Osobnosti Moravy.eu

Kapelník olomoucké katedrály. Do Olomouce přišel z Vídně. Manželka Magdalena Cecilie Zindelová(nar. kolem roku 1672, +17.10.1730), dcera dómského varhaníka Samuela Zindela. Kapelníkem na dómě byl do roku 1728 nebo až 1736. Jeho skladby jsou zachovány v kroměřížském hudebním archivu.

Sehnal, Jiří: Hudebníci 17.století v matrikách kostela sv.Petra a Pavla v Olomouci.ZVÚO., č.123, 1965, S.8.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1660

Studoval gymnázium v Uherském Hradišri. Po maturitě odešel studovat na českou univerzitu do Prahy, kde byl v roce 1907 promován na doktora. Téhož roku bzl jmenován sekundárním lékařem v zemské nemocnici v Olomouci, kde pobyl 4 roky. Nejdéle pobýval na oddělení pro vnitřní nemoci u doc. MUDr. Kose. V roce 1911 přestoupil jako sekundární lékař do zemského léčebného ústavu v Kroměříži.

Almnach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 9.

Maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1896, poté učil 1897–1901 v Přerově, do r. 1905 v Kroměříži, spolupráce s F. Vachem a PSMU, Brno. Od roku 1913 působil krátce na Ministrstvu školství v Praze, roku 1922 převzal vedení výzkumných tříd při pedagogickém semináři brněnské univerzity. Autor fejetonů i odbor. pedagogických článků. .

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.45.; Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941, S.26.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., s.31.;Kdy kde co v Olomouci 1988, červen, S.11.

V letech 1873–1876 voj. služba u dělostřelců v Olomouci, kde pak vstoupil do knihkupectví V. Žakovského- do r. 1880. V Olomouci působil v Sokole. V r. 1883 otevřel 1. české knihkupectví v Brně.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.152–153.;.

Studoval gymnázium v Kopřivnici a Kroměříži, pak teologii v Olomouci. Roku 1863 byl vysvěcen na kněze a rok působil jako kaplan ve Vyškově. Pak učil jako profesor biblického studia Nového zákona nejdříve v Olomouci, pak na teologické fakultě UK v Praze. V roce 1882 byl jmenován brněnským biskupem, 1904 olomouckým arcibiskupem a v roce 1911 kardinálem a stal se tajným radou císaře. Aktivně se účastnil života v katolických spolcích. Byl literárně činný, psal o poutních místech , uveřejňoval stati z biblistiky a liturgie. Ve valašskomeziříčském muzeu je uloženo několik jeho rukopisných básní. Bohatá byla rovněž jeho odborná editorská činnost. Rád se vracel do rodného kraje. Do časopisu katolického duchovenstva napsal stať Církevní život na Valašsku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.20 –22.; Podlaha: Bibliografie čes.katol.lite­ratury.Praha 1923.S.2062.;. Fabian, Josef: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S.24.

Narozen v Hrachovicích (n.m.č. Valašské Meziříčí)

Po otci zdědil malířský talent. Navštěvoval nižší gymnázium ve Vidnavě. V r. 1882 přešel k otci do učení, kde vystudoval jen dvě třídy, řemeslo ho táhlo více. Společně s otcem restauroval oltáře v Polsku. Učení trvalo 7 let a pak jej otec poslal na vandr. Měl se vzdělávat obhlížením v muzeích a galeriích ve Vratislavi, Vídni, Berlíně a v severní Itálii. R. 1892 zemřel jeho otec a tak převzal malířskou a ozdobitelskou dílnu ve Vidnavě. Podílel se na zřízení městského muzea a 1923–1924 byl členem městského zastupitelstva.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004 S. 15.

Po studiích v Kroměříži byl vysvěcen r. 1872. Prefektem chlapec. semináře v Kroměříži, odtud poslán na univerzitu do Prahy, kde studoval matematiku a fyziku a poté složil státní zkoušky. Farář ve Frenštátě p. Radhoštěm r. 1892. V letech 1885 –88 vydával Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby. Do r. 1888 vyšlo 7 svazků. V nemoci se vrátil do rodiště, kde zemřel.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 63. ;

Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu v Olomouci, kde maturoval r.1933. Poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. V r. 1941 vydal vlastním nákladem monografii Lidové umění na Hané. V r. 1949 se podílel na výstavě Lidové umění na Hané v Kroměříži na zámku. V r. 1964 byl přijat jako etnograf ve Valašsk. muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a v letech 1965–71 byl jejím ředitelem. V r.1972 se stal vedoucím národopisného oddělení Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Zasloužil se o uspořádání několika výstav lidového umění v muzeu, sbírkové činnosti a o stálou expozici Z klenotnice lid. kultury Hané, Litovel r.1975. V r.2001 vy­dána publikace s názvem Lidové umění na Hané. Ing. Jan Rudolf Bečák stál u zrodu čestného hřbitova Valašského Slavína, kde mu byl také slavnostně odhalen náhrobek v r. 2005 v areálu Dřevěného městečka.

MP.: Zemřel ing. J.R. Bečák. Kdy-kde, co v Olomouci, 1987 únor. S.12.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.1/07, /foto/. S.29; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S.32., Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturní tulky Valašskem, Frýdek-Místek, 2001.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 5, Opava-Ostrava 1996. S.14–15; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.63.;

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

Vystudoval G v Přerově. Syn učitele a kapelníka Eduarda B. /1829–1893/;Od r. 1894 šéf opery Zemského divadla v Lublani.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.82.;.

Odchovanec TK Deza Valašské meziříčí a hráč TK Česká sportovní Prostějov. Vítěz několika turnajů, zatím nejmladší český vítěz turnaje ATP (Palermo 2004), finalista Wimbledon 2010 a vítěz Davic cup 2011 Rumunsko – dvojhra a čtyřhra.

Slovník osobností východní Moravy. www.Valaskeatheny http://otavinka.blog.cz

Dirigent MF a zástupce uměleckého ředitele MF v Olomouci od 1.9.1948 do 31.8.1956, pedagogicky působil na UP 1950–1953.Umělecký ředitel a dirigent Krušnohorského orchestru v Teplicích 1957–1963, jako dirigent do 1985.

ČSHS.I.Praha 1963.S.88.; Kapitply z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.347.; ČBS.Praha 1992.S..43.;Katalog členů MF

Rektor baziliky a svatokopecký farář. Kulturní osobnost, jejíž činnost se zapsala nejen do historie Svatého Kopečka, ale značnou měrou přispěla k obnově barokního skvostu baziliky minor i k duchovnímu rozvoji celé farnosti a širokého okolí. Karel Berka studoval Střední školu pro pracující, směr zemědělství v Chomutově, kde maturoval v roce 1982 a poté Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, obor teologie, umění. Ordinován na kněze byl v roce 1988. Po vstupu do Řádu premonstrátů v Praze na Strahově přijal jméno Jakub. Zprvu působil jako kaplan v Jihlavě a od srpna 1992 se stal duchovním správcem na Svatém Kopečku, kde byl po dvou letech jako administrátor k 1. říjnu 1994 jmenován farářem. Záhy po jeho příchodu na Hanou začala duchovní správa vydávat farní měsíčník „Navštívení“ (první číslo vyšlo 29.11.1992), který přinášel duchovní zamyšlení, informace o církevních svátcích, pořad bohoslužeb i pohledy do historie poutního místa. K tomuto počinu inspiroval P. Berku zpravodaj vydávaný premonstráty na jeho dřívějším působišti. Svatokopecký poutní chrám se začal otevírat poutníkům, věřícím i nevěřícím, ale zejména mladým lidem. Už půlnoční mše o Vánocích 1992 zaznamenaly enormní účast. Začala se psát jiná kapitola, která by se dala nazvat Cesta důvěry a smyslu života. Cyklem přednášek „ Může vás zajímat“ konaných měsíčně v proboštství, pořady „Čtvrtky s Biblí“, řadou koncertů významných umělců v chrámě i v jeho nádvoří získával veřejnost i odpovědné činitele – ministry a poslance – pro myšlenku budoucího zápisu kláštera na Hradisku a svatokopecké baziliky na seznam památek UNESCO; vystoupení umělců Marty Kubišové, Daniela Hůlky, Ivy Bittové, Hradišťanu aj. přivedla na toto místo tisíce návštěvníků, obdivujících jak výkony vystupujících, tak i zdejší vrcholné baroko. Dokázal nejen zaujmout, ale v mnoha případech také odvrátil mladé lidi od drog. To, co se nepodařilo rodičům a lékařům, někteří mladí získali zde: lásku a porozumění. Tuto cestu potvrdil i sám Svatý otec Jan Pavel II. při setkání mládeže na Sv. Kopečku vroce 1995. Kromě kněžských povinností se páter Berka věnoval také pedagogické práci. Učil v církevní škole s. Voršilek. Přispíval do celostátního homiletického časopisu Fermentum; později se stal jeho redaktorem. Články o činnosti a akcích konaných v svatokopecké bazilice se objevovaly na stránkách regionálního tisku, v rozhlase Proglas, ale také v televizi. Filmová náboženská tématika, která vznikla ve studiích Velehrad Olomouc a Telepace Ostrava byla poprvé presentována na malém filmovém festivalu „Ve znamení ryby“ v roce 1999. „Pohledy do historie Svatého Kopečka“ byly vydány knižně a jejich autorem je Bohuslav Smejkal. Kniha vyšla v září 2001 v době, kdy byl Mgr. Jakub Karel Berka po devíti- letém působení na Svatém Kopečku přeložen do kláštera premonstrátů v Milevsku. Výjimečností tohoto duchovního je nejen jeho činnost pastorační, rétorická, pedagogická a literárně-ediční, ale také jeho zásluha o vytvoření dalšího kulturně-duchovního centra města Olomouce. Obdržel Cenu města Olomouce 2001. V Milevsku vyšly tři publikace v roce 2012: Netřeba spatřit jizvy (Velikonoce 2012), Čekám na to stále (Adventní rozjímání), Ó, Vánoce…(Půlnoční rozjímání).V Mi­levsku působil do září 2013 a od 1. října 2013 působil v Praze 6, Nebušická 118, ŘK farnost svatého Cyrila a Metoděje.Dne 21.11.2014 jsem se sešla s otcem Jakubem na faře baziliky na Svatém Kopečku. Od 1. října 2018 působí ve farnosti kostela Sv. Ludmily, Jugoslávská 662/27, Praha 2. Navíc se věnuje malování.

Osobní sdělení – hš / 1999, 2014. Nástěnný kalendář Kostel sv. Ludmily 2021. Zadní strana verše

P. BERKA Jakub Karel OPraem., Mgr.

Bohosloví studoval v Olomouci. Vlastenecký kněz. Farář v Dřevohosticích a Domaželicích, od 1877. Vydával modlitební knihy a přispíval do náboženských časopisů: Časopis katolického duchovenstva/1868/ a do Blahověsta/1880, 188­1/.

Český slovník bohovědný II.Praha 1916., S.199.; Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 1849–1885.Praha, 1911. S.79. Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32. Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007. S.64.;

Narodil se v rodině stavebního mistra ve Velké Bystřici.čp.100­. Měl čtyři sourozence. Vystudoval českou státní reálku v Olomouc, kde maturoval v roce 1918i a poté byl na odborné zemědělské praxi na velkostatku Spolku moravských cukrovarů ve Velké Bystřici. Po založení VŠZ v Brně, odešel studovat do Brna, kde absolvoval r. 1925. Téhož roku se stal asistentem Vinařsko-ovocnické sekci Zemského výzkumného ústavu v Brně, kde působil do r. 1950, kdy přešel na Státní výzkumnou stanici vinařskou v Mutěnicích. Tam vedl biologické oddělení a působil zde až do důchodu. Dlouholetý redaktor časopisu Vinařský obzor. Poznal všechny vinařské státy Evropy. Jeho práce z oblasti biologie a technologie vycházely i v zahraničí. Ve Francii se stal rytířem Čestné legie. Měl dvě děti, syna Jiřího a dceru Jarmilu. Oba žijí v Brně. Na své rodiče nezapomněl. Jezdíval alespoň jednou za rok s rodinou do Olomouce i do Velké Bystřice. Pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Vávra, Miloslav: 90 let vědeckého propagátora vinohradnictví a vinařství…=Moravin, 1989, S.73 – 76, 1 obr.Plachá, Z.: Dr.Ing.Josef Blaha.Velkobys­třické noviny, 1995, č.1, S.3.;. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. SGO 1997. S. 354.

Prof. Dr. Ing. Josef Blaha

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Helena Ditrichová se provdala v roce 1913 za manžela Vladiníra Bochořáka a spolu s ním spolupracovala na tvorbě románů. V roce 1947 vyšel román Příboj tématicky čerpající z třicetileté války o náboženských bojích mezi protestanty a katolíky let 1599–1648 na Olomoucku.

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Dětství prožil na Valašsku, kam se jeho rodina v roce 1940 přestěhovala. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a po vyloučení ze školy se vyučil mechanikem pletacích strojů v Krnově. V roce 1954 absolvoval DAMU v Praze a poté působil v oblastních divadlech. Zprvu v Kolíně, 1955–1960 v Mostě, poté 1960–1961 v Olomouci a pak do roku 1963 v Příbrami. Na podzim roku 1963 přišel do Prahy, kde získal angažmá v Divadle S. K. Neumnanna a po pěti letech se stal členem Divadla na Vinohradech, kde hrál více jak třicet let. Odtud odešel v roce 2000 a pár let působil v Karlínském hudebním divadle, kde vynikl v roli Řeka Zorby. V roce 2004 spolu s manželkou Hanou založili Divadlo Radka Brzobohatého. Jeho filmovým debutem byla hlavní role ve filmu Mstitel v roce 1959. Na svém kontě má na 300 filmů a inscenací, jak uvádí profesní filmografie. Vrcholným snímkem jeho filmové kariéry jsou Všichni dobří rodáci – v režii Vojtěcha Jasného (1968). V roce 1970 exceloval spolu s Jiřinou Bohdalovou v trezorovém filmu Ucho. V roce 2010 vyšla velmi zajímavá kniha od Jana Brdičky „ Chlap se širokým srdcem“.

ČBS.Praha Academia 1992, S.71.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991, S.20.;. http://otavinka.blog.cz/…v-brzobohaty

Autor publ. Zrušení roboty 1848; Naši staří mlynáři a slavní synové ze mlýnů;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1957, S.10;.

Sbormistr pěveckého spolku Tovačovský v letech 1939–1947, učitel zpěvu na G 1950–1954 v rodišti.

Československý hudební slovník.1.díl­.Praha, SHV 1963, S.148.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.61.;.

Bratr Cyrila B. /1898–1978/. Učitel učitel. ústavu v Olomouci od r. 1948. ;Autor konc. parafráze na hanáckou píseň Tovačov, Tovačov, r. 1954.

ČSHS.I.Praha 1965.S.148–149.;.

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Studoval gymnázium v Lipníku nad Bečvou. Profesor Vysoké školy zemědělské v Brně RNDr. Jan Calábek, od roku 1954 externí ved. laboratoře vědeckého filmu ČSAV, v letech 1961–66 předseda Čs. společnosti pro vědeckou kinematografii. Zabýval se především studiem pohybu rostlin pomocí filmu ve vztahu k růstovým látkám. Z jeho filmů uveďme: Starý smrk vypravuje, Jak roste chléb, Povrchové napětí, Rostlina a světlo, Rostlina a voda, Klíčení, Pohyby rostlin, Chemie v kuchyni, Rostlina a teplota aj. V roce 1954 byl vyznamenán státní cenou a za své filmy získal celou řadu cen a vyznamenání.

Univerzitní prof. botaniky na VŠZ v Brně až do r. 1971, kdy odešel do důchodu. Nadále se věnoval výzkumu a pedag. činnosti při zpracování výukových filmů. Autor více jak 35 publikací, 80 článků v odbor. a populár. tisku, podíl na 35 popul. vědec. filmech. Pozornost na svět. výstavě v Montrealu.

Čs.tvůrci dokumntárního filmu.Praha, b.r., S.18–19. BARTOŠEK, Luboš. Filmový kalendář 1973. Praha, 1973, S. 27–28

Narozen na Přerovsku.