Osobnosti Moravy.eu

Působil v Čechovicích (n. m.č. města Prostějov). Užíval pseudonym F.A. Čechovský.

V roce 1930 absolvoval Vyšší mlynářskou školu a pracoval jako účetní a posléze jako správce mlýna firmy Švalbe. Malbu studoval u prof. Františka Krígla v Prostějově. Po setkání s J. Uprkou v roce 1935 zaměřil svou tvorbu na folkór Moravského Slovácka. Díla vystavoval na několika regionálních výstavách. Od roku 1950 byl činný jako novinář a redaktor.

email anonymního člověka ze dne 22.2.2013

Ve výtvarné práci je autodidakt. Zájmově se věnuje práci se dřevem, při které využívá přirozených tvarů a charakteristiky materiálu. Je autorem i leporel pro děti s motivy českých pohádek. Profesně se věnuje režii a scénáristice. V roce 1968 nastoupil do ostravského studia ČST, kde zastával funkce jako asistent produkce, vedoucí výroby a později také jako redaktor, scénárista a komentátor. Od roku 1992 spolupracuje s Ostravskou televizí externě. Jako režisér a scénárista natáčel dokumenty také pro QQ studio Ostrava, Banami TV nebo Kabel Plus. Pak se začal specializovat na oblast ekologie, cestopisů a vzdělávání. Byl oceněn na Academia filmu Olomouc, Ekotop filmu Ostrava aj. Získal i řadu ocenění za publicistiku. Z jeho významných dokumentaristických prací je nejznámější cyklus Ostrovy zapomenutého klidu. Samostatné výstavy v Ostravě – 1986, 1989, 2006, Litovelské Pomoraví.

Filipová, Milena – Turková, Alena: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.7.

pseudonym Josef Quis.

Fiala,J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, roč.15,č.1.9.9­.2005, S.11–12

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1594

Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997). Od r. 2008 žije v Čeladné. Petr Andrle (1942) po studiích pracoval jako novinář, po srpnu 1968 jako havíř. Při svém působení v oblasti Jeseníků založil občanské sdružení zájemců o historii a vlastivědu Vlastenecký poutník. V roce 1998 s tímto sdružením realizoval mezinárodním projekt „Cesta česko-německého porozumění“, který probíhá dosud; v jeho rámci byla na úpatí Červené hory v Guntramovicích v roce 2011 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého. Přispíval a přispívá do médií, například Neviditelný Pes/Lidové noviny a dalších, vydává internetový týdeník Čas. Je autorem odborných knih o historii a dějinách Moravy a Slezska. Nejdříve vycházely v jiných nakladatelstvích, například titul: Olomouc Domašov 1758 (Paseka 1998). Roku 1990 založil nakladatelství a vydavatelství Moravská expedice, kde vycházely zprvu tituly týkající se především Jesenicka: Památky, které pláčou. 2 (2003), Milotice nad Opavou. 1288/2005 (2005) a mnohé další. K dnešnímu dni takto vydal celkem přes 80 publikací týkajících se historie, vlastivědy, obnovy historických a přírodních památek. U většiny z nich je také autorem textu.

Po přesídlení do Čeladné (2008) vydal knihu „Lékař lidumil – o životě a díle MUDr. Karla Maye, rodáka z Turnova, studenta z Prahy, lékaře z Moravské Ostravy a Čertovy Lhotky, starosty Mariánských Hor, zakladatele lázní v Čeladné a lékaře v Praze“ (2009) jako vůbec první knihu o této významné osobnosti.

Od roku 2013 vydává výpravné publikace o Beskydech, úctyhodné tím, že každým rokem vždy jednu. První Cestami lesními od Lysé až po Radhošť (2013) ukazuje v mnoha souvislostech vznik a vývoj myslivosti a lesního hospodářství, ústup lesů před lidmi i vznik například kaple na Radhošti. Druhá Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech (2014) mapuje pomezí slovenského a českého území s málo známou, o to půvabnější oblastí Beskyd, a to s důrazem na historický vývoj a osidlování kraje. Třetí O lidech v Beskydech a přírodních památkách a pozoruhodných zajímavostech (2015) o osudech starousedlíků ve spojení s krajinou a jejími specifiky působí svou hloubkou a autentičností. Nebývalý zájem o všechny publikace přispívá k tomu, že nyní autor připravuje publikaci O lidech v Beskydech II, která vyjde v roce 2016. Mezitím ještě stačil pomáhat jihočeské vesnici Úsilné při získávání titulu „Vesnice roku 2014“, což se podařilo. Pro ochotnický soubor této obce napsal s Gerhardem Vocilkou divadelní hru Poslední nevěsta (2012) a vydal dvě historické publikace týkající se dějin obce. Úsilné či Voselno s Václavem Mrázkem (2012) a Dva kluci z Voselna o životě známého učitele a fotografa Josefa Bartušky a malíře Františka Hrubého (2013).

Petr Andrle je místopředsedou Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné (2010), navazujícího na osvícenou činnost původního spolku z roku 1903. Rozvíjí aktivity obcí Čeladná, Pstruží a Kunčice pod Ondřejníkem i aktivity zdejšího Klubu českých turistů. Již šestým rokem, každý poslední čtvrtek v měsíci připravuje a realizuje přednášky z historie Beskyd a Pobeskydí i o osobnostech, úzce s krajem souvisejících, např. o T. G. Masarykovi, J. Pekařovi a dalších, které provází bohatým materiálem a podnětnými diskusemi. Dnes mají značný ohlas mezi domácími lidmi i krajany v celém světě. Od roku 2010 organizuje májová setkání turistů a vrcholu Skalka (Ondřejník).

dokument. list/98
http://www.cenajosefavavrouska.cz/…petr-andrle/ Paměť národa.

Mgr. Petr Anderle

Syn továrníka. Navštěvoval gymnázium v Opavě a pak lesnickou akademii v Mariabrunu. Za krymské války odveden k 4. batalionu polních myslivců, jakokadet sloužil v Sedmihardsku. Jako poddůstojník pak sloužil v Brně. Pak vystřídal ještě několik garnizon a poslední byl Liberec.V srpnu 1869 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Civilní zaměstnání našel v Šumperku, kde stal úředníkem lnářského pojišťovacího spolku. Účastnil se politického a kulturního života. Psal do regionálního tisku fejetony, prózy. V červenci 1875 převzal vedení nově vzniklého šumperského týdeníku Grenzbotě… který vedl dvacet let, do r. 1895. Zemřel u své dcery v Dlouhé Loučce, pohřben v Šumperku.

BSSSM, seš.7 (19.) Ostrava 2005. S.15–16.

Rodák z Olomoucka. Pro Znojmo vytvořil plastiku „Ruce“. Rektor AVU.

Osobnosti Znojemska.Malí­ři.Znojmo, Okresní knihovna 1991.S.1.;

Rodák ze Šumperska. Vedoucí lékař Zemské nemocnice v Olomouci, průkopník rentgenologie na Moravě. Oběť svého povolání. Pomník v Hamburku.

Filip, Z.: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995. Šumperk 1994.S.22.;.

Po ukončení VŠ zemědělské v Brně pracoval v letech 1964–1990 jako zemědělský inženýr. Od r. 1991 redaktorem Českého rozhlasu v Brně, redaktor deníku Prostor, týdeníku Týden, Zemědělského nakladatelství. Redaktor a publicista Rádia Svobodná Evropa, od roku 1998 vedoucí semináře tvůrčího psaní na UP v Olomouci, v letech 1996–2002 působil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Kdo je kdo ?.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.16. Kdo je kdo v Obci spisovatelů. Praha 2008. S.4.

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Vůdce a teoretik anarchistického hnutí, od 1840 v emigraci, 1848–1849 účastník několika revolučních bouří.Dvakrát odsouzen k smrti, vězněn v Olomouci, kam byl převezen 16.března 1851 a byl přikován ke zdi.Odtud asi 22.5.1851 odvezen přes Krakov do Ruska, na vyžádání cara.Od 1857 – 1861 ve vyhnanství na Sibiři, odkud uprchl a žil v emigraci.Vůdce anarchistic.sněmu v I.internacionále, odpůrce K.Marxe.

Wielka encyklopedia powzechna.I.War­szava 1965.S.561.; Traub, H.: Květnové spiknutí v Čechách roku 1849.Praha 1929.; Fischer, R.:Političtí vězni v Olomouci od r.1851 – 1857.Olomouc 1931.S.14–16.(fotoportrét)..

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Regionální historik, který žil v Bystřici pod Hostýnem, psal kroniku města. Ředitel ZŠ v Bystřici pod Hostýnem. Stál u zrodu a byl dlouholetým redaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.Čestný občan Bystřice p.H. Poslední desetiletí žil v Domově důchodců v Bystřici.

Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.15.;

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Rodným jménem Nováková. V letech 1959 – 1964 absolvovala FFUP v Olomouci, obor čeština a dějepis a 1971 obhájila doktorát (PhDr.) v oboru stylistika českého jazyka, 1986 kandidaturu věd (CSc.). V letech 1964–1969 učila na Základní škole ve Velké Bystřici, od 1971 v Olomouci, kde do r. 1976 na fakultní škole Komenium. V roce 1976 přešla do Hradce Králové, kde působila na Vysoké škole pedagogické do roku 2010.V r. 1999 habilitovala na FFUK Praha. Od r. 2002 působí na FF Univerzity v Pardubicích. Šéfredaktorka časopis Češtinář, členka Jazykovědného sdtužení a Onomatické komise AV ČR.

Benýšková, J. – Vích,F.: Literární Hradec Králové. 1994. S.6.

Doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

Abs. AMU Praha dramaturgie 1950, půs. v KOD Olomouc jako dramaturg, SD Ostrava. Autor her pro děti.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.73;.

Studoval gymnázium v Kopřivnici a Kroměříži, pak teologii v Olomouci. Roku 1863 byl vysvěcen na kněze a rok působil jako kaplan ve Vyškově. Pak učil jako profesor biblického studia Nového zákona nejdříve v Olomouci, pak na teologické fakultě UK v Praze. V roce 1882 byl jmenován brněnským biskupem, 1904 olomouckým arcibiskupem a v roce 1911 kardinálem a stal se tajným radou císaře. Aktivně se účastnil života v katolických spolcích. Byl literárně činný, psal o poutních místech , uveřejňoval stati z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je uloženo několik jeho rukopisných básní. Bohatá byla rovněž jeho odborná editorská činnost. Rád se vracel do rodného kraje. Do časopisu katolického duchovenstva napsal stať Církevní život na Valašsku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.20 –22.; Podlaha: Bibliografie čes.katol.lite­ratury.Praha 1923.S.2062.;. Fabian, Josef: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S.24.

Narozen v Hrachovicích (n.m.č. Valašské Meziříčí)

Po otci zdědil malířský talent. Navštěvoval nižší gymnázium ve Vidnavě. V r. 1882 přešel k otci do učení, kde vystudoval jen dvě třídy, řemeslo ho táhlo více. Společně s otcem restauroval oltáře v Polsku. Učení trvalo 7 let a pak jej otec poslal na vandr. Měl se vzdělávat obhlížením v muzeích a galeriích ve Vratislavi, Vídni, Berlíně a v severní Itálii. R. 1892 zemřel jeho otec a tak převzal malířskou a ozdobitelskou dílnu ve Vidnavě. Podílel se na zřízení městského muzea a 1923–1924 byl členem městského zastupitelstva.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004 S. 15.

V roce 1904 získal doktorát na pražské technice, v r. 1906 se habilitoval a 1909 byl jmenován mimořádným a v r. 1917 řádným profesorem stereotomie. V letech 1923–1924 a 1945–1946 rektorem ČVUT Praha. Od r. 1952 členem ČSAV. Prof. stavební mechaniky ČVUT Praha.

Chobot, K. : Akademik Z. Bažant. =Štafeta, 9, 1977, č. 2, S. 29–31. ; 100. výročí narození akad. B. Bažanta. Soubor vzpomínkových prací. Praha, VUT 1980, 48 s. , příl. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1957. ;. Pleskot, V.: Akademik Zdeněk Bažant zemřel. In: Časopis pro pěstování matematiky, 79, (1954). S. 378–379.;

Spoluredigoval prostonárodní katolický časopis Cyril a Method, psal a překládal náboženské spisy, v červenci 1854 jmenován superiorem semináře v Olomouci. Vydavatel kancionálu.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.168.; Český slovník bohovědný.II.Praha, 1916, S.51.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Oprava úmrtí z 9.5. na 8.5. od p.Peterky, květen 1994.;.

Manžel Heleny Běličové.Člen korespondent ČSAV 1955.R.1934–39 stud.FFMU Brno, 1939–45 učil na RG v Kyjově, 1946–57 pedagog na FFUP v Olomouci, 1953–57 rektor Vysoké školy pedag.v Olomouci, od r. 1957 prof.UK Praha.Autor učebnic.

Z díla: Dolská nářečí na Moravě. 1954. ;
Sedm kapitol o češtině. 1955. ; Biografie: ČBS. Praha, Academia 1992, S. 36. ;.

Prof.PhDr.Jaromír Bělič, CSc.

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Dětství trávil u prarodičů ve Vranové Lhotě. (Uvedl v dokumentu Hledač pod Bouzovem. 2017) Člen výtvarného sdružení při Kulturním domě v Mohelnici. Zde také na společných výstavách presentoval své intarzie a dřevořezby. Při tvorbě dřevořezeb inspirován výtvarnými předlohami Mikoláše Alše, A, Durera, P.A. Taťouna. O své činnosti si vede podrobnou kroniku, kde má dokladovány články v tisku, významné návštěvy, mj. i pana prezidenta Václava Klause 13.10.2006, kdy dostal od Mistra Beneše okno se sovou. Při výstavě a návštěvě malíře Reona z Argondie v Olomouci si malíř objednal pro svůj obraz vyřezávaný rám. Loštický lidový umělec jej ohromil svým renesančním oděvem i renesančním pohledem na svět. Tvoří sošky, betlémy, plastiky reliéfy, šperkovnice, truhlice, barokní rámy na obrazy a zrcadla, kopie starožitného nábytku (stoly, židle, postele), restauruje starožitný nábytek. Každoročně o Adventu otevírá svůj dům k návštěvám a prohlídce Loštického betléma řezbáře Jaroslava Beneše, na ulici Moravičanská č. 439. Tento betlém je jedinečný také tím, že kromě základních postav betléma, tvoří další postavy významné osobnosti nejen Loštic, ( mykolog Bronislav Hlůza, starosta Ctirad Lolek aj.), ale i Moravy (Jaroslav Wykrent, Pavel Novák ad.).

Katalog 1. samostatné výstavy v čajovně U Bílého slona ve dnech 4.10.-30.10.1994. Únos Evropy: In: http://otavinka.blog.cz Srdcem a dlátem. Jaroslav Beneš-loštický řezbář. b.v. 2011. Filipová – Turková: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.11. https://www.npu.cz/…i-archeologa

Dům a ateliér jsem osobně navštívila 14.10.2010.a v dubnu 2016. Mistr Beneš se účastnil vernisáže Pavla Alexandra Taťouna v Olomouci dne 25.11.2011.

Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument " Hledač pod Bouzovem" – kde se hodně vyskytuje i řezbář Mistr Beneš. Dům a ateliér jsem navštívila dne 30.12.2017. – hš Obraz Beneš před 35 lety vytvořil Pavel Zlínský.

Narozen na Hodonínsku. Redaktor Hanáckých novin – Přerovsko.

vizitka/1993.;­.Vzpomínka od sestry Elišky Semeniukové. Hanácké noviny Olomouc 2.3.1996.Foto­grafie.

Narodil se v rodině stavebního mistra ve Velké Bystřici.čp.100­. Měl čtyři sourozence. Vystudoval českou státní reálku v Olomouc, kde maturoval v roce 1918i a poté byl na odborné zemědělské praxi na velkostatku Spolku moravských cukrovarů ve Velké Bystřici. Po založení VŠZ v Brně, odešel studovat do Brna, kde absolvoval r. 1925. Téhož roku se stal asistentem Vinařsko-ovocnické sekci Zemského výzkumného ústavu v Brně, kde působil do r. 1950, kdy přešel na Státní výzkumnou stanici vinařskou v Mutěnicích. Tam vedl biologické oddělení a působil zde až do důchodu. Dlouholetý redaktor časopisu Vinařský obzor. Poznal všechny vinařské státy Evropy. Jeho práce z oblasti biologie a technologie vycházely i v zahraničí. Ve Francii se stal rytířem Čestné legie. Měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Jarmilu. Oba žijí v Brně. Na své rodiče nezapomněl. Jezdíval alespoň jednou za rok s rodinou do Olomouce i do Velké Bystřice. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Vávra, Miloslav: 90 let vědeckého propagátora vinohradnictví a vinařství…=Moravin, 1989, S.73 – 76, 1 obr.Plachá, Z.: Dr.Ing.Josef Blaha.Velkobys­třické noviny, 1995, č.1, S.3.;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. SGO 1997. S. 354.

Prof. Dr. Ing. Josef Blaha

Roku. 1879 maturoval na gymnáziu v Přerově, bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1885. R. l890–6 profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. 1896 založil spolkový kněžský časopis SS Eucharistia., Opatřil zasvěceným komentářem Dantovu Božskou komedii a díky tomu je dodnes považován za zakladatele české dantologie. Blokšova zásadní stať „Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy“ vznikala právě v době jeho pobytu na severní Moravě. Jako farář působil v Rudě (n.Tvrdkov) v letech 1897 až 1901. Díky své stati, kterou vydal v roce 1891, se seznámil i s překladatelem Danta, básníkem Jaroslavem Vrchlickým, s nímž v následujících letech udržoval intenzivní přátelskou korespondenci. Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisu Moravan. V letech 1905–8 farář v Majetíně. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši v Rudě.

R. 1879 absolvoval G v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1885. r. l890–6 Sovinec-profesor češtiny. 1896 založil spolkový kněžský čas. SS Eucharistia, 1901–4 redigoval list Moravan, 1905–8 farář v Majetíně. Pohřben v Olomouci. Znalec a překladatel Danta. Překládal z franc. , italštiny, němčiny a polštiny.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.254.;Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.26–27.;Lid.demokracie, 8.8.1991, .

Ruda – (n. m. část obce Tvrdkov, na Bruntálsku)