Osobnosti Moravy.eu

Profesor střední hospodářské školy v Přerově, zakladatel Akciové rolnické továrny strojených hnojiv a lučebnin v Přerově.

SOKA Přerov.

Působil v Čechovicích (n. m.č. města Prostějov). Užíval pseudonym F.A. Čechovský.

V roce 1930 absolvoval Vyšší mlynářskou školu a pracoval jako účetní a posléze jako správce mlýna firmy Švalbe. Malbu studoval u prof. Františka Krígla v Prostějově. Po setkání s J. Uprkou v roce 1935 zaměřil svou tvorbu na folkór Moravského Slovácka. Díla vystavoval na několika regionálních výstavách. Od roku 1950 byl činný jako novinář a redaktor.

email anonymního člověka ze dne 22.2.2013

Letecký důstojník v Olomouci. Podplukovník Adámek byl taky význačným sběratelem brouků a publikoval v odborném tisku.

Časopis Čs. společnosti entomologické,47, 1950,č.1/2. S. 72–73.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1903

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži odešel studovat do Prahy na českou univerzitu. R. 1899 byl promován na doktora. Poté strávil 2 roky v cizině a to 1 rok ve Vídni a 1 rok v Berlíně na klinikách nervových V r. 1902 se usadil v Praze – Vinohrady jako odborný lékař chorob nervových a duševních. Napsal publikace: Hygiena duševní práce, 1904; Moderní názor životní, 1909; Síla vůle a životní energie, 1913, 2. vyd. 1922; Zdravé a churavé nervy, 1915; Krise a bolesti dnešního manželství, 1920; Morálka a manželství, 1923; Otázky života, 1923; Vůdčí reformační ideje Masarykovy, 1927. Sborníky: Studentská otázka a studentské sebevraždy, Patologické charaktery, 1904. Čas. přísp.: O náboženství a zbožnosti, jak soudí A. Sabatier, profesor protestantské fakulty v Paříži, ČM 1901; Degenerace a regenerace ve společnosti lidské, Česká mysl 1902; O citu životním a jeho poruchách, ČM 1906; Evoluční filosofie H. Spencera, Přehled 1906.

Almanach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 5.

V Olomouci byl na pozvání od 9.-14.2.1888 při konání hanáckého plesu u příležitosti otevření Národního domu v Olomouci.Bydlel u Dr.Juliuse Ambrose.Pro ples nakreslil pozvánku, taneční pořádek a kostýmní návrhy k půlnoční scéně na námět „nastolení krále Ječmínka.“

Míčko, Miroslav: Malíř svého lidu.P., Odeon 1968, S.230–231.;Přichystal, A.: Významné postavy v názvech ulic a náměstí města Olomouce.Olomouc 1979, S.11.;Významné postavy v názvech olomouc.ulic.=Stráž lidu, 1989, 22.7., S.4.;;Janoušek, V.: M.Aleš a Prostějovsko.=VVM, 10, 1955, č.2, příl., s.5–6., č.3, příl., S.7–12.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S. 5.;

Studoval teologickou fakultu v Bělehradě. Archivář a knihovník eparchiální rady v Řimicích od r.1934. Za okupace vězněn. Od r. 1947 působil v Praze, vojenský duchovní do r. 1950. Vedoucí tiskového odboru, farář v katedrále sv. Cyrila a Metoděje. Autor publikace " Pravoslavná liturgika pro žáky škol národních a středních".

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980 – 1985.Praha, NK 1992. S.6.; Nekrolog – Hlas pravoslaví, 36, 1980, č.3. S.59–60.;.

Spolupracovnice Nového života, překladatelka z několika jazyků.Přeložila Kvítka svatého Františka.Fioretti di San Francesco.Z i­talštiny, též Karel Dostál-Lutinov.I.Nový život, roč.VI, S.20.;Překlady z němčiny, francouzštiny, angličtiny.

Nosovský, Karel: Soupis čsl. literatury za léta 1901–1925, l. díl, S. 524. Praha 1931. ;Připomínky ke KK 1993, pan Jaroslav Vlach;Literární místopis Přerovska_- změna data narození z 25. 8. , ověřeno v matrice, duben 1994, SOKA Přerov;.

Vlastním jménem Anna Kalmanová.

Bratr Emanuela Ambrose. Studoval na varhanní škole v Brně u L. Janáčka 1908–10, do r. 1921 působil v Londýně, poté učitelem hudby v Prostějově, sbormistr Orlice a Vlastimily. Od r. 1927 v Břeclavi. Po r. 1945 opět v Prostějově, skladba. Dirigent Moravské filharmonie j. h.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.26–27.;Vlk, Zd.: Třicet let od úmrtí V.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.6–10, obr.;Hains, E.: Vladimír Ambros.=Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1983, č.21, S.5–15.Lit.;.

Narozen na Vyškovsku. Otec Emanuela a Vladimíra A.;Studoval v Prostějově a v Brně/u L.Ja­náčka/;učil houslím, klavíru a zpěvu na hud.šk.Moravana v Kroměříži/1882–88, ředitel 1883–86/, poté v Prostějově, od 1889 ředitelem hud.školy, učil zpěvu na G 1899–1915, sbormistr pěvec.spolků Vlastimila a Orlice 1890–1906.Upravoval lid.písně.Skládal chrám.písně, sbory, melodramy, mše aj.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.26.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982, S.13.; Vlk, Zdeněk: Vzpomínáme E.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.30–31, 1 obr.;Oprava data mrtí z 21.5.na 31.5. od p.Peterky M., květen 1994.;.

Rodačka z Prostějovska. Divadelní, filmová a televizní herečka. Manželka Karla Beníška /1908 – 1975/, herce a dramatika. Členka Divadla na Vinohradech. Zasloužilá umělkyně.

Fiala,J.Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, roč.15,č.1.9.9­.2005, S.11–12

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1594

Kapelník divadelní společnosti Pavla Švandy. V r. 1874 působil v Olomouci. Poté působil v ND Praha od r. 1881.

Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 10–11, /foto/;.

Tenorista. Studoval u K. Karenina. Působil v Opavě (1945 – 46, 1951 – 54 a 1959 – 64), Olomouci (1946 – 50), Českých Budějovicích (1950 – 51), v brněnské operetě (1954 – 59) a v závěru kariéry také ve sboru v ND (od 1964). Zpíval dramatické, lyrické i buffo-role. Hlavní role: Princ (Rusalka), Benda (Jakobín), Don César (Nevěsta messinská), Truffaldino (Hanušův Sluha dvou pánů), Alvaro (Síla osudu), Chapelou (Postilion z Lonjumeau), Eleazar (Židovka), Triquet (Evžen Oněgin).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68.;.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

Profesor na zemských hospodářských školách na Moravě, od r. 1945 působil v Přerově, 1950 na VŠZ v Brně. Autor učebnice"Zemědělská výroba", „Polnohospodárská výroba“.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;.

V r. 1931 absolvoval Průmyslovou školu sochařskou v Hořicích, 1931–32 AVU Praha, 1934 u prof. Španiela. Plastika portrétní, figurální a pamětní desky. Díla v NG Praha, muzeum Přerov. K nejlepším patří medaile J. A. Komenského, jejíž reverz je věnován 20. výr. osvobození a avers představuje Přerovské povstání.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.31.;Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.21.;ZKVMO, 1983, č.223, S.5.;SOKA Přerov, duben 1994.;Lid.demo­kracie, 26.5.1978, .

Byl členem jezuitského řádu a aktivním účastníkem rekatolizace, byl přesvědčeným vlastencem a obhájcem českého jazyka a kultury po Bílé hoře.

Haškovec,V. Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Praha: Albatros, 2004. S.11–12.

Školu vychodil v Uničově, Olomouci, začal stud. gymnázium v r. 1852, ale před maturitou odešel pro neshody s ředitelem do Vídně. V Olomouci si přivydělával jako zpěvák-fundatista u sv. Mořice. Pseud. Moravan, Slavomír Pustinský.

Lexikon české literatury.Sv.I., P., Academia 1987, S.124.; Polák, Josef: Básník bojovník./Projev k 100.výročí smrti A.Balcárka/=Severní Morava 1963, seš.9, S.10–14.; Nezbeda, V.: O severomoravské Společnosti Alše Balcárka 1937–1938.=Severní Morava 1978, seš.35, S.45–47. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;.

Vl.jm. Alexander Balcárek. Pocházel z rodiny hostinského, v raném dětství ztratil matku a v patnácti letech otce. Střední školu studoval v Olomouci, vysokou školu ve Vídni. Na škole se udržoval kondicemi, prodáváním knih, opisováním. R. 1861 odešel z Vídně do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně. Jeho básně vycházely v dobových časopisech. Spolupracoval s Občanskou Besedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.16. Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885. Ostrava 1911.;

Absolvoval českou reálku v Šumperku a v letech 1927–1934 studoval Akademii výtv. umění v Praze, u Maxe Švabinského. Jako nadaný a pracovitý student získal stipendium na tříletý pobyt v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna franc. výtvarným uměním. Do roku 1959 užíval J.V. B. rodného příjmení Směšný, poté důsledně pouze Barnet. V roce 1958 vystavoval své dílo v rodišti. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha, na některých čs. konzulátech a vyslanectvích v zahraničí a také na obecním úřadě a ve škole v Bludově a v OVM Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.13–14.; Turková, A.: Zapomenutý malíř J. V. Barnet. In: Severní Morava, 70, 1995.;

Pedagogicky působil v Olomouci zprvu jako výpomocný profesor češtiny a francouzštiny na SG v Olomouci v letech 1923 – 1924, poté prof. České státní reálky. Překládal Denise, Vilsona aj.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.205.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.11.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1893

Rodák.Působil v Praze. Spolu s manželkou Šárkou Bartoškovou (1924–1982) autor Filmových profilů I., II. Působil na Katedře divadelní a filmové vědy FFUK v Praze.

Ilustrovaná encyklopedie.I­.Praha, Encyklopedický dům 1995.S.114.

PhDr. Luboš Bartošek, CS.

V letech 1885–1892 studoval konservatoř v Praze. V létě 1893 koncertním mistrem lázeňského orchestru v Badenu a v zimním období v městském divadle v Plzni. Po smrti plzeňského kapelníka opery působil v Plzni v období 1905–1912 a kapelníkem zde r. 1916. Šéfem opery v Ostravě 1919–1928, poté v Olomouci do r. 1932, s níž podnikl zájezd v r. 1929 do Vídně, Liberce a Ústí nad Labem. Poté odešel do důchodu a žil v Praze a Plzni. Psal scénické hudby pro divadla v Ostravě a v Plzni, písně a sbory.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963. S.63.;. Ambros, Emanuel -Čičatka, Jaroslav Dvacet let české opery v Olomouci. In: Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942.;

Po vychození měšťanské školy absolvoval školu grafickou. Přitom navštěvoval soukromou školu hereckou M. Markové-Nekolové. Od r. 1941 se věnoval hereckému povolání. V roce 1944–45 působil v Bedskydském divadle v Hranicích a krátce jako režisér v Ústí nad Labem. 1945–1946 pracoval v Pardubicích, poté do roku 1949 působil jako herec i režisér v Liberci. 1949–1950 byl na Kladně a v letech 1950–1957 byl členem činohry Státního divadla v Brně. Ma tři sezóny se vrátil do Pardubic a v roce 1960 odešel do Plzně, kde zakotvil.

Přehled činnosti československých divadel 1958.Praha 1959; Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 65–67.;

Po studiích na nižším gymnáziu vstoupil do laboratoře technologického průmyslového muzea a pak do vyšší průmyslové školy, kde maturoval v r. 1907. Působil u zemského finančního ředitelství (celní úřad), složil zkoušku dospělosti na učitelském ústavu v Praze a vystoupil ze státní služby. Poté studoval na filozofické fakultě filologii a filozofii. Po válce dokončil studia a působil na středních školách ve Znojmě, Vyškově a Hranicích. Literárně činný už na studiích gymnázia. Psal verše, prózy, kritiky,eseje. Publikoval v časopisech Archa, Česká mysl. Členem DLU od r.1929. Knižně vyšlo: Brouk a ona (1926), Jdu za svou písní (1928), Monolog člověka (1935).

Poselství.Olomouc 1938.S.202.;.