Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Studoval gymnázium v Zábřehu 1901–9. Učil v rodišti, Bludově, Litovli, od r. 1942 ve výslužbě. Psal hlavně pro hudební amatéry. Jako houslista vystupoval doma i v zahraničí, zejména o prázdninách (v přímořských lázeň. místech). Zasloužilý hudební pracovník svého kraje. Vydáno: Nesem vám noviny, Vánoční hra, 1939 Olomouc, Velehrad 1940. Seznam skladeb, publikován v Knižnici Vlastivědného muzea v Mohelnici v článku od Fr. Hekele k 70. narozeninám Tanislava Adama.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.17–18.;Hudební rozhledy, 1974, č.9, S.422.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.5.;.

Profesor střední hospodářské školy v Přerově, zakladatel Akciové rolnické továrny strojených hnojiv a lučebnin v Přerově.

SOKA Přerov.

Rodák z Kroměřížska. Člen výboru Uměleckého sdružení. V roce 1960 absolvoval VŠUP, ateliér prof. Wagnera a Baucha. V r. 1981 samostatně vystavoval v Olomouci. Zastoupen též v galerii Olomouc.' Realizoval sochy v Olomouci, poliklinika, sídliště.Žije v Praze.

Kdo je kdo 91/92. Praha 1991.S.13.;.

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1946, profesor Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, od 1975 působil na faře ve Vacenovicích.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949.Olomouc 1949. Katalog kněžstva 1991.Olomouc 1991.S.2.;.

Narozen v Křemačově (n.m.č. Mohelnice). V letech 1965–1969 studoval konzervatoř v Brně a to klavír a skladbu. Poté ještě skladbu na JAMU u Miroslava Ištvana. Pedagogicky působil ve Valašských Kloboukách, kde učil na ZUŠ a též působil jako sbormistr. Inspirován pro skladatelskou činnost přírodou. Zemřel z vlastní vůle.

Pocházel ze živnostenské rodiny a od dětství žil v Ostravě, kde vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Začal učit na Ostravsku. Po válce působil na Slovensku a Těšínsku. V době působení v Ostravě-Michálkovicích přeložil do esperanta básně Petra Bezruče.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S.15.

Zemřel ve Vlčicích (o.Jeseník).

Kapelník olomoucké katedrály. Do Olomouce přišel z Vídně. Manželka Magdalena Cecilie Zindelová(nar. kolem roku 1672, +17.10.1730), dcera dómského varhaníka Samuela Zindela. Kapelníkem na dómě byl do roku 1728 nebo až 1736. Jeho skladby jsou zachovány v kroměřížském hudebním archivu.

Sehnal, Jiří: Hudebníci 17.století v matrikách kostela sv.Petra a Pavla v Olomouci.ZVÚO., č.123, 1965, S.8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1660

Narozen v Drahotuších u Hranic (n.m.č. Hranic).

Duchovní, hudební historik, editor bibliografických tisků, sběratel umění, grafiky a drobné plastiky, ochranář na úseku památkové péče, vlastivědný pracovník. Maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích (1935), studoval na teologické fakultě v Olomouci (1935–1941, vysvěcen na kněze). Působil v duchovní správě v Křelově (1941–42) a v Holešově (1942–1985). V roce 1969 ustanoven děkanem holešovské farnosti, 1977 jmenován sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly v Kroměříži, ale podle svého přání působil i nadále v Holešově. Od mládí projevoval velký zájem o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Autor spisku „Chrámová hudba na Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), soupisu „Bezručova poezie v české hudbě: soupis zhudebněných básní Petra Bezruče“ (in: Památník Petra Bezruče, Opava, 1962). Soupis zhudebněných Bezručových básní přesáhl význam běžné bibliografie, zahrnuje tištěné i rukopisné práce – prezentuje 107 skladatelů s jejich 386 hudebními skladbami. Soustředil tak u nás největší sbírku hudebních bezručian, kterou v prosinci 1976 předal do památníku Petra Bezruče v Ostravě. Časopisecky publikoval příspěvky z oblasti památkové péče, knihovnictví, literatury aj. Soustředil cenné soubory různých vydání Máchova „Máje“, „Babičky“ Boženy Němcové, Erbenovy „Kytice“ a Bezručových „Slezských písní“, vlastnil unikátní soubor autografů – upomínkových textů, veršů a drobných kreseb českých předních umělců.

Člen mnoha sdružení a spolků jako např.: Spolek českých bibliofilů, Sdružení přátel díla Petra Bezruče při Osvětové besedě v Kostelci na Hané (zakládající člen), Spolek sběratelů a přátel ex libris, Sdružení členů Numismatické společnosti československé při muzeu v Kroměříži a Holešově či Svaz českých filatelistů. Po 2. světové válce působil jako oblastní duchovní rádce Junáka. Patřil k zakládajícím členům holešovského vlastivědného kroužku. Editorská činnost – vydal mnoho soukromých tisků, grafických cyklů, novoročenky, exlibris, příležitostné tisky a volnou grafiku.

Bibliografie: „Chrámová hudba ve Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), „Čtyřicet let bohoslovecké čítárny v olomouckém semináři“ (1898–1938; in: Z brázdy Metodějovy, sborník. Olomouc, 1938), „Ke Křičkovu starečkovi“ (in: Listy Památníku Petra Bezruče: nová řada č. 4–5, 7. 6. 1957), „Péče o církevní památky v městě Holešově“ (in: Zpravodaj Okresního aktivu státní památkové péče a ochrany přírody v Kroměříži III/68), „Památce Msgre. ThDr. Františka Přikryla“ (in: Zpravodaj OASPPAOP v Kroměříži 6/69. Kroměříž, 1969). Z jeho velké a cenné knihovny se podařilo Městské knihovně v Holešově získat 733 svazků. Svými aktivitami po celý život šířil propagoval osobnost a dílo milovaného básníka Petra Bezruče, se kterým si v 50. letech psal a poznal jej i osobně. Je pochován na holešovském hřbitově.

V Holešově bydlel: nám. Dr. E. Beneše 40/13

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.24.;. Fabián,J. – Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.5–6. https://knihovna.holesov.info/…t-holesova/1 Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti: metodický průvodce pro školy. Holešov: Městské kulturní středisko; Městská knihovna, 2003.

Od r. 1887 advokátem v Olomouci. Byl dobrým řečníkem a obhájcem. Člen Národní jednoty, Matice školské, Sokola-starostou v letech 1890–93, ve výboru Žerotína. Napsal a vydal knižně: Burdova žena/o vlastní manželce/. Pseud. Antonín Doubrava. Autor publikací z dějin čes. spolk. života v Olomouci. Mecenáš výtvarného umění. V závěti odkázal část financí na založení Galerie výtvarného umění v Olomouci. Z díla: Z malých kořenů.Olomouc, vl.n.1912.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.7.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.354.;.

Bratr Emanuela Ambrose. Studoval na varhanní škole v Brně u L. Janáčka 1908–10, do r. 1921 působil v Londýně, poté učitelem hudby v Prostějově, sbormistr Orlice a Vlastimily. Od r. 1927 v Břeclavi. Po r. 1945 opět v Prostějově, skladba. Dirigent Moravské filharmonie j. h.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.26–27.;Vlk, Zd.: Třicet let od úmrtí V.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.6–10, obr.;Hains, E.: Vladimír Ambros.=Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1983, č.21, S.5–15.Lit.;.

Narozen na Vyškovsku. Otec Emanuela a Vladimíra A.;Studoval v Prostějově a v Brně/u L.Ja­náčka/;učil houslím, klavíru a zpěvu na hud.šk.Moravana v Kroměříži/1882–88, ředitel 1883–86/, poté v Prostějově, od 1889 ředitelem hud.školy, učil zpěvu na G 1899–1915, sbormistr pěvec.spolků Vlastimila a Orlice 1890–1906.Upravoval lid.písně.Skládal chrám.písně, sbory, melodramy, mše aj.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.26.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982, S.13.; Vlk, Zdeněk: Vzpomínáme E.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.30–31, 1 obr.;Oprava data mrtí z 21.5.na 31.5. od p.Peterky M., květen 1994.;.

Ve výtvarné práci je autodidakt. Zájmově se věnuje práci se dřevem, při které využívá přirozených tvarů a charakteristiky materiálu. Je autorem i leporel pro děti s motivy českých pohádek. Profesně se věnuje režii a scénáristice. V roce 1968 nastoupil do ostravského studia ČST, kde zastával funkce jako asistent produkce, vedoucí výroby a později také jako redaktor, scénárista a komentátor. Od roku 1992 spolupracuje s Ostravskou televizí externě. Jako režisér a scénárista natáčel dokumenty také pro QQ studio Ostrava, Banami TV nebo Kabel Plus. Pak se začal specializovat na oblast ekologie, cestopisů a vzdělávání. Byl oceněn na Academia filmu Olomouc, Ekotop filmu Ostrava aj. Získal i řadu ocenění za publicistiku. Z jeho významných dokumentaristických prací je nejznámější cyklus Ostrovy zapomenutého klidu. Samostatné výstavy v Ostravě – 1986, 1989, 2006, Litovelské Pomoraví.

Filipová, Milena – Turková, Alena: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.7.

pseudonym Josef Quis.

Syn sochaře Aloise Amorta (1842–1912), bratr Vlastimila (1880–1950). Od dětství žil v Uherském Hradišti, kam se odstěhoval i s rodiči. V dospělosti zde měl ateliér (na Moravském náměstí naproti jatek). Měl zde první výstavu, která se konala r. 1908. V roce 1910 vystavoval v Prostějově, r. 1929 v Brně, později v Praze, Plzni a na Chodsku. Na Slovácku vytvořil řadu plastik na náměty slováckého folkloru, četné portréty slavných žen a mužů i vrstevníků. Studoval malířskou akademii v Praze, sochařství u bratrance Vilíma (1864–1913) také v Praze. V r. 1935 se přestěhoval do Domažlic. V roce 1946 opravil v městském parku v Domažlicích pomník, v r. 1947 odstranil následky vandalství a války na pomníku Jana S. Koziny na Chodsku. Pohřben v Domažlicích 1. 12. 1967.

Toman, P.: NSČSVU. I. Praha 1947. S.18. Vej­lupek, Miroslav: Pomník J.S.Koziny – fenomén a svědectví. In: Chůdové kořeny MVČ. (web)

Hráč hokeje – pravý obránce, trenérem od r. 1969. V Olomouci trenérem MDS Olomouc 1973 – 1974, poté působil v TJ Prostějov. V r. 1962 – 64 vedl reprezent. mužstvo ČSS v Pardubicích..

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.15, foto, S.16.;.

Narozen v Seči na Plzeňsku. Violoncello studoval u Váši Černého na konzervatoři v Brně 1945–49 a JAMU do r. 1953, od r. 1957 asistent. V Olomouci 1964–67 solista Moravské filharmonie. Poté v Praze člen FOK.

Československý hudební slovník.Praha, SHV 1963, S.31.;Svaz čes. skladatelů.Praha, Supraphon 1975, S.46.;ČBS.Praha, Academia 1992.S.17.;.

Hráčka dráhového golfu.

Mládí prožil v Československu. Studoval konzervatoř v Brně,kde absolvoval v r. 1923 u prof. Neumanna svou symfonickou básní Pouť do Kevlauru. Ředitel Hudební školy v Prostějově v letech 1923–24. Poté dirigent milánské opery 1924–25, v letech 1926–1930 působil v Východočeském divadle v Pardubicích, 1930–36 v Liberci a 1936–1941 v Brně, kde se osvědčil jako operní dirigent a 1936–1942 učil řízení na konzervatoři v Brně. Odešel zpět do Itálie, kde dirigentem Milánské Scaly. Po osvobození řídil na Pražském jaru v r.1954. Pilný skladatel. Složil písně na básně Jiřího Wolkera.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963. S.33.;.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

V roce 1497 jmenován kanovníkem brněnské kapituly, ikdyž nekněz, 1498 získal hodnost kapitulního probošta v Olomouci. Psal latinsky, některé listy i česky.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.92–93.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1467

Rodák z Olomoucka. Pro Znojmo vytvořil plastiku „Ruce“. Rektor AVU.

Osobnosti Znojemska.Malí­ři.Znojmo, Okresní knihovna 1991.S.1.;

Nadání zdědila po svém otci Ing. Otto Schickovi, který se kromě dřevorytů a kreseb věnoval především umělecké fotografii a v tomto oboru byl ve své době průkopníkem. Svými díly obeslal mnoho světových výstav a získal zde řadu ocenění a uznání. Olga Babrajová studovala na škole umění ve Zlíně. V posledních ročnících této školy se zaměřila především na keramiku, i když před tím dávala přednost více malování. Keramika se však nakonec stala hlavním oborem jejího uměleckého zaměření. Její díla jsou inspirována naši překrásnou přírodou a jejich smyslem je přinášet lidem pocit pohody a potěšení (Přehradní jezero, Podzimní krajina, Šípková růže, Rozkvetlá trnka a jiné). Olga Babrajová se snažila vždy o vlastní způsob vyjádření okolního světa bez ohledu na různé módní vlivy. Svá díla vystavovala na mnoha výstavách v Brně, také na přehlídce českých výtvarných umělců na Jízdárně pražského hradu, na výstavě užitého umění v Poznani v Polsku. Její keramické práce zdobí řadu kulturních domů, obřadních síní, škol, zdravotnických i jiných zařízení na území celé Moravy.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.04.1997.. Fabián Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 9.;

Po ukončení VŠ zemědělské v Brně pracoval v letech 1964–1990 jako zemědělský inženýr. Od r. 1991 redaktorem Českého rozhlasu v Brně, redaktor deníku Prostor, týdeníku Týden, Zemědělského nakladatelství. Redaktor a publicista Rádia Svobodná Evropa, od roku 1998 vedoucí semináře tvůrčího psaní na UP v Olomouci, v letech 1996–2002 působil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Kdo je kdo ?.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.16. Kdo je kdo v Obci spisovatelů. Praha 2008. S.4.

V r. 1931 absolvoval Průmyslovou školu sochařskou v Hořicích, 1931–32 AVU Praha, 1934 u prof. Španiela. Plastika portrétní, figurální a pamětní desky. Díla v NG Praha, muzeum Přerov. K nejlepším patří medaile J. A. Komenského, jejíž reverz je věnován 20. výr. osvobození a avers představuje Přerovské povstání.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.31.;Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.21.;ZKVMO, 1983, č.223, S.5.;SOKA Přerov, duben 1994.;Lid.demo­kracie, 26.5.1978, .

Hudbě se učil u Procha a Sechtera za universit. studií ve Vídni. Za Účast při revoluci 1848, pronásledován. Odešel do USA. Od r. 1860 působil v Chicagu.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.44.;.

Bouzov – Doly dnes patří pod jednotný název Bouzov ( spolu s dalšími 12 obcemi)