Osobnosti Moravy.eu

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Pochází z herecké rodiny. Začínala jako baletka Středoslovenského divadla v Trnavě (1938), zpěv studovala u Jarmily Vavrdové. Zpívala v Pražské Unitarii (1939) a následně v Moderním divadle na Žižkově (1940). V roce 1942 nastoupila jako první subreta do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Po válce dostala angažmá v olomouckém divadle (1946/47), ale zanedlouho byla nucena kvůli nemoci pěveckou kariéru načas přerušit. K divadlu se vrátila až v roce 1949, kdy se stala členkou opery Státního divadla v Ostravě, kde se usadila natrvalo. Na operní a operetní scéně ostravského divadla vytvořila množství hlavních postav, vystupovala v rozhlasových i televizních pořadech, estrádách a koncertech. V roce 1982 odešla do důchodu, avšak svou pěveckou kariéru zakončila až později, ostravskému publiku se představila ještě v mnoha rolích. V roce 1999 jí bylo na návrh Herecké asociace uděleno ocenění Senior prix za celoživotní uměleckou práci.

Hudební kultura na Ostravsku.Ostrava 1984.; Československý hudební slovník. 1.díl. Praha 1963. http://www.seniortip.cz/?…

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

Rodačka z Frýdeckomístecka. Studovala na odbornou učitelku ve Vesně Brno. Poté učila na 2. stupni základní školy předměty: dějepis, zeměpis a praktickou výchovu. Od r. 1953 působila v Těšeticích, od r. 1954 v Dolanech, kde dosud žije. Dobrovolná knihovnice v Dolanech a Toveři. Národopisná práce v obci. Na jaře 1993 založila folklórní kroužek písní a tanců pro děti zv. Kanafaska. Nacvičuje lidové tance, obnovuje krojové vybavení ap. Spolupracovala s dr. Evou Vlčkovou a Vlastou Beilovou.

Parte

V zaměstnání měla jméno Drahomíra a na parte má Drahoslava.

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Sportovec, atlet, oštěpař. Začínal v Lokomotivě Šumperk r. 1960, trenér B. Kyselý, poté v Lokomotivě Olomouc, týž trenér v 1965 – 1967, poté na Slovensku, v Třinci a od r. 1980 –1983 opět v Olomouci. Držitel čs. rekordu 79, 78 /1969/.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.29.;.

Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1968. Poté studovala FFUP v Olomouci, obor výchova a vzdělávání dospělých se zaměřením na výtvarnou výchovu. Keramická činnost – od užitkové keramiky hrnčiny až po zahradní fontánu. Volně pojaté reliéfy. Těsný kontakt s přírodou. Vystavovala od roku 1974. Její keramickou tvorbu znají v Praze, Ostravě v Teplicích nad Bečvou, Šternberku, Jihlavě, ale také v Žilině, Mnichově a v Chicagu. V první polovině let devadesátých se stala odbornou asistentkou na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP. Úspěšně se podílí na realizaci mezinárodních projektů a pořádá studentské výstavy ve Zbrašovských aragonitových jeskyních (m.č. Teplice nad Bečvou). Byla členkou Skupiny Odjinud, nyní je členkou Spolku olomouckých výtvarníků. Bydlí s manželem v Horce nad Moravou, telefon

Myslivečková, Hana: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny, příl., 1990, 2.6., S.1.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; Kolář, Bohumír a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.385.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Studia archeologie a historie na FF UK v Praze nedokončil, odešel v r. 1975. Od r. 1995 pracuje v Olomouci na pracovišti archeologické památkové péče – do roku 1998 ústav archeologické památkové péče v Olomouci, poté Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci (1999 a 2001–02 vedoucí a nyní od r. 2003 zástupce ředitele, vedoucí oddělení konzervace a dokumentace. Zabývá se dobou bronzovou, zejména střední. Byl spoluautorem výstavy „Lopatou i počítačem“ VMO Olomouc 2001. Publikuje v odborném a vlastivědném tisku – Střední Morava,8, 1999.S.54–77 (o archeologických nálezech v Tršicích).

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 65.;

Malíř, grafik , studoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně (1925–1928, prof. J. Král, arch. J. Kroha) , na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze (speciálka prof. J. Bendy, prof. V.V. Štech aj. Pečírka), na FF UK v Praze (1928–1934, prof. J.Benda, J.Pečírka a V.V. Štech) Působil na moravských gymnáziích – v Třebíči, Uherském Hradišti, Olomouci, Ostravě a v Zábřehu . Od roku 1947 působil jako pedagog na UP v Olomouci jako docent pro kresbu, grafiku a malbu. Předmětem jeho umělecké tvorby byla malba, grafika, knižní ilustrace ale i monumentální tvorba. Od r.1932 členem Skupiny výtvarných umělců v Brně, později Skupiny olomouckých výtvarníků, kde stál 10 let v čele., Též členem Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Moravsko-slezského sdružení výtvar. umělců v Ostravě ad. Jeho obrazy vlastní např. MU v Olomouci, GVU v Ostravě aj.

Aljo Beran, Obrazy, katalog, Olomouc 1985 NSČVU I, S..57 Turková,A. : Aljo Beran. Kalendar.cz Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 (A-Č), výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1998, S.142

Dirigent MF a zástupce uměleckého ředitele MF v Olomouci od 1.9.1948 do 31.8.1956, pedagogicky působil na UP 1950–1953.Umělecký ředitel a dirigent Krušnohorského orchestru v Teplicích 1957–1963, jako dirigent do 1985.

ČSHS.I.Praha 1963.S.88.; Kapitply z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.347.; ČBS.Praha 1992.S..43.;Katalog členů MF

Od dvanácti let studoval gymnázium v Zábřehu, v 18 letech odveden na vojnu a vyslán na ital. frontu. Maturoval 1921 v Zábřehu, poté absolvoval učitelský abiturienský kurz v Olomouci zkouškou r. 1922. Prvé učitelské místo v Hrabenově. Zatčen gestapem r. 1944. Vězněn v Terezíně, vrátil se 2. 5. 1945 těžce nemocen. Od 1923 členem soc. dem. strany v Hrabenově. Pamětní deska na škole v Hrabenově, dílo akad. sochaře Jana Urbana.

V.J.: Vzpomínka na hrabenovského učitele Petra Bezděka.In: Kulturní život Šumperka.1966, č.4, S.9.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.23–25.(foto).;.

Hrabenov je součástí obce Ruda nad Moravou.

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.

Po maturitě na gymnáziu v Telči studoval archeologii na FF UJEP Brno v letech 1963–1968 (PhDr. 1983). Působil jako archeolog nejprve v Uměleckohis­torickém (později Okresním) muzeu v Kroměříži a to v letech 1969–1973, pak v letech 1973–1992 v Památkovém ústavu v Olomouci (od r. 1980 jako vedoucí archeologického oddělení), na částečný úvazek i poté, co se stal odborným asistentem katedry dějin umění na FFUP v Olomouci. Specializuje se na ranný a pozdní středověk. Od r. 1973 provádí záchrané a předstihové odkryvy v historickém jádru Olomouce, též ve Šternberku.

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny.Olomouc VSMO 2008. S.50–61.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.77–78.; Videozáznam o hudební činnosti.

Narozen na Třebíčsku. V roce 1910 maturoval na gymnáziu v Třebíči, pak studoval LF UK v Praze s přerušením v době války, kdy na frontě a v italském zajetí. Za univerzitních studií pracoval u prof. Thomayera, r. 1920 v Brně až do r. 1928, mezitím ve Vídni v r. 1922, Lyonu 1923 a pak v Paříži. Dne 1.7.1927 jmenován ředitelem Zemské plicní léčebny v Jevíčku. R. 1932 habilitace. Od 1.3.1935 ustaven primářem Zemského ústavu v Olomouci, kde i za okupace 1939–1945. R. 1945 ředitelem Zemské nemocnice a r. 1946 1. prof. vnitřního lékařství LFUP a 14.1.1948 řádným profesorem. R. 1948 proděkan LF, 1948–1949 člen akademického senátu UP. Autor prvních skript vnitřního lékařství, které vyšly v šesti dílech r. 1949. Pohřben na Ústředním hbitově v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S 161–162. Čtyřicet let lékařské fakulty UP v Olomouci. Olomouc, UP 1986, S. 121. M. V. : V. Blatného den. =Pacemaker, I. 1988, č. 8, S. 4 /fotografie/. ;.

V letech 1929–1933 bydlela s rodiči v Horce nad Moravou. Od r. 1934 žije v Olomouci. Absolventka SGO v r. 1946. Studovala Pedagogickou fakultu UP Olomouc a poté působila čtyři roky na školách v pohraničí na severní Moravě Písařov, Úsov, Mohelnice,, pak v okrese Olomouc (Náměšť na Hané, Těšetice, Olomouc-Holice) a od r. 1961 přímo v Olomouci na ZŠ Zeyerova a ul. 8. května. Až do roku 1983 byla fakultní učitelkou a zastávala funkci okresní metodičky pro literární výchovu na základních školách. Až do roku 1997 brigádně učila a zastupovala nemocné učitelky na různých školách. Věnovala se problematice školních knihoven, recitačním a literárním soutěžím. Je členkou výboru Literární sekce VSMO od r. 1984. Bohatá publikační činnost v denním, odborném a vlastivědném tisku. Užívá šifru: -ebl- : Autorka textů Literární Olomouc, CD-ROM pro stř. a ZŠ, Olomouc v literatuře 20. stol. a Průvodce literárně historickými místy Olomouce. Olomouc 1996.;

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gynmázium, 2000.S.192; O múze olomoucké a lidech kolem ní. Olomouc 2003.; Literární sekce VSMO 1984–1993. Olomouc 1998. S.19.; Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S.411.;

Mgr. Eliška Blažejová bude mít pohřeb ve čtvrtek dne 16.2.2017 ve 12:40.

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

Roku. 1879 maturoval na gymnáziu v Přerově, bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1885. R. l890–6 profesorem češtiny a katechetou na Vyšší lesnické škole na Sovinci. 1896 založil spolkový kněžský časopis SS Eucharistia., Opatřil zasvěceným komentářem Dantovu Božskou komedii a díky tomu je dodnes považován za zakladatele české dantologie. Blokšova zásadní stať „Dante Alighieri, jeho doba, život a spisy“ vznikala právě v době jeho pobytu na severní Moravě. Jako farář působil v Rudě (n.Tvrdkov) v letech 1897 až 1901. Díky své stati, kterou vydal v roce 1891, se seznámil i s překladatelem Danta, básníkem Jaroslavem Vrchlickým, s nímž v následujících letech udržoval intenzivní přátelskou korespondenci. Během svého pobytu v Rudě začal P. Jan Blokša psát kroniku farnosti a pořádat velké misie s náboženskými poutěmi, které lákaly do Rudy věřící až z Hané. V roce 1901 byl přeložen do Olomouce, kde se stal redaktorem náboženského časopisu Moravan. V letech 1905–8 farář v Majetíně. Při slavnostní pouti v roce 1991 byla odhalena pamětní deska P. Jana Blokši v Rudě.

R. 1879 absolvoval G v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1885. r. l890–6 Sovinec-profesor češtiny. 1896 založil spolkový kněžský čas. SS Eucharistia, 1901–4 redigoval list Moravan, 1905–8 farář v Majetíně. Pohřben v Olomouci. Znalec a překladatel Danta. Překládal z franc. , italštiny, němčiny a polštiny.

Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.254.;Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.26–27.;Lid.demokracie, 8.8.1991, .

Ruda – (n. m. část obce Tvrdkov, na Bruntálsku)

Původně hráč kopané , s atletikou začínal ve Slovanu Olomouc r. 1954, trenér Křenek, od r. 1966 – 1982 v TŽ Třinec. Mistr sportu 1969, mistr ČSSR 1965, 1968, 1969, 1970, 1971, 1973.

Jirka, Jan.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.58./foto/;.

Manželka herce Václava Brtny. Působila jako učitelka MŠ. Poté knihovnicí v Olomouci – Holice, kde působila v letech 1991–2001. Malí a velcí čtenáři za ní do knihovny rádi chodili. Publikovala do regionálního tisku.

Osobní sdělení – hš.

Od roku 1852 působil ve Vídni, studoval a poté působil v Josefovském divadle a ve dvorní opeře 1863–1896. Roku 1869 místosbor­mistrem, 1875 sbormistrem Zpěváckého spolku slovanského. Koncert v Tovačově r. 1876. Přítel Ant. Dvořáka.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S. 145. ;Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha 1982, S. 60. ;Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století. Praha 1920, S. 45. ;Marek, P. : Bibliografie okresu Prostějov. Prostějov 1990. , zázn. č. 2313, 7054;,

Vyučil se a vystudoval dřevařskou průmyslovou školu v Olomouci, v době hospodářské krize odešel pracovat do firmy Sigmund v Lutíně, kde se stal technikem a později konstruktérem. Řídil stavby velkých studní , zařízení pro rafinerii nafty, projektoval a stavěl velkou světelnou nyní tzv. Křižíkovu fontánu v Praze, ale i fontány v jiných městech. Zabýval se projekty různých zavlažovacích zařízení. Od roku 1945 publikoval své znalosti z oboru v desítce knih a katalogů. Je autorem učebnic Mechanizace zemědělství pro pěstitelský a chovatelský obor, a knih k mechanizaci zahradnictví, zavlažování a čerpání vody. O výzkumech a praktickém využití těchto projektů psal do časopisů: Náš chov, Mechaniyace zemědělství, Zemědělské stroje, Ovocnářství a zelinářství, , Milotický hospodář, Strojírenství. Volný čas plně zasvětil vlastivědné a kronikářské práci. Dvacet let vedl společnou kroniku Lutín-Luběnice, pět let kroniku Luběnic. Založil kroniky luběnické školy, JZD Luběnice-Lutín, důchodců Sigma UP Olomouc a svůj podíl má i na zápisech do kroniky farního úřadu v Těšeticích. Jeho kroniky jsou psány kaligrafickým písmem a ilustrovány autorem. Sbírá také lidové pověsti a fólklor v písních. Publikuje ve sbornících Náměšť na Hané a okolí, Rok na Hané, též v regionálním tisku. V září 1997 byl hostem Literární kavárny v Okresní knihovně Olomouc.

Tichák, Milan: Písmák, kronikář a bývalý vynálezce Jan Bundil…Hanácký den, r.9, č.114.;

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Základní školu vychodil v rodišti a poté studoval reálné gymnázium ve Šternberku. Po dvou letech školu opustil a nastoupil do učení jako tkadlec v Libině na Šumpersku. Po vojně r. 1954 pracoval jako skladník v Mototechně v Olomouci. Od r. 1970 žije v Třebíči, kde byl do r. 1976 skladníkem v.p. Technomat. Od roku 1960 publikoval v novinách a časopisech: Rudé právo, Květy, Rovnost, Tvorba, Literární měsíčník aj. Debutoval básnickou sbírkou Ptačí krajiny (Ostrava, Profil 1973), ale jako bibliofili vydal sbírku Milostiplná ( Třebíč vl.n. 1970). Vydal řadu bibliofilských tisků. Autor intimní a přírodní lyriky: Aby už nikdy (Třebíč 1972), Krajiny usmíření (Třebíč 1974), T tvých zahradách (Třebíč, Klub přátel poezie 1975, ilustrace V.Toman), Chystání léta (Brno, Blok 1980).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno KJM 1989;Slovník české literatury 1970–1981.Praha ČS 1985, S.50–51;Lid.demokracie, 30.12.1991..

Studoval v Olomouci a v roce 1803 vstoupil do františkánského řádu v Trnavě, kde získal hudební vzdělání. Působil pak v Bratislavě, až do konce života jako varhaník v Malackách.

Československý hudební slovník. I. Praha 1963.S.187.;