Osobnosti Moravy.eu

Syn rolníka Dominika A. Od r. 1892 studoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1900. Poté studoval FFUK Praha, češtinu a klasickou filologii. V letech 1906–1912 působil jako profesor češtiny, latiny a řečtiny v Uherské Hradišti, 1913 v Moravské Ostravě, 1914–1916 v Boskovicích, 1917 v Hranicích a od 1917– 1.10.1935, kdy odešel na odpočinek učil na SGO. Učil češtinu, latinu, řečtinu. Sbíral lidové pověsti, které později publikoval do Časopisu Vlasteneckého musejního spolku, Vlast. sborníku střední a severní Moravy a denních listů. Pověsti z Moravičan publ. v příloze VSSSM. Kronikářem Moravičan.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.8.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.;Časopis Vlastivědné společ.musejní v Olomouci 1940, S.106.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.3.;. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.15.

Vystudoval SPŠ strojnickou, fotografuje od r. 1974, abs. IVF a školení pro porotce a lektory. 1974–80 člen SČF, od r. 1983 člen skupiny FO. Od r. 1979 vystavuje individuálně i kolektivně.

Foltýn, J. : Andrýskovo objevné zklamání. Československá fotografie 39, 1988, 8, S. 352. ;Česká amatérská fotografie 1945–1989. Katalog výstavy. Praha 1989, S. 28. ;

Absolvoval přírod. fak. UK Praha, 1954–1968 prac. Ústavu fyziky pevných látek ČSAV Praha. Od 1968 trvale na Aarkus Universitet v Dánsku. Zabývá se teorií pevných látek, spec. polovodiči. Autor prací z oblasti pásové teorie PL.

ČBS.Praha Academia 1992, S.16.;.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Rodačka z Frýdeckomístecka. Studovala na odbornou učitelku ve Vesně Brno. Poté učila na 2. stupni základní školy předměty: dějepis, zeměpis a praktickou výchovu. Od r. 1953 působila v Těšeticích, od r. 1954 v Dolanech, kde dosud žije. Dobrovolná knihovnice v Dolanech a Toveři. Národopisná práce v obci. Na jaře 1993 založila folklórní kroužek písní a tanců pro děti zv. Kanafaska. Nacvičuje lidové tance, obnovuje krojové vybavení ap. Spolupracovala s dr. Evou Vlčkovou a Vlastou Beilovou.

Parte

V zaměstnání měla jméno Drahomíra a na parte má Drahoslava.

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Narozen na Přerovsku. Studoval na učitelském ústavu v Kroměříži (1891) a složil státní zkoušku z tělocviku pro středníškoly. Učil v Kvasicích a v Kroměříži. Profesor reálky v Kroměříži až do roku 1937. Tělovýchovný pracovník činný v Sokole, náčelník kroměřížské Jednoty 1900–1915, Župy Hanácké (1900–1916). Dlouholetý jednatel a kronikář Musejní a knihovní jednoty 1900–1921, jednatel Moravana (1906–1908). Psal články z oboru tělovýchovy do Tyrše, Českoslovanské Moravy, Hané, Slova, Tělesné výchovy (Olomouc), Nové tělesné výchovy (Praha) a Věstníku sokolského (Praha). Složil řadu tělocvičných skladeb většinou s vlastní hudbou. Z díla: Pomlázka; Tanec Beduínů; Hry se zpěvěm I., II., III.; tituly vydané ve Státním nakladatelství. V rukopise zustaly: Skupiny; Zvyky a obyčeje na Kroměřížsku.

Mejsnar, Karel: Půl století veřejné knihovny. Kroměříž 1947. S.33. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1957. Fabián, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.27. webové stránky obce Citov

Pravidelně se účastnil regionálních konferencí Lidová kultura na Hané v Olomouci, Přerově, Kroměříži a v Prostějově konaných od r. 1991–2001. Přednášel na FFMU v Brně.

Internet www.nkp.cz katalogy > jmenné autority

Rektor baziliky a svatokopecký farář. Kulturní osobnost, jejíž činnost se zapsala nejen do historie Svatého Kopečka, ale značnou měrou přispěla k obnově barokního skvostu baziliky minor i k duchovnímu rozvoji celé farnosti a širokého okolí. Karel Berka studoval Střední školu pro pracující, směr zemědělství v Chomutově, kde maturoval v roce 1982 a poté Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, obor teologie, umění. Ordinován na kněze byl v roce 1988. Po vstupu do Řádu premonstrátů v Praze na Strahově přijal jméno Jakub. Zprvu působil jako kaplan v Jihlavě a od srpna 1992 se stal duchovním správcem na Svatém Kopečku, kde byl po dvou letech jako administrátor k 1. říjnu 1994 jmenován farářem. Záhy po jeho příchodu na Hanou začala duchovní správa vydávat farní měsíčník „Navštívení“ (první číslo vyšlo 29.11.1992), který přinášel duchovní zamyšlení, informace o církevních svátcích, pořad bohoslužeb i pohledy do historie poutního místa. K tomuto počinu inspiroval P. Berku zpravodaj vydávaný premonstráty na jeho dřívějším působišti. Svatokopecký poutní chrám se začal otevírat poutníkům, věřícím i nevěřícím, ale zejména mladým lidem. Už půlnoční mše o Vánocích 1992 zaznamenaly enormní účast. Začala se psát jiná kapitola, která by se dala nazvat Cesta důvěry a smyslu života. Cyklem přednášek „ Může vás zajímat“ konaných měsíčně v proboštství, pořady „Čtvrtky s Biblí“, řadou koncertů významných umělců v chrámě i v jeho nádvoří získával veřejnost i odpovědné činitele – ministry a poslance – pro myšlenku budoucího zápisu kláštera na Hradisku a svatokopecké baziliky na seznam památek UNESCO; vystoupení umělců Marty Kubišové, Daniela Hůlky, Ivy Bittové, Hradišťanu aj. přivedla na toto místo tisíce návštěvníků, obdivujících jak výkony vystupujících, tak i zdejší vrcholné baroko. Dokázal nejen zaujmout, ale v mnoha případech také odvrátil mladé lidi od drog. To, co se nepodařilo rodičům a lékařům, někteří mladí získali zde: lásku a porozumění. Tuto cestu potvrdil i sám Svatý otec Jan Pavel II. při setkání mládeže na Sv. Kopečku vroce 1995. Kromě kněžských povinností se páter Berka věnoval také pedagogické práci. Učil v církevní škole s. Voršilek. Přispíval do celostátního homiletického časopisu Fermentum; později se stal jeho redaktorem. Články o činnosti a akcích konaných v svatokopecké bazilice se objevovaly na stránkách regionálního tisku, v rozhlase Proglas, ale také v televizi. Filmová náboženská tématika, která vznikla ve studiích Velehrad Olomouc a Telepace Ostrava byla poprvé presentována na malém filmovém festivalu „Ve znamení ryby“ v roce 1999. „Pohledy do historie Svatého Kopečka“ byly vydány knižně a jejich autorem je Bohuslav Smejkal. Kniha vyšla v září 2001 v době, kdy byl Mgr. Jakub Karel Berka po devíti- letém působení na Svatém Kopečku přeložen do kláštera premonstrátů v Milevsku. Výjimečností tohoto duchovního je nejen jeho činnost pastorační, rétorická, pedagogická a literárně-ediční, ale také jeho zásluha o vytvoření dalšího kulturně-duchovního centra města Olomouce. Obdržel Cenu města Olomouce 2001. V Milevsku vyšly tři publikace v roce 2012: Netřeba spatřit jizvy (Velikonoce 2012), Čekám na to stále (Adventní rozjímání), Ó, Vánoce…(Půlnoční rozjímání).V Mi­levsku působil do září 2013 a od 1. října 2013 působil v Praze 6, Nebušická 118, ŘK farnost svatého Cyrila a Metoděje.Dne 21.11.2014 jsem se sešla s otcem Jakubem na faře baziliky na Svatém Kopečku. Od 1. října 2018 působí ve farnosti kostela Sv. Ludmily, Jugoslávská 662/27, Praha 2. Navíc se věnuje malování.

Osobní sdělení – hš / 1999, 2014. Nástěnný kalendář Kostel sv. Ludmily 2021. Zadní strana verše

P. BERKA Jakub Karel OPraem., Mgr.

Narozen v obci Kníničky (n.m.č.Drahanovic). Absolvoval gymnázium v Olomouci, od ledna 1897 přijal místo městského fyzika v Prostějově a působil zde 17 let.

Froeml, František: Výročí MUDr.Ignáce Bernáta.=ZVÚO, 1978, č.194, S.28–29.;.

Znalec dějin moravské farmacie a lékárnictví, člen Muzejního spolku v Brně. Od r.1923 učil v Brně na VŠ zvěrolékařské, 1926 sbírka receptů veterinární mediciny. Od r. 1927 lektorem příprav léků na VSZ, 1939 –1945 v Olomouci. Autor odb. publikací.

Skutil, Jan: Památce PhMr.L.Bílka.Vlas­tivědný věstník moravský, 25, 1973, č.1., S.52.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1974, S.17.;.

František Bílek se narodil v Olomouci a v letech 1947–1953 tam navštěvoval národní školu. Školní docházku dokončil po absolvování 7. postupného ročníku v roce 1955. Výtvarnou ani jinou uměleckou školu nikdy nestudoval. „Jeho umělecký talent byl ale nesporný, o čemž svědčí řada velmi zdařilých kopií starých mistrů,“ podotkl Kamil Lukeš. Podivínský umělec byl nepřehlédnutelnou postavou olomoucké uměleckého života – nejen svým zjevem. Stejně jako měl osobitý styl v odívání, i jeho umělecký výraz byl originální. Kromě výtvarného umění miloval také hudbu. V ulicích Olomouce často hrával na klávesové nástroje a rozmlouval s lidmi. Svá vystoupení a hovory si nahrával na magnetofon. Na počátku výtvarné kariéry František Bílek kopíroval obrazy italských barokních mistrů, jako byl například Caravaggio. Kopie starých děl maloval nejen podle knih s reprodukcemi starých mistrů, ale vzorem mu byly například i malby v kostele Panny Marie Sněžné. „Ačkoliv to byl malíř samouk, postupně si vytvořil osobitý styl. Jeho obrazy jsou jakoby snové, s výraznou znakovostí a symbolismem, připomínající surrealistické představy Salvadora Dalího. Přitom ale zůstávají realistické,“ popsal Lukeš. K Františku Bílkovi patří i zvláštnost v podobě použitého podkladového materiálu. Místo tradičního plátna nebo kartonu používal pozinkovaný plech.
Muzeum J.A. Komenského vlastní 86 obrazů Františka Bílka, které vybral z jeho pozůstalosti, kterou spravuje Úřad pro zastupování státu, Kamil Lukeš KURÁTOR PŘEROVSKÉHO MUZEA. v KVĚTNU 2016 USPOŘÁDAL VÝSTAVU Od Caravagga k Dalímu.
Není jen naivní malíř, ale také kopista. Od mládí je fascinován starými mistry a dříve než začal malovat, chodil mistry do galerií a kostelů studovat. Malovat začal asi ve 23 letech. Pracoval jako dělník, nyní v invalidním důchodu. Do obrazů skrývá své myšlenky, vychází z Bible. Kromě toho experimentuje též v oblasti akustického umění. Vystavoval v galerii Jana na Sv. Kopečku, v Ostravě, v prosinci 94 v Praze. Často navštěvoval olomouckou okresní knihovnu. Chodil si do čítárny číst články o svých uměleckých počinech. Zemřel ve Vojenské nemocnici v Olomouci. Parte vydali jeho přátelé. Je k nahlédnutí u pana Ludvíka Mazura v Muzeu umění Olomouc.

Kolář, B.: Několik otázek Františku Bílkovi.Hanácké noviny, 10.5.1994, S.3.; Bartoš, Jan: Záhafy lidského bytí. v tvorbě naivního malíře Františka Bílka. Magazín Svoboda, 13.8.1994, č. 33. 3 foto (rozhovor) Autopsie Parte od pana L.Mazura v Osobnostech Díl­ny.

Po maturitě na Gymnáziu v Ostrově nad Ohří studoval (1976–81) na FF UK filozofii a historii. V l. 1982–91 učil na SOU ve Zlíně dějepis a občanskou nauku. R. 1985 složil rigorózní zkoušku (PhDr.), v l. 1985–86 absolvoval pedagogické minimum na univerzitě v Brně. Od r. 1991 působí na katedře filozofie FF UP v Olomouci. Externě přednáší filozofii na Fakultě ekonomie a managementu VUT Brno se sídlem ve Zlíně. R. 1992 obhájil na FF MU kandidátskou práci Jan Patočka a nové problémy fenomenologie. V r. 1994 byl na studijním pobytu na Institutu věd o člověku ve Vídni. Je členem ediční řady Orbis phaenomenologicus při Alber Verlag ve Freiburgu i. Br.

Hlavní okruh B. zájmů tvoří kritická interpretace Husserlovy fenomenologie a jejího dalšího vývoje zejména u Heideggera, Finka a Patočky. Pokouší se o konfrontaci fenomenologie s tradiční novověkou filozofií (zvl. s Kantem) i s klasickou metafyzikou. Domnívá se, že by specifické pojetí bytí v pohusserlovské fenomenologii mohlo ve smyslu Patočkova „negativního platonismu“ přinést důležité podněty k překonání substanční metafyziky a šíře i k diskusi o soudobém postavení ontologie a o přínosu a mezích novověkého racionalismu v rámci moderny. Kromě toho se pokouší o pohled na fenomenologii v celku (Fenomenologie a existencialismus, 1994), popřípadě o celkový výklad filozofického vývoje jejích představitelů (monografie o Husserlovi a Patočkovi, studie o Finkovi).

Bibliografie: Základní problémy filosofie, 1994; Fenomenologie a existencialismus, 1994; Filosofie (základní problémy), 1994, 2. vyd. 1996; Jan Patočka a ohlas fenomenologie v české filosofii, 1995; Husserl, 1996. Sborníky: Fenomenologie a otázka po bytí, Konec ontologie? ed. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs, 1993; Filosofický slovník (hesla zejména z fenomenologie, existencialismu a novověké filozofie), 1995; Kritik der pluralen Vernunft. Phänomenologie versus Postmoderne, Facetten der Wahrheit. Festschrift für Meinolf Wewel, ed. E. G. Valdés, R. Zimmerling, München 1995; Intentionalität in der asubjektiven Phänomenologie, Intentionalität – Werte – Kunst (Husserl – Ingarden – Patočka), ed. J. Bloss, W. Stróżewski, J. Zumr, 1995; Jan Patočka a ohlas fenomenologie, ČF ve 20. století, 1995. Čas. přísp.: Czasowo\‚s\‘c egzystencji ludzkiej i życia w prawdzie (Patočka jako krytyk Husserlowskiego pojęcia czasu), Folia philosophica 10/1, Katovice 1992; Paradox Husserlovy epoché, AUPO 1993; Konec ontologie? FČ 1994; K problému nespekulativní metafyziky, Reflexe 1995; Husserl a kartezianismus, Acta Oeconomica pragensia 5, 1996; K pojetí světa u Eugena Finka, FČ 1996.

http://www.phil.muni.cz/…/blecha.html

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

V roce 1942 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Působí v Brně na Masarykově univerzitě. Autor publikací z farmakologie.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

Doc. PhMr., CSc.

Původně hráč kopané , s atletikou začínal ve Slovanu Olomouc r. 1954, trenér Křenek, od r. 1966 – 1982 v TŽ Třinec. Mistr sportu 1969, mistr ČSSR 1965, 1968, 1969, 1970, 1971, 1973.

Jirka, Jan.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.58./foto/;.

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Doc. PhDr. Jan Březina působil na Filozofické fakultě UP v Olomouci od roku 1990. Jeho syn Ing. Jan Březina (*1954).

Kalendárium osobností Moravy pro období 1996–2000.Olomouc-Brno. SVK, MZK 1995.S.61.

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Od r. 1815 v piaristickém řádu v Lipníku, od r. 1816 na akademii ve Vídni, pro svobodné smýšlení přeložen do Litomyšle, r. 1829 v Kroměříži a od r. 1830 na faře ve Strážnici. Vlasteneckým působením měl velký vliv na své žáky např. A. V. Šemberu, F. M. Klácela, který zpracoval základy jeho filozof. názorů.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.19.;.

Studoval gymnázium v Lipníku nad Bečvou. Profesor Vysoké školy zemědělské v Brně RNDr. Jan Calábek, od roku 1954 externí ved. laboratoře vědeckého filmu ČSAV, v letech 1961–66 předseda Čs. společnosti pro vědeckou kinematografii. Zabýval se především studiem pohybu rostlin pomocí filmu ve vztahu k růstovým látkám. Z jeho filmů uveďme: Starý smrk vypravuje, Jak roste chléb, Povrchové napětí, Rostlina a světlo, Rostlina a voda, Klíčení, Pohyby rostlin, Chemie v kuchyni, Rostlina a teplota aj. V roce 1954 byl vyznamenán státní cenou a za své filmy získal celou řadu cen a vyznamenání.

Univerzitní prof. botaniky na VŠZ v Brně až do r. 1971, kdy odešel do důchodu. Nadále se věnoval výzkumu a pedag. činnosti při zpracování výukových filmů. Autor více jak 35 publikací, 80 článků v odbor. a populár. tisku, podíl na 35 popul. vědec. filmech. Pozornost na svět. výstavě v Montrealu.

Čs.tvůrci dokumntárního filmu.Praha, b.r., S.18–19. BARTOŠEK, Luboš. Filmový kalendář 1973. Praha, 1973, S. 27–28

Narozen na Přerovsku.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu. V Olomouci pobýval jako turista asi 22.8.1936 – 26.8.1936 .Z Olomouce psal dopis svému příteli, profesorovi do Alžírska.

Látal, Jiří: Camusův dopis z Olomouce.In: Středisko.Sb.VSMO­.1987 – 1988, č.11.Olomouc 1991, S.135–138.;. Dolejší, P.: Školní slovník světových spisovatelů.. Humpolec 2007. S.74–75.;

Studoval v letech 1917–1923 arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, 1923–1927 bohosloví v Olomouci. Po vysvěcení byl do 30.11.1928 ko­operátorem ve Velkém Újezdě 1928–1931 katecheta v Moravské Ostravě – Přívoze 1931–1936 profesorem náboženství na středních školách v Moravské Ostravě. Od r. 1936 trvale v Olomouci, na Reálném gymnáziu v Olomouci. Jmenován docentem řečtiny CM bohoslovec. fakultě. Členem Družiny literární a umělecké od r. 1937.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, seš.5, S.21.. Poselství.Olomouc, DLU 1938. BSSSM. Ostrava 2000. č.1 (13). S.27.

ThDr. Rudolf Col (promován 1931). mimořádný prof. ThDr.

Po ukončení 5. třídy obecné odešel studovat do Olomouce, kde v roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu. Poté studoval Pedagogickou fakultu Ubiverzity Palackého 1. stupeň základních škol. První učitelskou kapitolu začal psát v Krčmani a v Městě Libavá, kde působil v letech 1949 až 1950. Po vojně učil dvě léta ve Starém Městě u Bruntálu. Do Velkého Týnce přišel spolu s manželkou v roce 1954 a trvale se zde usadil. V letech 1959 až 1962 absolvoval Pedagogický institut UP v Olomouci, obor matematika, fyzika a Pvd pro 2..stupeň ZŠ. V období 1967 až 1974 byl ředitelem školy ve Velkém Týnci a poté do roku 1988 vykonával funkci okresního školního inspektora. Na všech působištích se věnoval aktivní mimoškolní činnosti dětí. Nacvičoval s dětmi divadelní představení, vedl pěvecký soubor. Po příchodu do Velkého Týnce se začal zajímat o místní lidovou kulturu a folklór. Ve vzpomínkách na Ing.Jana R.Bečáka popsal, jak s manželkou Marií chodili za tímto znalcem a etnografem, aby jim poradil při výběru krojů i písní hanácko-čuháckého regionu. V srpnu 1986 založil s manželkou národopisný soubor Týnečáci. Jeho vzpomínky na školu, práci souboru a kulturní život v obci najdeme na stránkách regionálního a místního tisku.

Čtení o Velkém Týnci. 2007. Sdělení o úmrtí – Aleš Polzer.meil

Mgr. Ladislav Čechák