Osobnosti Moravy.eu

Kapelník olomoucké katedrály. Do Olomouce přišel z Vídně. Manželka Magdalena Cecilie Zindelová(nar. kolem roku 1672, +17.10.1730), dcera dómského varhaníka Samuela Zindela. Kapelníkem na dómě byl do roku 1728 nebo až 1736. Jeho skladby jsou zachovány v kroměřížském hudebním archivu.

Sehnal, Jiří: Hudebníci 17.století v matrikách kostela sv.Petra a Pavla v Olomouci.ZVÚO., č.123, 1965, S.8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1660

Narodil se v rodině ochotnických herců. Jeho otec přijal v roce 1945 krátké angažmá v Hanáckém divadle v Přerově. Syn Albín se nejprve vyučil elektromechanikem. Touha hrát divadlo jej přivedla na brněnskou konzervatoř. Studium ukončil 24.6.1939. Již během studia hostoval v menších rolích na brněnském jevišti. Na podzim r. 1939 přijal angažmá. Po odchodu režiséra Jana Škody opustil brněnské jeviště a krátce působil v Pardubicích a od r. 1940 v Moravské Ostravě. Setrval zde celý život. Občas navštěvoval otce v Přerově.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S.389–391.;

Od r. 1887 advokátem v Olomouci. Byl dobrým řečníkem a obhájcem. Člen Národní jednoty, Matice školské, Sokola-starostou v letech 1890–93, ve výboru Žerotína. Napsal a vydal knižně: Burdova žena/o vlastní manželce/. Pseud. Antonín Doubrava. Autor publikací z dějin čes. spolk. života v Olomouci. Mecenáš výtvarného umění. V závěti odkázal část financí na založení Galerie výtvarného umění v Olomouci. Z díla: Z malých kořenů.Olomouc, vl.n.1912.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.7.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.354.;.

Syn rolníka Dominika A. Od r. 1892 studoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1900. Poté studoval FFUK Praha, češtinu a klasickou filologii. V letech 1906–1912 působil jako profesor češtiny, latiny a řečtiny v Uherské Hradišti, 1913 v Moravské Ostravě, 1914–1916 v Boskovicích, 1917 v Hranicích a od 1917– 1.10.1935, kdy odešel na odpočinek učil na SGO. Učil češtinu, latinu, řečtinu. Sbíral lidové pověsti, které později publikoval do Časopisu Vlasteneckého musejního spolku, Vlast. sborníku střední a severní Moravy a denních listů. Pověsti z Moravičan publ. v příloze VSSSM. Kronikářem Moravičan.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.8.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.;Časopis Vlastivědné společ.musejní v Olomouci 1940, S.106.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.3.;. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.15.

Narozen na Náchodsku. V letech 1969–1970 působil na Katedře chirurgie UP, poté na neurochirurgii, přednosta neurochirurgické kliniky FN.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.323.; Stráž lidu, 31.12.1988, S.5.; Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1986–1990.Praha 1994.S.8..

Pochází z herecké rodiny. Začínala jako baletka Středoslovenského divadla v Trnavě (1938), zpěv studovala u Jarmily Vavrdové. Zpívala v Pražské Unitarii (1939) a následně v Moderním divadle na Žižkově (1940). V roce 1942 nastoupila jako první subreta do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Po válce dostala angažmá v olomouckém divadle (1946/47), ale zanedlouho byla nucena kvůli nemoci pěveckou kariéru načas přerušit. K divadlu se vrátila až v roce 1949, kdy se stala členkou opery Státního divadla v Ostravě, kde se usadila natrvalo. Na operní a operetní scéně ostravského divadla vytvořila množství hlavních postav, vystupovala v rozhlasových i televizních pořadech, estrádách a koncertech. V roce 1982 odešla do důchodu, avšak svou pěveckou kariéru zakončila až později, ostravskému publiku se představila ještě v mnoha rolích. V roce 1999 jí bylo na návrh Herecké asociace uděleno ocenění Senior prix za celoživotní uměleckou práci.

Hudební kultura na Ostravsku.Ostrava 1984.; Československý hudební slovník. 1.díl. Praha 1963. http://www.seniortip.cz/?…

V roce 1497 jmenován kanovníkem brněnské kapituly, ikdyž nekněz, 1498 získal hodnost kapitulního probošta v Olomouci. Psal latinsky, některé listy i česky.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.92–93.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1467

Narozen v Holici u Olomouce.V me­ziváleč. době půs. v Olomouci v Holici, kde pracoval jako samost. architekt. Po vzniku Stavoprojektu, zde pracoval. Tvorba je orientována k neoklasicismu-pomníková tvorba: Husův sbor církve čs. a jihoslovanské mauzoleum v Ol. /1924–26/. Architekt. pozůstalost uložena v OGVU v Olomouci.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. =ZKVMO 1984, č. 229, S. 16–17. ;Toman, P. : Dodatky SNČSVU. Praha 1955, S. 20. ;.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

Studoval gymnázium v Uherském Hradišri. Po maturitě odešel studovat na českou univerzitu do Prahy, kde byl v roce 1907 promován na doktora. Téhož roku bzl jmenován sekundárním lékařem v zemské nemocnici v Olomouci, kde pobyl 4 roky. Nejdéle pobýval na oddělení pro vnitřní nemoci u doc. MUDr. Kose. V roce 1911 přestoupil jako sekundární lékař do zemského léčebného ústavu v Kroměříži.

Almnach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 9.

Roku 1944 vyučen soustružníkem kovů. V této profesi pracoval do r. 1945. Hercem činohry je od roku 1945, působil v divadle ve Zlíně (1951–62), od roku 1962 působil v olomouckém divadle do roku 1987. Hrál i ve filmu a televizi. Natočil asi 50 filmů, např. Vynález zkázy, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci aj. V roce 2007 dostal Cenu města Olomouce.

Fabián,J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 9.;

V r. 1915 se přestěhoval s matkou do Olomouce, kde 1919 maturoval. 1928 se oženil a trvale se usadil v Samotiškách u Olomouce. Po' získání čs. občanství pracoval 1935 –1948 jako knihovník Obchodní komory v Olomouci, 1949–1956 v UK Olomouc, 1946–1956 jako lektor srbochorvatštiny na UP. Od r. 1956 nezávislý spisovatel. Rozsáhlá překladatel. činnost, bibliofilie, 48 svazečku bibliof. edice Hlasy, 152 knižně vydaných překladů, tvůrce novodobého překladu Dantovy Božské komedie. Z díla: Antifony, hymny a sekvence. Olomouc 1940. Kosířské elegie. Prostějov, OK 1970.; Krajina mého srdce. Olomouc SČB 1971. Lyrické konfrontace. Praha, Odeon 1986. Žaltář krále Davida. Olomouc 1936.

Lexikon české literatury. 1. Praha, Academia 1985. S. 106–108. ;Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, leden, S. 1; 34–35; Kolář, B. : Konec mlčení a přehlížení. Básníku a překladateli byla udělena cena in memoriam. SvobodA, č. 165, 19. 7. 1999, S. 3, příl.

Portrét básníka namaloval Mistr František Roman Dragoun v roce 1976. Plaketu básníka vytvořila akad. sochařka Jaroslava Lukešová ( 3.3.1920 Opava – 15.12.2007 Praha). Plaketu jsem vyfotila u Bablerů dne 19.6.2019.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Rodák ze Šumperska. Vedoucí lékař Zemské nemocnice v Olomouci, průkopník rentgenologie na Moravě. Oběť svého povolání. Pomník v Hamburku.

Filip, Z.: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk 1995. Šumperk 1994.S.22.;.

Narodil se v Šumperku, ale od jednoho roku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, poté se živil jako překladatel na volné noze. Pravidelně přispíval do časopisu Respekt, spolupracoval s časopisem Host. Debutoval v roce 1995 v naklad­telství Sfinga, kde vydal 17 povídek s názvem „Středověk“.V próze „Boží lano (1998) hledá víru v Boha. V nakladatelství Host v r. 1998 vyšlo 16 povídek s názvem "Prázdniny“, jejichž společným tématem jsou spolužáci..Celkem vydal na třináct titulů prózy. Za titul " Zeptej se táty" (2010) románu o umírání svého otce lékaře (2005), o smrti, o prázdném místu po člověku, získal v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku 2010. Této pocty se už nedočkal. V r. 2011 dostal titul Magnesia Litera Kniha desetiletí. Reprezentativní soubor Balabánovy povídkové tvorby vyšel posmrtně s názvem „Povídky“ (Brno 2010.)

Vikipedie.cz BSSSM supplement 1.Ostrava 2011. S.19–20.

Mgr. Jan Balabán

Narodila se v česko-německé rodině jako nejstarší z deseti dětí soudního úředníka a dcery plumlovského tkalce Černého. S prvními literárními pokusy začala již v raném věku. V sedmnácti letech, roku 1871 odešla Vojtěška sloužit do Vídně jako vychovatelka do rodiny českého profesora. Profesor rozpoznal její nadání a vymohl jí stupendium. V Černovicích v Bukovině vystudovala pak učitelský ústav a získala aprobaci pro německé školy. Po návratu na Moravu učila v Rýmařově a ve Šternberku. Od roku 1881 působila v Kroměříži, kde po odborné zkoušce češtiny učila na české dívčí škole. V roce 1906 odešla do pense a přesídlila do Olomouce. Přispívala do časopisu Malý čtenář. Autorka pohádek. Též do Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.128–129.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940.;-jch-: Sto pětatřicet let
od narození moravské spisovatelky.Stráž
lidu, 1989, 22.7., S.4.;Prostějovský týden 30.3.1994, S.9. Olomoucký den, 1.4.1999.

Dlouholetý přední první houslista v Moravské filharmonii, 21 let působil v DOS, r. 1980 Cena O. Stibora. Koncertní mistr orchestru Hudebního divadla v Olomouci – Hodolanech.

• VR-: Za Františkem Baranem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1983, únor, S.9. .

Lékař, pedagog, badatel i organizátor v oboru pracovního lékařství, rodák z Přerovska se věnoval od roku 1951 diagnostice nemoci z povolání, stál u zrodu poraden ve Šternberku, Přerově a Olomouci, spolupracoval s lékaři na Ostravsku.Od r.1954 působil na LF UP, katedra pracovního lékařství.Od r.1966 se stal docentem a v roce 1976 prvním přednostou nově zřízené kliniky nemocí z povolání. Rozvinul prevenci nemocí z povolání.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;

• mt-: Výročí dne.= Hanácké noviny, 4.8.1992, S.3.;

V měsíci červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc červenec-srpen 2010. S.1.

Doc.MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

Hampl, Jaroslav: Herma Barfusová. Medailon k 80. narozeninám . Olomouc, Okresní knihovna 1978.;

V r. 1914 maturoval na G v Prostějově, absolvoval lékař. fak. KU v Praze a celý svůj další život působil v Olomouci. Zasloužil se o rozvoj sportu v Prostějově a rozvoj zdravotnictví na Hané. Zasloužilý lékař.

Kraus, B.: Odešel zasloužilý lékař.=ZVSMO 1982, č.17–18, S.52.;.

V Olomouci působil od r. 1898, vrchní zemský soudní rada. Hrál na koncertech Žerotína, ve výboru od r. 1902. 1909 – 1910 předseda Žerotína. Předseda ředitelství v Občanské záložně 1900 – 1905 a 1921 – 1924. ;

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.12–13.;.

Vědecký a pedagogický pracovník katedry mineralogie a geologie PF UP. Autor a spoluautor publikací a učebnic. Protože měl výtvarné nadání, sám si učebnice a texty ilustroval. Obsáhlá publikační činnost. Vesmír, Přírodní vědy ve škole. Zabýval se dějinami vědy a jejich slavnými představiteli.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…?1980 – 1985.Praha, NK 1992, S.11.;Nekrolog: Časopis Slezského muzea, Série A.Vědy přírodní, 80, 1981, č.1, S.96.;. Pek, I.-Gába, Z.: Vojtěch Barth.-In: Zakladatelé a pokračovatelé, památník osobností obnovené univerzity. Olomouc UP 1996, S.24–25.

V roce 1937 vstoupil do kapucínského řádu a v roce 1943 byl vysvěcen. Za války byl totálně nasazen. Působil v Opočně, kde lektorem církevních dějin. Od r. 1949 byl novicmistrem. V roce 1950 byl internován, sloužil u PTP, byl vězněn a po propuštění pracoval v Kopřivnici jako dělník. Od r. 1968 vykonával kněžskou službu a tajně vychovával řeholní dorost. Po roce 1989 byl magistrem juniorů v Olomouci. Napsal několik knih s duchovní tématikou.

Fabián,J.- Ševčíková,H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 19.;

V letech 1945–1951 absolvoval gymnázium v Zábřehu, po studiích v Praze na UK 1951–1953 fakulta společenských věd VŠPHV, obor historie, v letech 1953–1955 FFUK působil jako ved. pobočky Státního archivu Opava se sídlem v Olomouci pracoviště Janovice 1958–1960, 1960–1962 vedoucí archivu v Janovicích. Od r. 1962 PhDr., CSc, habilitace 1969 na katedře historie FFUP. Profesorem 1980–1990, DrSc.1984..Stal se jedním ze zakladatelů jejího Kabinetu regionál. dějin při katedře historie FFUP 1962–1992. Od r. 1996 externista Předseda redakční rady ÚV ČSPB 1988–1989, člen redakční rady ČaČH 1986–1989, člen předsednictva ČSHS 1988–1989, předseda redakční rady Acta UP (Facultas philosophia 1976–1984 a Historica 1979–1990. Člen redakční rady VVM 1974–1979, člen redakční rady Vlastivědných listů v Opavě 1979–1989 a člen redakční rady Severní Moravy v Šumperku od r. 1973. Jeho odborná činnost zaměřena na české dějiny 1918–1945, protifašistický odboj v českých zemích a okupované pohraničí, regionální dějiny a historický místopis, dějiny měst a obcí, nauka o historických pramenech a archivnictví. Dlouholetá polupráce s olomouckým nakladatelstvím Adla – autor příruček pro studium dějin. Rozsáhlá publikační činnost. Zemřel na mozkovou mrtvici.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, Vlastivědný ústav 1974, S.5.
ZVSMO, 1982, č.17–18, S.34–35.; Lexikon současných českých historiků. Praha 1999.č.z.17. Spur­ný, F.: Severní Morava, 43, 1982. S. 71–76. Spurný, F.: Severní Morava, 62, 1991. S.76–78. Olomoucký den, 31.12.2005– Už jen vzpomínky, S.4., Severní Morava, sv.91. 2006, S. 70–75 /foto/ Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, LIBRI 2000. S.68. BSSSM, seš.8 (20.) Ostrava 2006 S. 15–17.(Bibliografie)

Doc. Josef Bartoš, DrSc.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013