomoutově u Olomouce.

Ševčíková Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. č.12.2002. S.4.; ČSHS, I.Praha 1963.S.261–262.;Přichystal, A.: Významné postavy politického,so­ciálního.,Olo­mouc 1979.;Pospíšil, Fr.: Almanach hanáckého roku, Přerov, 1923, S.125., Halma, Oldřich: Zapomínaný hanácký hudební skladatel.=Vlas­tivěd.sborník pro mládež župy olomoucké, 3, 1924 –1925, S.124–126.

Český fotbalista, reprezentant ČR, držitel stříbrné medaile z ME roku 1996, Působil od roku 1968 – 1977 v TJ Hulín, pak ve Zlíně a v období 1987–1990 a pak od r. 1997 u Sigma Olomouc.

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

Malíř, který jezdíval často na Zábřežsko a motivy svých obrazů našel právě tam.

Toman, P.: NSČVU.1. Praha 1947. S. 201–203. ; Turková, A.: Ferdinand Engelmüller.In: Kalendar.cz

Od dětství žil v Lošticích. Absolvoval Střední odborné učiliště elektro, které zakončil maturitou na Střední škole elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou. Poté odešel na dvouletou základní vojenskou službu v Litoměřicích, kde byl u Posádkové hudby. Po vojně pracoval ve vojenském opravárenském závodě v Horce nad Moravou a od září 1994 v Národním památkovém ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci na útvaru archeologických výzkumů. Zájem o historii, vlastivědu rodného kraje, národopis, lidové zvyky a folklór v něm probudily zájem o archeologii. Pravidelně se účastnil odborných regionálních konferencí Lidová kultura na Hané. Hojně publikuje odborné články ve Vlastivědném věstníku moravském, Archeologii Moravy a Slezska, Hlas Loštic, dále KROK = Kulturní revue olomouckého kraje + několikrát Ročenka Muzejní společnosti Litovelska – naposledy to byl ale „sborník“, Sborník Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště v Olomouci (název se různě měnil v závislosti na tom, jak se měnil název ústavu. Koncem let 90. začal dálkově studovat vysokou školu, obor archeologie na Slezské univerzitě v Opavě. Ze zdravotních důvodů musel školu ukončit. Po roce 2000 začal opět studovat FFUP v Olomouci obor archeologie, kde v roce 2020 obhájil diplomovou práci a ukončil studium s titulem bakalář. Ze zdravotních důvodů odešel do částečného invalidního důchodu. Svým zájmům a koníčkům se věnuje i nadále. Na svém kontě má 54 publikací a statí o archeologii a Litovelsku. O jeho knihy a sbírky lidových pověstí je enormní zájem. Spolupracoval s rozhlasovým studiem v Olomouci
také s regionální televizí. Jeho knihy: Pověsti z Bouzovska a Lošticka (2005);Vyprávěnky starého hrnčíře (2009);Výpravy za litovelskou archeologií (2019); i sborník příspěvků Dějiny Nasobůrek a Vísky (2023) jsou beznadějně rozebrány. Čas od času píše i do Týneckých listů.

Faltýnek, Karel: Vyprávěnky starého hrnčíře. Pověsti z Litovle. Litovel 2009. S.54. BK: K literárnímu setkání ve VKOL.In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 44.; Faltýnek, Karel: Setkání, na které rád vzpomínám. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. 2009. S.155.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 86–87.; Kolář, Bohumír: Zájem o rodný kraj přináší i dnes dobré ovoce. www.Olomouc.cz 19.7. 2006.; https://www.ceskatelevize.cz/…pod-Bouzovem. Faltýnek, K.: Činnost národopisného kroužku Kraslice v Nedvězí u Olomouce. Lidová kultura na Hané. Sborník z XV. odborné konference o Hané. Olomouc 2020. S. 119–129. Faltýnek i-meil dne 30.3. 2024

Bc. Karel Faltýnek

Dálkově absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou, původním povoláním zedník. Specializuje se na výzkum památek v Olomouci. Pracoval 1972 – 1979 u Památkového úřadu, 1979–1989 v muzeu. Nyní od r. 1990 spolumajitel fy Olomuciana, U hradeb 4, Olomouc. Autor několika knih o stavebních památkách v Olomouci. Sběratel všeho co souvisí s Olomoucí. Nositel Ceny města Olomouce 2013.

Osobně sděleno 13.12.1993/Šev.. Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.