Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Od r. 1950 prac. v olom. Stavoprojektu. Kromě urbanistických staveb, je autorem i několika jen zčásti realiz. solitérních staveb/velkopro­dejna Hanačka, Agropalác aj. /

Zprávy KVMO, 1984, č. 229, S. 15–16. ;Československý architekt, 23, 1977, č. 23, S. 1 a 3. ;Československý architekt, 25, 1979, č. 6, S. 1 a 3. ;.

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Bakalář svobodných umění, lékař Václava IV., pražský arcibiskup.Po smrti Václava IV.odešel z Prahy do Olomouce, poté do Brna, Vratislavi a na pozvání císaře Zikmunda do Budína.Lékařské spi­sy.

Slavětínský, M.: Velký mistr vnitřního lékařství.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.34.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1347

Studoval teologickou fakultu v Bělehradě. Archivář a knihovník eparchiální rady v Řimicích od r.1934. Za okupace vězněn. Od r. 1947 působil v Praze, vojenský duchovní do r. 1950. Vedoucí tiskového odboru, farář v katedrále sv. Cyrila a Metoděje. Autor publikace " Pravoslavná liturgika pro žáky škol národních a středních".

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980 – 1985.Praha, NK 1992. S.6.; Nekrolog – Hlas pravoslaví, 36, 1980, č.3. S.59–60.;.

V letech 1949–1953 studoval na přírodovědecké fakultě MU Brno, od 1953 vědecký pracovník Archeologického ústavu SAV v Nitře. Zabývá se studiem fauny z archeolog. nalezišť a historií chovu domácích zvířat. Autor asi 80 vědeckých prací. Z díla; Fruhgeschichtliche Pferdeskelettfunde aus dem Gebiet der Tschechoslowa­kei.1980.

Biografie: ČBS.Praha Academia 1992, S.14.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 52.;

V letech 1974 – 1978 studoval SUPŠ v Uh. Hradišti, poté do r. 1984 VŠUP Praha, detaš. ateliér ve Zlíně. Žije a pracuje střídavě ve Velké u Hranic (n.m.č. Hranice), v Brně a Šarovech. Samostatně vystavoval v Olomouci v G pod podloubím r.1988. a kolektivní výstavy Pohyb kolem středu Galerie Caesar r. 1999. V roce 1991 vystavoval Sochy na náměstí v Hranicích a r. 1998 na výstavě Sochaři UB na Zámeckém nádvoří v Hranicích. Účastnil se r. 1989 kolektivní výstavy ve Sdruženém klubu ROH Uničov a také v Prostějově. Absolvoval několik zahraničních stipendijních pobytů ( New York, Hannover aj). Ve své tvorbě dává přednost sklu, dřevu, železu a kameni. Je členem TT klubu a Spolku olomouckých výtvarníků. Pedagogicky působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně od r. 1998. Nyní Prof. akad. sochař.Vedoucí ateliéru sochařství II.

Boháčová, Y.: Jan Ambrůz – Objekty. Galerie pod podloubím. Katalog výstavy.Olomouc 1988. Boháčová, Y.: 10 sochařů B. Muzeum Hranice 1998. Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991.;. Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S.6.;

Syn sochaře Aloise Amorta (1842–1912), bratr Vlastimila (1880–1950). Od dětství žil v Uherském Hradišti, kam se odstěhoval i s rodiči. V dospělosti zde měl ateliér (na Moravském náměstí naproti jatek). Měl zde první výstavu, která se konala r. 1908. V roce 1910 vystavoval v Prostějově, r. 1929 v Brně, později v Praze, Plzni a na Chodsku. Na Slovácku vytvořil řadu plastik na náměty slováckého folkloru, četné portréty slavných žen a mužů i vrstevníků. Studoval malířskou akademii v Praze, sochařství u bratrance Vilíma (1864–1913) také v Praze. V r. 1935 se přestěhoval do Domažlic. V roce 1946 opravil v městském parku v Domažlicích pomník, v r. 1947 odstranil následky vandalství a války na pomníku Jana S. Koziny na Chodsku. Pohřben v Domažlicích 1. 12. 1967.

Toman, P.: NSČSVU. I. Praha 1947. S.18. Vej­lupek, Miroslav: Pomník J.S.Koziny – fenomén a svědectví. In: Chůdové kořeny MVČ. (web)

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

Archivář kláštera augustiánů kanovníků ve Šternberku, probošt kláštera tamtéž v letech 1757–1779, od 1767 člen zemského výboru.

Švábenský, M.: Augustiánské kláštery. Brno 1959.S.55. Hof­fmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí.Praha 2000.S.60.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1719

Narozen v Holici u Olomouce.V me­ziváleč. době půs. v Olomouci v Holici, kde pracoval jako samost. architekt. Po vzniku Stavoprojektu, zde pracoval. Tvorba je orientována k neoklasicismu-pomníková tvorba: Husův sbor církve čs. a jihoslovanské mauzoleum v Ol. /1924–26/. Architekt. pozůstalost uložena v OGVU v Olomouci.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. =ZKVMO 1984, č. 229, S. 16–17. ;Toman, P. : Dodatky SNČSVU. Praha 1955, S. 20. ;.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Vědecký pracovník, náměstek ředitele pro výzkum, člen ČAZV. Studoval VŠZ, agronomie Brno 1959. 1966–74 předseda JZD Budetsko, 1969–71 člen Rady gener. kontrolora ČSR, předseda Č. zem. společnosti Prostějov. Autor publikací a článků v odborném tisku . Pracuje ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.30.;.

'

V letech 1945–1951 absolvoval gymnázium v Zábřehu, po studiích v Praze na UK 1951–1953 fakulta společenských věd VŠPHV, obor historie, v letech 1953–1955 FFUK působil jako ved. pobočky Státního archivu Opava se sídlem v Olomouci pracoviště Janovice 1958–1960, 1960–1962 vedoucí archivu v Janovicích. Od r. 1962 PhDr., CSc, habilitace 1969 na katedře historie FFUP. Profesorem 1980–1990, DrSc.1984..Stal se jedním ze zakladatelů jejího Kabinetu regionál. dějin při katedře historie FFUP 1962–1992. Od r. 1996 externista Předseda redakční rady ÚV ČSPB 1988–1989, člen redakční rady ČaČH 1986–1989, člen předsednictva ČSHS 1988–1989, předseda redakční rady Acta UP (Facultas philosophia 1976–1984 a Historica 1979–1990. Člen redakční rady VVM 1974–1979, člen redakční rady Vlastivědných listů v Opavě 1979–1989 a člen redakční rady Severní Moravy v Šumperku od r. 1973. Jeho odborná činnost zaměřena na české dějiny 1918–1945, protifašistický odboj v českých zemích a okupované pohraničí, regionální dějiny a historický místopis, dějiny měst a obcí, nauka o historických pramenech a archivnictví. Dlouholetá polupráce s olomouckým nakladatelstvím Adla – autor příruček pro studium dějin. Rozsáhlá publikační činnost. Zemřel na mozkovou mrtvici.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, Vlastivědný ústav 1974, S.5.
ZVSMO, 1982, č.17–18, S.34–35.; Lexikon současných českých historiků. Praha 1999.č.z.17. Spur­ný, F.: Severní Morava, 43, 1982. S. 71–76. Spurný, F.: Severní Morava, 62, 1991. S.76–78. Olomoucký den, 31.12.2005– Už jen vzpomínky, S.4., Severní Morava, sv.91. 2006, S. 70–75 /foto/ Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, LIBRI 2000. S.68. BSSSM, seš.8 (20.) Ostrava 2006 S. 15–17.(Bibliografie)

Doc. Josef Bartoš, DrSc.

Studoval na státní průmyslové škole v Brně a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1913–1919 se stal prof. architektury na vídeňské Akademii. Na přelomu století se stal protagonistou středoevropského modernismu. Jeho největším dílem je budova Národní banky ve Vídni. Mimo jiné navrhl Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku. a stavěl je v letech 1908–1910 a 1928–1929.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy I.Vyd.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.18.

V roce 1904 získal doktorát na pražské technice, v r. 1906 se habilitoval a 1909 byl jmenován mimořádným a v r. 1917 řádným profesorem stereotomie. V letech 1923–1924 a 1945–1946 rektorem ČVUT Praha. Od r. 1952 členem ČSAV. Prof. stavební mechaniky ČVUT Praha.

Chobot, K. : Akademik Z. Bažant. =Štafeta, 9, 1977, č. 2, S. 29–31. ; 100. výročí narození akad. B. Bažanta. Soubor vzpomínkových prací. Praha, VUT 1980, 48 s. , příl. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1957. ;. Pleskot, V.: Akademik Zdeněk Bažant zemřel. In: Časopis pro pěstování matematiky, 79, (1954). S. 378–379.;

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Studia archeologie a historie na FF UK v Praze nedokončil, odešel v r. 1975. Od r. 1995 pracuje v Olomouci na pracovišti archeologické památkové péče – do roku 1998 ústav archeologické památkové péče v Olomouci, poté Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci (1999 a 2001–02 vedoucí a nyní od r. 2003 zástupce ředitele, vedoucí oddělení konzervace a dokumentace. Zabývá se dobou bronzovou, zejména střední. Byl spoluautorem výstavy „Lopatou i počítačem“ VMO Olomouc 2001. Publikuje v odborném a vlastivědném tisku – Střední Morava,8, 1999.S.54–77 (o archeologických nálezech v Tršicích).

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 65.;

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Narozen v Hradečné (n.Nová Hradečná). Od roku 1945 žil v Blížkovicích, poté v Oblakovicích. Od r. 1951 studoval přírodovědnou fakultu univerzity v Brně, abs. 1961, 1968 antropologii UK Praha. Od r. 1959 působil na UJEP Brno. Univ.prof. RNDr. Jan Beneš, DrSc. publikoval v časopisech: VTM, Věda a život, Rovnost.; Z díla: Tajemství pana Dawsona. Brno Blok 1975;Opředeni mocným kouzlem. Ostrava Profil 1989; teprve v roce 1991 se mohl habilitovat, v r. 1992 se stal profesorem antropologie a obnovil samostatnou katedru antropologie, kterou v letech 1993–1998 vedl. Pobýval též na univerzitách v USA, Anglii (1990,1992).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno KJM 1989;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.68–69.;

Oblakovice – místní část města Znojmo.

V roce 1958 absolvoval latinu a dějepis na FFMU v Brně, pak i klasickou archeologii. Působil zprvu v muzeích v Hranicích a v Litovli. Interním aspirantem se stal na FFUP v Olomouci (CSc.1965) a od r. 1966 byl odborným asistentem klasické archeologie na FF UJEP v Brně. Zabýval se hlavně balkánskými provinciemi Římské říše, prováděl i soupis antických památek a námezů antických mincí na Moravě. Byl tajemníkem brněnské pobočky Numismatické komise ČSAV.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005.S.69.;

Studoval FFMU v Brně. Od r. 1997 pracoval v ˇustavu arcgeologické památkové péče v Olomouci, pak krátce v Jihomoravském muzeu ve Znojmě, v Ústavu archeologické péče Brno a nyní v Archeologickém centru Olomouc. Prováděl záchranné archeologické výzkumy v Blatci a v Olomouc-Nedvězí. Publikuje v odborném tisku.

Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.75.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc VSMO 2008. S. 49.;

Vedoucí sekce archivnictví na katedře historie FFUP. Po absolvování FFUM v Brně nastoupil do Státního archivu a Olomouci zůstal již věren. Autor historických publikací o Olomouci.

Z díla: Olomouc od minulosti k současnosti. Olomouc ER 1981.;Olomoucká radnice. Olomouc, PKO 1990. ;Olomoucký orloj. Olomouc 1977. ;Radnice a orloj v Olomouci. Olomouc 1983. . ;Sborník k 850. výročí posvěcení katedrály sv. Václava v Olomouci. Olomouc, Apošt. adm. 1982. ; O něm: Přispívá k poznání dějin Olomouce. =Kdy-kde-co v Olomouci 1980, červenec; S.13. Schulz, J. : = Jižní Morava, 26, 1990, sv. 29, S. 224 – 225. ;. Archivní časopis, 58, 2008, č.4. (Nekrolog).

Doc.PhDr. Jan Bistřický, CSc.

Po maturitě na gymnáziu v Telči studoval archeologii na FF UJEP Brno v letech 1963–1968 (PhDr. 1983). Působil jako archeolog nejprve v Uměleckohis­torickém (později Okresním) muzeu v Kroměříži a to v letech 1969–1973, pak v letech 1973–1992 v Památkovém ústavu v Olomouci (od r. 1980 jako vedoucí archeologického oddělení), na částečný úvazek i poté, co se stal odborným asistentem katedry dějin umění na FFUP v Olomouci. Specializuje se na ranný a pozdní středověk. Od r. 1973 provádí záchrané a předstihové odkryvy v historickém jádru Olomouce, též ve Šternberku.

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny.Olomouc VSMO 2008. S.50–61.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.77–78.; Videozáznam o hudební činnosti.

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;