Osobnosti Moravy.eu

V letech 1949–1953 studoval na přírodovědecké fakultě MU Brno, od 1953 vědecký pracovník Archeologického ústavu SAV v Nitře. Zabývá se studiem fauny z archeolog. nalezišť a historií chovu domácích zvířat. Autor asi 80 vědeckých prací. Z díla; Fruhgeschichtliche Pferdeskelettfunde aus dem Gebiet der Tschechoslowa­kei.1980.

Biografie: ČBS.Praha Academia 1992, S.14.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 52.;

Profesor na zemských hospodářských školách na Moravě, od r. 1945 působil v Přerově, 1950 na VŠZ v Brně. Autor učebnice"Zemědělská výroba", „Polnohospodárská výroba“.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;.

Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu v Olomouci, kde maturoval r.1933. Poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. V r. 1941 vydal vlastním nákladem monografii Lidové umění na Hané. V r. 1949 se podílel na výstavě Lidové umění na Hané v Kroměříži na zámku. V r. 1964 byl přijat jako etnograf ve Valašsk. muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a v letech 1965–71 byl jejím ředitelem. V r.1972 se stal vedoucím národopisného oddělení Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Zasloužil se o uspořádání několika výstav lidového umění v muzeu, sbírkové činnosti a o stálou expozici Z klenotnice lid. kultury Hané, Litovel r.1975. V r.2001 vy­dána publikace s názvem Lidové umění na Hané. Ing. Jan Rudolf Bečák stál u zrodu čestného hřbitova Valašského Slavína, kde mu byl také slavnostně odhalen náhrobek v r. 2005 v areálu Dřevěného městečka.

MP.: Zemřel ing. J.R. Bečák. Kdy-kde, co v Olomouci, 1987 únor. S.12.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.1/07, /foto/. S.29; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S.32., Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturní tulky Valašskem, Frýdek-Místek, 2001.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 5, Opava-Ostrava 1996. S.14–15; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.63.;

Studoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde roku 1898 maturoval. V době studií byl violistou ve studentském orchestru a smyčcovém kvartetu. Zpěv studoval u Karly Vachové v hudební škole Moravanu. Po maturitě nastoupil na místo učitele do Beňova u Přerova, kde působil do roku 1907. Na jaře roku 1903 stál u zrodu Pěveckého sdružení moravských učitelů /PSMU/, které organizoval Ferdinand Vach z žáků posledního ročníku učitelského ústavu a starších abiturientů. Už v červenci 1903 se konal první koncert tohoto seskupení a počátkem srpna t.r. vystoupil Učitelský dorost kroměřížského pedagogia, jak se tehdy jmenoval, v Chrudimi, Kutné Hoře, Pardubicích, v září pak v Přerově, Prostějově a Olomouci. Po konsolidaci přijalo toto hudební těleso 31. března 1904 dnešní název – PSMU. Pan učitel Beňa, zde působil nejen jako člen, ale i jako sólista. Jeho láska k hudbě se projevila už v prvním učitelském místě, kde organizoval hudební život, řídil chrámovou hudbu a pěvecké kroužky. Od roku 1907 do roku 1921 působil v Kojetíně, kde založil pěvecký sbor Jaroslav. Poté působil v Přerově, kde byl penzionován v roce 1937. Vyznamenán zlatou medailí Pěvecké obce české.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963.S.74.;. Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno 1963. S. 68. Krejčí, V.: Přerovské hřbitovy.In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově. Přerov, 1998.S.144.; Ševčíková,H.: Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2003,č.3.;

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

V roce 1888 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Důstojník z povolání. Za 1. světové války velitelem těžkého dělostřeleckého pluku. Od r. 1924 kustos oddělení starožitných zbraní, člen výboru VSMO v letech 1929–1939. Znalec starožitných zbraní. Věnoval se vlastivědě. K tomu jej přivedl profesor Jan Havelka.

Časopis VSMO, 1946. S.449.

V literární práci používal pseudonym Alfa. V roce 1922 vydal knihu zápisků pod názvem Doma. Povoláním učitel. Dlouholetý člen a tajemník PSMU . Otec Jiřího Brdečky (1917–1982).

SOKA Přerov. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1993.;

Po maturitě na Zdravotní škole v Olomouci působila v nemocnici na ARO, pak také ve firmě Contec v Olomouci, stomická sestra u Charity Šternberk, nyní na poloviční úvazek na chirurgii v nemocnici ve Šternberku. Ve volném čase, ráda maluje, zejména portréty. Ilustrovala knihu šternberského básníka PhDr. Jaroslava Váni, CSc.. Taky měla výstavu obrazů v galerii. Vnučka Františka Břízy ( 1916–2004), ředitele knihovny ve Šternberku.

Osobní sdělení hš – dne 12.11.2020

Fotografie z návštěvy u někdejší pacientky.

Od r. 1950 působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959. Divadlo O. Stibora v desetiletí 1955–1965. Olomouc 1965.

Rodák z Olomouce – Bělidel. Divadelní geny zdědil po mamince, která hrála přes 40 let ochotnické divadlo a zpívala. Absolvoval Obchodní akademii v Olomouci, ale od mládí tíhl k divadlu. Jeho mateřskou scénou byla Volánkova ochotnická jednota, která hrala v Národním domě. Učil se zpívat u prof.Žákové a navštěvoval baletní školu u mistra Relského.V roce 1954 – absolvoval na taneční konzervatoři v Brně, současně byl členem Úlehlova Moravskoslováckého súboru. V letech 1955 – 1956 členem Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde se naučil plno lidových tanců. V r. 1957 – Sólista Moravského divadla Olomouc- zde působil jako herec a sólista baletu až do r. 1991. Od 1974 choreografem Moravského divadla v Olomouci. Vytvořil zde na 170 rolí. Spolupracuje s folklorním souborem Mladá Haná ve Velké Bystřici od r. 1984 až dodnes. Vytvořil na 50 choreografií. Je autorem těchto choreografií: Dožatá, Maškare dó, Menuety, Vánoční koledování, U muziky na Lipenském Záhoří, Písničky s ozvěnou, Zabijačka, Šefci (1995), Hôsaři, Není trnka jako trnka, Šmigrust (2002), Zelí, Baba zlá, Námlôve, Menuety, Staré hanácké tance, Na Štěpána není pána (2002). V roce 2016 se stal laureátem Ceny Olomouckého kraje jako Osobnost roku 2016 v oblasti kultury. Od září 2018 emeritním členem MDO. Svou lásku k tanci vyjadřuje také svými nádhernými obrazy. Umí zachytit ten zlomek vteřiny, kdy je tanečník na vrcholu. Z jeho obrazů i tanečních pásem na nás dýchá jeho veselá a skromná povaha i jeho snaha pobavit diváka a aspoň na chvíli jej odtrhnout od starostí všedního dne.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.86.;. Čermáková-Obršalová, Marie: Rozhovor s Jiřím Čadou. Kdy-kde-co v Olomouci 2001, č. 3. S.21.; Polzer, A.: Historie souboru Haná ve Velké Bystřici 1976–1984. Webové stránky. Nakládal Petr: K 90. výročí narození pro Velkobystřické noviny. 2019. č. 12. Nakládal, P.: Jubileum Jiřího Čady. 2019 www.velkabystrice.cz Český taneční slovník.Tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001. S.40.

Studoval VŠ zemědělskou v Brně. Profesorem na Hospodářské škole v Přerově a Zemské zimní hospodářské škole v Uherském Brodě, kde byl zatčen a odvlečen do Osvětimi. RTDr. in memoriam. Pamětní deska v Brně, Zemědělská 1/1.

Encyklopedie dějin města Brna.

Navštěvoval školu při piaristické koleji v Kroměříži, přestoupil na reálku, pak na učitelský ústav v Olomouci a odtud na učitelský ústav v Příboře. Učitel v Kelči, 1891–1904 správce školy v Miloticích. Zakladatel časopisu Valašské Hlasy 1886; V roce 1904 odešel ze školství a věnoval se novinářství. Vydával časopisy: Milotický hospodář, Chov drobného zvířectva (1903) a Praktický rádce pro zahradnictví 1920; Vydávané časopisy a publikace tiskl ve vlastní tiskárně od r. 1925.. Z díla: Výnosné pěstování zeleniny v zahradě i na poli. 1926, (4. vyd. 1946. ). V roce 1937 byl jmenován místopředsedou a čestným členem Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů ČSR a čestným členem Československé akademie zemědělské.

ČBS. Praha Academia 1992, s. 103., ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999; Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.70.;

V roce 1917 vybudoval účetnický ústav Moravské zemědělské rady. Od roku 1929 profesorem ČVUT v Brně. Vybudoval racionalizační centra při zemědělských školách v Dřevohosticích.

Český biografický slovník. Praha, Academia 1992. S.412.

Rozená Heclová. Prvním manželem literární kritik Ladislav Soldán. Po přestěhování do Olomouce se jmenovala Dopitová. Genealogii zpracovala do 16. století. Po absolvování knihovnické školy v Brně, pracovala od 1.9. 1959 v knihovně v Šumperku jako metodička. A poté od 1. 9. 1972 v Olomouci. Zprvu na metodickém oddělení a později 1974 – 1983 na regionálním oddělení. Koncem roku se odstěhovala ze zdravotních důvodů dětí do Krkonošů. Tam působila v různých hotelech jako tělovýchovná pracovnice, fyzoterapeutka, ale v letech 1984 – 1993 jako dobrovolná knihovnice v Harrachově. V devadesátých letech se vrátila do Olomouce. K časopisům s léčivou tématikou: Meduňka a Regenerace, zpracovávala přes patnáct let jmenný a věcný rejstřík. Pro KČT vytvářela 1978–2021 turistické značky na Olomoucku. V KRNAP působila jako dobrovolný strážce.

Osobně znám. hš

Varhaník a zpěvák-basista. Hudbě se vzdělal u svého bratra Jana Dusíka v Čáslavi a byl varhaníkem na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce) do r. 1784. Poté v Dubu, Dlouhé Loučce, kantorem ve Velké Bíteši, Pyšelu a Mohelně. Zakladatelem moravské větve Dusíků.

Československý hudební slovník 1. díl. Praha 1963. S.273.

V době 2. světové války chtěl emigrovat a byl chycen při přeplavbě řeky Dunaje v Bratislavě. Byl v několika koncentračních táborech, Dachau a Mauthausen. Po propuštění v roce 1945 začal pracovat v Technických službách Olomouc a později na Floře. V roce 1958 dostal státní cenu za nejlepší výzdobu.

Osobní zpověď jeho dcery Marie Suchomelové.

V Olomouci působil jako sólista operety v letech 1955–57, poté v Opavě. Nyní v Plzni.

ČSHS.2.díl.Praha 1965, S.1040.;.

Syn Antonína F. Mistrem a měšťanem od roku 1743. 1744–1768 vlastnil dům v Olomouci.

Toman, P.: Nový slovník ČSVU I.Praha 1947.S.235.;

Narozen v obci Kamhajek u Kolína (n. Křečhoř).Rodiče Alois a Katečina měli šest dětí: Anna, Gustav, Karel, Josef,, František a Pavlína. Když vyšel obecnou školu vyučil se řezníkem. Jako tovaryš pracoval v Brně, kde chodil také cvičit do Sokola. V brněnském atletickém spolku Hellas získal základy v řeckořímském zápasu. Záhy začal vítězit na turnajích, první zápas jako amatér uskutečnil v r.1899 a hned napoprvé zvítězil. Roku 1900 se stal mistrem Čech v hodu diskem, v roce 1901 mistrem Moravy v řeckořímském zápasu, o rok později mistrem Rakouska-Uherska, v roce 1903 vybojoval zlatou medaili na amatérském mistrovství Evropy v Rotterdamu, když v turnaji porazil mistra Německa i mistra Dánska. Za pět let amatérské kariéry vybojoval na 2000 zápasů a ani jednou neprohrál. Dále již následovala čin-nost na profesionální dráze. R.1906 vystupoval v Litovli v programu Kellnerova cirkusu, jako vítězi zápasů mu poslala kytici s vyšitou stuhou Miroslava Ellederová, dcera sládka z pivovaru, kterou si vzal r.1908 za manželku. Manželka jej pak provázela při cestách a zápasech v Moskvě, Petrohradě, Kyjevě, Rize, později v Paříži, Marseille, Alžíru, na Kanárských ostrovech. V roce 1911 absolvoval turné po Jižní Americe, v roce 1913 po USA, kde si svými výkony získal přízeň amerického publika. Tam měla úspěch i jeho žena. S krajanskými organizacemi v New Yorku a Chicagu pořádala dobročinné akce a na všech zpívala národní písně moravské. V roce 1919 reprezentoval naši vlast na Sportovních hrách spojeneckých armád v Paříži. Na trůn profesionálního mistra Evropy na-stoupil ve svých padesáti letech – v roce 1929. Jako profesionál slavil na 10 000 vítězství. Zápasil 40 let, vítězil ještě po své padesátce. Kolem roku 1925 pronajal (spolu s bratrem Františkem) větší statek v Lužici u Šternberka, který ale musel po zabrání Sudet opustit. Jeho atletická postava lákala i filmové tvůrce. Proslavil se zejména v titulní roli ve filmu Pražský kat. Přátelil se také s Petrem Bezručem a Aloisem Jiráskem. Bydlel v ulici, dnes po něm nazvané. V období okupace byl pro finanční podporu poskytnutou rodinám postiženým nacistic-kou perzekucí vězněn. Ke kuriozitám válečné doby patří soud se zápasníkem Motykou. Frišten-ský jej r. 1923 porazil a zesměšnil, dřívější „vlastenec“ se za války dal k Němcům, r. 1943 podal na Frištenského žalobu a žádal bolestné 230.000 K za tehdejší zápas. Soud směšnou žalobu odmí-tl, když Frištenský prokázal, že zápas neměl národnostní motiv – oba zápasníci se chlubili češ-stvím! Jenže Motykova žena žalobu obnovila, když byl v únoru 1944 Frištenský zatčen gestapem. Byl souzen za spolupráci s ilegálním národním výborem v Olomouci, na podporu postižených rodin věnoval přes 100.000 K. Jenže prostředník Cingroš byl zrádce.
Ze čtyř obžalovaných byli tři ve Vratislavi odsouzeni k smrti, Frištenský pro nedostatek důkazů vrácen do Olomouce, odkud měl jít do Mauthausenu. Zachránil jej úplatek manželky, ta pak po nervovém vypětí zemřela v březnu 1947 ve věku pouze 58 let. I po válce ještě exhibičně zápasil., titul zasloužilého mistra sportu obdržel v roce 1956. Mecenáš litovelského sportu Gustav Frištenský zemřel v Litovli až 4.4.1957, profil tehdejších představitelů města vykresluje oficiální odpověď na dotaz pojišťovny o prošetření jeho majetkových poměrů. MNV nejprve vyčíslil od-hadní cenu vily a dále uvedl: „Frištenský nebyl nikde zaměstnán a MNV není jasné z jakého zdroje žil a to tím více, jelikož pan Frištenský velmi často se projížděl ve svém vlastním autě, což je jistě v dnešní době dosti drahý sport. Čest práci.“ Jeho životu je věnována nedávno vydaná monografie Břetislava Dytricha S po-zdravem síle zdar Gustav Frištenský. Pamětní bronzová deska na vilce v Litovli v ulici Frištenského, kde mistr žil od roku 1909 až do své smrtí, byla nákladem rodiny Frišten-ských zasazena v roce 1997.

Šik, L. : Litovelské osobnosti. 2003. ( CD-R).

Rozená Nešverová. Dcera hudebního skladatele Josefa Nešvery. Absolvovala SGO v roce 1922. Zpracovatelka jeho pozůstalosti. Bydlela K. Světlé č.16 v Olomouci.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci. Olomouc 1989. Vzděláván budiž… Olomouc, SGO 2002.

Přirozený talent jej dovedl k práci se dřevem v dílně sochaře v polském Landeku. Vytvořil oltáře pro kostely ve Vlčicích, Javorníku – Valdeku, soubor soch pro kostel v rodišti, vánoční jesličky pro Otmuchow v Polsku. Milovník hudby, člen městského orchestru, ve farním kostele a mužském pěveckém spolku.

BSSSM, č.1(13). Ostrava 2000. S. 36.

Vlčice (o. Jeseník).

Původním povoláním zdravotní sestra. Ve volném čase vede kroužek hadankářů a křížovkářů. Píše básně, zejména balady.

Hladká, Božena: Hanáci. Prostějov, Hádankářsko- křížovkářský kroužek 1980. 60 s.

V roce 1879 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté absolvoval práva v Praze. V Prostějově se zřídil advokátní kancelář, účastnil se zde národního a spolkového života. Starosta Sokola, předseda pěvec. spolku Orlice, kde též zpíval /tenor/;Přátelství s O. Přikrylem a O. Březinou. Přispíval do Humoristických listů. V r. 1903 vydal u Prombergra knihu " Hanácké obrázky", obsahující 10 hanáckých črt.

Ethen, Valdemar: Portéty a siluety.1.Prostějov 1926.S.153 –155.;.

Narozen v Dluhonicích u Přerova (n. m. č. města Přerov). Působil ve Vizovicích 1909–1930, v Brně na Českém odboru zemědělské rady, od r. 1930 v Dluhonicích. Zasloužil se o rozvoj přerovských trhů na plemenný dobytek. Autor četných statí v Moravském hospodáři.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.