Osobnosti Moravy.eu

Archivář kláštera augustiánů kanovníků ve Šternberku, probošt kláštera tamtéž v letech 1757–1779, od 1767 člen zemského výboru.

Švábenský, M.: Augustiánské kláštery. Brno 1959.S.55. Hof­fmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí.Praha 2000.S.60.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1719

Provozoval živnost krejčovstí nejprve doma, později pracoval pro OP Prostějov. Dostával zakázky od vyhlášených olom. krejčovských firem (fima Stoklásek, firma Hrabal v Olomouci). Ve volném čase dělal knihovníka v Liboši. Později začal pracovat ve strojírnách v Uničově, nakonec ve Štěpánově na hutích u vojáků. Poté odešel do důchodu.

Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.7; .

Narozen ve Veleboři (n. Klopina) v rodině venkovského stolaře. Po absolvování české měšťanské školy v Úsově odešel v roce 1922 studovat na učitelský ústav do Olomouce, kde byl silně ovlivněn sokolskými myšlenkami a intenzivně se věnoval tělesné výchově. V roce 1926 začal učitelskou dráhu v Brníčku. Po absolvování vojenské služby u hraničářského praporu ve Frývaldově (n, Jeseníku) učil na školách v Písařově, Klopině a Nemili. V roce 1930 získal trvalé místo na obecné škole v Postřelmově a později po doplňovacím studiu češtiny a tělesné výchovy i na měšťance. Brzy po příchodu do Postřelmova byl zvolen náčelníkem místní sokolské jednoty a poté působil jako okrskový náčelník a člen vedení Severomoravské župy sokolské. V roce 1934 založil při postřelmovské jednotě první odbor táboření v rámci Severomoravské župy sokolské. Prázdninové tábory mládeže pořádal u Jakubovic. Působil v postřelmovském sokolském divadelním souboru a byl členem Pěveckého sdružení severomoravských učitelů. Po okupaci pohraničí byl již koncem roku 1938 vyšetřován pro svou sokolskou činnost. I v podmínkách okupace učil své žáky vlastenectví. Na udání německého ředitele postřelmovské školy Teufla byl zatčen a znovu vyslýchán. Jako nepohodlný učitel byl přeložen k 1. září 1939 na obecnou školu ve Výprachticích v protektorátní části Lanškrounska. Zde se zapojil do odbojové činnosti. Jako spojka udržoval styky mezi východočeským odbojovým hnutím a zábřežským Národním sdružením československých vlastenců. Po vzniku krajského vedení Národního sdružení československých vlastenců v roce 1943 v něm zastupoval Lanškrounsko. Po vyzrazení odbojové organizace našel úkryt ve vinohradské nemocnici v Praze, kam si odejel léčit nemocné srdce. Zde však byl gestapem brzy vypátrán a dne 18. dubna 1944 zatčen a převezen do Šumperka. Navzdory krutému vyslýchání v tzv. „robotárně“ neprozradil jména svých spolupracovníků. Následkům nelidského mučení podlehl již 20. dubna 1944. Pohřben byl na šumperském hřbitově jen za přítomnosti své manželky Věry. Po osvobození byly jeho ostatky převezeny a s náležitými poctami pohřbeny na hřbitově ve Veleboři. Jeho oběť připomíná památník uprostřed rodné vsi ( r. 1980). V Postřelmově nese jeho jméno jedna z ulic a k padesátému výročí otevření nové školní budovy v Postřelmově byla učiteli a vlastenci Bohumilu Ballonovi odhalena ve vestibulu školy pamětní deska (v r. 1988).

.

.

.

Bartoš, J.: Vlastenec a antifašista B.B. Severní Morava, 49, 1985, S.40–51., Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.18–20.; Doplnění – email od Ivana Horníčka dne 2.7.2016 a foto.

Veleboř -osada v obci Klopina. Výprachtice ( u Ústí nad Orlicí)

Studoval konzervatoř ve Vídni, angažmá v Prozatímním divadle v Praze. Hostoval v Petrohradě , Kyjově a Moskvě zde i působil až do roku 1920. Na jaře 1921 přijel do Šumperka, kde zprvu bydlel u svého bratra. Zpíval v chrámech a v církevních koncertech, v r. 1922 působil od května v lázních Velké Losiny. Pohřben je v Šumperku. jeho hrob je bez pomníku, neznámý a zapomenutý.

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995, S.17–18. Filip, Z.: Smetanovský zpěvák A. B. a jeho pobyt v Šumperku 1921–1927. In: Severní Morava, 34. S. 38–46.;

Římskokatolický duchovní. Bohosloví studoval v Olomouci. Byl ordinován v červnu 1936. Od 1946 působil v Klenovicích, od 15.8.1963 do 8.10.1985 ve Štěpánově, kdy odešel do důchodu. Poté přebýval ve Šternberku, kde také zemřel. Pohřben je v kněžském hrobě na Ústředním hřbitově v Olomouci. Bohatá publikační činnost. Zajímal se o historii farnosti a výsledky svých badání publikoval ve vlastivědném a regionálním tisku.

Štěpánov 2001. Sborník. Olomouc, DANAL 2000. ;

Do r. 1904 působil ve Vídni.Potom jako profesor kreslení ve Varnsdorfu. Od 20. let žil a vystavoval v Šumperku.

Filipová, Milena;Malíř Karl Brachtel.Severní Morava, 1985, sv.50, S.58–62.;.

Do Šternberka přišel k 1. 10. 1945. Zprvu pracoval jako úředník Okresního soudu. Do Městské knihovny nastoupil dne 1.7.1960 a ve funkci ředitele pracoval do důchodu r.1976. Poté pracoval 6 let v Okresním pedagogickém středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fondy. V důchodu se věnoval celoživotním zájmům – pěstoval ovoce, sbíral samorosty, byl činný ve Svazu zahrádkářů. Vykonával též funkci „soudce z lidu“.

Konupčíková, Jana : Vzácné životní jubileum. Naše knihovna Olomouc. Olomouc 1996.č.1. S.8–9.; Kdy-kde-co v Olomouci, duben 2001.;

Pocházel z rodiny krejčího. V Javorníku na Jesenicku se vyučil knihařskému řemeslu a jako knihařský tovaryš proputoval Německo a Švýcarsko. Počátkem 20. století se v Šumperku osamostatnil. Od mládí měl vřelý vztah k literatuře, knihám a k umění vůbec. Zážitky z cest si pečlivě zanamenával do deníku a malířského skicáře. V Šumperku se jako autodidakt cílevědomě vzdělával.Často publikoval drobné prózy a fejetony zejména v šumperském či brněnském německém periodiku. Záhy se stal oblíbeným a respektovaným občanem Šumperka. Za 1. světové války byl i členem městského zastupitelstva. Po válce založil Domov dělnické mládeže a v roce 1919 vstoupil i do politiky. Necelý rok po smrti vydal šumperský nakladatel E.Rudl výbor z jeho literárních prací s titulem Mein Tagebuch (1928).

BSSSM, seš.10 (22.)Ostrava 2007. S. 19–20.

Odborný učitel měšťanské školy.

Vyučil se elektromontérem a po vojně vystudoval večerní Střední průmyslovou školu elektrotechnickou s maturitou (1974). Syn lidového písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–89). Do r.1997 pracoval v oboru a poté ze zdravotních důvodů odešel do inval. důchodu. Spolu s bratrancem Josefem Červinkou-Grifinem, zpracoval rozsáhlé dílo Rodokmen Červinků z Olomouce a okolí . Věnoval se i zpracování liter. odkazu svého otce. Zpracoval 900 básní a 20 próz do jednoho celku, z kterého pak ve spolupráci s lit. sekcí VSMO vybral texty k vydání dvou bibliofilských soukromých tisků Verše přátelům a Tucet drobných próz s ilustracemi Ing. Otty Bablera ze Samotišek. Od r. 2004 byl členem výboru VSMO a věnoval se v něm dokumentárnímu zachycení významných akcí vlastivědného a kulturního charakteru. V r. 2006 se stal spoluzakladatelem a členem výboru Literárního klubu Olomouc. Jeho koničkem bylo fotografování. O víkendech jezdil do Drahanovic. Necelý měsíc hospitalizován na psychiatrické klinice ve Šternberku, protože jinde nebylo místo.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce, 2.díl, Olomouc 2006, S.254.; Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu, č.6/2007, S.6.; http://otavinka.blog.cz/…rvinka-umrti

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Starosta obce Moravské Huzové a dlouholetý obecní tajemník ve Štěpánově, kronikář, písmák, autor řady článků z dějin Štěpánova, lidový meteorolog.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

Sedmý rektor olomoucké koleje a akademie Tovaryšstva Ježíšova v letech 1607–1612.. Doktor teologie. Ordinován na kněze v Římě. Vyučoval v jezuitské akademii ve Štýrském Hradci. Bohatá publikační činnost.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP č.24, 15.4.2005, S.7.

Na severní Moravu se přestěhovala až v důchodovém věku- Šumperk. Publikovala do periodik: Učitelské noviny, Květy, Rudé právo, Naše svoboda, Naše slovo, ostravský Zpravodaj krajské sekce pro dějiny učitelstva.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 31–32. /fotografie/.

Narozena v Hejčíně u Olomouce. Dětství prožila v Litovli, kde byl její otec strojníkem. Navštěvovala zde obecnou i měš´tanskou školu, pak studovala učitelský ústav v Brně, kde v r. 1927 získala způsobilost pro školy mateřské. Pár měsíců působila v Litovli jako výpomocná pěstounka v mateřské škole od září 1927 pak na mateřské škole Ústřední Matice školské v Bílé Vodě, kde od r. 1931 jako definitivní pěstounka. Dále zde pracovala též v Národní jednotě, v obci, byla knihovnicí a podílela se na veřejné správě.
Věnovala se malířství, grafice. Používala grafickou techniku -perokresba, kresba tužkou, uhlem, linoryt, akvarel, olej. Bibliofilie vl. n.

Filip, Z.: Malířka a grafička Růžena S.Domesová. In: Severní Morava, sv.53.Šumperk 1987. S.58–60.;Toman, Prokop: Nový slovník čes.výtvar.uměl­ců.1.Praha 1947.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 199. S.33–35./fotografie-portrét, kresba/.. BSSSM, seš.4(16.) Ostrava 2003. S.28. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 19.

Hejčín u Olomouce, nyní předměstí města.

Absolvoval SUŠ Zlín, od r. 1948 v divadle Opava šéfem výpravy, poté v Severomoravském divadle Šumperk

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959,S.94.;

Od r. 1949 na katedře dějin dělnického hnutí Pdf UP do r. 1970. Poté musel z politic. důvodů odejít z UP. Pracoval ve Vlastivědném ústavu v Šumperku v knihovně. Po r. 1990 se vrátil na UP, a jako Doc. PhDr. působil na katedře humanitních věd a evropských studií FFUP. Spolupracovník regionálních kalendářů vydávaných Okresní knihovnou v Olomouci od r. 1978. Autor a spoluautor publikací ze šumperského regionu. Dlouhodobý spoluprac. sb. Severní Morava. Zabýval se českými dějinami, dějinami české literatury 19. a 20. století, dějinami sev. Moravy a dějinami školství.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.339.; Severní Morava, sv. 90, Šumperk 2005, S. 61–68., .

Doc. PhDr. Zdeněk Filip, CSc.

Syn šumperského obchodníka Karla G., mladší bratr Karla G. (1866–1942). Studoval na nižším gymnáziu v Šumperku, vyšším gymnáziu v Hranicích a na Lékařské fakultě univerzity ve Vídni, kde r. 1902 promován Dr.med. Od r. 1903 působil v rodišti, kde získal velkou oblibu jako pediatr a porodník. Volný čas věnoval studiu historie, zejména rodného kraje. Řadu let byl předsedou šumperského muzejního spolku a v regionálním tisku publikoval drobné prózy a vlastivědné zajímavosti.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007.S.27.

V roce 1959 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval FF UJEP univerzitu v Brně obor prehistorie a poté se stal archeologem Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od 15.7.1964 působil v mohelnickém muzeu, archeologickém oddělení, kde do r. 2000. Provedl řadu terénních výzkumů a to: v Mohelnici (1969–1974, 1999), Lošticích (1977,1980, 1982, 2003 a 2004), Palonín ( 1978–1979), Jeseník (1975–1976), Úsov (1986–1988), Postřelmov (2003) Vytvořil trvalé muzejní expozice v Mohelnici a v Šumperku. Specializoval se na na historii slovanského osídlení Moravy, archeologii raného a vrchol středověku. Jeho specializací je ranný a vrcholný středověk. Jeho publikační činnost charakterizuje i naleziště v Moravičanech, Paloníně a v Rýmařově.Je autorem řady publikací a článků. Působil též jako pedagog Slezské univerzity od 1998 do 2000. Byl předsedou regionální archeologické komise pro Střední Moravu. Autorem knihy Loštice, město a jeho obyvatelé (1998); Loštice, město středověkých hrnčířů.Opava 2007. Přispíval do periodik: Vlastivědný věstním moravský, Časopis Matice moravské, Severní Morava Vlastivědný sborník Jesenicko, Sborník bruntálského muzea. Spolupráce s polskými archeology a historiky.

Kulturní kalendář Mohelnice, 1964. č.8, S.6. V sýpkách ducha, Olomouc 1992.S. 194.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 191–192.;

PhDr. Vladimír GOŠ, CSc.

Narozen v rodině německého pastýře. Po studiu na teologické fakultě v Olomouci vysvěcen na kněze 22.7.1834. Poté působil jako kooperátor na Bruntálsku, v Jindřichově a Slezských Rudolticích, od března 1837 ve Svitavách. Dne 29.4.1840 byl jmenován apirituálem arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a 9.6.1841 zároveň zpovědníkem tamních voršilek. Dne 26.7.1843 se stal superiorem semináře. Ovládal dobře češtinu. R. 1854 odešel do Šternberka, kde se 31.5 stal farářem a krátce na to děkanem. Zastával četné funkce v církevní správě. Posléze byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži a papežským komořím.

Cinek, F.: K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870. Olomouc 1934. S. 213,215. BSSSM, seš.3 (15.).Otrava 2002. S. 59.

Vyučen nástrojářem. Pracoval v Příbrami jako kulisák v Krajském divadle. 1975–1976 studoval u prof. Čepeláka AVU, Pak krátce studoval na Národní akademii v Sofiii, ale studium musel přerušit. Od konce sedmdesátých let byl v invalidním důchodu. V letech 1980–1983 učil keramiku a výtvarnou východu v DDM Litovel.. Od r. 1981 žil a pracoval v Olomouci; 1982–1983 absolvoval kursy Igora Zhoře v Prostějově, 1981–1989 nočním hlídačem v JZD Vsisko. V roce 1985 se oženil a měl dvě děti. V roce 1992 přestal malovat.

Chadraba, Rudolf: Jiří Havlíček.=Hanácké noviny, příl.1991, 2.3., S.l;;.

V roce 1920 se přestěhoval s rodiči do Loštic, kde dokončil školu. Manžel Žofie Strnadové (1920–1993), s kterou se přestěhoval v r. 1938 do Mohelnice. Od r.1937 zaměstnán ve Vlčické papírně, 1939–1958 dílovedoucím.Od 1.3.1949 správcem muzea v Mohelnici.Za jeho působení uspořádáno 56 výstav.Autor 600 článků : SM, Selské listy, Orel, Omladina, Našinec, Moravský sever, KK města Mohelnice.Předseda oddílu kopané TJ MEZ Mohelnice.Pohřben v Lošticích.

Nekrolog. Severní Morava. 1969, sv. 18, S. 70–71. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1970. S. 61. ; Bednářová, Hana: 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj, červen 2009. S.8.; Z díla: Dějiny Javoříčska. 1945. ;Kulturní místopis Mohelnicka. 1946. ; Dějiny Vranové Lhoty. 1958. ;aj. .

Absolvoval Reálné gymnázium v Zábřeze, poté pedagogickou akademii v Praze. Do r. 1937 působil jako učitel v Horní Olešné (n.Hrabišín), poté na Bouzově, kde byl 8.10.1941 zatčen gestapem.Člen ilegální organizace Obrana Národa.Vězněn do května 1945.Po válce působil v Bludově, Šumperku, 1969 musel z polit.důvodů školu opustit.

Věrný, Vl.: Odhalení pamětní desky M.Hořčičkovi /27.3.1991/.Severní Morava, sv.61, S.75–76.;.

Horní Olešná nyní osada obce Hrabišín.

V letech 1945–1982 pracoval v tiskárnách a v Moravských tiskařských závodech v Olomouci, zde založil Tělovýchovnou jednotu Slovan tiskárny, celá léta sportoval. Za své organizační schopnosti a práci pro sport byl oceněn Zlatým odznakem.

Cena města Olomouce za rok 2003.Olomouc,2004.

Významný historik lesů. Zájem o lesnictví projevil v době války v letech 1942 – 1944, kdy byl praktikantem na lesní správě velkostatku v Čechách pod Kosířem. Od prosince 1944 – 26.2.1945 byl nasazen na nucené zákopové práce v Rakousku. Po otevření vysokých škol ukončil studium na VŠ zemědělské druhou státní zkouškou v r. 1949. Od 1. června 1948 nastoupil u Technického ústavu státních lesů (pozd.Lesprojekt) jako zařizovatel lesů na pobočce v Olomouci. V roce 1954 složil náročnou zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a v r. 1955 začal působit jako samostatný Ing.- specialista historie lesů, později jako vedoucí v Brandýse nad Labem až do penze k 1. 5. 1987. Během zaměstnání vystudoval stavební fakultu VUT v Brně a r. 1968 získal hodnost kandidáta věd. Činný byl i v důchodu až do r. 1999. Specializace na historii lesnictví a myslivosti v našich zemích.Publikoval v časopisech: Les, Severní Morava, Slezský sborník, Acta UP. Autor mnoha publikací. Za rozsáhlou vědeckou a literární činnost byl vyznamenán stříbrnou medailí Univerzitou Palackého v Olomouci.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983.; Bibliografie vlast.sborníku Severní Morava 1–50.Šumperk, 1988.;. Lesnická práce,r.80 (2001),č.2/01

Ing et Ing Emil HOŠEK, CSc.