Osobnosti Moravy.eu

Severní Morava, sv. 75, 1998, S. 72–73.

Z data narození je známo jen: 5 1898

V Uničově zahájena výroba ve Škodových závodech.

Uničovský zpravodaj. č.2. 27.01.2005, S.5.

'

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Po abs. Uměleckoprům. školy v Praze od r. 1902 středošk. prof. reálky v Olomouci. Ilustrátor prostěj. čas. Nový život. Výtvarně dokumentoval historii Olomouce a hanác. vesnic. Lepty Starý Olomouc. Člen Sdružení výtvar. umělců moravských. 1914 vydal prémii KPU v Brně – 4 lepty (Brno, Kroměříž, Olomouc, Perštýn). Publikoval do Pedagogic. rozhledů, Našeho směru, Pozora. Autor katalogů k výstavám. Sérii jeho akvarelů vydal Romuald Promberger na pohlednicích.Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských a Jednoty výtvarných umělců v Praze. V roce 1936 byl k 10. výročí smrti v Čechových sadech odhalen na jeho památku pomníček s reliéfním portrétrm od Karla Lenharta.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.354.; Lakosil,J.: Výtvarné umění 20.stol.olomouckého regionu.ZVÚO 1983,č.223.; Schulzová, A.: 115.výr.narození prof.K.W.=KKC v Olomouci, 1990, únor, S.34 – 35.;. V měsíci červnu si připomínáme…KKC, červen 2011.S.1.

Narodil se rodině obuvníka jako poslední ze 23 dětí. Navštěvoval jen 4 třídy základní školy a ve 14 letech odešel z domova a pobýval na Moravě, v Uhrách, na Slovensku, Rakousku, Bavorsku. Zajímal se při svých cestách o přírodní jevy, geologii, mineralogii, archeologii, národopis a folklór.. Po návratu vstoupil do služeb četnictva. Jeho prvním místem působení byl Vízmberk (n. Loučná nad Desnou, posléze Libina a od r. 1873 Nový Jičín. V roce 1898 byl pro nemoc odejit do penze a žil nadále v Novém Jičíně. Četnické povolání mu umožnilo dobře se obeznámit s krajem svého působení. Prováděl amatérské výzkumy a sběry. Zabýval se taky dokumentací lidových staveb na Kravařsku. Pozůstalost v SOA Nový Jičín.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.118–119.

Založen Vlastivědný kroužek v Uničově. Ćinnost kroužku zajišťoval dr. Tomáš Soušek.

Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5.

Oldřich Vícha-ilustrace a autorské tisky (keramik, sochař, malíř, grafik, designér…, člen UNIE výtvarných umělců Olomoucka) Studoval výtvarné obory na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka. Věnuje se keramice, sochařství, kresbě a výtvarným realizacím pro architekturu. Účastní se četných autorských a kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Těžištěm Víchovy výtvarné tvorby je keramika. Vedle stovek užitých a dekorativních děl vytvořil desítky monumentálních realizací pro architekturu, z nichž mnohé mají sochařskou povahu. Intenzivně se věnuje také kresbě. Keramické i kreslířské dílo Oldřicha Víchy námětově čerpá převážně z niterných prožitků rodného kraje, jeho mimořádně bohatých a dosud živých folklorních tradic. Je jedním z mála současných umělců, kteří lidovou inspiraci zhmotňují do výrazově autentické a formálně současné podoby. Výrazným rysem Víchovy tvorby je osobité humorné ladění jeho plastických i kreslířských prací, což v plné míře uplatňuje i v ilustracích ke knize Písně malované Slováckem „Na derflanském poli…“.

Studium: Střední ekonomická škola v Uherském Hradišti, Odborná preparátorská škola při Národním muzeu Praha, Karlova univ. Praha – výtvarná katedra. Člen Unie výtvarných umělců Olomouc. Realizuje medaile, plakety znaky, plastik, fontány atd. Ve volné tvorbě se věnuje malbě, grafice, ilustracím a plastice.

.

Člen velehradského kláštera, poté lokalistou v Lubojatech, od 27.6.1796 do své smrti ve Štarnově.Pohřben ve Štarnově.

Dějiny Štarnova.Xerokopie Rkp.289.S.205.;

Fundatista u sv. Mořice v Kroměříži, na arcbiskupském gymnáziu založil a řídil žákovský sbor a orchestr. Studoval bohosloví v Olomouci, 1920–24 varhaník.

Fric, O. : Hudba na Kroměřížsku a Zdounsku. Kroměříž 1941. ; Stárek, Z. : SČS I. Praha, Div. ústav 1982. S. 634. ;.

Začínal v rodišti ve Viktorii r. 1937–1946, poté Slavoj Loštice do r. 1948, Spartak Mohelnice 1948–1951, pak poprvé na zimním stadionu Kr. Pole Brno. Od r. 1967 – 1970 trenér ZKL Brno, poté v MDS Olomouc 1970–1972, pak Švýcarsko. Říkalo se mu „profesor hokeje“. Mistr sportu 1959, ZMS 1961. ;

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.458– 459./foto/;.

Autorka reliéfu pro interhotel Flora Olomouc

Katalog : Vyznání životu a míru.Praha 1985.;.

Studoval češtinu a ruštinu 1945–1948 na FFUK v Praze a 1948–49 FFUP v Olomouci, krátce učil na severní Moravě. Od r. 1952–1985 působil v Ústavu jazyka českého ČSAV v Praze.

ČBS.Praha 1992.S.759.;.

Od r. 1918 žil v Přerově. Člen spolků, dobrovol. prac. muzea, instaloval výstavy, zřídil fotolaboratoře, autor článků, zasloužil se o vydávání bibliofil. tisků v Přerově. Pacifista, přednášky.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Vlastním jménem Amálie Vrbová. Pocházela z mlynářské rodiny. Otcem byl Jan Vrba, matka Apolonie Oralová, svatbu měli v roce 1863 a téhož roku se jim narodila Amálie. Prožila své mládí ve mlýně v Uhřičicích u Kojetína. Navštěvovala obecnou školu v Lobodicích a Tovačově, další vzdělání nabyla v klášterním ústavě ve Frýdlantě nad Ostravicí. Sama se pilně věnovala studiu němčiny a francouzštiny. Po rozpadu manželství rodičů (trvalo asi 10 let) se s matkou a sourozenci odstěhovala v roce 1882 do rostoucího Přerova a tam pak žila a plně se věnovala literární tvorbě. Se spisovatelskou obcí příliš nespolupracovala, výjimkou byl přerovský profesor z tamního gymnásia, literární kritik František Bílý[1]. Aktivně se zapojila do místního divadelního spolku Tyl. Zemřela na mrtvici ve svých 73 letech.

Literární činnost započala básničkami pod pseudonymem Serafína Svitavská (zkráceně také Fina Svitavská) v almanachu Zora. Pak pokračovala psaním článků pro Národní listy, kde používala pseudonym Jiří Sumín převzatý z Kraszewského románu Podivíni. Psala i pro časopisy Niva a Domácí hospodyně pod pseudonymem Jar. Svitavská, které byly přijaty kritikou (např. ji pochválil Svatopluk Čech)[2]. Roku 1886 se dobře uvedla v brněnském divadle s aktovkou Tajný sňatek.

Od roku 1895 začala se psaním románů už jako zralá spisovatelka, zejména z prostředí hanáckého venkova[3]. Snažila se psát objektivně, občas s trochou ironie, nezapírala svůj soucit s trpícími, reagovala i na rozpad manželství svých rodičů. V některých povídkách se projevují feministické rysy, prvky hrůzy, fantastiky, lidové pověrčivosti, a je proto zařazována mezi předchůdce české sci-fi literatury. Vyhýbala se lyrickým líčením moravské přírody, zato bezohledně popisuje dobu úpadku starých šlechtických rodů, bídu venkova, živelní pohromy.

http://cs.wikipedia.org/…D_Sum%C3%ADn

Užívala pseudonymy: Serafína Svitavská
Fina Svitavská
Jar. Svitavská
Jiří Sumín

Narozen v Outěchovicích (n. Útěchovice). Medicínu vystudoval v Praze. Po studijním pobytu v USA pracoval v sanatoriu v Prosečnici (n. Krhanice). Poté pracuje jako lékař v Ostravě. 1946 se stal docentem sociálního lékařství a přišel do Olomouce jako první představitel tohoto oboru na LF UP. Řádným profesorem se stal v roce 1955. Připravoval učební texty pro posluchače medicíny. Pečoval o Ústav národního zdraví.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.199; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 109.

prof.MUdr. František Slabihoudek

R. 1848 v Prostějově, projev před císařem. 1849 s učitelem Rozhonem založil Čtenářský spolek v Prostějově. 1870–1879 farář v Jevíčku, později děkan ve Vsetíně. Psal náboženská a historická díla.

MSN, VI. Praha, 1932, S. 619. ;Úmrtí. =ČVSMO, 5, 1888, č. 18, S. 99. ; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1938, S. 47. ;

Studoval gymnázium v Praze, medicínu 1854–1859, 1860 promován na dr.med., Mgr.porodnictvía dr. chirurgie 1862. V letech 1859–1860 působil v Praze, 1860–1861 v Brně. Od 1.8.1861–30.9.1865 klinický a sekundární lékař v Olomouci. Srpen až prosinec 1861 suplující profesor vnitřního lékařství. Po odchodu z nemocnice praktický lékařem v Olomouci, 1869 krajským lékařem, 1871 okres. lékařem. V říjnu 1886 pověřen vedením zdravot. odd. v místodržitelství v Brně a 1887 jmenován radou zemského zdravot.referátu v Brně.

Remeš, M. : K dějinám medic. chirurg. studia a staré nemocnice v Olomouci. In: Časopis VSMO, XLIX, 1936, 1, seš. 181–182. Olomouc 1936, S. 60.

Zabýval se dějinami a pověstmi Malého Hradiska. Pohřben v Protivanově.

Plastika sv. Jana Sarkandra byla odhalena v Uničově na Kostelním náměstí. Dílo ak. soch. Miroslava Kovaříka.

Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5.

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici 1977, od r. 1978–80 působil v divadle Uher. Hradiště, 1980–82, Divadlo pracujících Most, 1982–1985 Hadivadlo Prostějov-scéna Zem. divadlo Brno, od r. 1985 HaDivadlo v Brně. Od r. 1990 pedagog herectví JAMU Brno.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.828.;.

'

Studoval průmyslové a technické učiliště v Přerově a ve Vídni. Od r. 1927 ústřední sekretář MCM v Olomouci a člen DLU. Od 1929 – 1934 národohos­podářský a politický redaktor Našince. 1936 ved. redaktor Tiskové kanceláře a tajemníkem Jubilejních oslav 1050 výročí úmrtí sv. Metoděje na Velehradě, odkud se vrátil jako novinář do Olomouce.

Poselství.Almanach DLU.Olomouc 1936.S.338.;.

Na katedře soudního lékařství LF UP působil od r. 1946–1963.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 320.

Na frekvenci 99, 6 MHz začala dne 1. února 1993 oficiálně vysílat nová soukromá stanice RUBI se sídlem v Uničově. Signál radia lze zachytit v devíti moravských okresech, včetně olomouckého.

Puls, r.3, č.13, 2.2.1993, S.1.

Slovník českých sbormistrů. Praha 1982, II. M-Ž.

V letech 1941–1945 vedl kliniku v Brně. 1946– přednostou chirurgické kliniky FN a ved. katedry LF UP Olomouc.

Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 1–2.