Osobnosti Moravy.eu

Bohosloví studoval v Olomouci. Ordinován 5.7.1946, profesor Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, od 1975 působil na faře ve Vacenovicích.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949.Olomouc 1949. Katalog kněžstva 1991.Olomouc 1991.S.2.;.

Narozen v Křemačově (n.m.č. Mohelnice). V letech 1965–1969 studoval konzervatoř v Brně a to klavír a skladbu. Poté ještě skladbu na JAMU u Miroslava Ištvana. Pedagogicky působil ve Valašských Kloboukách, kde učil na ZUŠ a též působil jako sbormistr. Inspirován pro skladatelskou činnost přírodou. Zemřel z vlastní vůle.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži odešel studovat do Prahy na českou univerzitu. R. 1899 byl promován na doktora. Poté strávil 2 roky v cizině a to 1 rok ve Vídni a 1 rok v Berlíně na klinikách nervových V r. 1902 se usadil v Praze – Vinohrady jako odborný lékař chorob nervových a duševních. Napsal publikace: Hygiena duševní práce, 1904; Moderní názor životní, 1909; Síla vůle a životní energie, 1913, 2. vyd. 1922; Zdravé a churavé nervy, 1915; Krise a bolesti dnešního manželství, 1920; Morálka a manželství, 1923; Otázky života, 1923; Vůdčí reformační ideje Masarykovy, 1927. Sborníky: Studentská otázka a studentské sebevraždy, Patologické charaktery, 1904. Čas. přísp.: O náboženství a zbožnosti, jak soudí A. Sabatier, profesor protestantské fakulty v Paříži, ČM 1901; Degenerace a regenerace ve společnosti lidské, Česká mysl 1902; O citu životním a jeho poruchách, ČM 1906; Evoluční filosofie H. Spencera, Přehled 1906.

Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 5.

Bakalář svobodných umění, lékař Václava IV., pražský arcibiskup.Po smrti Václava IV.odešel z Prahy do Olomouce, poté do Brna, Vratislavi a na pozvání císaře Zikmunda do Budína.Lékařské spi­sy.

Slavětínský, M.: Velký mistr vnitřního lékařství.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.34.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1347

V Olomouci byl na pozvání od 9.-14.2.1888 při konání hanáckého plesu u příležitosti otevření Národního domu v Olomouci.Bydlel u Dr.Juliuse Ambrose.Pro ples nakreslil pozvánku, taneční pořádek a kostýmní návrhy k půlnoční scéně na námět „nastolení krále Ječmínka.“

Míčko, Miroslav: Malíř svého lidu.P., Odeon 1968, S.230–231.;Přichystal, A.: Významné postavy v názvech ulic a náměstí města Olomouce.Olomouc 1979, S.11.;Významné postavy v názvech olomouc.ulic.=Stráž lidu, 1989, 22.7., S.4.;;Janoušek, V.: M.Aleš a Prostějovsko.=VVM, 10, 1955, č.2, příl., s.5–6., č.3, příl., S.7–12.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S. 5.;

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

Hudbě se učil u Procha a Sechtera za universit. studií ve Vídni. Za Účast při revoluci 1848, pronásledován. Odešel do USA. Od r. 1860 působil v Chicagu.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.44.;.

Bouzov – Doly dnes patří pod jednotný název Bouzov ( spolu s dalšími 12 obcemi)

Školu vychodil v Uničově, Olomouci, začal stud. gymnázium v r. 1852, ale před maturitou odešel pro neshody s ředitelem do Vídně. V Olomouci si přivydělával jako zpěvák-fundatista u sv. Mořice. Pseud. Moravan, Slavomír Pustinský.

Lexikon české literatury.Sv.I., P., Academia 1987, S.124.; Polák, Josef: Básník bojovník./Projev k 100.výročí smrti A.Balcárka/=Severní Morava 1963, seš.9, S.10–14.; Nezbeda, V.: O severomoravské Společnosti Alše Balcárka 1937–1938.=Severní Morava 1978, seš.35, S.45–47. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;.

Maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1896, poté učil 1897–1901 v Přerově, do r. 1905 v Kroměříži, spolupráce s F. Vachem a PSMU, Brno. Od roku 1913 působil krátce na Ministrstvu školství v Praze, roku 1922 převzal vedení výzkumných tříd při pedagogickém semináři brněnské univerzity. Autor fejetonů i odbor. pedagogických článků. .

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.45.; Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941, S.26.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., s.31.;Kdy kde co v Olomouci 1988, červen, S.11.

V letech 1865–1869 soukromým učitelem na internátní německé škole J. Böhma v Ústí nad Orlicí, poté učitelem v Lulči, od 1885 nadučitelem do r. 1900. V r. 1887 předsedou Učitelské jednoty, od r. 1900 její čestný člen. V letech 189–1899 předsedou okresní školní rady. Pedagogické články publikoval v časopise Komenský (1882, 183, 185, 1902), ve Vyškovských novinách (1899/č. 21–23). V majetku jeho dcery paní Milady Tvrdé z Lulče je pozůstalost. Můj deník (1868–1886).

ČSHS 1.díl, Praha 1963;
Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, Týneclé listy, č.6/2007, S.6.;

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988).

.

.

.

Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto.

Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí)

Studoval konzervatoř ve Vídni, angažmá v Prozatímním divadle v Praze. Hostoval v Petrohradě , Kyjově a Moskvě zde i působil až do roku 1920. Na jaře 1921 přijel do Šumperka, kde zprvu bydlel u svého bratra. Zpíval v chrámech a v církevních koncertech, v r. 1922 působil od května v lázních Velké Losiny. Pohřben je v Šumperku. jeho hrob je bez pomníku, neznámý a zapomenutý.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.17–18. Filip, Z.: Smetanovský zpěvák A. B. a jeho pobyt v Šumperku 1921–1927. In: Severní Morava, 34. S. 38–46.;

Narozen v Mladcové u Zlína (n.m.č. města Zlín). Studoval německé gymnázium v Olomouci v letech 1852–1860 a poté univerzitu ve Vídni, kde se poznal s Janem Havelkou. Působil jako středoškolský profesor gymnázia ve Strážnici, na německém gymnáziu v Olomouci v období 1865–1866 a v Brně. Přispíval do časopisů : Komenský, Hlídka, Hlídka literární, Obzor, Literární listy. V letech 1876–1882 redigoval Časopis Matice moravské. Psal pod pseudonymy Jan Vesnický, Josef Zapletal, a Jan Kopecký.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.S.53–54.; Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 4/96,S.11., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl A-K, Brno 1998., Biograf. slovník širšího Ostravska, 3.díl, Opava 1979, ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999., Lexikon české literatury.Díl­.1. Praha 1985.S.140–143., Ficek,V.: Český biografický slovník 20.stol., 1.díl, Praha, 1999.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Rodným jménem Nováková. V letech 1959 – 1964 absolvovala FFUP v Olomouci, obor čeština a dějepis a 1971 obhájila doktorát (PhDr.) v oboru stylistika českého jazyka, 1986 kandidaturu věd (CSc.). V letech 1964–1969 učila na Základní škole ve Velké Bystřici, od 1971 v Olomouci, kde do r. 1976 na fakultní škole Komenium. V roce 1976 přešla do Hradce Králové, kde působila na Vysoké škole pedagogické do roku 2010.V r. 1999 habilitovala na FFUK Praha. Od r. 2002 působí na FF Univerzity v Pardubicích. Šéfredaktorka časopis Češtinář, členka Jazykovědného sdtužení a Onomatické komise AV ČR.

Benýšková, J. – Vích,F.: Literární Hradec Králové. 1994. S.6.

Doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Narozen v Šenově (n.m.č. Nového Jičína).Vystudoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v letech 1888–1897. Poté působil ve Villachu jako profesor tamní odborné školy pro zpracování dřeva a v r. 1906 se vrátil natrvalo do Vídně. Od roku 1910 byl prof. sochařství na umělckoprům. škole ve Vídni. Jeho pracovním materiálem zůstalo po celý život dřevo. Vystavoval i v Olomouci jako člen německé Společnosti přátel umění v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.15–16;

Narodil se na Slovinsku, kam se jeho otec vandrem dostal z Křečkovic. Oženil se tam a přestěhoval s rodinou na Moravu. Obecnou školu a gymnázium absolvoval ve Vyškově, poté studoval Husovu bohosloveckou fakultu. Jako farář působil na mnoha místech Moravy.

Materiály OK Vyškov/1995.

Studoval gymnázium v Kopřivnici a Kroměříži, pak teologii v Olomouci. Roku 1863 byl vysvěcen na kněze a rok působil jako kaplan ve Vyškově. Pak učil jako profesor biblického studia Nového zákona nejdříve v Olomouci, pak na teologické fakultě UK v Praze. V roce 1882 byl jmenován brněnským biskupem, 1904 olomouckým arcibiskupem a v roce 1911 kardinálem a stal se tajným radou císaře. Aktivně se účastnil života v katolických spolcích. Byl literárně činný, psal o poutních místech , uveřejňoval stati z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je uloženo několik jeho rukopisných básní. Bohatá byla rovněž jeho odborná editorská činnost. Rád se vracel do rodného kraje. Do časopisu katolického duchovenstva napsal stať Církevní život na Valašsku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.20 –22.; Podlaha: Bibliografie čes.katol.lite­ratury.Praha 1923.S.2062.;. Fabian, Josef: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S.24.

Narozen v Hrachovicích (n.m.č. Valašské Meziříčí)

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.

Spoluredigoval prostonárodní katolický časopis Cyril a Method, psal a překládal náboženské spisy, v červenci 1854 jmenován superiorem semináře v Olomouci. Vydavatel kancionálu.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.168.; Český slovník bohovědný.II.Praha, 1916, S.51.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Oprava úmrtí z 9.5. na 8.5. od p.Peterky, květen 1994.;.

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

Po studiu na teologické fakultě v Olomouci byl 4.8.1842 vysvěcen na kněze. Již jako student byl jmenován kanovníkem domicelářem. Po vysvěcení působil jako kooperátor v Opavě u kostela sv. Marie, 1842 se stal adjunktem na teol. fakultě v Olomouci, kde složil zkoušky pro ThDr (získal v Římě 1853). V roce 1845 se stal farářem v Pavlovicích u Přerova, 1847 asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci, v září 1848 odešel na faru ve Velkých Heralticích, kde se následují rok stal děkanem a školním inspektorem. R. 1867 byl infulovaným proboštem u sv. Mořice v Olomouci, r. 1871 získal hodnost arcijáhna v olomoucké kapitule. Vydal německý překlad knihy ital.autora v Olomouci r. 1860.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.17.

hrabě , ThDr.