Osobnosti Moravy.eu

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Narozen v Drahotuších u Hranic (n.m.č. Hranic).

Duchovní, hudební historik, editor bibliografických tisků, sběratel umění, grafiky a drobné plastiky, ochranář na úseku památkové péče, vlastivědný pracovník. Maturoval na reálném gymnáziu v Hranicích (1935), studoval na teologické fakultě v Olomouci (1935–1941, vysvěcen na kněze). Působil v duchovní správě v Křelově (1941–42) a v Holešově (1942–1985). V roce 1969 ustanoven děkanem holešovské farnosti, 1977 jmenován sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly v Kroměříži, ale podle svého přání působil i nadále v Holešově. Od mládí projevoval velký zájem o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Autor spisku „Chrámová hudba na Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), soupisu „Bezručova poezie v české hudbě: soupis zhudebněných básní Petra Bezruče“ (in: Památník Petra Bezruče, Opava, 1962). Soupis zhudebněných Bezručových básní přesáhl význam běžné bibliografie, zahrnuje tištěné i rukopisné práce – prezentuje 107 skladatelů s jejich 386 hudebními skladbami. Soustředil tak u nás největší sbírku hudebních bezručian, kterou v prosinci 1976 předal do památníku Petra Bezruče v Ostravě. Časopisecky publikoval příspěvky z oblasti památkové péče, knihovnictví, literatury aj. Soustředil cenné soubory různých vydání Máchova „Máje“, „Babičky“ Boženy Němcové, Erbenovy „Kytice“ a Bezručových „Slezských písní“, vlastnil unikátní soubor autografů – upomínkových textů, veršů a drobných kreseb českých předních umělců.

Člen mnoha sdružení a spolků jako např.: Spolek českých bibliofilů, Sdružení přátel díla Petra Bezruče při Osvětové besedě v Kostelci na Hané (zakládající člen), Spolek sběratelů a přátel ex libris, Sdružení členů Numismatické společnosti československé při muzeu v Kroměříži a Holešově či Svaz českých filatelistů. Po 2. světové válce působil jako oblastní duchovní rádce Junáka. Patřil k zakládajícím členům holešovského vlastivědného kroužku. Editorská činnost – vydal mnoho soukromých tisků, grafických cyklů, novoročenky, exlibris, příležitostné tisky a volnou grafiku.

Bibliografie: „Chrámová hudba ve Vyškově kolem roku 1660“ (Vyškov, 1938), „Čtyřicet let bohoslovecké čítárny v olomouckém semináři“ (1898–1938; in: Z brázdy Metodějovy, sborník. Olomouc, 1938), „Ke Křičkovu starečkovi“ (in: Listy Památníku Petra Bezruče: nová řada č. 4–5, 7. 6. 1957), „Péče o církevní památky v městě Holešově“ (in: Zpravodaj Okresního aktivu státní památkové péče a ochrany přírody v Kroměříži III/68), „Památce Msgre. ThDr. Františka Přikryla“ (in: Zpravodaj OASPPAOP v Kroměříži 6/69. Kroměříž, 1969). Z jeho velké a cenné knihovny se podařilo Městské knihovně v Holešově získat 733 svazků. Svými aktivitami po celý život šířil propagoval osobnost a dílo milovaného básníka Petra Bezruče, se kterým si v 50. letech psal a poznal jej i osobně. Je pochován na holešovském hřbitově.

V Holešově bydlel: nám. Dr. E. Beneše 40/13

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.24.;. Fabián,J. – Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.5–6. https://knihovna.holesov.info/…t-holesova/1 Malý průvodce po historii města Holešova. Osobnosti: metodický průvodce pro školy. Holešov: Městské kulturní středisko; Městská knihovna, 2003.

Syn rolníka Dominika A. Od r. 1892 studoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1900. Poté studoval FFUK Praha, češtinu a klasickou filologii. V letech 1906–1912 působil jako profesor češtiny, latiny a řečtiny v Uherské Hradišti, 1913 v Moravské Ostravě, 1914–1916 v Boskovicích, 1917 v Hranicích a od 1917– 1.10.1935, kdy odešel na odpočinek učil na SGO. Učil češtinu, latinu, řečtinu. Sbíral lidové pověsti, které později publikoval do Časopisu Vlasteneckého musejního spolku, Vlast. sborníku střední a severní Moravy a denních listů. Pověsti z Moravičan publ. v příloze VSSSM. Kronikářem Moravičan.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.8.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.;Časopis Vlastivědné společ.musejní v Olomouci 1940, S.106.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.3.;. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.15.

V letech 1974 – 1978 studoval SUPŠ v Uh. Hradišti, poté do r. 1984 VŠUP Praha, detaš. ateliér ve Zlíně. Žije a pracuje střídavě ve Velké u Hranic (n.m.č. Hranice), v Brně a Šarovech. Samostatně vystavoval v Olomouci v G pod podloubím r.1988. a kolektivní výstavy Pohyb kolem středu Galerie Caesar r. 1999. V roce 1991 vystavoval Sochy na náměstí v Hranicích a r. 1998 na výstavě Sochaři UB na Zámeckém nádvoří v Hranicích. Účastnil se r. 1989 kolektivní výstavy ve Sdruženém klubu ROH Uničov a také v Prostějově. Absolvoval několik zahraničních stipendijních pobytů ( New York, Hannover aj). Ve své tvorbě dává přednost sklu, dřevu, železu a kameni. Je členem TT klubu a Spolku olomouckých výtvarníků. Pedagogicky působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně od r. 1998. Nyní Prof. akad. sochař.Vedoucí ateliéru sochařství II.

Boháčová, Y.: Jan Ambrůz – Objekty. Galerie pod podloubím. Katalog výstavy.Olomouc 1988. Boháčová, Y.: 10 sochařů B. Muzeum Hranice 1998. Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991.;. Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S.6.;

Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997). Od r. 2008 žije v Čeladné. Petr Andrle (1942) po studiích pracoval jako novinář, po srpnu 1968 jako havíř. Při svém působení v oblasti Jeseníků založil občanské sdružení zájemců o historii a vlastivědu Vlastenecký poutník. V roce 1998 s tímto sdružením realizoval mezinárodním projekt „Cesta česko-německého porozumění“, který probíhá dosud; v jeho rámci byla na úpatí Červené hory v Guntramovicích v roce 2011 postavena kaple sv. Jana Nepomuckého. Přispíval a přispívá do médií, například Neviditelný Pes/Lidové noviny a dalších, vydává internetový týdeník Čas. Je autorem odborných knih o historii a dějinách Moravy a Slezska. Nejdříve vycházely v jiných nakladatelstvích, například titul: Olomouc Domašov 1758 (Paseka 1998). Roku 1990 založil nakladatelství a vydavatelství Moravská expedice, kde vycházely zprvu tituly týkající se především Jesenicka: Památky, které pláčou. 2 (2003), Milotice nad Opavou. 1288/2005 (2005) a mnohé další. K dnešnímu dni takto vydal celkem přes 80 publikací týkajících se historie, vlastivědy, obnovy historických a přírodních památek. U většiny z nich je také autorem textu.

Po přesídlení do Čeladné (2008) vydal knihu „Lékař lidumil – o životě a díle MUDr. Karla Maye, rodáka z Turnova, studenta z Prahy, lékaře z Moravské Ostravy a Čertovy Lhotky, starosty Mariánských Hor, zakladatele lázní v Čeladné a lékaře v Praze“ (2009) jako vůbec první knihu o této významné osobnosti.

Od roku 2013 vydává výpravné publikace o Beskydech, úctyhodné tím, že každým rokem vždy jednu. První Cestami lesními od Lysé až po Radhošť (2013) ukazuje v mnoha souvislostech vznik a vývoj myslivosti a lesního hospodářství, ústup lesů před lidmi i vznik například kaple na Radhošti. Druhá Osady a samoty Zadních hor v historii a v obrazech (2014) mapuje pomezí slovenského a českého území s málo známou, o to půvabnější oblastí Beskyd, a to s důrazem na historický vývoj a osidlování kraje. Třetí O lidech v Beskydech a přírodních památkách a pozoruhodných zajímavostech (2015) o osudech starousedlíků ve spojení s krajinou a jejími specifiky působí svou hloubkou a autentičností. Nebývalý zájem o všechny publikace přispívá k tomu, že nyní autor připravuje publikaci O lidech v Beskydech II, která vyjde v roce 2016. Mezitím ještě stačil pomáhat jihočeské vesnici Úsilné při získávání titulu „Vesnice roku 2014“, což se podařilo. Pro ochotnický soubor této obce napsal s Gerhardem Vocilkou divadelní hru Poslední nevěsta (2012) a vydal dvě historické publikace týkající se dějin obce. Úsilné či Voselno s Václavem Mrázkem (2012) a Dva kluci z Voselna o životě známého učitele a fotografa Josefa Bartušky a malíře Františka Hrubého (2013).

Petr Andrle je místopředsedou Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné (2010), navazujícího na osvícenou činnost původního spolku z roku 1903. Rozvíjí aktivity obcí Čeladná, Pstruží a Kunčice pod Ondřejníkem i aktivity zdejšího Klubu českých turistů. Již šestým rokem, každý poslední čtvrtek v měsíci připravuje a realizuje přednášky z historie Beskyd a Pobeskydí i o osobnostech, úzce s krajem souvisejících, např. o T. G. Masarykovi, J. Pekařovi a dalších, které provází bohatým materiálem a podnětnými diskusemi. Dnes mají značný ohlas mezi domácími lidmi i krajany v celém světě. Od roku 2010 organizuje májová setkání turistů a vrcholu Skalka (Ondřejník).

dokument. list/98
http://www.cenajosefavavrouska.cz/…petr-andrle/ Paměť národa.

Mgr. Petr Anderle

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

V r. 1931 absolvoval Průmyslovou školu sochařskou v Hořicích, 1931–32 AVU Praha, 1934 u prof. Španiela. Plastika portrétní, figurální a pamětní desky. Díla v NG Praha, muzeum Přerov. K nejlepším patří medaile J. A. Komenského, jejíž reverz je věnován 20. výr. osvobození a avers představuje Přerovské povstání.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.31.;Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.21.;ZKVMO, 1983, č.223, S.5.;SOKA Přerov, duben 1994.;Lid.demo­kracie, 26.5.1978, .

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Studoval nižší G v Přerově a učitelský ústav v Příboře. Od r.1882 učil v Hrabové, kde byl správcem školy a působil do r. 1919. Šířil osvětu, přispíval do krajinských časopisů, též do periodik pedagogických, ovocnářských a včelařských.

Ficek, B. Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.12.;.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Narozen v Bolevci (n. m.č. města Plzeň). Odborný učitel měšťanské školy v Hranicích v letech 1900–1910. Autor monografie města Hranic (1906). V roce 1907 vydal německý výtah své monografie pro početnou židovskou obec Hranice, profesory a žáky německého reálného gymnázia pod názvem MÄHRISCH WEISSKIRCHEN. V roce 1909 vydal nákladem Muzejního spolku v Brně v ediční řadě Vlastivědy moravské Hranický okres.

Indra, Bohumír: Biografický slovník k dějinám města Hranic. In: Sborník SOKA Přerov 1998. S.51–53. Novotný, L.: Památce učitele Vojtěcha Bartovského, ZMHLT, duben 1976.S.10–12.;

Plzeň – Bolevec

Kronikář města Hranic. Autor vlastivědných publikací.

Literární místopis SOKA Přerov ;

Rodným jménem Nováková. V letech 1959 – 1964 absolvovala FFUP v Olomouci, obor čeština a dějepis a 1971 obhájila doktorát (PhDr.) v oboru stylistika českého jazyka, 1986 kandidaturu věd (CSc.). V letech 1964–1969 učila na Základní škole ve Velké Bystřici, od 1971 v Olomouci, kde do r. 1976 na fakultní škole Komenium. V roce 1976 přešla do Hradce Králové, kde působila na Vysoké škole pedagogické do roku 2010.V r. 1999 habilitovala na FFUK Praha. Od r. 2002 působí na FF Univerzity v Pardubicích. Šéfredaktorka časopis Češtinář, členka Jazykovědného sdtužení a Onomatické komise AV ČR.

Benýšková, J. – Vích,F.: Literární Hradec Králové. 1994. S.6.

Doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Narozen v Šenově (n.m.č. Nového Jičína).Vystudoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v letech 1888–1897. Poté působil ve Villachu jako profesor tamní odborné školy pro zpracování dřeva a v r. 1906 se vrátil natrvalo do Vídně. Od roku 1910 byl prof. sochařství na umělckoprům. škole ve Vídni. Jeho pracovním materiálem zůstalo po celý život dřevo. Vystavoval i v Olomouci jako člen německé Společnosti přátel umění v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.15–16;

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Po vychození měšťanské školy absolvoval školu grafickou. Přitom navštěvoval soukromou školu hereckou M. Markové-Nekolové. Od r. 1941 se věnoval hereckému povolání. V roce 1944–45 působil v Bedskydském divadle v Hranicích a krátce jako režisér v Ústí nad Labem. 1945–1946 pracoval v Pardubicích, poté do roku 1949 působil jako herec i režisér v Liberci. 1949–1950 byl na Kladně a v letech 1950–1957 byl členem činohry Státního divadla v Brně. Ma tři sezóny se vrátil do Pardubic a v roce 1960 odešel do Plzně, kde zakotvil.

Přehled činnosti československých divadel 1958.Praha 1959; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 65–67.;

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.

Absolvoval němec. nižší G v Příboře, stud. SG v Olomouci, studia nedokončil pro nemoc. 1874 výpomoc. učitel v Rožnově, 1875–78 na matič. škole v Olomouci, 1878–79 v Hlinsku. Pro nemoc odešel a půs. 1880 na Rožnovsku. Od r. 1886 učil na měšťanské škole v Přerově. 1876–78 řídil olomouc. liter. revui Koleda. Založil a řídil beletristické a pedag. časopisy a knižnice. Zasloužil se o zakládání vesnických knihoven na Valašsku. Sbíral valašské písně, pohádky, pověsti, pořekadla i přísloví. Již v letech osmdesátých usiloval o založení národopisného valašského muzea v Rožnově. Dějepisec Přerova.

Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha 1911.S.263–264.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.Olomouc UP 1987.S.122–123.; Fischer, R.: Olomoucký památník Olomouc 1938, S.22.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.163.;.

Narozen na Vyškovsku. V letech 1968–1973 vystudoval Katedru výtvarné teorie a výchovy na UP v Olomouci, Žije a tvoří v Horce nad Moravou. V roce 2009 se podílel na revitalizaci Masarykova náměstí v Uničově. Reliéfní plán historického středu města a bronzový znak města vytvořil a oba artefakty nechal odlít ve Zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Myslivečková, H.: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny

• příloha, 1990, 2.6., S.1.; Myslivečková, H.: Keramika a malba.=Hanácké

noviny, 1990, 7.6., S.4.;.

Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1968. Poté studovala FFUP v Olomouci, obor výchova a vzdělávání dospělých se zaměřením na výtvarnou výchovu. Keramická činnost – od užitkové keramiky hrnčiny až po zahradní fontánu. Volně pojaté reliéfy. Těsný kontakt s přírodou. Vystavovala od roku 1974. Její keramickou tvorbu znají v Praze, Ostravě v Teplicích nad Bečvou, Šternberku, Jihlavě, ale také v Žilině, Mnichově a v Chicagu. V první polovině let devadesátých se stala odbornou asistentkou na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP. Úspěšně se podílí na realizaci mezinárodních projektů a pořádá studentské výstavy ve Zbrašovských aragonitových jeskyních (m.č. Teplice nad Bečvou). Byla členkou Skupiny Odjinud, nyní je členkou Spolku olomouckých výtvarníků. Bydlí s manželem v Horce nad Moravou, telefon

Myslivečková, Hana: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny, příl., 1990, 2.6., S.1.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; Kolář, Bohumír a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.385.

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Ředitel reálného gymnázia v Hranicích .

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.18.;. Fišmistrová, Věra: Vlastenec a hranický pedagog. Nové Přerovsko, 13, č.20. S.10.;

V roce 1958 absolvoval latinu a dějepis na FFMU v Brně, pak i klasickou archeologii. Působil zprvu v muzeích v Hranicích a v Litovli. Interním aspirantem se stal na FFUP v Olomouci (CSc.1965) a od r. 1966 byl odborným asistentem klasické archeologie na FF UJEP v Brně. Zabýval se hlavně balkánskými provinciemi Římské říše, prováděl i soupis antických památek a námezů antických mincí na Moravě. Byl tajemníkem brněnské pobočky Numismatické komise ČSAV.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005.S.69.;