Osobnosti Moravy.eu

Manželka a spolupracovnice básníka a překladatele Otty Františka Bablera. Pořadatelka jeho literárního archivu a knihovny.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli? 1986–1990. Praha 1994.S.10.;

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Studoval v Olomouci bohosloví, vysvěcen r. 1859, poté kaplanem v Hranicích, Kyjově, 1863 v Olomouci u sv. Michala, 1864 Opava-na učitel. ústavu 17 let. Od října 1884 farářem v Cholině až do r. 1905. Poté Vídeň.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.seš­.5.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, S.13–14.;.

Kněz řádu jezuitského vystoupil z řádu r. 1695 a působil jako světský kněz od r. 1701 na Moravě ve Vrahovicích, 1702–1708 v Letovicích a poté ve Slatinicích. Jeho četná kázání shrnuta do několika kniž. souborů. Do textů vkládána lid. přísloví, verše, úsloví. Napsal legendu o sv. Janu Sarkandrovi a několik veršovaných spisů latinských.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1976, sv.2, S.17.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1659 Vrahovice (n.m.č. města Prostějov).

Maturoval na gymnáziu v Litomyšli. Poté se věnoval učitelskému povolání na gymnáziu v Praze, od roku 1892 učí jako profesor zeměpisu a dějepisu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Své znalosti uplatnil na popud hraběte Pöttinga při tvorbě programu Pöttingova Ústavu pro výchovu dívek a po jeho otevření se stal jeho prozatimním ředitelem. Později učil v Třebíči, Brně a Strážnici.

Básník, lyrik katolické orientace, příbuzný s J. Zahradníčkem. Do r. 1937 působil v Protivanově jako kaplan. V 50. letech vězněn, 1967 rehabilitován. 1939–1940 redigoval čas. Akord, kam přispíval do r. 1948, dále do čas. Archa. Vrcholnou sbírkou : Lidský živote.

Lexikon české literatury.Praha 1985.S.574–575.; Polák, V.:Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.S.150.;Brabec, J.: Slovník zakázaných autorů.Praha 1991.S.74.;Slovník spis.okr.Žďár nad Sázavou.Třebíč 1992­..

Stud. na gymnázium v Přerově, bohosloví v Olomouci, vysvěcen 1895, kaplan v Horní Hynčině na Svitavsku, r. 1896 odešel do Ameriky, r. 1898 farářem ve Spillville.

Podlaha, A. : Bibliografie čes. katol. literatury náboženské. Část 5. Praha 1923. S. 2074. ;.

Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Po­dlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Ha­nácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.)

Biskupství je částí obce Náměšť na Hané.

Vystudoval něm. gymnázium v Kroměříži a teologii a filozofii v Olomouci. 1898 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. 1903 působil jako farář ve Svitavách. Byl organizátorem četných exercicií, misií a poutí. Za své zásluhy získal v roce 1932 titul tajného papežského komořího a monsignora.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S..35;

R. 1853 převedl těsnopisnou soustavu Gabelsbergerovu na český jazyk, působil jako farář v r. 1869 v Cholině, poté v Ženklavě u Nového Jičína a ve Skrbeni. Studoval na gymnáziu v Kroměříži.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1967, S.128.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.;

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Vystudoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. 1939 vstoupil do ilegální KSČ. 1943 totálně nasazen ve Dvoře Králové. 1952 byl zbaven všech funkcí a vyloučen z KSČ. 1965 se stal ředitelem cvičné školy PF v Ostravě. 1959–1965 dálkově studoval dějepis a češtinu na FF UP v Olomouci. 1968 byl politicky rehabilitován a jmenován gen. ředitelem Československého rozhlasu. V roce 1969 emigroval s rodinou do Švédska. Byl poradcem švéd. premiéra Olofa Palmeho. Publikoval do Listů. V roce 1990 získal na UP PhDr.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.50–51.;

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Knězem se stal v r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v letech 1960–90 ve Velkém Týnci. Často se vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. Zemřel ve Sviadnově.

Týnecké listy, č.10/2006,S.20; Týnecké listy, č.2/1999, S.5; Katalog kněžstva olom. arcidiecéze, Olomouc 1949, S.321; Ševčíková, H.: Malá galerie význačných rodáků a nejen jich ve Velkém Týnci. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 68.;

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988, S.10.;.

Od r. 1860 plukovní lékař v Brně, zde se seznámil se Sušilem. Vydal 2 svazky harmonizovaných chor národních písní. Přeložen do Olomouce, kde pokračoval v harmonizaci, byl i hud. kritik, r. 1866 dopisoval do Moravské Orlice, 1869 převelen do Budvy v Dalmacii.

Almanach českých lékař;.Praha 1913.S.119.;Fis­cher, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.118.;.

V r. 1950 absolvoval AVU v Praze u prof.Laudy a Španiela.Od r.1949 žil v Sobotíně.1952 váž­ně onemocněl , od r.1968 v inv.důcho­du.Pracoval jako výtvarník v muzeu Šumperk a jako pedagog na LŠU. Zabýval se monumentální sochařskou tvorbou v kameni a kovu, dřevěnou skulpturou, portrétem i drobnými plastikami a medailemi.Též ilustrátor a grafik.Jeho nejvýznamější práce zdobí exteriéry severní Moravy.Žena s pecny, 1964, plastiky pro nemocnici 1972, Přerov ;Chlapec s melounem, silniční milník Bludička, 1974, Olomouc;ad.Jeho dílo zastouprno v galeriích : NG Praha, Olomouc, Opava, Šumperk ad. Město Šumperk provozuje výstavní síň J.J., při níž je stálá malá expozice s výběrem umělcovy tvorby.

Lakosil, J.: Nad dílem J.J. Severní Morava 43, S.15 – 18.;Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.1.Opava – Ostrava, OPTYS 1993.S.56.;.

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. Absolvoval RG v Plzni r. 1927, poté studoval KU, r. 1932 doktorát, 1936–39 soudce Vojenského divizního soudu v Praze, 1939–1948 odd. Stát. zastupitelství při krajském soudu v Praze, 1948 zbaven soudc. postavení za to, že začal stíhat zločiny Rusů. Odešel do exilu. Paříž, 1950 Kanada, psal pro rozhlas, 1951 Spoj. státy – knihovna amerického kongresu, prac. středoevrop. práv. odd. , 1953–56 stud. knihovnictví na americké katol. univ. Získal hodnost Master of Science doktorátu věd v knihovnickém oboru. Autor vědec. publ. z oblasti práva.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta. 2.sv. vl.n. 1989, S.50–51; foto, S.343.;

Chválkovice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

1848–1852 studoval na hlavní škole v Šumperku, 1852–1854 na nižší reálce v Pardubicích, 1854–1857 dokončoval studia na reálce v Šumperku, 1858 studoval kurz na báňské akadenii v Leoben. Pracoval v Sobotínských železárnách a zasloužil se o jejich rozvoj. Podnikl studijní cesty do Anglie, Německa a Belgie.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.63.;

Narozen v obci Brdo (n. součást obce Stará Paka). V letech 1920–28 studoval na reálce v Nové Pace a absolv. kurzu při učitelském ústavu v Jičíně. Od r. 1928 působil jako učitel na severní Moravě, Mírov, Šilperk, dnešní Štíty. Od r. 1931 správcem menšinové jednotřídky v Řepové u Mírova, v létě 1932 onemocněl tbc a ve 24 letech v rodišti zemřel. Začal psát básně, lyrickou prózu, poema Frývaldov. Román ze života učitelů na sev. Moravě. Zapadlí vlastenci 1932. Knihy vydány až po jeho smrti.

Skalička, Jiří: Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka. Ostrava 1984. ; Čeští spisovatelé 20. století., Praha, ČS 1985, S. 270–272. ; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk., Šumperk, 1990, S. 85–88. Fotografie. ; Severní Morava, sv.85, 2003, S.64–66.,

Řepová u Mírova je součástí obce Mírov.

Studoval na Akademii ve Vídni, korepetitor dvorní opery ve Vídni, německý hudební skladatel, univerzitní lektor r. 1917–1918, vyučoval hud. teorii ve Vídni na Akademii do r. 1941. Autor komorních skladeb a písní.

ČSHS.I. Praha 1963.S.712.; Hanácké noviny 1994, 27.10, S.3.

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;

Československý letec v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní v Tlumačově, Topolčiankách a Kladrubech nad Labem. Dr. Ing. František Lerche působil v letech 1949–1960 jako ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a poté v letech 1960 – 1976 byl ředitelem hřebčína v Napajedlích. Na důchod pobýval téměř deset let v Sadské u Nymburka, kde zemřel.

Významná jeho publikační činnost. Výborně fotografoval zejména plemenné hřebce v Kladrubech a jeho bělouše. V roce 1951 vyšla jeho kniha „Hlavní plemeníci státního hřebčince v Kladrubech (1918–1948) poté vydal spolu s Václavem Michalem knihu " Chov koní“ (1956). V témže roce vyšla kniha „Starokladrubský kůň“ a v roce 1959 kniha " Naše koně – československé chovatelství„, kde presentuje část svého archivu. Je též spoluautorem knihy "Odchov hříbat“ (1958, s Pavlem Novákem).

Českosl. biografický slovník.Praha 1992.S.405.;. Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století.1.díl. Praha, Paseka 1999. S.266. Mlčoch, Milan: Dr. Ing. František Lerche z Skaštic. prosinec 2011. (web).