Osobnosti Moravy.eu

Rodák z Přerovska. Řídící učitel v Roštíně a Chropyni. Botanik střední Moravy. Psal odborné stati do krajinských časopisů, mj. do Vlastivědy Zdounecka.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974.S.5..

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1859

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Rektor baziliky a svatokopecký farář. Kulturní osobnost, jejíž činnost se zapsala nejen do historie Svatého Kopečka, ale značnou měrou přispěla k obnově barokního skvostu baziliky minor i k duchovnímu rozvoji celé farnosti a širokého okolí. Karel Berka studoval Střední školu pro pracující, směr zemědělství v Chomutově, kde maturoval v roce 1982 a poté Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, obor teologie, umění. Ordinován na kněze byl v roce 1988. Po vstupu do Řádu premonstrátů v Praze na Strahově přijal jméno Jakub. Zprvu působil jako kaplan v Jihlavě a od srpna 1992 se stal duchovním správcem na Svatém Kopečku, kde byl po dvou letech jako administrátor k 1. říjnu 1994 jmenován farářem. Záhy po jeho příchodu na Hanou začala duchovní správa vydávat farní měsíčník „Navštívení“ (první číslo vyšlo 29.11.1992), který přinášel duchovní zamyšlení, informace o církevních svátcích, pořad bohoslužeb i pohledy do historie poutního místa. K tomuto počinu inspiroval P. Berku zpravodaj vydávaný premonstráty na jeho dřívějším působišti. Svatokopecký poutní chrám se začal otevírat poutníkům, věřícím i nevěřícím, ale zejména mladým lidem. Už půlnoční mše o Vánocích 1992 zaznamenaly enormní účast. Začala se psát jiná kapitola, která by se dala nazvat Cesta důvěry a smyslu života. Cyklem přednášek „ Může vás zajímat“ konaných měsíčně v proboštství, pořady „Čtvrtky s Biblí“, řadou koncertů významných umělců v chrámě i v jeho nádvoří získával veřejnost i odpovědné činitele – ministry a poslance – pro myšlenku budoucího zápisu kláštera na Hradisku a svatokopecké baziliky na seznam památek UNESCO; vystoupení umělců Marty Kubišové, Daniela Hůlky, Ivy Bittové, Hradišťanu aj. přivedla na toto místo tisíce návštěvníků, obdivujících jak výkony vystupujících, tak i zdejší vrcholné baroko. Dokázal nejen zaujmout, ale v mnoha případech také odvrátil mladé lidi od drog. To, co se nepodařilo rodičům a lékařům, někteří mladí získali zde: lásku a porozumění. Tuto cestu potvrdil i sám Svatý otec Jan Pavel II. při setkání mládeže na Sv. Kopečku vroce 1995. Kromě kněžských povinností se páter Berka věnoval také pedagogické práci. Učil v církevní škole s. Voršilek. Přispíval do celostátního homiletického časopisu Fermentum; později se stal jeho redaktorem. Články o činnosti a akcích konaných v svatokopecké bazilice se objevovaly na stránkách regionálního tisku, v rozhlase Proglas, ale také v televizi. Filmová náboženská tématika, která vznikla ve studiích Velehrad Olomouc a Telepace Ostrava byla poprvé presentována na malém filmovém festivalu „Ve znamení ryby“ v roce 1999. „Pohledy do historie Svatého Kopečka“ byly vydány knižně a jejich autorem je Bohuslav Smejkal. Kniha vyšla v září 2001 v době, kdy byl Mgr. Jakub Karel Berka po devíti- letém působení na Svatém Kopečku přeložen do kláštera premonstrátů v Milevsku. Výjimečností tohoto duchovního je nejen jeho činnost pastorační, rétorická, pedagogická a literárně-ediční, ale také jeho zásluha o vytvoření dalšího kulturně-duchovního centra města Olomouce. Obdržel Cenu města Olomouce 2001. V Milevsku vyšly tři publikace v roce 2012: Netřeba spatřit jizvy (Velikonoce 2012), Čekám na to stále (Adventní rozjímání), Ó, Vánoce…(Půlnoční rozjímání).V Mi­levsku působil do září 2013 a od 1. října 2013 působil v Praze 6, Nebušická 118, ŘK farnost svatého Cyrila a Metoděje.Dne 21.11.2014 jsem se sešla s otcem Jakubem na faře baziliky na Svatém Kopečku. Od 1. října 2018 působí ve farnosti kostela Sv. Ludmily, Jugoslávská 662/27, Praha 2. Navíc se věnuje malování.

Osobní sdělení – hš / 1999, 2014. Nástěnný kalendář Kostel sv. Ludmily 2021. Zadní strana verše

P. BERKA Jakub Karel OPraem., Mgr.

Chtěl se stát misionářem v Alžíru a proto vystudoval teologii v Paříži. 1939 zaútočili Němci na Francii a přihlásil se do armády. Byl zajat a utekl do Španělska a do Anglie. Účastnil se vylodění v Normandii. Po demobilizaci vstoupil do semináře v Olomouci a dostudoval bohoslaví na UP. 1947 přijal kněžské svěcení. 1948 emigroval a vrátil se ož po revoluci v roce 1990. Od r. 1991 farářem v Metylovicích. Jako důchodce působil v Chlebovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.13;

Katolický duchovní, 23. velmistr křížovníků s červenou hvězdou (1552–1580), biskup vídeňský (1558–1562) a arcibiskup pražský (1561–1580). Studoval v Praze a v Krakově. R. 1541 se stal knězem a vstoupil do řádu křížovníků.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.6.;. Štíp, Ctirad :Antonín Brus z Mohelnice. Wikipedie.cz

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Narozen v Myslechovicíh (n. m.č. města Litovel). Do obecné školy chodil v Cholině, absolvoval gymnázium v Litovli, maturoval r. 1922, poté FF UK v Praze. V letech 1939–1948 žil v rodišti. Od r. 1927 pracoval jako lektor, redaktor a externí spolupracovník naklad. Melentrich, Velehrad, Vyšehrad. V srpnu 1948 emigroval. Kulturní komentátor v rozhlase na stanici Svobodná Evropa. Byl vyznamenán řádem sv. Silvestra. Překládal z francouštiny, angličtiny, němčiny, španělštiny. Používal pseud. Jan Bílovický. Po r. 1948 bylo zakázáno vydávání jeho spisů (s výjimkou 1968–70), jeho díla byla vyřazena z knihoven a nepsalo se o něm ani v odb. tisku.

Lexikon české literatury.Díl 1., P., Academia 1985, S.435–437.; Hanácké noviny 22.2.1996, S.5.; Lid.demokracie, 16.3.1992, LD 30.12.1992, LD 15.8.1992, LD 21.3.1992, LD 17.8.1992, LD 19.5.1992; Litovelské noviny č.8/1992, S.6; Skládal, J.: Kde se vzal Jan Čep. Praha, vl.n. 2006.;

V dětství se učil hře na housle v Dačicích. Velmi ovlivněn strýcem, bratrem maminky Otakarem Šinem (1881–1943), který jej učil kompozici. Gymnázium studoval v Telči, kde maturoval r.1941. Poté studoval Státní konzervatoř v Praze a JAMU v Brně. Pedagogickou dráhu začal v Poličce jako učitel hudební školy, pak byl ředitelem hš v Litomyšli, a Chocni. Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik, organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého působil do 1987. Docentem jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou) programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě. Na kontě skladatelské činnosti má 70 skladeb, některé z nich na CD a gramofonových deskách. Publikoval v Hudebních rozhledech.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963. S.221.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.P., Div.ústav 1982, S.81.; Gardavský, Č.: Skladatelé dneška.P., Panton 1961.; Hudební rozhledy 1973, č.9. S.420–423.; Čotek, Pavel: Dva domovy.In: Kulturní měsíčník 1984,č.10. S.2.; Kolář, B.: Jubilant Pavel Čotek. Olomouc.cz (20.11.2002). ;

Obecnou školu navštěvoval v Cholini, gymnázium v Litovli, kde maturoval r. 1921. Vysokou školu absolv. v Praze. Několik let jako profesor působil na spolkovém dívčím reálném gymnáziu na Královských Vinohradech. V letech 1930–45 pedagogicky působil na gymnáziu E. Beneše. Poté přešel na zemskou školní radu. Jako matematik působil na VŠ ekonomické v Praze a posléze na VŠ dopravní v Žilině.

Litovelské noviny, č.9/1992, S.7;

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

Abs.RG v Opavě r.1936, r.1940 Vyšší hospodář.šk.v Chru­dimi.Její manžel Josef Dytrych založil zvonař.dílnu v r.1950.O práci brodecké dílny byly natočeny filmy: Dvoutunové D.Barrandov 1962;Srdce zvonu a žena.ČsT Ostrava 1968;aj.

Katalog výtvar.umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;

• fk-: Dlouhé odbíjení radosti.=Stráž lidu, 1989, 10.1., S.4;

Zatloukal, P.: 1.soubor.výstava unie výtvarných umělců oblasti Olomoucka.Olomouc, Vlastivědný ústav 1991./Katalog/; ; Lidová demokracie, 9.4.1966, Lid.demokracie, 24.12.1976. http://cs.isabart.org/person/7441

Obě fotografie jsou z objektivu Bohuslava F. Červinky.

Narozen v Biskupství. (n.m.č.obce Náměšť na Hané). Bohosloví studoval v Olomouci. Děkan v Cholině

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov.Olomouc UP 1968, S.19. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.

Biskupství je součástí obce Náměšť na Hané.

R. 1853 převedl těsnopisnou soustavu Gabelsbergerovu na český jazyk, působil jako farář v r. 1869 v Cholině, poté v Ženklavě u Nového Jičína a ve Skrbeni. Studoval na gymnáziu v Kroměříži.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1967, S.128.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.;

Maturoval na gymnáziu v Litovli roce 1922. Jako odborný učitel vyučoval v Mladči, Bohuslavicích, v roce 1926 a 1927 v Litovli, pak v Cholině, Přemyslovicích, Michálkovicích, Troubelicích a od roku1939 ve Štěpánově. Jako radioamatér se zapojil do protifašistického odboje. Se svým bratrem Vítem (narozen 1904 v Litovli) napsal hru „Pochopilas?" a samostatně „Přímou cestou". Roku 1941 byl jmenován správcem smíšené hlavní školy v Těšeticích, kam však již nenastoupil, byl zatčen 14. října 1941, zabavena mu krátkovlnná vysílačka, kterou měl řádně ohlášenou. Vězněn v Olomouci, v Brně a pak v Mauthausenu, kde vysílením zemřel 29. června 1942.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.24.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1962, S.76.; Šik Lubomír: Spisovatelé Litovelska. Disketa.

Rodným jménem Kuklová. Provdaná poprve – Vejsadová, podruhé Holečková Jako malá vyrůstala v rodišti. Když začala válka, přestěhovala se do Kyšperka (nyní Letohrad).Po válce se přestěhovala s rodiči do Šumperka, kde začala studovat Obchodní akademii, ale nedokončila jí, neb se provdala a narodil se jí syn Richard. Po třech letech se rozvedla. Aby uživila svého syna, začala roku 1955 bez hereckého vzdělání, působit jako herečka v Severomoravském divadle v Šumperku. Zde se seznámila se svým druhým manželem Jiřím Holečkem, který nastoupil jako herec do divadla. Oba pak odešli do nového divadla v Chebu. To už měla druhého syna Jirku. Od roku 1961 byla na dvacet let členkou a oporou Krajského oblastního divadla Cheb Po roce 1968 byl její manžel Jiří Holeček, který pracoval v divadle jako režisér a dramaturg z politických důvodů propuštěn. Na konci kariéry působila v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1981–89). Zde jí zachytil v tv. záznam inscenace Ivanov (1984), byla ale hlavně výraznou herečkou velkých shakespearovských postav. Její zkušenosti před film. kamerou spočívají pouze ve třech epizodních roličkách, a to v komedicích V. Čecha Štika v rybníce (1951) a J. Macha Florenc 13,30 (1957) a po delší odmlce zatím naposled jako sousedku v Schulhoffově kriminálce Po stopách krve (1969).
Nyní žije v Chebu.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DŮ 1959, S. 256. http://www.osobnosti.cz/…oleckova.php http://libri.cz/…m/heslo/1422

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

Po studiích na gymnáziu v Kroměříži a na bohoslovecké fakultě v Olomouci, ordinován 5.7.1899. Působil v Charvátech a pak na teologické fakultě v Olomouci.Od roku 1907 působil na reálce a pak RG v Litovli jako profesor náboženství.V roce 1936 odešel do pense.Veřejně činný.Po celou dobu I.republiky zastával úřad náměstka starosty, roku 1938 zvolen starostou města Litovle a tuto funkci vykonával do 25.6.1946.Za zásluhy byl také jmenován čestným občanem města.Konec svého života trávil v ústraní.

Šik, L.: Osobnosti a dějiny Litovle.Disketa 1998; Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké.Olomouc 1949.S.140.;

Mons. Vincenc Horák

V roce 1955 abs. jedenáctiletku v Prostějově, poté byl posluchačem právnické fak. v Praze, až do r. 1960. 1965–66 studoval postgraduálně mezinárodní právo v Anglii v Cambridge. 1962–70 působil na ministerstvu jako referent, 1970–79 prokurátor městské prokuratury v Praze. Pak spisovatelem z povolání. Píše literaturu faktu. Témata čerpá z událostí druhé svět. války.

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.138.; Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989,S.99./bibl./;.

Narozen v Albrechtičkách u Nového Jičína. Studoval Reálné gymnázium v Příboře do okupace a pak od kvinty v Ostravě, kde r. 1942 maturoval. Bohoslovecká studia ve Vidnavě a poté v Olomouci. Ordinován 5. 7. 1947 v Olomouci. Působil ve Vizovicích, kde 26.9.1948 zatčen a 6.11.1948 v U­herském Hradišti odsouzen k 10 letům vězení . Prošel 13 kriminálů. Po návratu odešel pracovat do státního rybářství, pak v Dopravních stavbách Olomouc a ve velkomlýně v Jeseníku nad Odrou. Vydával samizdaty, psal relace do rozhlasu i do zahraničí. Teprve od r. 1967 působil opět v duchovní správě ve Fulneku. V r. 1975 mu byl opět státní souhlas odebrán a vrácen v r. 1982. Pak působil v Orlové, Rychvaldě a Petřvaldě. V letech 1969–1971 přednášel na teologické fakultě v Olomouci a pak 1989–1993 a přitom působil jako duchovní ve Velké Bystřici. Katolický kněz, monsignore, doktor teologie, vysokoškolský pedagog, katecheta, autor výchovných studií, vězněn komunisty, držitel řádu T.G.M. Mons. ThDr. papežský prelát žil v obci Vrázné p. Odry.Prezident Mezinárodního sdružení bývalých vězňů se sídlem v Curychu. V r. 2006 dostal Pamětní medaili k 60. výročí obnovení olomoucké univerzity. K 1.1. 2005 odešel do důchodu a žil ve Vrážném p. Odry.

Musil,J.V. Osmdesátiletý Msgre. ThDr. Antonín Huvar OT a jeho…Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. č.286,2003. S..75–78.

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Velmi jej ovlivnil prof. V. Prasek, který mu předal lásku k vlastivědě. V sextě studioim přerušil a vydal se na cestu do Polska a Ruska. Po návratu do vlasti odešel do Brna, kde v roce 1889 maturoval na učitelském ústavu. Od mládí se zajímal o historii slovanských národů, učil se rusky, ukrajinsky, polsky, slovinsky, srbochorvatsky a lužickosrbsky. Hodně cestoval po střední a východní Evropě. Ve všech obcích, kde působil vedl obecní i školní kroniky. Klimešova láska k rodnému kraji a zájem o regionální historii a vlastivědu je zřejmá v mnoha článcích publikovaných v časopisech: Moravský sever, Stráž Moravy i ve sbornících. V roce 1923 vydal vl.nákladem v Zábřehu Politický okres zábřežský, o rok později Zábřeh a okolí v době minulé a knihu Vlastivědné vycházky a výlety ze Zábřežska (1924). Penzi trávil od roku 1927 v Dubicku. Psal kroniky několika obcí : Dubicka, Hrabové, Leštiny, Bohuslavic a Sudkova. Spolupracovat též s VSMO.

Hubálek, J.: Učitel Josef Klimeš. Severní Morava,sv.16. Šum­perk 1968, S. 80–82. ; Hekele, F.: Vzpomínky na vlastivědné spisovatele. Severní Morava, Šumperk 1957, č.1.S.44. Klapil, P.: Nad lidovými nápěvy severní Moravy.In: V Zábřeze na rynku. Šumperk 1987, S. 5–23. ; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc, UP 1987.

Otec Doc. Stanislavy Šprincové.

Zakladatel místního muzea lidové kultury v Cholině

Osobní návštěva muzea v Cholině..

Studoval na reálce a prům. škole v Brně a v Praze. Poté 10 let praxe asistenta a projektanta, 1905–8 v USA. 1908–15 asist. u olom. stav. fy Jana Hublíka. R. 1915 složil stavitelské zkoušky a osamostatnil se. Z díla: Návrh na Národ. dům v Chicagu/1908/;prů­čelí domu Beerových, Ostružnická 9, Olomouc/1908/;sou­těž. návrh na Mohylu míru u Slavkova;průčelí hotelu Přerov, Pekařská 7, Olomouc-zbořeno, hrobka zakladatelů VSM na Ústřed. hřbitově v Ol. /1912/;přestavba domu Denisova 47, Ol/1915–16/, aj. Část architekt. pozůstalosti uložena u J. Kováře ml. v Olomouci.

Kšír, J, : Staré olomouc.špitály a jejich situování.In: Zprávy VÚO, 1964, č.118, S.3.; ZKVMO, 1984, č.229, S.28–29.;Zatloukal, P.: Architektonické dílo J.Kováře st..In: ZKVMO, 1980, č.208, S.5–11.;.