Osobnosti Moravy.eu

V letech 1951–8 vyučoval češtinu a latinu na gymnáziu v Holešově, vedoucí katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu ve Zlíně v letech 1958–1967. Spoluredigoval Jubilejní památník RG ve Strážnici. Psal články do odborného a denního tisku a do sborníků.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1979, S.186–7.; Nekr.Malovaný kraj, 14, 1978, č.3, S.9, 1 obr.;.

Realizace: sídliště a byt. soubory Žabínek v Hulíně, , Oskol v Kroměříže, sídliště Okružní, Svobody, Brněnská v Prostějově, Výzkum. ústav obilnářský Kroměříž, , sklad a sušárna chmele v Tršicích.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.209.;.

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

Od r. 1936 středoškolský profesor. Vyučoval v Brně, 1939–50 na RG v Hranicích. Za protektorátu nasazen v továrně fy Kunz a r. 1944 zatčen, vězněn v Přerově. Od r. 1950 půdobil na Katedře slovanských literatur FFUM v Brně. V Hranicích organizoval hudební středy, zakládal Beskydské divadlo, redigoval týdeník Ruch.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.152–157.;Urbanec, Jiří: Zemřel Artur Závodský.=ČSM-B, 1982, č.3, S.282–3;.

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Narodil se v rodině sochaře. Na konci dvacátých let 18. století se objevuje na Moravě. Nejdříve působil v Brně, pak zamířil do Olomouce, kde se usadil. Začal pracovat v dílně místního sochaře Sturmera. Časem se osamostatnil. Koupil dům v ulici 8. května č. 7. Jeho neslavnějším dílem je sousoší Nejsvětější Trojice. Velké množství jeho prací najdeme i v Kroměříži, Novém Jičíně, Holešově a Šumperku. Dvakrát se oženil (měl 5 dětí-4 zemřely velmi mladí).

cs.wikipedie

Základní vojenskou službu ukončil 22.9.1921 v Hradci Králové.Poté se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, poručíkem pěšího pluku byl jmenován 12.8.1923.V říjnu 1925 byl přeřazen do kategorie důstojnického letectva a přemístěn k Leteckému pluku č.2 v Olomouci-Neředíně jako polní letecký pozorovatel.Pos­tupně se stal polním pilotem a od 1.11.1928 byl určen ke stíhacím pilotům.Ve 30. letech podnikl studijní stáž v Rumunsku.Byl to výtečný pilot.Ve 2. leteckém pluku dr. E.Beneše velel cvičné letce a mj. to byl i zpravodajský důstojník.Je držitelem čestného titulu „Honoric causa“ ze dne 12.4.1937 a nositelem leteckého odznaku ČSR č.131.Po 15.3.1939 odmítl spolupracovat s Němci při přelétávání našich letadel do Německa a proto podal v roce 1940 žádost na odchod do pense.Zapojil se do československého odboje Žižkovy zbraně jako ilegální důstojník.Od listopadu 1946 do 25.února 1948 byl profesorem létání ve Šternberku.Na základě rozhodnutí z 11.1.1950 byla Wyzulovi odňata vojenská hodnost.Podrobil se četným výslechům, byl dokonce i krátkodobě vězněn, kde musel vykonávat těžkou práci v pískovně.Po rehabilitaci byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Humplí, Jiří: Po skončení války Josef Wyzula prožíval těžké chvílke.Moravský den, 24.10.1998, S.5, fotografie.; Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 148.

Od zač.60.let autor textů pro Dixieland XI v Přerově a pro Pavla Nováka, 1964 člen jeho skup.Synkopa(ky­tara), 1967 ved.sk.Syn­kopa, 1971–73 člen sk.Flamingo v Ostravě.Spo­lupráce s rozhlasem a Čs.televizí.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.623.;

Reálku studoval v Rakovníku, poté absolvoval vyšší průmyslovou školu v Praze, kurs architektonický v Drážďanech a Wagnerovu školu ve Vídni. Stavitelskou praxi zahájil v Prostějově a v Bystřici pod Hostýnem.. Ve stavitelství a v oboru železničním byl proslulým odborníkem. S ing. Kabeláčem měl v Olomouci vlastní stavitelskou kancelář. Postavil celou řadu rozsáhlých průmyslových závodů, školské budovy, kostely, domy a pod. Např. školy ve Slavkově, Vyškově, Bučovicích, Jevíčku, Samotiškách, Hněvotíně, Citově, Čechovicích, pivovar v Holici, sladovnu v Příkazích, rozhlednu na Hostýně. V roce 1906 vyprojektoval a postavil novogotický dům na Masarykově třídě č.8, v podobném stylu v letech 1903–4 i dva domy v Komenského ulici, č.15 a 17. Od roku 1884 byl jednatelem Sokola a od r. 1903 členem Obchodní a živnostenské komory v Olomouci. Zemřel náhle. Autor meditační knihy Talismam klidu pro štěstí. Brno 1990.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918., Olomouc 1938., S. 356–357.; Týnecké listy, č.10/2006, S. 19; Pojsl, M.- Londin,V.: Dvanáct století naší architektury. Olomouc 1998, S. 167.

Ing.arch. Václav Wittner

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880.2. část. M-Z. In: ČMM. Brno 1980. S. 133.;

Vojtíškov (n.m.č. obce Malá Morava) Mladoňov (n.m.č. Nový Malín).

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1743 Vysoké Žibřidovice (n.m.č. Hanušovice).

Narozen v učitelské rodině. Dětství prožil v rodišti, od deseti let studoval na gymnáziu v Moravské Třebové (1935–1938), po záboru pohraničí byla škola přestěhována do Hranic. Od roku 1940 studoval na Vyšší průmyslové škole stavební v Praze, od září 1943 totálně nasazen jako dělník ČKD Praha-Libeň. Současně pokračoval ve studiu a v r. 1944 maturoval. Koncem března 1945 se vrátil domů do Valašských Klobouk. Po osvobození vystudoval 1945–1951 Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze. Na vojnu odešel do Ostravy a 1959 se oženil. Projektoval vilové domy a bytové domy, školy, sportovní haly aj. Projektoval i střed města Přerova, Přerov-Šírava.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada.seš.1.(13.) Ostrava, 2000. S.110–111.

ing. arch. Otta Waller

Absolvoval RG v Prostějově, poté externě učitel. ústav v Příboře. Od září 1930 učil v Klopině, poté v Třeštině a Pavlově u Mohelnice. Od prosince 1932 učitelem v Kosově u Zábřeha, po r. 1945 působil 14 let v Hněvkově u Zábřeha. Byl zde knihovníkem, psal kroniku školy, předsedou MNV, autor učebnic, přispíval do časopisu Komenský, prac. v komisi OPS a KPÚ.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.153–154.fotografie.;.

Varhanář. Signoval se též Wimola. V r. 1767 postavil varhany v Hranicích, r. 1768 v Dubu nad Moravou a r.1784 v Dřevo­hosticích.

Sehnal, Jiří: Varhanáři na Moravě 1500–1880. 2.část M-Z. In: ČMM, Brno 1980. S. 131–132.

Od roku 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, odkud přešel v r. 1843 na studia filozofie do Olomouce. V roce 1847 studoval bohosloví a roku 1850 byl vysvěcen. Odešel jako kaplan do Hovězí, 1851–1865 působil v Kunovicích a poté na Velehradě. V roce 1880 začal s J. Vychodilem vydávat Sborník Velehradský. V roce 1889 jmenován farářem, později děkanem v Cholině.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S.23.

Bílany -místní část města Kroměříž.

Dětství a mládí prožil v Náměšti na Hané, kam se rodina přestěhovala, když mu bylo 11 let. V letech 1931–1938 navštěvoval českou reálku v Olomouci a po maturitě odešel studovat techniku do Prahy, kde jeho profesorem kreslení byl Cyril Bouda. V té době s oblibou maloval krajinné motivy svého rodného kraje. Vzpomínal na Náměšť, kde se jako student podílel na místním ochotnickém podnikání. Koncem 30. let v Praze poznal vrcholy meziválečné divadelní avantgardy české. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939, se vrátil domů, aby unikl nucené práci v nacistickém Německu a pomáhal otci v dílně. V roce 1941 odešel studovat do Brna na uměleckoprůmyslovou školu k prof. Josefu Vydrovi. Když v roce 1942 vzniklo Beskydské divadlo se sídlem v Hranicích stal se v něm dvaadvacetiletý výtvarník na tři sezóny vedoucím výpravy. Přitom však každé dva týdny jezdil do Prahy za Františkem Tröstrem (1904–1968), avantgardním českým scénografem, aby od něho získal poznatky pro svou jevištní výtvarnou činnost. V roce 1945 odešel Ladislav Vychodil zpět do Prahy, aby pokračoval v přerušeném studiu, ale na doporučení prof. Tröstra byl jmenován šéfem výpravy SND v Bratislavě. Od začátku hledal ten správný vztah ke slovenským divadelním umělcům a výtvarníkům. V roce 1951 podnikl studijní cestu do Maďarska a o rok později byl pověřen vyučováním scénografie na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V r. 1965 získal na Bienále výtvarných umění v Sao Paulo zlatou medaili jako nejlepší zahraniční scénograf a zlatou medaili prezidenta Spojených států brazilských za nejlepší národní expozici. V letech 1945–1999 vytvořil divadelní výpravu k téměř 600 operám a činohrám na Slovensku, a 50 k inscenacím v divadlech českých, nejvíce v Praze, Ostravě a Brně, ale také ve Zlíně. Věhlas získal i v zahraničí. Navrhoval výpravy v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Německu, Švédsku, Finsku, Sovětském svazu, USA, Bulharsku a Jugoslávii. V roce 1969 dostal zlatou medaili VŠMU v Bratislavě. Po smrti F. Tröstra (1968), profesora divadelní fakulty AMU v Praze, dočasně vedl katedru scénického výtvarnictví. Roku. 1972 podnikl studijní a přednáškovou cestu do Ameriky a za dva roky vyučoval dva měsíce na univerzitě v Santa Barbara v Kalifornii. Vedl též dlouhodobé kursy scénografie na Kubě a v Mexiku. V r. 1975 byl jmenován národním umělcem a v r. 1977 jmenován profesorem divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. V r. 1987 získal zlatou medaili na Pražském quadrienále. I když Ladislav Vychodil na Slovensku zdomácněl, na své kořeny nezapomínal. Spolupracoval nejen s českými scénami, ale rád se vracel do Náměště na Hané. V r. 1988 zorganizoval a vedl archeologický výzkum náměšťského hradu. Po velké výstavě fotografií k 75. výročí TJ Sokol, kterou připravil, zorganizoval v roce 1991 i III. sjezd náměšťských rodáků. Redigoval Sborník k 850. letům Náměště na Hané, kde dokázal soustředit na této práci odborníky z celé Moravy. Po úspěchu se sjezdem rodáků navrhl prof. Laco Vychodil ustavení Klubu přátel Náměště na Hané a okolí, spolku zcela výjimečného v širokém okolí. Tento spolek od svého ustavení vydával vlastní časopis „Náměšť na Hané a okolí.“
Jeho vnučkou slovenská herečka Alena Antalová.

Lajcha, Ladislav: Ladislav Vychodil. Bratislava, Tatran 2003. * Stratil, V.: Umělec národní i světový. In: Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. 1981, č. 15–16. S. 40–42. * Zemřel scénograf Ladislav Vychodil. Právo, 23.8.2005.S.14.* webové stránky Náměště na Hané. Ševčíková, Hana: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2010, č.2, S.4.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, ale zkoušku dospělosti složil na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1880. Po maturitě se do Olomouce vrátil a studoval na bohoslovecké fakultě. Po vysvěcení v roce 1886 působil jako kaplan a farář v různých místech Moravy. Zprvu ve Velké nad Veličkou, v Dobromilicích na Hané, v Jaktaři u Opavy, v Hulíně, v Lobodicích, ve Švábenicích a nakonec byl ustanoven děkanem ve Vyškově, kde zemřel 18.6.1937. Ve všech svých působištích se usilovně věnoval národopisné a vlastivědné činnosti. Své poznatky publikoval zprvu časopisecky a později knižně. Jeho knížky lidové beletrie, soubory povídek, pohádek, národopisných črt a studií představují více než dvacet svazků, často psaných v dialektu. První pojednání o krojích publikoval už v roce 1887 do Časopisu VSMO. V období let 1890–1898, kdy působil ve Slezsku, psal do Věstníku Matice opavské, spolupracoval s Františkem Slámou (1850–1917), v jehož Slezské kronice publikoval v roce 1893 Slezské pohádky a pověsti a o rok později národopisnou studii Slezská svatba. Mezi nejznámější knihy patří: Obrázky z mého hanáckého alba (1908), cyklus Pod hanáckou oblohou I.-IV. (1924–1929) a národopisné črty: Rok na Hané (1906), Malůvky z Hané (1909) a sbírka her, říkadel a hádanek Hanácké děti (1909).

Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů 1918–1945. Praha 1945. * Lidový oděv a tanec na Hané. Sborník. Přerov 1998. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993, S. 42.

V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Přešel do ilegality a podílel se na budování zpravodajské sítě londýnské odb. skupiny Clay Eva na Holešovsku a Vsetínsku. Od února 1945 bojoval v partyzánské brigádě J. Žižky na Valašsku. V srpnu 1948 zatčen a v dubnu 1949 odsouzen na 5 let, v říjnu utekl a přešel ilegálně do NSR a zapojil se do práce OSN pro uprchlíky. V r.1951 prac. u firmy Baťa v Kanadě. 1960 dosáhll na univerzitě v Torontu doktorát obchodních věd. Od r. 1990 přednáší marketing a finanční hospodaření na Slezské univerzitě v Opavě a na právnické fakultě UP v Olomouci.

Zicháček, V.: Osobnosti SG (23).Hanácké noviny, 29.8.1992. S.4.;

V roce 1911 odchází jako čtyřletý syn se svými rodiči do USA, kde navštěvoval Chicago Academy of Fine Arts – oddělení pro figurální kresbu. Roku 1922 se rodina vrací a usídluje se na Staré střelnici v Hranicích. Vyučil se sochařskému řemeslu u kamenosochaře Josefa Sosny v Hranicích. Malovat mu pomohl profesor kreslení František Chmel. Aby se mohl stát opravdovým malířem byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do Prahy, kde studoval u prof. Josefa Mařatky a u prof. Karla Štipla – současně malířství, sochařství a grafiku. Ve své tvorbě se věnoval krajinomalbě, portrétům, aktům a ex libris. Zúčastnil se řady samost. a společných výstav u nás i v Evropě.

Studoval gymnázium v Jihlavě, filozofii v Brně a práva v Olomouci. V Olomouci byl v čele radikální skupiny studentů, spoluzakladatel čes. spolku Slovanská lípa. Skládal vlastenec. básně. Sloužil jako právník u olomouckého magistrátu, do roku 1861 byl notářem ve Znojmě.

Dva moravští buditelé.=ZVSMO 1982, č.17–18, S.48.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Praha SPN 1981.S.75.;

Po ukončení měšťanské školy ve Ždánicích se v roce 1927 se vyučil sazečem písma a působil v tiskárně v Židlochvicích do roku 1940. V rodišti působil též jako dobrovolný knihovník. Po osvobození v roce 1945 se stal knihovníkem Zemské a universitní knihovny v Brně. Od r. 1947 na návrh dr. J. Běliče odešel do Olomouce, za spolupráce O. Králíka budovat Slovanskou knihovnu. Prac. knihovního střediska FFUP. 1936–37 ochot. divadlo, hrál na Jiráskově Hronově. Sbíral materiál k dějinám žarošického divadelnictví. 1945 založil Kroužek rodáků a přátel Žarošic, 1955 přejm. na Vlastivědný kroužek Žarošic. Ročenka Od Hradské cesty, od r. 1950 ji rediguje, 1970 jmen. čestným občanem obce. Žil ve Šternberku. Autor literárních místopisů, spolutvůrce bibliografií okresů Uherské Hradiště, Zlín, Hodonín aj.

Kubíček, J. : 60 let Jaroslava Vlacha. VVM, 25, 1973, č. 3, S. 287–88. /foto/; Vlastivědná společnost muzejní v Olomouc 2001–2005.Olomouc:VSMO,2005­. S.37 Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 231–238. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. Ševčíková, H.:Červnová výročí středomoravského regionu. Velký Týnec, r. 25, 2015, červen, S. 7–8.

V roce 1932 obhájil doktorát přírodních věd na MU v Brně. O dva roky později ukončil na MU studium tělesné výchovy. Od roku 1951 učil na fyziologických pracovištích lékařských fakult v Brně, Hradci Králové a Košicích. V Brně založil na LF MU Ústav tělesných cvičení. 1959 se stává vedoucím katedry tělesné výchovy na Elektrotechnické fakultě VUT Brno. 1961 zde získal titul profesora v oboru fyzilogie tělesných cvičení. 1967 přichází do Olomouce na PřF UP. Zde založil katedru tělevýchovně biologických oborů.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.236–237;

V roce 1883 absolvoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Vysvěcen r. 1887 a poté kooperátorem v Hanušovicích. V r. 1889 katechetou německé reálky v Rýmařově a v r. 1892 nadačním kaplanem na Nové Ulici v Olomouci. V tomto roce založil také obrázkový časopis Náš domov, který v r. 1908 přesunul do Brna. V r. 1898 katechetou na gymnáziu v Zábřehu. Od r. 1904–1.3.1918 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Spoluzakladatelem Družiny literární a umělecké v r. 1913. V letech 1914–1919 místopředsedou DLU. Jako mladý literát začínal básněmi a užíval literární pseudonymy: Jos. Jasanovič, Bohdan Loucký, Adam Kuchlovský. Zabýval se literární historií, kritikou, publikoval v časopisch : Archa a Hlídka. Psal národopisné studie. Pro nemoc pensionován a na odpočinku žil jako konsistorní rada v.v. ve Vyškově, kde po smrti i pohřben.

Vévoda, J.: K.Křen.Brno 1927.; Památník k 60. výročí českého gymnázia v Olomouci 1867–1927. Olomouc 1927. S. 174–175.: Poselství. Olomouc 1938. S. 374–376.;

Studoval gymnázium v Hradci Králové, spolužák Aloise Jiráska. Ředitelem gymnázia v Přerově 1899–1918. V r. 1895 mu vyšla u J. Otty v Praze kniha Životopis B. Němcové. Přispěl do sborníku B. Němcová, vyd. r. 1912. 1913 otiskl Korespondenci a zápisky B. N. Měl přátelské styky s potomky B. N. , na 50. výročí smrti spisovatelky pozval do Přerova nejstarší dceru BN Bohdanu.

Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 24–25. /Dipl. práce, archiv FFUP, č. 4072/;.

Narozen v Újezdci u České Skalice – nyní součást obce Lhota pod Hořčičkami.

Po vychození základní školy se vyučil zámečníkem u strýce. V dětství jej kromě otce živnostníka ovlivnila i babička, skrze kterou objevoval víru, umění a život vůbec. Po nekonečných pokusech o přijetí na uměleckou školu byl v roce 1964 povolán na základní vojenskou službu. Po srpnu 1968 emigroval do NSR, kde byl přijat na grafickou školu. Přesto se však vrátil po sedmi měsících do vlasti, kde se mu podařilo zahájit studium na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, kterou absolvoval v roce 1974. V témže období se věnoval též vydávání samizdatové edice Texty přátel, která čítá na 300 titulů. Přispíval též do samizdatového sborníku Enato (1983,1984) V období normalizace používal pseudonym Vratislav Halen. Farářská činnost mu byla zapovězena až do roku 1989. Během své životní cesty vystřídal několik dělnických profesí: topič, skladník, kulisák, pracovník vlakové pošty a v období 1979–1989 byl měřičem u hydrologického průzkumu. Na své chalupě v Drahanovicích pořádal neoficiální divadelní představení a komponované večery poezie. Samostatně vystavoval grafiku zprvu v Olomouci (1973,1974, 1986 a 2005), v Praze (1976), Litovli (1980,2003). Od roku 1990 působil jako farář CČSH v Litovli, Olomouci a Horce nad Moravou. V téže době spoluredigoval sborník Bítov, Archy pro poezii, kritiku a život a publikoval v periodikách: Proglas, Souvislosti, Skriptum, Velehrad, Prostor Zlín, Český zápas a v Hanáckých novinách. Je také autorem grafických úprav a ilustrací titulů vydávaných ve Votobii. Valuškova poezie vyniká duchovní hloubkou a krásným jazykem. Po roce 1989 vyšly tituly: Ztotožňování (1990), Milostivé léto (1996), Léthé ve snu (2004) a Duše s vytrhanou podlahou (2006). V roce 1997 byl operován s těžkou chorobou srdce. V roce 2012 se stal laureátem Ceny města Olomouce v oblasti literatura.

Týnecké listy 1916, červen.

Mgr. Rostislav Valušek Přispívá do Paměti národa.