Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Narozen v Doubravici u Mohelnice (n. m.č. obce Moravičany). Syn statkáře. Po maturitě na gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval v Praze a Innsbrucku. Na lékaře byl promován v r. 1894. Lázeňský lékař v Karlových Varech. Autor průvodců po K. Varech a okolí.

MSN.7.Praha 1933, S.945.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.144;

Biskup Jednoty bratrské, spolupřekladatel šestidílné bible

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.50.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1528

Maturoval na Slovanském G v Olomouci v r. 1902, působil jako prof. reálky v Praze. Za 1. svět. války legionář v Itálii. Překládal z italštiny. Přeložil B. Croceho. Publikoval články „V naší revoluci“;

MSN, díl 7., S.41;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962;.

V rodišti absolvoval střední školu, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1915, poté působil jako supl. prof. a prefekt na arcibibiskupském gymnáziu v Kroměříži, od r. 1917 studoval ve Vídni filosofii, latinu a řečtinu až do r. 1918. Pak vstoupil do duchovní správy a působil v Ivanovicích, ve St. Vsi nad Ondřejnicí u Ostravy a v Přívoze od r. 1926, kde též katechetou na měšťanské škole. Literárně činný od mládí, parafráze národních písní, psal povídky, verše, překládal Goetheho, psal biografie a romány. Publikoval v časopisech Našinec, Ostravský kraj, Náš domov, Anděl strážný, Říše boží ad. Členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1928, od r. 1929 člen výboru.

Poselství.Olomouc 1938.S.356–357.;Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké.Olomouc 1949.;Biografický slovník.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.114.;

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;

Studovala učitelský ústav v Olomouci-Řepčíně, poté působila jako učitelka v Pustiměři, Ivanovicích, Prostějově, Kopřivnici, od r. 1917 u knihaře Vojtíška v Brně. Studovala na uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Kysela, Brunner), stipendium v Kodani, Stocholmu a Paříži, kde v r. 1925 získala Grand Prix a zlatou medaili na Mezinárodní knižní výstavě v Benátkách. Výstava maleb, grafik a knižních vazeb v Praze v Uměleckoprů­myslovém muzeu r. 1936. Pochována v Pustiměři.

Bradáč, L. : Výstava vazeb P. Pospíšilové. Knihař, 34, 1938, č. 6, S. 70–71. ; Fialová, A. : Studie Kroměřížska 81.

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;

Studoval gymnázium v Opavě, kde maturoval. Poté odešel na teologii do Olomouce, kde v letech 1864–65 a rok poté odešel na filosofii do Vídně a studia ukončil v Praze.Působil jako učitel v Praze, domácí učitel v Cařihradě (n.Istanbul) do r. 1873.Poté se věnoval novinářství.R­.1877 přišel do Olomouce, aby redigoval Neue Zeit.1879 se stal skriptorem, později kustodem od r. 1892–1915 ředitelem Studijní knihovny.Poté odešel do Frývaldova, n.Jeseník.Autor beletristických a historických prací vztahující se k olomouc.minu­losti.Od r.1877 vydával měsíčník : Moravia.

Chytil, Jan: Olomouc v díle W.Müllera.In> Gaudeamus 73.Olomouc 1973. S.32–38.;Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc 1991.S.16–18.;.

Studoval na českém matičním gymnáziu v rodišti a pak na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni. Zvěrolékařský diplom získal r. 1910 a o rok později titul MVDr. Během studií zastával místo asistenta na ústavu patologické anatomie, po ukončení studií místo asistenta na ústavu pro bakteriologickou hygienu ve Vídni. V r. 1917 byl přidělen státnímu ústavu pro výrobu očkovacích látek v Mödlingu a k prevenci byl vysílán na cesty po celé monarchii. Po válce už v listopadu 1918 stál u vzniku ústavu pro výrobu očkovacích látek v bývalé kadetce v Hranicích, který pak po přechodném umístění v Praze našel trvalé sídlo v Ivanovicích na Hané. V r. 1926 byl pověřen přednáškami na Vysoké škole veterinární v Brně a r. 1928 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou patologickoana­tomického ústavu této školy. V roce 1934 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy zvěrolékařské a 1935–1937 zastával na této škole funkci rektora.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S. 46–47.

Sbormistr pěvec spolků Veleslavín a Libuše; Psal drobné skladby, sbory, písně.

Stárek, Zdeněk: Slovník sbormistrů.II­.Praha, Div.ústav 1982, S.327; Macalík, B.: Jak jsem žil a pracoval.Praha 1938.;ČSHS.2.díl­.Praha 1965, S.18.

Kaplan a fařář v Ivanovicích na Hané.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.S.24.;

Narozen jako yn pošmistra. Po ukončení gymnázia ve Vidnavě studoval na univerzitě ve Vídni -latinu a francouzštinu. Studium zakončil r. 1915 a pak narukoval na vojnu. Padl do italského zajetí a vrátil se až v září 1919. V září 1921 složil v Innsbrucku zkoušku jež byla následně uznána. V letech 1921–1937 byl profesorem na Státním reálném gymnáziu v Jeseníku. Aktivně se věnoval turistické činnosti. Vykonával též funkci místopředsedy Svazu německých horských a turistických spolků v ČSR. R. 1935 vážně onemocněl, zemřel a pohřben v Jeseníku.

BSSSM, seš. 5(17.) Ostrava 2004. S.91–92.

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

Narozen v Alojzově (n.m.č. Rudy nad Moravou). Syn majitele papírny. Studoval na gymnáziu v Šumperku. Od r. 1922 studoval na Akademii ve Vídni a v letech 1925–1926 na AVU v Praze. Po absolutoriu odejel na pár let do Itálie, odkud se vrátil v r. 1928. Po návratu pobýval jako svobodný umělec několik let doma a později přijal místo učitele na technické škole v Krnově. Jako realistický umělec, který se věnoval především krajinomalbě vystavoval v Šumperku, Olomouci, Brně a Ostravě. Po válce byl odsunut do Wolfenu v NDR, kde byl zaměstnán jako textilní návrhář. V r. 1956 odešel do Freiburgu, kde pracoval jako malíř a grafik na volné noze. Námětově se často vracel k rodnému kraji. V roce 1993 se v Šumperku konala souborná výstava.

Toman,P.: NSČVU. I. Praha 1949. S. 466. ; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.62.;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1875 a poté studoval bohosloví v Olomouci, r. 1882 vysvěcen na kněze. Od r. 1884 působil v Ivanovicích na Hané. Autor dějin Ivanovic. Psal farní kroniky Ivanovic a Rychtářova. Pracoval též v Národopisném muzeu ve Vyškově.

Český bohovědný slovník.V., S.108.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.37.;.

Roz. Smržáková. Manželka Františka Herodka. Pomáhala v místním (Ivanovice na Hané) městském archivu v letech 1953–1960.

Hlaváček, Petr: 70 let vyškovského archivu – Slavkov u Brna. SOKA Vyškov 1997. S.26.

Absolvoval SPŠ strojnickou v Uničově v letech 1966–1970 a SUPŠ v Brně 1976–1980. Fotograf od r. 1987. Fotografuje od r. 1961. Od r. 1976 člen fotoklubu Orion Vyškov. Abs. studia pro lektory a porotce v obd. 1984–86. Vystavuje od r. 1973. V 80. letech často s J. Vojáčkem (jako Tandem). Organizátor fot. výstav, výměnných akcí, recenzent. Četné reprodukce a texty o JF v časopisech. Zpořátku fotograf. motoristický sport. Výtvar. fotografii se věnuje od r. 1973. Uplatňuje velkoformátovou techniku.

Dufek, A. : Tandem Foltýn – Vojáček. Revue Fotografie 31, 1987, č. 2, S. 20–27. ;Česká amatérská fotografie 1945–1989. Katalog výstavy. Praha 1989, S. 34.;

Stud. na učit. úst. v Kroměříži, 1931 mat. Poté vyučoval v Karviné. Od r. 1935 na VZS v Olomouci, později v Kroměříži, po vojně učil v Orlové, události r. 1939 jej přiměly vrátit se do rodiště, kde půs. v Brankovicích a poté v Ivanovicích až do zatčení gestapem v listopadu 1941. Publikoval v Lid. novinách, Našem kraji. Autor románů. Pro děti-převyprávěl pověsti a lid. povídky. Zájem o pověsti rodné Hané. Lidovou slovesností se zabýval i teoreticky.

Stará píseň.Zkazky a lidová vyprávění.Vyd­.A.Sivek.Ostra­va 1967.;Sivek, A.: Ze slezské domoviny.Výbor­.Ostrava 1960, S.29–49.;Biografie: Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a vydavatelů…Olomouc UP 1987, S.129–130.;Pazourek, V.: Karel Dvořáček-osud člověka.Zlatý máj 14, 1970, č.5, S.288–291.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Opava 1993.S.27 – 28.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1893. Poté bohosloví, v r. 1897 vysvěcen. Do r. 1903 stud. filozofickou fakultu v Inšpruku (n. Innsbruck). V Kroměříži prefekt semináře od 1897 a prof. arcibiskupského G v Kroměříži. Od r. 1904 ředitel kůru u sv. Mořice v Kroměříži. Člen výboru Cyrilské jednoty v Praze a výboru Moravana. V rukopisech chrámové skladby.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.167.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.257.;Zmeš­kal, J.: Za prof.Dr.J.Dosou­dilem.In> X.výroční zpráva arcibiskup.G v Kroměříži za školní rok 1919–1920.Kroměříž 1920, S.3–6.;. Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.257.;

V letech 1532–40 studoval školu v Přerově. Poté do r. 1543 v Kroměříži. Po r. 1545 na škole v Prostějově. Po zahraničních studiích v Basilleji byl v r. 1553 vysvěcen na kněze v Přerově. 1557 zvolen biskupem jednoty bratrské. Mezi první zmínky o nálezech v českých zemích patří zpráva o mamutích klech z Předmostí v Gramatice J. Blahoslava. Pohřben v Ivančicích.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.246–248.; Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.;. Sklenář,Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.78–79.;

V dětství se učil na housle u R.Kundla. Základy hudební teorie a harmonie získal u J. Vašíčka. V roce 1942 odešel studovat do Brna na konzervatoř,obor klavír, kompozice, varhany a dirigování. Poté od r. 1950 studoval VŠMU v Bratislavě, kde žákem Václava Talicha. V r. 1953 absolvoval koncertem se Slovenskou filharmonií. V r. 1954 začal působit jako dirigent Slovenské filharmonie a v letech 1957–1959 byl mimořádným posluchačem Hanse Svarovského na Hudební akademii ve Vídni. R. 1956 byl oceněn v Paříži za dirigentskou činnost. V r. 1966 asistentem šéfdirigenta Jevgenia Mravinského v Petrohradě. 1969–1975 působil jako šéfdirigent Filharmonie B.Martinů ve Zlíně. Poté působil v Košicích, kde do r. 1982. Od r. 1984 učil na konzervatoři v Bratislavě a na VŠMU. Mimořádné jazykové schopnosti mu umožnily dlouhodobější působení v zahraničí (Egypt, Irák, Turecko). V r. 1999, u příležitosti 50. výročí založení Slovenské filharmonie, byl Z.Bílkovi udělen titul " Čestný dirigent Slovenské filharmonie". V r. 2003 dostal od městského zastupitelstva Bratislavy medaili Bulla Aurea Bratislavensis a o rok později ocenění Fra Angelico 2004.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, s.97.;. Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí. 2000. S.14.