Osobnosti Moravy.eu

V letech 1870–1878 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté práva ve Vídni, 1883 JUDr. Přednášel ve Vídni ve spolku TYL, Občanské besedě, Kolláru a zakladatel spolku Národ. Od r. 1883 ředitelem redakce listů Tribuna, pozd. Parlamertaru. 1895 zotavená v Lechovicích u Loštic, 1896–97 soudní a advokátní praxe v Olomouci.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930,S. 44–45. ; ;Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974.S.. 22.

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Studoval gymnázium v Kroměříži, poté práva na UK Praha. Stal se novinářem, dopisovatelem několikerých listů, Moravské Orlice, Lidových novin, v r. 1907 ve Frýdku jako zpravodaj LN. Mor. Orlice, olomouc. Pozoru. Necelý rok vedl Noviny těšínské /1907–1908/. Publikoval pojednání o včelařství, právnické otázky, soudničky. Zemřel ve Skalici u Frýdku (n.m.č. Frýdku-Místku).

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.127–128.;.

V roce 1964 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor aplikovaná fyzika a v r. 1973 FFMU Brno. Vedoucí Katedry didaktické a výpočetní techniky Pedagogické fakulty MU Brno. Šéfredaktor redakce AutoAlbum. Motoristický žurnalista. Autor 12 vysokoškolských skript a automobilové encyklopedie. Doc. RNDr. Mojmír Stojan, CSc.

Kdo je kdo II. 1991–1992. Praha 1991. S.908. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí 2011. S.109.

Narozen v Lazcích u Uničova (n.m.č. obce Troubelice). Pocházel ze selského rodu, který vlastnil dědičnou rychtu v Lazcích u Uničova už v 17. století. Studoval na gymnáziu v Uničově, v Moravské Třebové a vzdělání dovršil v Sasku. Po návratu hospodařil v lazcích a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí v hraničářském kraji. V roce 1900 se přiženil do Střelic (n.m.č.Uničova). Psal do Litovelských novin, organizoval sokolské jednoty a hasičské spolky. Protože se přiženil do statku, který vedl tchán, mohl pokračovat ve veřejné činnosti. Už ve 22 letech byl členem výkonného výboru strany radikálně pokrokové a r. 1904 se stal jedním ze zakladatelů agrární strany na Moravě. Byl výborných řečníkem i hudebníkem, hrál na několik hudebních nástrojů. Stal se šéfredaktorem Selských listů a r. 1909 založil vlastní Moravský venkov. Organizoval zemědělský družstevní průmysl, založil Ústřední jednotu moravských řepařů v Kroměříži, kde vybudoval jeden z největších cukrovarů. Od r. 1912 byl předsedou Řepařské jednoty na Moravě a ve Slezsku. Redakci listu přenesl do Brna, kde vložil kapitál do Rolnické tiskárny, která se stala největším českým grafickým závodem. V r. 1913 byl zvolen do zemského sněmu. Záhy se stal vůdčí osobností moravské politiky. Od července 1918 byl předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu a v říjnu 1918 místopředsedou Moravského národního výboru. V letech 1919–1920 byl ministr vlády ČSR, víceprezident Československé zemědělské akademie, V letech 1922–1931 místopředsedou agrární strany. Stal se prezidentem Agrobanky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.48.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008.CD-R.

Lazce u Uničova je nyní osada obce Troubelice.

Studoval ve Vsetíně, gymnázium ve Val. Meziříčí a Olomouci. Pro chatrné zdraví zanechal studia a byl 4 roky doma. V 80. letech Praha, v redakcích: Národní listy, kam jej doporučil Jan Neruda, Politika, Hlas národa, Švanda dudák, kam psal fejetony, drobné prozy, překlady Nerudy, Němcové a Šimáčka do němčiny. Též úředník Banky Slavie. Poč. 90. let odešel do Vídně.

Fischer, R. : Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930, S. 35–36. ; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře. Šumperk 1974, S. 19. ; Spurný Fr. : Zapomenutý česko-německý spisovatel A. Smital. Severní Morava, sv. 61, S. 7–12. ;.

Prof. státu a práva UK Praha, akad. ČSAV /1954/, 1955–65 člen prezidia ČSAV, od r. 1928 pracoval jako žurnalista, publicista/TASS, Levá fronta? a překladatel/Fe­uchtwanger, Shaw, Steinbeck, 1946–54 poslanec NS, 1951–52 čs. velvyslanec v USA, 1949–54 člen ÚVKSČ, od r. 1959 vedl encyklopedické práce ČSAV.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1936, S.433.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.166.;Literární listy, l, 1968, č.18, S.12.;Malá československá encyklopedie.V­.Praha, Academia 1987, S.112., fotografie.;.

Narozen v Henčlově (n.místní č. Přerova) Pocházel ze starého selského rodu. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a v Troubkách a od školního roku 1883–4 začal studovat gymnázium v Přerově, kde maturoval v roce 1892. Poté studoval práva na univerzitě v Praze,kde absolvoval v roce 1896, ale právníkem se nikdy nestal. Koncem téhož roku dostal lákavou nabídku z redakce olomouckých Selských listů, kam už za studií přispíval svými články, aby přijal místo spolupracovníka. Po necelých šesti letech práce v redakci byl jmenován šéfredaktorem Selských listů v roce 1902. Působil zde s menší přestávkou ( kdy založil vlastní list „ Snaha“ a odešel v roce 1906 do Prostějova a posléze do Brna, kde působil do r. 1910), až do roku 1916. Od září roku 1916 však působil již v pražské redakci Venkova, tiskového orgánu agrární strany, a to až do svého odchodu do penze v roce 1933. Vedle nespočetného množství novinových článků je autorem několika knih . Největší úspěch mu přinesla kniha „ Moravští sedláci v letech 1848–1904“, která vyšla v roce 1914 a podruhé v roce 1919. V roce 1936 připomněl Obrtel svou rodnou obec článkem „ Dvěstěletá makovice“ , kde popisoval henčlovské zahrady, a zvláště hrušky v obci, které jsou pamětníky obecního dění. Za článek byl odměněn 500 Kč, a to od firmy Baťa, která v roce 1936 zřídila novinářskou cenu za nejlepší články, udělovanou k 28. říjnu, poprvé se tak dělo v roce 1937. V poválečném období, na závěr své novinářské a spisovatelské kariéry se vrátil ve vzpomínkách k rodišti a v Českém lidu uveřejnil části ze svých Pamětí, pod názvem „Náš les, kterého již není…“ a „ Naše obec po pozemkové úpravě r. 1848“. V roce 1961 vyšla vzpomínková část nazvaná „ Mívali jsme les“ a řada jiných, která spatřila světlo světa až po jeho smrti v roce 1970.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S.211–212. * Lapáček, J.: Henčlov v pracích a vzpomínkách Františka Obrtela ( 1873–1962). In“ Sborník 1998, Přerov, Státní okresní archiv Přerov S. 9–29..;

Narozen v učitelské rodině. V roce 1903 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté učil v Michálkovicích, 1904–1916 a 1917–1921 v Lazích. Po celou dobu vyvíjel na Těšínsku kulturní činnost, zejména v sokolské jednotě, vychovatel, režisér v ochotnickém divadle. 15.9.1920 se stal odpovědným redaktorem Ostravského deníku. Přispíval též do týdeníku Obrana Slezska.

BSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S. 65.

Spolupracoval s redakcí Dělnické listy ve Vídni. Od roku 1919 působil v ČTK jako ředitel pobočky v Brně. Zemřel tragicky při sněhové bouři v Krkonoších. Pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Na náhrobku je uvedeno datum úmrtí 15.1.1929 ač jinde se uvádí datum 14.1.

Okresní archiv Přerov. (Vera Fišmistrová, doplňky).

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. V roce 1916 maturoval na SGO. Poté nastoupil na vysokoškolská studia ČVUT v Praze, ale studia nedokončil. V roce 1920 se stal výpravčím vlaků v Ostravě-Přívoze, 1927 inspektorem ČSD v Bohumíně, 1939 dopravním náměstkem na báňské dráze, 30.4.1945 zraněn. Od roku 1965 se věnoval vlastivědné práci. Hojně časopisecky publikoval.

BSSSM Ostrava 2000.č.1 (13) S. 32–33.

Gymnázim absolvoval v Kyjově, práva v Praze a Brně. V letech 1923–24 studoval železnič. odbor. školu v Olomouci a působil jako železnič. úředník v Opavě 1924–35, v Olomouci 1936–37, odkud přešel na ministerstvo dopravy do Prahy. Penzionován r. 1958. Do literatury ho uvedl Vojtěch Martínek. Debut

• sbírky spirituální poezie. Pseud. E. Mák;-ák;Publikoval v

Moravskoslezském děníku, Nivě od r. 1922, Právu lidu 1924 a krajin. čas. v Olomouci.

Lexikon české literatury I.Praha, Academia 1985, S.635; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.39.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.28 – 29.;.

Vlkoš (u Kyjova, okr. Hodonín)