Osobnosti Moravy.eu

Přední český chemik světového významu, vynálezce silonu a pružných kontaktních čoček .Narozen v podnikatelské rodině. Jeho dědeček měl firmu na hospodářské stroje. Po absolvování klasického gymnázia se rozhodl pro studium chemie. Diplomovou práci vypracoval v roce 1935, v roce 1936 se stal doktorem technických věd. Pracoval na vysoké škole jako asistent až do uzavření vysokých škol v roce 1939.

Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se zabýval výzkumem polyamidů. Za druhé světové války byl vězněn nacisty. V roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, jejich průmyslová výroba byla ale z důvodů války zahájena až za deset let. V roce 1945 se Otto Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Zde také zřídil katedru technologie plastických hmot a stal se jejím prvním profesorem a vedoucím. Byl nejen vynikajícím chemikem a experimentátorem, ale také skvělým učitelem. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty.

Po válce pracoval na výzkumu a zavedení výroby polyamidů v chemických závodech v Žilině.

V letech 1952–1958 vyučoval na Vysoké škole chemicko-technologické. Poté pracoval jako ředitel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. V roce 1961 byly na základě jeho vynálezu vyrobeny první kontaktní gelové čočky. V roce 1990 byl zvolen předsedou ČSAV a vykonával tuto funkci až do roku 1993. Byl také člen mnoha mezinárodních společností, držitelem řady zahraničních cen a čestným doktorem zahraničních univerzit. Byl jmenován čestným předsedou České akademie věd.

Zemřel v obci Stražisko na Prostějovsku.

Wikipedie.cz

Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle DrSc., Dr.h.c.

Po studiu na reálném gymnáziu v Olomouci navštěvovala Ústav moderních řečí v Praze. 1943–45 angažována v Čes. lid. divadle v Brně, 1945–48 v Divadle 5. května. Sólistkou opery ND Praha od 1. 8. 1948. Manželka Ladislava Mráze/1923–1962/. Zasloužilá členka ND/1966/, Zasl. uměl. /1968/.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.265.;ČBS­.Praha 1992.S.803.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.576–577.;.

Studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze v roce 1933. Do roku 1951 působil jako profesor náboženství na gymnáziu ve Zlíně. Pak provisorem v Bělotíně a k 1. 6. 1954 jmenován administrátorem farnosti Předmostí u Přerova( n.m.č. Přerova). V roce 1963 mu byl udělen titul konsistorního rady. Dne 19. 2. 1967 odešel do invalidního důchodu a odstěhoval se k mladšímu bratrovi P. Antonínu Vrzalíkovi, faráři ve Slušovicích, kde zemřel. Pohřben ve Zlíně..

Web Farnost Přerovska.

Absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Přerově. Po roce 1910 pracoval u fy Wawerka v Lipníku n.B., později u fy Baťa ve Zlíně, poté v Sezimově Ústí. Průkopník českého letectví. Pamětní deska na rodném domě.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov.

Absolvent Papežského biblického ústavu v Římě. Pracovník ústavu pro šíření biblické vědy a překladatel ve Stutgarttu.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974. S.20.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S.85.;

Manžel Z. Rozsypalové. V Olomouci působil v letech 1950–1951 a1954–1961. Poté v Ostravě. Charakterní herec psychologického typu. Působí v rozhlase, televizi a filmu. Překládá divadelní hry z ruštiny. Autor románu " Sezóna" (Ostrava 2005).Zemřel během letní dovolené.

ČBS.Praha 1992.S.687.;. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.174–176.

R. 1922 vysvěcen na kněze v Olomouci. Do r. 1933 prof. filozofie, českého jazyka a literatury na arcibiskupském G v Kroměříži, poté prof. náboženství v Místku. Za heydrichiády vězněn. Poté kaplanem v Hulíně. Od 1. 9. 1945 zástupcem šéfredaktora LD a redaktorem Obzorů. R. 1946 jmenován profesorem žurnalistiky a dějin polit. ideologií na VŠ politické a sociální v Praze. V únoru 1948 povolán k františkánům v Praze, s nimi pak r. 1950 internován, v dubnu 1951 se mu podařilo uprchnout do exilu. Spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. V r.1956 emigroval do USA. S americkým prostředím se nedokázal sžít. V roce 1965 se vrací do Evropy, kde brzy umírá v sanatoriu.

Z díla: Almanach krásného písemnictví slezských spisovatelů. Ostrava 1934. ; Petr Bezruč. Místek 1937. ; O něm: Pejskar, J. : Poslední pocta. II. Curych 1985. S. 305. ;. Biografický slovník Selzska a severní Moravy. 5. Ostrava 1996. S. 108–109.;

Dcera Vojtěcha H. Vystupovala jako zázračné dítě. V Olomouci působila v r. 1863, v r. 1867 se provdala za Josefa Staňka do Prostějova a byla dirigentkou ženského spolku Vlastimila. 1881 prof. zpěvu a klavíru na Mozarteu v Salzburgu. Za mládí přítelkyně B. Němcové.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.107.; ČSHS I.Praha 1963.S.500.;. Honová, Srtanislava: V měsíci září si připomínáme. Kdy-kde-co Olomouc září 2014.S.2.

Dětství a mládí prožíval v Samotiškách u Olomouce. V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté byl dokonce války totálně nasazen. Od r. 1945 pracoval jako knihovník v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v roce 1948. Po zrušení obchodních komor v roce 1949 přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let jako vedoucí knihovnických služeb, v posledním období zastával funkci zástupce ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v období 1987 – 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně byl od roku 1995 do 2000 aktivním členem Knihovní rady Okresní knihovny v Olomouci. Od roku 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké. Čestný člen Spolku českých bibliofilů v Praze (1989).
Bohaté znalosti z oboru i zájmové činnosti využil k rozsáhlé publikační činnosti. Četnými články přispíval do kulturních rubrik periodik: Našinec, Stráž lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a Středomoravský den, Olomoucké listy, Mladá fronta Dnes, měsíčního zpravodaje Kdy-kde-co v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, vlastivědných časopisů a sborníků – (Numismatické listy), Vlastivědný věstník moravský, Střední Morava. Středisko VSMO, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Holický sborník vlastivědných prací (1966–1969), Sborník Státního okresního archivu v Olomouci, Sborník Státního okresního archivu Přerov, samotišské ročenky a odborných, knihovnických periodik – Z knihovnické praxe (1981–1984 redigoval), Knihovník, Naše knihovna, Čtenář a d. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002) aj.
Z knižních publikací: Poutní chrám Panny Marie na Svatém Kopečku. (Olomouc 1946.) Papírny střední a severní Moravy 16. a 18. století. (Olomouc 1960.) Bedřich Václavek a Studijní knihovna v Olomouci. ( Praha 1962.) Státní vědecká knihovna v Olomouci 1945–1965. (Olomouc 1965.) Státní vědecká knihovna Olomouc 1566–1966. K 400. výročí vzniku knihovny. (Olomouc 1966.) Z pokladů Státní vědecké knihovny v Olomouci. Katalog výstavy. (Olomouc 1966.) Bedřich Václavek a Zemská a Univerzitní knihovna v Brně. (Brno 1977.) Národní umělec Bohumír Dvorský. Personální bibliografie. (Olomouc 1982.) Olomouc. Městská památková rezervace. Informační průvodce. (Olomouc 1986.) Pocta dělníku knihy O.F.B. (Praha 1986.) Sto let české knihovny v Olomouci. (Olomouc 1989.) 850 let obce Samotišky. (Samotišky 1991.) Stanislav Menšík (1912–1976). Biografie. (Samotišky 1992.) Poutní místo svaté Anny ve Staré Vodě u Libavé. (Samotišky 1993.) František Šnajdr. Obrazy. Katalog výstavy. (Olomouc 1994.) Svatý Kopeček. Poutní chrám. (Starý Velehrad 1994.) Akademický sochař Jan Neckař. Plastiky – restaurátorské práce. Katalog výstavy. (Olomouc 1995.) Antonín Marek Machourek. Obrazy,kresby, ilustrace. Katalog výstavy. (Přerov 1997.) Město velebené veršem. Malý výbor básní o Olomouci. (Olomouc 1998.) Olomouc a černé umění. Pamětní tisk k 500. výročí tištění první knihy v Olomouci. (Olomouc 1999.) O.F.B. 2001. Malý sborník dosud nepublikovaných básní, článků, projevů a dopisů k poctě O.F. Bablera. (Olomouc 2000.) Nosím v sobě příliš mnoho Svatého Kopečka. Biografie o J. Wolkerovi. (Olomouc 2000.) Pohledy do historie Svatého Kopečka. (Svatý Kopeček 2001.) Paul Troger a Svatý Kopeček. Biografie. (Olomouc 2002.) Žil v Samotiškách u Olomouce.

ap-: Jeho láskou je kniha: Stráž lidu 1989, 27.7., S.4; ZVSMO 1979, č.11–12, S.22;- KKC v Olomouci, 1984, květen; Z knihovnické praxe, 1984, seš.83, S.24;. Právo, ve čtvrtek 27. 11. 2003, příloha Salon https://www.samotisky.cz/…ejkal/d-1026

Narozen v Holici u Olomouce, nyní Olomouc.

Maturoval na reálce v Prostějově, poté stud. techniku v Praze. Od r.1898 učil 3 roky na reálce v N. Městě, pak 10 let na střed. šk. v Praze. Od r. 1903 jednatelem výboru Spolku čes. spis. Máj v Praze,spolu­zakladatel Společnosti J. Vrchlického a Syndikátu čes. spisovatelů. Překládal franc. a němec. básníky. Pseud. Fr. Žárovský (podle rodiště). Autor básní Za nocí chmurných a světlých . 1896. ;Lyrické intermezzo 1901. ;Autor esejí o českých a franc. spisovatelích. Publikoval v Národní politice, čas. Zvon.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha 1936, S. 474. /foto/;Soldán, L. : František Sekanina -kritik populární. Štafeta, 11, 1979, č. 3, S. 12–13. ;Vybíral, B. : Beletristický přínos olomouckého kraje. Olomouc 1940, S. 37. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 28. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. . . Praha 1973, S. 1168.

Narodil se v Bezděkově u Bouzova. Jako partyzán se účastnil osvobozovacích bojů, za což byl ministrem NO vyzn. za chrabrost. Po válce byl v diplomatic. službách v Libanonu do r. 1948, poté s rodinou v exilu Anglie, kde vlastnil hotel.

Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, s.189.;.'

Rodiště Bězděkov je nyní součástí obce Bouzov.

Rodným jménem Radochová. Narozena v obci Drahotuše (n.m.č. města Hranice). Pocházela z rolnické rodiny. S divadlem se seznamovala jako ochotnická herečka a zároveň studentka obchodní školy. Po maturitě následovala příklad své sestry a zahájila profesionální dráhu 1919–1924 u divadelní společnosti V. Housky. Pak angařována u ředitelů B. Šolce, V. Budínského , K Pečínky, K.Rodena a B. Ryse. V sezóně 1945–1946 byla členkou Východočeského divadla v Pardubicích, 1946–1948 v Městském divadle Olomouc a 1951–1959 v Šumperku. Po odchodu na odpočinek hrála ještě pohostinsky do r. 1961. Manželka herce Eduarda Rubíka. V pozdních letech dožívala v domově důchodců v Sobotíně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.96;

Vůdce vzpoury v Kotoru 1918.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.93.;

Členem šternberského kláštera, kde vystudoval bohosloví.Vysvěcen v Olomouci 1781.Magistrem svobodného umění, magistre filozofie, bakalářem teologie.Působil v Hnojicích, od 3.7.1787–17.1.1796 loka­listou ve Štarnově, od prosince 1796 farářem a roku 1800 titulárním, děkanem na faře sv.Martina ve Strážnici.Zanechal 72 knih náboženského a kazatelského charakteru.

Dějiny Štarnova. Xerokopie Rkp. 289 S. 203. ; Edgar, E. -Snopek, F. : ČMM S. 163. ;ČMM, 35, S. 348. ;

Po středoškol. studiích v Opavě navštěvoval filozofické třídy v Brně a od 1834 studoval na teolog. učilišti v Olomouci. Zde byl roku 1838 vysvěcen na kněze. 1850 byl přeložen na faru do Stěbořic (na Opavsku), kde se stal farářem a kde setrval do své smrti. Velmi se přičinil o probuzení českého národního vědomí slovan. obyvatelstva. Založil několik lid. knihoven a čítáren.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.76;

Narozen v obci Terezín u Mikulovic (n. Mikulovice). Absolvoval studia na kamenické škole v Supíkovicích, poté Akademii výtv. umění ve Vídni, studijní pobyty v Budapešti a v Mnichově. Vytvořil: Sousoší Vidění sv. Františka – kostel ve Vidnavě, pomník lékaře a zakladatele lázní v Jeseníku Vincence Priessnitze, r.1909. Ve Velké Kraši vybudoval sochařskou dílnu, vedl ji od r.1909 do r.1945. Pracovní zakázky: funerální plastiky (hrobka Elsnerů ve Skorošicích), náhrobky (velmistři německ. rytířů v Bruntále), výzdoby veřejných budov – reliéfy pro budovy obchodní a živnost. komory v Opavě, figurální výzdoba zámku Dalberg či výzdoba rak.-uher. banky ve Vídni. Vynikal zejména v portrétní tvorbě – pomník J.G.Mendela v Novém Jičíně, r.1931. V Säckin­genu se usadil a založil ateliér. V Norimberku působil jako restaurátor.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš.1.Opava -Ostrava, 1993.S.77.; Zrcadlo památek, 10/1996. S.20;

Zámecký archivář hraběte z Mognisů ve Strážnici, místopisný spisovatel. Autor knihy Želatovice a Tučín. Strážnice 1918. /Historický, kulturní a hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic/.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.43.;Pos­píšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.105.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.187.;.

V letech 1887–1891 studoval bohosloví v Olomouci.

http://cs.wikipedia.org/…/Alois_Musil

Narozen v Rychtářově u Vyškova – nyní Vyškov. Zemřel v obci Otryby u Českého Šternberka – n. Soběšín.

ThDr.

Studoval gymnázium v Olomouci, poté v Praze, chtěl být hercem. Zklamán ve svých ideálech = věnoval se literatuře. Psal poezii a prózu, překládal z polštiny a ruštiny. Pseud. K.Růžička;

OSN, díl 17, Praha 1901, S. 791;Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 963;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1859

Vzdálený prasynovec Johann Baptista M. Syn Wilhelma M. (1789–1857). Zajímal se o vojenství a 1833 vstoupil do armády a opouštěl ji v roce 1850 v hodnosti majora. Víceprezident Moravsko-slezské lesnické školy v Úsově. R. 1861 byl zvolen do moravského zemského sněmu. R.1854 vyznamenán Řádem železné koruny.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.73.

Jeho předci pocházeli ze Skrbeně a Křelova. Jeho otec u vojska. Měšťanku vychodil u Sv. Štěpána v Praze a též reálné gymnázium. Poté absolvoval učitelský kurz. Od r. 1880 byl učitelem v Cerhovicích, 1881–1883 v Nenakonicích, v r. 1883 podučitelem v Křelově, 1885–1893 v Cerhovicích. V roce 1890 se oženil ve Velké Bystřici. Od 7.9.1893 působil ve Skrbeni. Přijel z Čechovic, kde byl správcem jednotřídky a od 9.10.1893 správcem skrbeňské školy, kde působil 28 let. Nadaný hudebník a varhaník. Při studiích v Praze hrával při odpoledních bohoslužbách v kostelích. Hudbě se učil u F. Skuherského a Josefa Nešvery. 30 let byl ředitelem kůru ve Skrbeni. Hrával též na piano a housle a byl výborným šachistou. Začátkem 1. světové války v r. 1914 se ve Skrbeni usadilo vojsko 8. dělostřeleckého pluku a ze školy se stala " Militar Schule". Po určitý čas musel nadučitel S.Mikulka vyučovat sám. V roce 1921 odešel na odpočinek.

Sto let nové školy ve Skrbeni. Skrbeň 1993. Vítková, Hana: Historické proměny školství ve Skrnemi. UPOL Pedagogická fakulta Olomouc 2010. Diplomová práce. Farní kronika – datum narození. starosta Tomáš Spurný. obec@skrben.cz 585967574 mobil 725132495

Narozen v Sušici (u Přerova) Profesor středních škol. RNDr. B. Matušík se zabýval ovocnářstvím a zaváděním nových pokrokových metod do praxe.Publikoval v odb.časopisech, přednášel, věnoval se regionálním dějinám.Je autorem studie Archivy mluví, Život a dílo J.L.Šichana a více než 100 životopisů kulturních pracovníků z okresu, uložených v SOKA Přerov v tzv.Kulturním místopisu Přerovska. Publikace z oboru meteorologie a demografie. Zemřel v Sušici (u Přerova).

SOKA Přerov.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní v Tlumačově, Topolčiankách a Kladrubech nad Labem. Dr. Ing. František Lerche působil v letech 1949–1960 jako ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a poté v letech 1960 – 1976 byl ředitelem hřebčína v Napajedlích. Na důchod pobýval téměř deset let v Sadské u Nymburka, kde zemřel.

Významná jeho publikační činnost. Výborně fotografoval zejména plemenné hřebce v Kladrubech a jeho bělouše. V roce 1951 vyšla jeho kniha „Hlavní plemeníci státního hřebčince v Kladrubech (1918–1948) poté vydal spolu s Václavem Michalem knihu " Chov koní“ (1956). V témže roce vyšla kniha „Starokladrubský kůň“ a v roce 1959 kniha " Naše koně – československé chovatelství„, kde presentuje část svého archivu. Je též spoluautorem knihy "Odchov hříbat“ (1958, s Pavlem Novákem).

Českosl. biografický slovník.Praha 1992.S.405.;. Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století.1.díl. Praha, Paseka 1999. S.266. Mlčoch, Milan: Dr. Ing. František Lerche z Skaštic. prosinec 2011. (web).

Československý letec v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

V letech 1934–1942 studoval ČRO a maturoval s vyznamenáním a zvláštním pochvalným uznáním z fyziky. Uzavření vysokých škol mu zabránilo vstoupit na univerzitu a tak vystudoval 2 letý nástavbový kurs při Vyšší průmyslové škole strojní v Brně. Po osvobození se zapsal na obor matematika a fyzika na MU v Brně, kde ukončil studia státními zkouškami v r. 1948. Již během studia se stal asistentem ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky Vysoké školy technické v Brně a specializoval se na matematickou analýzu. V r. 1949 dosáhl doktorátu přírodních věd. V letech 1948–1966 působil v n.p. Meopta Přerov, kde od r. 1953 v ústavu pro výzkum optiky a jemné mechaniky vedl úsek fyzikální optiky. V r. 1958 byl v Meoptě instalován samočinný počítač, první provozně nasazený počítač v ČSSR. V 60. letech se aktivně podílel na budování výpočtového střediska OKD v ostravě a jako hlavní řešitel všech úkolů početní laboratoře v Meoptě byl opakovaně vysílán na studijní pobyt do NSR. V r. 1964 získal vědecký titul kandidáta fyzikomatematických věd (CSc.) Od r. 1966 byl vedoucím výpočetního střediska Přírodovědecké fakulty UP, změněnou později na Laboratoř výpočetní techniky. Od r. 1940 byl členem Jednoty českých matematiků a fyziků a pracoval v Čs. vědeckotechnické společnosti, několik let byl i jejím okresním předsedou v Přerově.

Laitoch, M.: K šedesátinám Milana Krále. In: Pokroky matematiky a fyziky, astronomie. 28.1.1983, č.5. S. 294–295.; Almanach SGO 1997. S. 456.; Paměti obce Skrbeň. Danal Olomouc 1999. S 97–98.;